- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
Materiály.
AAA10E - Základy meteorologie a klimatologie
Hodnocení materiálu:
Vyučující: Ing. CSc. Věra Kožnarová
Popisek: Sebrané materiály, které se můžou hodit ke zkoušce, či k zápočtu. Nejsem autor.
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálkých proudů
vertikálně 0,5 až 2 km, antipasáty
pasátové klima – výšková inverze, malá oblačnost, návětrná strana kontinentů více srážek, závětrná suchá (pouště)
monzuny
arabsky „mausim“ = sezóna, roční doba
přechod od planetární k atmosférické cirkulaci
rozdílné oteplování moře a kontinentu
pravidelná změna dvakrát za rok o 180°
letní z moře na pevninu a zimní naopak
nejčastěji v asijských a australských mořích
klasický indický (letní – květen až září), srážkové rekordy v podhůří Himálaje (26 461 mm v roce 1860)
„evropský monzun“ Medard - nesprávně
ATMOSFÉRICKÁ CIRKULACE
menší měřítko
tlakové útvary: výše = anticyklona; níže = cyklona;hřeben;brázda; výběžek
vzduchové hmoty: rozsáhlé objemy vzduchu (103 až 104 km) přibližně stejné vlastnosti, gradienty meteorologických prvků
formulovali DOVE a FITZROY (pol. 19. stol.)
vznikají pouze nad dotatečně velkými homogenními povrchy – oceány, pevniny, ledová pole
hlavně v anticyklonách, málo pohyblivé
při přesunu transformace (nejméně se mění konzervativní vlastnosti – měrná vlhkost, příměsi)
třídění – stabilní; labilní
Arktický; Polární; Tropický; Ekvatoriální - kontinentální; maritimní ( kA; mA; kP; mP; KT; mT; E
kalendáře vzduchových hmot ve střední Evropě:
54% kP
34 % mP
5 % kT
styčné plochy – atmosférické fronty
norská škola, název „fronta“ 1919
úzká přechodná vrstva, skloněná do studeného vzduchu ( ( 1
tříděnístudené I. a II. druhuzvlněné
teplévýškové
okluznístacionární
na mapách průsečnice s povrchem
přednáška č. 8,CIRKULACE ATMOSFÉRY
Klima
Klíčové pojmy:
cirkulace atmosféry a klima
historické epochy
globální klima, makroklima, mezoklima, mikroklima, kryptoklima
klimatogenní faktory, kosmické, geografické, náhodné, antropogenní
změny klimatu periodické, aperiodické
klasifikace – kritéria, systémy KÖPPEN, ALISOV
klimagramy: WALTER – LIETH
GRIFFITH – TAYLOR
dlouhodobý charakteristický režim počasí podmíněný bilancí tepla, cirkulací atmosféry, charakterem aktivního povrchu a antropogenní činností
z řeckého klinein = naklánět se, sklon k Slunci
program WMO ( World Climate Research Programme = WCRP
poznání procesů tvorby klimatu
klasifikace podnebí
klimatografie
klimatické změny v minulosti a dnes
klimatologie – úzká souvislost s meteorologií – osamostatnění v 19. Stol.
