- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
otazky
AVA11E - Praktická fyziologie zvířat
Hodnocení materiálu:
Vyučující: prof. Ing. Mgr. Ph.D Markéta Sedmíková
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálFyziologie otázky
1. Buněčná membrána a její funkce, transport přes membránu
Struktura:
-model fluidní (tekuté) mozaiky
-čím větší je teplota, tím se molekuly lipidů rychleji volně pohybují
-složena z bílkovin a lipidů
-je tvořena:
-dvojvrstvou fosfolipidů, ty mají jeden konec své molekuly hydrofilní a druhý konec hydrofobní.
-molekulami bílkovin (umožňují transport hydrofilních sloučenin):
-periferní-jsou zanořeny do vnějšího nebo vnitřního povrchu lipidové dvojvrstvy a jsou k lipidovým strukturám nepevně vázány
-integrální-pronikají lipidovou dvojvrstvou a membránu vypínají, jsou v membráně pevně vázány
-glykolipidy, cholesterol (snižuje pohyblivost a propustnost membrány)
Funkce:
-odděluje buňku od okolí
-výměna látek a energie mezi buňkou a okolím
-probíhá v ní mnoho biochem. reakcí (např.: oxidace u mitochondrií)
-udržuje homeostázu
- její uspořádání umožňuje interakce buňky s jejím okolím
-polopropustná (semipermeabilní)
Transport látek přes plasmatickou membránu:
-díky semipermeabilitě dochází k selektivnímu příjmu látek a komunikaci s okolím
-Pasivní transport: Látky jsou přenášeny bez potřeby zvláštní energie a přecházejí z místa s vyšší koncentrací do místa s koncentrací nižší – ve směru koncentračního spádu.
-Difuze: Prochází volně přes membránu některé sloučeniny – látky rozpustné v tucích nebo O2, CO2, alkoholy a H2O. Difúze vody probíhá pomocí vodních kanálů – akvaporinů
-Usnadňění difúze – některé větší molekuly hydrofilních látek a ionty přes plazmatickou membránu volně neprochází a prochází pouze proteinovými kanályy, které jsou specifické
pro konkrétní iont nebo sloučeninu např.: glukóza, AMK nebo močovina.
-látky prochází ve směru koncentračního spádu
-Aktivní transport: Potřeba chemické energie ve formě ATP. Proteiny v membráně vytváří transportní kanály a pumpy, kterým jsou látky aktivně dopravovány např.: sodíko-
draslíková pumpa, která udržuje rozdílnou koncentraci Na a K kationů v intracelulárním a v extracelulárním prostoru. Tento typ transportu se také nazývá
primární aktivní transport – aktivně přenáší látky ven z buňky nebo do buňky.
-Sekundární aktivní transport: s aktivně přenášenou se přenáší pasivně i jiná látka (např.: glukóza a Na+)
-Symport: Přenos obou látek stejným směrem
-Endocytóza: Aktivní transport směrem dovnitř do buňky. Vchlípí se úsek buněčné membrány a látky uzařené do měchýřků přecházejí do cytoplazmy.
-Fagocytóza: Transport celých částic (bakterie, části buněk). Buňka pohlcuje mikroorganismy, odumřelé buňky nebo jijich části, tuto schopnost mají bílé krvinky.
-Pinocytóza: Přijímání tekutých látek.
-Exocytóza: Transport směrem ven z buňky. Vzniká transportní měchýřek z GA a po splynutí s plazmatickou membránou se jeho obsah uvolňuje do mimobuněčného prostoru.
2. Funkce buněčných organel
Organely jsou uložené v cytoplazmě ohraničené membránou: jádro, ER, GA, mitochondrie, lyzozómy a mikrotělíska. Neohraničené membránou: ribozómy, jadérko.
-Jádro: Od cytoplazmy odděleno dvojitou membránou s póry, kterými prochází do jádra proteiny. V jádře je uložen chromatin, který je tvořen komplexem DNA a histony (proteiny).