termíny: klimatický a klimatologický
Prostorové členění klimatu
globální klima
makroklima
mezoklima
místní klima
mikroklima
kryptoklima = mikroklima uzavřených prostor
klimatogeneze
klimatogenní faktory
astronomické
geografické
náhodné jevy
antropogenní vlivy
Klasifikace klimatu
stanovení klimatických typů a vymezení klimatických oblastí
klimatický typ = podnebí v různých částech Země, zejména ve stejné zeměpisné šířce
klimatická oblast = oblast s homogenní hranicí; největší jednotka v klasifikaci; klimatická hranice
Kritéria klasifikace
podle zonality
tropické (mezi obratníky 23°27’)
mírných zeměpisných šířek (mezi obratníky a polárními kruhy)
polární (za polárními kruhy (66°33’)
podrobněji
rovníkové = ekvatoriální
tropické
subtropické
subpolární
polární
podle druh povrchu ( oceán nebo kontinent
oceánské = maritimní
pevninské = kontinentální
přechodné
podle vodní bilance
aridní = suché (výpar ( srážky)
humidní = vlhké (srážky ( výpar)
podle nadmořské výšky
nížinné
horské
vysokohorské
podle speciálních kritérií (fauna, flora, zvláště dřeviny)
Systémy klasifikace
podle teploty vzduchu a druhu vegetace KŐPPEN 1936
podle geografického typu krajiny BERG 1925
podle hydrologického charakteru řek VOJEJKOV 1880
podle genetického vzniku vzduchových hmot a jejich přenosu ALISOV 1949
podle roční sumy radiační bilance GRIGORJEV – BUDYKO
podle klimadiagramů WALTER – LIETH 1960
GRIFFITH – TAYLOR 1945
KŐPPENOVA KLASIFIKACE
5 klimatických pásem (A, B, C, D, E)
podle teploty a srážek 11 základních typů
A – tropické dešťové podnebí
36% území
podél rovníku
pasáty, monzuny
tropického dešťového pralesa
savanové
B - suché podnebí
10,6%
dva nesouvislé pásy
stepní
pouštní
C - teplé dešťové podnebí
27,2%
čtyři roční období, proměnlivé, cyklonální činnost, v zimě i sněžení, bez sněhové pokrývky
teplé podnebí se suchou zimou
teplé podnebí se suchým létem
teplé vlhké podnebí
D – boreální
7,3%
chladné podnebí mírných zeměpisných šířek, roční doby, tuhá zima se sněžením, krátké léto
podnebí se studenou zimou, stejnoměrné rozdělení srážek
podnebí se studenou a suchou zimou, výrazné roční rozdělení srážek
E – podnebí sněhové (ledové)
18,8%
mírná až velmi studená zima, srážky časté, málo vydatné
podnebí tundry (nebo výškové nad 3000 m)
podnebí trvalého mrazu
ALISOVOVA KLASIFIKACE
podle geografických typů vzduchových hmot
hlavní pásma: vzduchová hmota po celý rok
přechodná pásma: sezónní charakter
rovníkové
rovníkových monzunů
tropické
subtropické
mírných šířek
subarktické
arktické – antarktické
Kategorie klimatu a jejich základní charakteristiky
předmět studia
typické rozměry
časové změny
charakter proudění
(osa otáčení)
horizontální
vertikální
režimové
(podnebí)
dynamické
(počasí)
GLOBÁLNÍ KLIMA
vzdušný obal Země
desetitisíce km
100 km
stovky let
?????
rotace Země
MAKROKLIMA
troposféra
stovky až tisíce km
10 km
desítky let
dny
určované svislou osou
MEZOKLIMA
mezní vrstva
desítky až stovky km
1 km
roky
hodiny, dny
vodorovná i svislá osa
MIKROKLIMA
aktivní povrch
metry až km
10 m
dny
minuty, hodiny
libovolně orientovaná osa – turbulence
KRYPTOKLIMA
uzavřený prostor
desítky m
m
pasivně nebo aktivně ovlivňované
minuty
řízené proudění
přednáška č.9, KLIMA
Znečištění ovzduší
Klíčové pojmy:
definice, historie
zdroje, emise, konverze, transport, imise a depozice
REZZO, AIM
limity emisní, imisní, depoziční, přípustná tmavost kouře,
NPK v pracovním prostředí
monitoring, upozornění, výstraha, regulace, rozptylové podmínky, inverze, smog