DNA nese genetickou informaci, která určuje pořadí AMK a strukturu jednotlivých proteinů – funkční bílkoviny – enzymy, strukturální (stavební) bílkoviny.
-Jadérko: Uloženo jádře, jedno nebo více jadérek neohraničených membránou. Syntéza rRNA (stavební jednotka ribozómů, účastní se vlastní syntézy proteinů).
-ER: Systém navzájem propojených kanálků a měchýřků ohraničených membránou. Strukturně i funkčně navazuje na jadernou membránu.
Drsné ER – přisedlé ribozómy na kterých probíhá tvorba bílkovin-proteosyntéza. Drsné ER je proto silně vyvinuto např.: v buňkách pankreatu, které jsou specializované na tvorbu
bílkovin.
Hladké ER – bez ribozómů, syntéza lipidů, cholesterolu, steroidních hormonů. Skladují se zde vápníkové kationy. Zajištění transportu látek v buňce i mimo buňku. Bohaté na hladké ER jsou enterocyty tenkého střeva, v jaterních buňkách enzymy hladkého ER detoxikují např.: alkohol a některé léky. Ve svalových buňkách je hladké ER místem, kde se skladuje Ca potřebný pro svalový stah.
-Rybozómy: Složené z RNA a proteinů, syntéza bílkovin z volných AMK.
-GA: funkčně navazuje na ER, je to místo, kam se dopravují proteiny a lipidy z ER, modifikují se zde, třídí a distribuují. Produkty buňky se v GA po dotvoření „balí“ do plazm. membrány a transportují na místo určení – buď do buňky nebo mimo buňku.
-Mitochondrie: Odlišují se od ostatních organel, což vedlo k domněnce, že předchůdci mitochondrií byly symbiotické aerobní bakterie, fagocytované předky dnešních eukaryotních buněk. Mitochondrie má dvojitou membránu s volným prostotem, vnější membrána je hladká a vnitřní membránu tvoří hřebeny nebo kristy. Mitochondrie mají svojí vlastní DNA a ribozómy. Na DNA jsou lokalizované geny nutné pro činnost a dělení mitochondrií. Na ribozómech se syntetizují příslušné proteiny. Na kristách vnitřní membrány mitochondrií jsou umístěny enzymy, které se účastní procesů oxidační fosforylace (proces, při kterém je v mitochondriích zajištěna tvorba ATP). ATP je základní zdroj chemické energie v buňce. Mitochondrie jsou schopné sami se dělit. Nemohou existovat odděleně od buňky. Krebsův cyklus probíhá v Matrixu.
-Lyzozómy: Membránou ohraničené váčky, které se doškrcují. Obsahují hydrolytické enzymy, teré jsou schopné rozkládat bílkoviny, NK, tuky a cukry. Podílí se na rozkladu fagocytózou pohlcených bakterií. Uplatnění při buněčné smrti – apoptóze (rozklad buněčných struktur)
-Krebsův cyklus: Sled reakcí, při kterých je acetylkoenzym A odbouráván na CO2 a redukované koenzymy, které dále vstupují do dýchacího řetězce. Velké množství v srdeční svalovině, jaterních buňkách, enterocytech.
3. Cytoskelet a jeho funkce
Součást všech buněk. Zajišťuje pohyb buňky a udržuje tvar. Pohyb je buď intracelulární (pohyb organel) nebo extracelulární (pohyb řasinek, bičíků atd.). Cytoskelet je složen ze 3 typů bílkovinných vláken:
-Mikrotubulů: Zajišťují pohyb buněk – tvoří bičík, řasinky. Při dělení buněk vytváří dělící vřeténko. Podílejí se na přesunech látek v transportních měchýřcích uvnitř buňky, jsou přítomny v bičíku spermií a umožňují pohyb řasinek v dýchacích cestách.