Protokoly - SO2, NOX, VOC, CFC, těžké kovy, prach, skleníkové plyny, oxidanty
znečištění radioaktivní, mikrovlnné, světelné, tepelné, hlukové, biologické
ekotoxikologie, řetězce, osud polutantů
Definice: není mezinárodně sjednocena
obvykle: „ … přímé nebo nepřímé vnášení látek nebo energie lidskou činností do ovzduší, v množství ovlivňujícím kvalitu a složení venkovního vzduchu a má za následek nepříznivé účinky na člověka, živou a neživou přírodu, ekosystémy, hmotný majetek, zdroje surovin a využívání životního prostředí…“
v užším smyslu: „… činnosti zamořující atmosféru vypouštěním hmotných látek, emisemi záření (elektromagnetické, radioaktivní), hlukem, teplem, světlem apod. …“
Dynamika:
primární emise imise, depozice
Účinky: toxické, alergenní, karcinogenní, mutagenní, teratogenní
Paradox: dokonale čistý vzduch člověk dlouhodobě nesnáší
Historie znečištění ovzduší
problém už od 14. století (protesty anglické šlechty proti spalování uhlí)
od 17. století – příčinou síra, snahy o konstrukci přístrojů „požírajících“ kouř
od 19. století – další látky, zvl. chlór
poč. 20. století – petrochemický průmysl, doprava
1930 - regionální katastrofy – údolí řeky Maas (Belgie) – desetinásobek úmrtí
1948 – Donora (USA) – 43 % populace postiženo
1952 – Londýn „velký londýnský smog“ – spolehlivá dokumentace, střed města postižen více, muži více než ženy, starší více než mládí
1965 – odumírání lesů (Krušné hory)
1970 – dálkový přenos (Skandinávie)
konec 20. století – globální celosvětový problém, nevratné změny, nejhorší velká města
1987 – „Úmluva“, Rio de Janeiro, tzv. Protokoly
Současnost: Mezinárodní střety zájmů, obchod s emisemi, „úvěrový prodej kouře“
Limity: emisní, imisní, depoziční, přípustná tmavost kouře
Imisní limity platné v ČR ((g/m3):
Polutant
Průměrné hodnoty
roční
denní
8-hodinové
půlhodinové
prašný aerosol
60
150
500
SO2
60
150
500
SPM *)
250
NO2
80
100
200
CO
5 000
10 000
O3
160
Benzen
10
Pb **)
0,5
Cd **)
0,01
As **)
0,03
*) SO2 a suspendovaný prašný aerosol
**) v prašném aerosolu
Mezinárodní „Protokoly“
Úmluva – EMEP (1987)
SO2 Protocol (1987)
NOx Protocol (1990)
VOC Protocol
Emise těžkých kovů
Omezování a zákaz CFC
Omezování emisí „skleníkových“ plynů (zvl. CO2, CH4, CFC, NOx)
Ostatní sledované složky:
1. Radioaktivní zamoření, Rn 222, I 131, Sr 90, Cs 137, 134
2. Oxidanty- O3 stratosférický (Program GO3OS)
- troposférický (GLONET)
- H2O2, PAN (peroxiacylnitrát)
3. Prach- spad, polétavý, kondenzační jádra
- průmyslový, organický, azbest, bytový
- pyl, alergie, kalendáře, signalizace
4. Mikrovlnné znečištění
5. Kyselé deště
The best solution of polution is dilution
Politika dříve – „ 2 D“ = „DILUTE AND DISPERSE“
Moderní „ 2 C“ = „CONCENTRATE AND CONTAIN“
Hnutí = „Globale denken, lokale handeln“
Prachové a pylové znečištění
Prach v ovzduší – složité spektrum velikostí, původu,
chemického složení a účinků
Limity – pro venkovní prostředí, pracovní prostředí, stáje
Měření:
spad prachu (t . km-2 . rok-1)
polétavý prach ((g . m-3)
kondenzační jádra ( počet . cm-3)
Alergie:
civilizační nemoc, v ČR trpí asi 25 % dospělých a 40 % dětí, dřív„anglická nemoc“ (chronické bronchitidy)
nejagresivnější bytový prach – metabolity roztočů a plísní, domácí zvířata, vysavače a pračky vzduchu (inkubátory Bact. legionella)
Pylové alergie:
anemofilní rostliny, senná rýma
stromy, trávy, ruderální plevele
nejagresivnější bojínek, tomka, lipnice, žito, kukuřice
pyl jehličnanů nealergický