-Mikrofilament: Zajišťují pohyb (migraci) a rozdělení buňky (cytokinezi)- vytváří kontraktilní prstenec. Umožňují změny tvaru buňky a kontrakci.
-Intermediálních filament: Poskytují buňce oporu a pomáhají udržovat tvar buňky. Typické pro každou tkáň např.: v buňkách pokožky jsou složena z keratinu a zajišťují pružnost pokožky.
4. Buněčný cyklus a jeho regulace
Období, během kterého dochází k rozdělení buňky. Má 4 fáze:
-G1 fáze: Syntéza proteinů, dělení organel, růst hmotnosti.
-S fáze: Replikace DNA (zdvojení množství DNA)
-G2 fáze: Syntéza proteinů potřebných pro dělící aparát a dělení buňky.
-M fáze: Příprava k vlastnímu dělení.
Mitóza-dělení jádra
Meióza-redukční dělení
Cytokineze-vlastní dělení buňky
Regulace buněčného cyklu:
-Pomocí kontrolních uzlů, které zajišťují, že buňky budou mít optimální velikost pro dělení a že dělení bude probíhat v ideálním prostředí.1. kontrolní uzel je v G1 fázi (kontrola vývinu a velikosti). 2. kontrolní uzel je v G2 fázi (kontrola úplnosti replikace DNA).
-Cyklinů, což jsou proteiny, které jsou syntetizovány v G1 a G2 fázi. Jejich přítomnost v buňce je podmínkou pro přechod do S-fáze nebo M-fáze. Pokud není prostředí příznivé pro dělení, cykliny se v buňce netvoří a buňka zůstává v G1 nebo G2-fázi.
5. Mitosa
Dělení somatických buňek. Má 4 fáze:
-Profáze: Kondenzace chromozómů (molekuly DNA se začnou mnohonásobně překládat a stáčet-spiralizovat. Chromozómy jsou dobře viditelné a jsou nyní z S-fáze zdvojené a každý chromozom existuje ve dvou kopiích nazývaných sesterské chromatidy, které jsou spolu spojené v jednom bodě – centromeře. Zaniká jaderná membrána a jadérko. Tvoří se dělící vřeténko.
-Metafáze: Chromozómy se rovnají do ekvatoriální roviny.
-Anafáze: Dochází k rozestupu chromozomů k pólům buňky. Buňka se protahuje do délky.
-Telofáze: Vznik jaderné membrány. Zaniká dělící vřeténko. Buňka se začíná v ekvatoriální rovině zaškrcovat prstencem a dochází k oddělení dvou buněk – cytokineze. Výsledkem mitózy je vznik dvou diploidních buněk s identickou genetickou výbavou.
6. Meiosa
Redukční, zrací dělení. Uplatňuje se při zrání pohlavních buněk. Charakteristická redukcí počtu chromozómů z diploidního na haploidní počet. Má 2 fáze:
-Meióza I.: Heterotypické dělení.
-Profáze I.: Leptotene: Kondenzace chromozómů. Zygotene: Homologní chromozómy se párují-tvoří bivalenty. Pachytene: Bivalenty se štěpí na 4 chromatidy-vzniká tetráda. Nesesterské chromatidy se překřižují-může dojít ke crossing-overu (výměna částí chromatid). Diplotene: Chromozómy se rozestupují. Diakineze: Mizí jaderná membrána a tvoří se dělící vřeténko. Kontrakce chromozómů pokračuje.
-Metafáze I.: Chromozómy se řadí v ekvatoriální rovině a připojují se na vznikající dělící vřeténko.
-Anafáze I.: Chiasmata se uvolní a chromozómy s vyměněnými nesesterskými chromatidami se rozchází k polům-na každém pólu se seskupí celá jedna sada chromozómů-haploidní počet.
-Telofáze I.: Chromozómy mírně nekondenzují, vytváří se jaderná membrána a rozdělí se cytoplazma.
-Meióza II.: Homeotypické dělení. Toto dělení je podobné mitóze, liší se však replikací DNA a přítomností haploidního počtu chromozómů.
Výsledkem miózy je vznik čtyř haploidních gamet z původní jedné diploidní buňky.
7. Neuron, nervový vzruch, přenos vzruchu mezi neurony
Hlavním úkolem NS je komunikace. Zajišťuje dráždivost, tj. schopnost odpovídat na změny vnitřního a vnějšího prostředí.
-Neuron: Nervová buňka. Základní stavební a funkční jednotka nervové soustavy.
Stavba neuronu:
-Tělo neuronu: Obsahuje jádro, cytoplazmu, buněčné organely (neurofibrily).
-Dendrity: Krátké rozvětvené výběžky, vedou dostředivé (aferentní) vzruchy do těla neuronu.
-Axon: Nervové vlákno-neurit. Jeden dlouhý výběžek vedoucí odstředivé (eferentní) vzruchy z těla neuronu. Axon končí knoflíčkovitým rozšířením, které obsahuje neurotransmitery-toto rozšíření se stává součástí nervového zápoje neboli synapse. Ta zajišťuje spojení mezi neurony.
Obalové vrstvy neuronu:
-Axolema: Plazmatická membrána neuronu pokrývající axon.
-Neurolema: Nejsvrchnější vrstva Schwannových buněk.
-Myelinová pochva: Bílý lipid, který tvoří kolem nervových vláken obal a slouží jako elektrický izolátor-tvořen oligodendrocyty v CNS a Schwannovými buňkami v PNS. Přerušení myelinové pochvy v průběhu vlákna se nazývá Rauvierův zářez, což je místo, kde myelinová pochva chybí a axolema komunikuje přímo s prostředím.
Oba typy buděk (oligodendrocyty a Schwannovy buňky) jsou součástí neuroglie, což je zvláštní typ intersticiální tkáně nervové soustavy. Podpůrná a vyživovací fce. Představují (neuroglie) 2/3 mozkové hmoty.
-Makroglie: Astroglie-spojení mezi neuronem a vlásečnicí. Oligodendroglie-myelinová pochva axonů v mozku.
-Mikroglie: Schopnost fagocytózy (infekce)
Nervový vzruch:
Nervový vzruch (impuls) je funkčím projevem činnosti neuronu. Je dán faktory:
-Kvalitou podnětu: (Adekvátní či neadekvátní).
-Kvantitou podnětu: (Podprahový a nadprahový podnět)
-Dobou trvání podnětu.
V neuronu v klidu je potenciál mezi dvěma povrchy (stranami) jeho membrány nazýván: Klidový potenciál, ten vzniká v důsledku nerovnoměrného rozložení iontů sodíku a iontů draslíku na vnějším povrchu a na vnitřním povrchu membrány neuronu.
Klidový potenciál má hodnotu okolo 70 milivoltů.
Akční potenciál má hodnotu okolo 50 milivoltů. Hodnota membránového potenciálu při které vzniká akční potenciál se označuje jako prahová hodnota.
Depolarizace membrány:
Na vnějším povrchu membrány a v extracelulární tekutině vzniká vysoká koncentrace Na+, a proto má Na+ tendenci pronikat do nitra neuronu. Tento děj obrátí hodnotu membránového potenciálu v místě stimulace, a tak se membrána stává elektropozivní na svém vnitřním povrchu a elektronegativní na svém vnějším povrchu.
Po skončení této ráze se průnik kationů Na do nitra nervového vlákna zastaví a zvyšuje se propustnost membrány pro kationy K, které jsou transportovány z vlákna ven do extracelulární tekutiny- to má za následek obnovení klidového potenciálu- repolarizace.
Refrakterní fáze-vlákno nelze znovu stimulovat dokud neproběhne úplná depolarizace.
1. absolutní- nelze opravdu ničím vyvolat podráždění.
2. relativní- silným stimulem (podnětem) lze vyvolat podráždění.