málo prozkoumané podzimní polinózy (pelyněk, merlíky)
pylové kalendáře, signalizace, počasí silně ovlivňuje šíření
Mikrovlnné znečištění
závislé na frekvenci, intenzitě pole, expozici („dávce“)
nejznámější z obsluhy vysílačů a radiolokátorů, nověji mobilní telefony
prokazatelné objektivní účinky, poškození parenchymatických tkání, „mikrovlnná kocovina“
Hlukové zatížení
přirozené (hřmění, příboj, vichřice, tornáda)
antropogenní – doprava (automobilová ve městech a u dálnic, letecké koridory, sonický třesk), hlukový smog – reklama
Tepelné znečištění
odpadní teplo z průmyslu, energetiky, dopravy a domácností, tepelný ostrov města, voda
Světelné znečištění
astronomové a ekologové – „záchrana tmy“ (USA – N. Mexico – zákon 1999)
Biologické znečištění
mikrobiální a pachové u zemědělských velkochovů a zpracovatelských závodů
voda – BSK5
estrogeny feminizace vývoje (smáčedla, kosmetika, antikoncepce)
VOC Protocol
Volatile Organic Compounds (Těkavé, prchavé látky)
Cíl – omezit emise o 30 % oproti roku 1990
Účinky – všeobecně škodlivé, tvorba troposférického O3 a oxidantů
Hlavní zdroje (ČR, tis. t/rok) – odhady nejisté: rozpouštědla 180, spalování 162, výfukové plyny 110, ropný průmysl 52, metalurgie 13, odpar z palivové soustavy 18
Zemědělství – spalování slámy, rozpouštědla, anaerobní úpravy píce, kvasný průmysl, pekárny, pražírny
Produkce v Evropě (t/km2) – Belgie 11, SRN a Holandsko 10, Velká Británie 7, Itálie 5, Francie 4, ČR 2,2, Finsko 0,5 (USA 2, Kanada 0,2)
Produkce v Evropě (t/obyv.) – Norsko 63, Rakousko 58, Švédsko 55, Belgie a Dánsko 33, Finsko 37, Polsko 26, ČR 18 (USA 85, Kanada 71)
Významná opatření – letní benzín, odsávání par při tankování (problém bionafty a naturalu), pěší zóny, neděle bez aut, tlak na výrobce automobilů (omezování spotřeby paliva), hybridní pohon
Znečištění ovzduší – Evropská současnost
„Západoevropský blahobyt“ – nepřenosný model do tzv. méně rozvinutých zemí (plné obchody luxusního zboží, přehnané cestování auty a letadly, přehnané vytápění a osvětlení, klimatizace a „building syndrom“, rozmařilé turistické návyky (spotřeba vody na golfová hřiště – Španělsko apod.)
Důsledky:
obrovská spotřeba energie a materiálů
obrovská produkce odpadů všeho druhu
neúnosná zátěž životního prostředí
devastace přírody (Alpy)
Nové termíny, aktivity a opatření:
Ekoaudit – limity pro majitele a projektanty
Energetické průkazy každé stavby a přístroje
Ekoautomobily – max. spotřeba 5 l benzínu a 4,5 l nafty
Ekolimity a ekodaně – komplex v EU
Ekodumping – postihy a restrikce zemí zanedbávajících ekologické aspekty
Greenwashing – boj proti zneužívání ekologie v reklamě („lakování na zeleno“)
Dirty - Poison money – zákaz vývozu nebezpečných technologií a odpadů
politiku „2D“ nahradit politikou „2C“
Ekobyznys – „druhá jakost pro třetí svět“, „organizované lumpárny velkých firem“
Ekotoxikologie
Sleduje: osud polutantů v životním prostředí, studium „znečišťovacích řetězců“, zdroje, přeměny, přenos, příjem, výdej, hromadění, odbourávání, degradace, fluktuace, rozklad, metabolizace, depozice
Přenos:
biotický – potravní řetězce, plancenta plod, vejce
abiotický – hlavně hydrometeorologické faktory (voda a vítr)
Látky – denně se používá asi 70 až 80 tisíc chemických látek, mnohé z nich „xenobiotika“
Nejhorší kombinace – perzistentní a snadno biologicky přijímatelné látky
Nejškodlivější:
halogenové uhlovodíky (PCB, DDT, HCH)
polyaromatické uhlovodíky (PAH)
těžké kovy (Pb, Hg, Cd, Cr aj.)