Vedení akčního potenciálu:
-Kontinuální: Nemyelinizovaná pochva, pomalejší.
-Saltatorní: Vedení skokem, myelinizovaná pochva, rychlejší (až 120m/s).
Čím je průměr nervového vlákna větší a myelinová pochva silnější, tím je vedení vzruchu rychlejší.
Přenos vzruchu mezi neurony:
-Synapse: Nervový zápoj. Zajišťuje spojení mezi neurony. Nedochází však k fyzickému kontaktu neuronů, protože mezi neurony je štěrbina a nervové vzruchy jsou přenášeny pomocí chem. látek, tzv.: neurotransmiterů (např.: noradrenalin a acetylcholin).
Vlastnosti synapse:
-uskutečňuje přenos pouze jedním směrem.
-opakované impulsy usnadňují přenos.
-synapse je unavitelnější než neuron.
Excitační neurotransmitery:
Zvyšují permeabilitu membrány pro Na+ ionty: noradrenalin, acetylcholin, glutamát.
Inhibiční neurotransmitery:
Pravděpodobně snižují permeabilitu membrány pro Na+, a tím zvyšují činnost přenosu K+: glycin, GABA- gama aminomáselná kyselina.
Přenos vzruchu mezi neurony:
Uvolnění neurotransmiteru, difúze NT, vazba NT na receptor, indukce (aktivuje) akčního potenciálu.
8. CNS a její funkce
CNS, jde o ústřední vyhodnocovací jednotku, která slouží k ukládání, uchovávání a vybavování informací. Je tvořena míchou a mozkem.
-Mícha páteřní: Kaudální pokračování prodloužené míchy, uložena v páteřním kanálu, segmentace podle obratlů.
Centrálně je uložena šedá hmota (okolo míšního kanálku), kterou tvoří těla neuronů a jejich výběžky, které jsou uspořádané do ventrálních a dorzálních rohů a tvoří je bílá mnota (nervová vlákna obalená myelinovou pochvou). Nervová vlákna tvoří míšní dráhy spojující sousední části míchy a mozek.
-Krátké míšní dráhy: Spojují jádra nervových buněk jednotlivých míšních segmentů.
-Dlouhé míšní dráhy: Vzestupné (aferentní-dostředivé) z míchy do mozku. Sestupné (eferentní-odstředivé) z mozku do míchy. Centrum pocení, močení, defekace, ejakulace, erekce, činnost některých svalů.
-Mozek: Integrační, koordinační a regulační ústředí. Uložen v lebeční dutině, levá a pravá mozková polokoule, které zabírají téměř celou jeho hmotu.
Přední mozek: koncový mozek, mezimozek.
Střední mozek: mozková ramena, čtyřhrbolí.
Zadní mozek: vlastní zadní mozek, prodloužená mícha.
Přední mozek:
-Koncový mozek: Rozdělen na 2 polokoule (hemisféry). Povrch hemisfér tvoří mozková kůra tvořená šedou hmotou a pod mí je bílá hmota- v ní se nacházejí bazální ganglia.
-Mozková kůra: Její činnost souvisí s vědomým chováním (podmíněné reflexy). Sídlo nejvyššího typu nervových vztahů. Vysoká schopnost se učit (zvláště u lidí). V pravém slova smyslu se nachází až u savců, kdy dochází k její gyrifikaci (tvorba mozkových závitů)- čím výše je savec ve vývojové řadě, tím vyšší je počet mozkových závitů – pohyb končetin, nebo jiných částí.
-Bazální ganglia: Zajišťují řízení složitých a částečně podvědomých pohybů- např.: chůze, běh. U ptáků nahrazují mozkovou kůru – zajišťují všechny motorické funkce i vědomé pohyby.
-Čichový mozek: Nejstarší část předního mozku, který je uložen na bázi polokoulí. Přijímá podněty z čichové sliznice. Mohutně vyvinut u šelem, skotu, prasat i člověk, téměř zanikl u vodních savců.
-Mezimozek: Je kryt pláštěm koncového mozku, tvoří shluky šedé hmoty uvnitř bílé hmoty. Dělí se na:
-Talamus: zprostředkovává senzitivní a motorické reakce na bolestivé, čichové, chuťové a dotykové podněty. U člověka je místem vzniku pocitů a nálad.
-Hypotalamus: Obsahuje hypofýzu, dále důležitá centra pro řízení termoregulace, činnost srdce, krevního oběhu, centra hladu a nasycení, centra pohlavních funkcí.
-Epitalamus: Obsahuje šišinku, pomocí svých hormonů řídí některé denní rytmy a působení pohlavních hormonů.
-Zadní mozek: 1. Vlastní zadní mozek:
-Mozeček: Tvořen dvěma polokoulemi, a středním mozečkovým červem. Plní funkci sběrače všech informací týkajících se okamžité polohy a fyzického stavu těla- koordinace pohybů.
-Most, prodloužená mícha: Vývojově nejstarší, přechází v páteřní míchu, udržuje polohu těla. Nachází se zde centra pro řízení dýchání, regulace krevního oěhu, pocení, zvracení, kašlání. Mozkový kmen – střední mozek, most, prodloužená mícha.
Mozkové komory: I. a II. komora se nachází uvnitř mozkových polokoulí. III. v prodloužené míše. Mozkové komory jsou naplněné mozkomíšním mokem – hydraulický ochranný izolační obal tlumící otřesy. Mozkomíšní mok neustále cirkuluje.
9. Periferní nervová soustava
Spojuje orgány těla s mozkem a míchou prostřednictvím hlavových a periferních nervů. Periferní nervy obsahují aferentní i eferentní vlákna (dle směru vzruchu).
-Aferentní (dostředivá) vlákna vedou vzruchy z receptorů do CNS. Vlákna senzitivní (tlak, bolest a teplota).
-Eferentní (dostředivá) vlákna jsou motorická a autonomní. Vedou vzruch z CNS k periferii.
PNS vede nervové vzruchy a podle oddílu CN, ze kterého nervy vystupují, rozdělujeme na:
-Hlavové nervy (např.: I. čichový…): U savců 12 párů (I.-XII.). Inervují jednotlivé části hlavy a krku.
-Míšní nervy: Vystupují z páteřní míchy. Obsahují senzitivní (citlivá) a motorická (výkonná) vlákna, převádějící podněty mezi míchou a orgány. Jejich počty se řídí počtem obratlů a dělíme je podle úseků míchy krční, hrudní, bederní, křížové, ocasní).
-Autonomní (vegetativní) nervy: Nervace hladké svaloviny, srdce, žláz. Sympatická část – odpověď na zátěž (boj, strach, útěk, úlek). Parasympatická část – odpočinek, klid.
10. Autonomní nervová soustava, reflexní oblouk, reflexy
Autonomní NS (vegetativní) usměrňuje v těle životní pochody neovládané vůlí. Inervace hladké svaloviny, srdce a žláz. ANS se dělí na část: Sympatickou a parasympatickou.
Antagonisté:
-Sympatická část: Odpověď na zátěž: boj, strach, úlek, útěk. Rozšíření duhovky, zrychlená srdeční činnost, zvyšuje se rychlost vedení vzruchu, zvyšují se svalové kontrakce, střevní svalovina snižuje aktivitu, střevní sekrety snižují aktivitu, rozšíří se plíce, ejakulace, vazokonstrikce cév, mucinózní sekrece slinných žláz.
-Parasympatická část: Činnosti typické pro odpočinek a klid. Zúžení zornice, zpomalení srdeční činnosti, snižují se svalové kontrakce, snižuje se rychlost vedení vzruchu, střevní svaloviny a sekrety zvyšují aktivitu, konstrukce (zúžení) plic, erekce, seriózní sekrece slinných žláz, vázodilatace cév.