Kriterium škodlivosti:
Kow – koeficient „octanol – water“
rozpustnost v lipidech a vodě, snadná biologická availibilita a akumulace nejhorší látky Kow řádu 103 až 104
Troposférický ozón
V povědomí veřejnosti je spíše stratosférický O3 – ozonové anomálie (díry), Antarktida i sev. polokoule, denní, roční a sezónní chod, závislost na UV záření a koncentraci škodlivých látek (CFC aj.), narušená ozonosféra experimentálně prokázaný negativní vliv na biosféru – GO3OS Program WMO
Troposférický O3 (nesprávně přízemní O3):
patrně nejhorší antropogenní polutant současnosti v měřítku globálním i regionálním, spolu s ostatními oxidanty
změna hmotnostního poměru 9 : 1 (O3 strat. : O3 trop.)
předindustriální koncentrace 40 – 50 (g/m3 , dnes na severní polokouli pozadí 40 až 90 (g/m3, ČR – Košetice – IV. až IX. průměr – 80 (g/m3, hodinové průměry i přes 170 (g/m3, denní chod podmíněný globálním zářením (zpoždění 4 h)
monitoring, GLONET, v ČR pro veřejnost upozornění (180 (g/m3), varování (360 (g/m3)
Zdroje – termochemické a fotochemické reakce, VOC, spalování organických paliv, automobily, natural a bionafta
Biologická účinnost:
toxická návyková látka, vznik rezistence, abstinenční syndrom u člověka
stres lesů i polních plodin, obtížné studium – latence, rozdílná citlivost – bioindikátory (Nicotiana)
snížení produkce biomasy – evropské odhady 10 až 20 %, nejpostiženější oblasti ČR, SR, SRN
přednáška č. 10,ZNEČIŠTĚNÍ OVZDUŠÍ
přednáška č.10, ZNĚČIŠTĚNÍ OVZDUŠÍ
přednáška č. 10,ZNEČIŠTĚNÍ OVZDUŠÍ
atmosféra
konverze, sekundární emise, transport
zdroj
životní prostředí
přednáška č.2 - 12.10.2006
Atmosférické srážky
atmosférické srážky
z oblaků a mlhy
deště - vertikální kapalné srážky, kapky o různém průměru 0,2-3 mm a víc
nejdůležitější zdroj podzemní vody
mlha - kapičky velmi malých rozměrů
vznik ochlazením povrchu pod rosný bod
mrholení - větší kapky než u mlhy, vznik jako mlha
sníh - ledové krystalky různých tvarů, vznik desublimaci vodní páry na led
kroupy - krystalky ledu 5-50 mm
vznik v bouřkovém mraku při teplotě pod 0°C
krupky - krystalky 1-5 mm, desublimace a namrzání přechlazené atm.vody
výskyt v horských oblastech
zmrzlý déšť - déšť vznikající v dolní vrstvě atmosféry, prolétá atmosférou a v místech přízemních mrazů mrzne
charakteristiky srážek
výška srážek hs
množství vody ze srážek vyjádřené jako výška vodní vrstvy v mm
1mm = 1 l = 1 dm3/m2 plochy povrchu = 1000 m3 / 1 km2
srážkový úhrn Hs
celková výška srážek za nějaké uvažované období
hod, den, měsíc, rok
objem srážek Vs
celkový objem vody ze srážek spadlých za uvažované období a na uvažovanou plochu v m3
doba trvání srážek td
čas mezi začátkem a koncem srážky (použití u dešťů)
intenzita deště Id
Hs deště za časovou jednotku (min, hod), většinou v mm/min
důležitá, návaznost na bilanci hydrometeor., hydrogeolog.