Reflexní oblouk (reflex): Funkční jednotka NS, centrum v míše a mozku. Automatická odpověď nervové soustavy (efektoru) na odpovídající podnět (stimul). Reflexní oblouk zahrnuje nejméně 2 neurony a má 5 základních částí:
-Receptor (orgán přejímající odpovídající podněty.
-Aferentní nervové vlákno (dostředivé).
-Nervové centrum (mozek, mícha).
-Eferentní nervové vlákno-příkaz (odstředivé) míchy do efektoru.
-Efektor (výkonný orgán, kosterní sval nebo žláza), ucuknutí.
Typy reflexů:
-míšní reflexy, nejjednodušší, př.: reflex čéškový (patelární).
-somatické a útrobní reflexy, rozdělení podle efektorů:
somatické, efektorem je příčně pruhovaná kosterní svalovina.
útr
Vloženo: 13.11.2009
Velikost: 404,00 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu AVA11E - Praktická fyziologie zvířat
Reference vyučujících předmětu AVA11E - Praktická fyziologie zvířat
Reference vyučujícího prof. Ing. Mgr. Ph.D Markéta Sedmíková
Podobné materiály
- AAA10E - Základy meteorologie a klimatologie - Otázky ze zkoušky
- AAA14E - Základní agrotechnika a herbologie - Otázky zkouška
- ABA06E - Základy fyziologie rostlin - Otázky zkouška
- AHA09E - Agrochemie - Otázky z testu
- APA12E - Pedologie pro zahradníky - Otázky ze zkoušky
- EEA08E - Základy podnikové ekonomiky - Otázky zkouška
- ETA05E - Informatika - Otázky ke zkoušce.doc
- ETA05E - Informatika - Otázky ke zkoušce
- ABA05Z - Botanika - Botanika zápočet otázky.doc
- AAA23E - Základy agroekologie - otazky agroekologie
- AAA23E - Základy agroekologie - Otazky agroekologie Jirka
- AVA35E - Praktická fyziologie zvířat-kůň - otázky k ústní zkoušce
- AVA35E - Praktická fyziologie zvířat-kůň - zkouškové otázky
- ADA19E - Chov prasat I. - otázky
- ASA17E - Chov skotu a ovcí - Vypracované otázky
- AVA13E - Zoohygiena a prevence - zkouškové otázky
- AVA13E - Zoohygiena a prevence - zkouškové otázky
- AVA13E - Zoohygiena a prevence - zkouškové otázky
- AVA13E - Zoohygiena a prevence - zkouškové otázky
- AVA13E - Zoohygiena a prevence - zkouškové otázky
- AVA35E - Praktická fyziologie zvířat-kůň - vypracov. otázky
- AGA13E - Genetika se základy biometriky - zkouskove otazky genetika
- ETA05E - Informatika - otázky
- ETA05E - Informatika - vypracovane otazky
- ETA05E - Informatika - vypracovane otazky informatika
- AMA06E - Praktická mikrobiologie - otazky mikro
- AMA06E - Praktická mikrobiologie - otazky_mikro
- AEA09E - Zoologie - Vypracované otázky STRUNATCI
- AEA09E - Zoologie - Vypracované otázky BEZOBRATLÍ
- AEA09E - Zoologie - vypracované otázky PRVOCI
- AEA09E - Zoologie - otázky zoo 2
- AEA09E - Zoologie - otazky zoo 3
- AEA09E - Zoologie - otazky ze zoologie 1
- AEA09E - Zoologie - Nove zkouskove otazky ZOO
- AGA12E - Základy obecné zootechniky - chovzvirat-otazky
- AGA12E - Základy obecné zootechniky - otázky zootechnika
- AGA12E - Základy obecné zootechniky - otazky k chovu
- AGA12E - Základy obecné zootechniky - otazky
- AGA12E - Základy obecné zootechniky - postacujuce otazky
- AGA12E - Základy obecné zootechniky - otázky
- ACA03E - Chemie organická - otázky, odpovědi
- ACA03E - Chemie organická - Vypracované otázky
- AEA09E - Zoologie - otázky zoologie
- ACA02E - Anorganická a analytická chemie - Vypracované otázky
- ABA05E - Botanika - zkouškové otázky
- AVA15E - Morfologie hospodářských zvířat - zkouškové otázky
- ACA05E - Biochemie - Vypracované otázky
- AKA06E - Výživa zvířat - otázky ke zkoušce
- ASA03E - Chov skotu - zpracované otázky
- AVA11E - Praktická fyziologie zvířat - otázky ze zkouškového testu
- AVA10E - Praktická anatomie zvířat - zpracované otázky
- ARA28E - Fyto 2 - otázky
- ARA28E - Fyto 2 - otázky ke zkoušce
- ARA28E - Fyto 2 - otázky fyto 2
- AGA11E - Etika chovu a etologie zvířat - testové otázky
- ASA09E - Chov koní - ZKOUŠKOVÉ OTÁZKY
- ASA25E - Chov koní - ¨zkouškové otázky
- AGA18E - Etologie zvířat - Zkouškové otázky
- AGA18E - Etologie zvířat - otázky ke zkoušce
- AHa02E - Výživa hospodářských zvířat - vypracované otázky-59)
- AHa02E - Výživa hospodářských zvířat - Zkouškové otázky
- AHa02E - Výživa hospodářských zvířat - Otázky-výživa
- ATA05E - Pícninářství a pastvinářství - otázky pícninářství
- AEA03E - Parazitologie - otázky
- AEA03E - Parazitologie - otázky 2
- AEA03E - Parazitologie - otázky 3
- AEA03E - Parazitologie - vypracované otázky
- AVA22E - Anatomie HZ se základy histologie a embryologie - zkouškové otázky
- AVA10E - Praktická anatomie zvířat - otazky
- AVA11E - Praktická fyziologie zvířat - otazky-vypracovane
- AGA13E - Genetika se základy biometriky - otazky
- AEA25E - Zoologie bezobratlých - otazky bezobr.
- AEA25E - Zoologie bezobratlých - otazky
- AEA26E - Zoologie obratlovců - otazky obr.
- AEA26E - Zoologie obratlovců - otazky obojzivelnici a plazi
- AEA26E - Zoologie obratlovců - vypracovany otazky
- AEA26E - Zoologie obratlovců - otazky
- AKA06E - Výživa zvířat - Otázky ze zkoušky z výživy
- AKA06E - Výživa zvířat - otazky_ke_zkousce
- AEA30E - Základy hydrobiologie - Otázky - Varianta B
- AEA09E - Zoologie - Zpracované otázky - prvoci
- AEA09E - Zoologie - Zpracované otázky - bezobralí
- AEA09E - Zoologie - Zpracované otázky - obratlovci (nedokončeno)
- AGA36E - Etika chovu zvířat a welfare koní - testove otazky
- ALA13E - Etologie zvířat - koní -Humpolec - Bc. - Otázky ke zkoušce
- ALA13E - Etologie zvířat - koní -Humpolec - Bc. - Otazky HUMPOLEC
- AKA05E - chov koní - ¨zkouskove_otazky
- AKA05E - chov koní - OTAZKY Z CHOVU
- AKA05E - chov koní - vyprac.otázky
- AKA05E - chov koní - ZKOUSKOVE OTAZKY
- ATA05E - Pícninářství a pastvinářství - otazky picko
- ASA27E - Technika chovu koní - vyprac.otázky
- AMA05E - Mikrobiologie a biotechnologie - otázky II.zkouškového testu
- EJA74E - Právo a životní prostředí - Zkouškové otázky
- ARA98E - Zemědělské poradenství - Testové otázky
- AVA12E - Základy porodnictví - vypracované otázky
Copyright 2024 unium.cz