průměrná Id je 0 Id = Hs/ts
okamžitá Id je 0 Id = dHs/dt
výška sněhové pokrývky hp
sněhoměrnou latí (starý a nový sníh - denní měření)
vodní hodnota sněhu s
poměr objemu vody (rozpuštěné z určitého objemu sněhu) ku tomuto objemu sněhu
způsoby měření srážek
srážkoměr
nejjednodušší způsob
nálevka průměr 252,3, záchytná plocha 500 cm2, za určité čas. obd. (ČR 7,00)
výhoda suma
nevýhoda neznáme rozložení srážek během dne - důležitý výskyt povodní
totalizátor
speciální srážkoměr použ. na Sněžce
větší nádoba s vrstvičkou oleje, kt. zabraňuje výparům
ombrograf
zaznamenává průběh srážky
záchytná plocha v ČR 250 cm2, svět 200-500 cm2
z nálevky je srážka svedena do nádoby s plovákem spojeným s pisátkem,otáčecí buben s hodinovým strojem
plovákové, člunkové
Zpracování změřených dat srážek
na dešťoměrných stanicích v 7.00 ráno po 24 hodinách denní srážkový úhrn Hs (datum předchozího dne)
hydrologický rok 1.11.-31.10. - sníh je započten do nového roku, rozpouští se až v roce novém
síť srážkoměrných stanic - srážkové úhrny (denní, měs., roční)
mapa izohyet - kapky
izochion - sníh
spojnice míst se stejnými srážk. úhrny (denní, měs, roční)
pokrývky) = spojnice míst se stejnými srážkovými úhrny
průměrný roční úhrn srážek
ČR je 700 mm, variabilní území - nadm. výška Prahy je 250 m, Sněžka 1603m
max 1500 mm v Krkonoších, Jeseníkách, Beskydy - oblasti na severu
min na Žatecku kolem 450 mm - srážk. stín
průměrná výška srážek v povodí Hsprům
srážkové úhrny Hs jsou měřeny na srážkoměrných stanicích povodí
jednotlivé stanice mají různou váhu v povodí = velikosti části povodí v okolí stanice
povodí - odvodňováno jedním tokem,ohraničena rozvodnicí
výpočet metodou váženého průměru (Thiessen-Horton)
Hsprům = (suma ploch povodí x srážkový úhrn v příslušné stanici)
(suma ploch)
Hsprům = ∑ (Fi x Hsi) / ∑ Fi
Hsi - srážk. úhrn ve stanici i (i=1, n /mm)
Fi - plocha povrchu příslušné stanici i (km2)
∑ Fi - F - plocha celého povodí v (km2)
stanovení ploch Fi v příslušných stanicích polygonovou metodou
pro stanovení prům. výšky srážek v povodí z mapy povodí, viz. obr.
trojúhelníkové spojnice stanic,osy stran vytvoří polygony
každá stanice má jinou plochu,plochy lze z mapy stanovit planimetrem
stanovení prům výšky srážek z mapy izohyet pomocí hyetografické křivky
křivka vztahu výšky srážek - izohyeta a odpovídající části plochy povodí,na kt je uvažovaná výška srážek dosažena či překročena
Dělení srážek
!!! dělení srážek dle intenzity srážky a rozsahu dotčeného území (hlavně deště)
přívalové deště
krátká doba trvání
vysoká intenzita
dopad na omezené území
velký vliv na odtok povrchových vod
vázané na roční období (léto v ČR), způsobují povodně Berounka, Vltava
Hellmanovo kritérium přívalových dešťů :
době trvání td = 1-180 min a srážkový úhrn Hs = 10-80 mm
regionální deště
delší doba trvání
nižší intenzita
dopad na velká území
vliv na odtok povrchových a podzemních vod
dělení srážek dle vzniku
konvekční srážky
vlhký a zahřátý vzduch stoupá od země vzhůru - ochlazení,kondenzace, vz. intenzivní deště a bouřky (v mírném pásmu v létě)
cyklonální srážky
na kontaktu cyklon (N tlak) a anticyklon (V tlak) = fronta s prouděním vzduchu - ochlazení a kondenzace = deště, nejčastější v mírném pásmu
orografické srážky
vlivem pohoří se zdvíhají vzdušné proudy - ochlazení a kondenzace = deště na návětrné straně hor, závětrná v dešťovém stínu (Krušné hory - Žatecko)
Strana (celkem )blažeková
produkty kondenzace a desublimace
hydrometeory;
srážky:
hortizontální
vertikální.
oblaky, klasifikace; (hydor, meteoros)
kapalné nebo pevné částice
padající,
nebo se vznášející v atmosféře,
nebo zdvižené větrem ze zemského povrchu,
nebo usazené na zemském povrchu nebo předmětech.
mlha,
kouřmo,
zvířený sníh,
vodní tříšť,
atmosférické srážky. přeháňkové trvalé pevné kapalné usazené (horizontální)
rosa, jíní, jinovatka, námraza, ledovka padající (vertikální)
déšť, mrholení, sníh, sněhové krupky, kroupy, ledové jehličky = produkty kondenzace nebo desublimace vodní páry na zemský povrch dopadající nebo na něm vznikající. jednotky:
mm = l.m-2
Vloženo: 12.02.2010, vložil: Tomáš Fridrich
Velikost: 15,35 MB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2024 unium.cz