- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
Materiály.
AAA10E - Základy meteorologie a klimatologie
Hodnocení materiálu:
Vyučující: Ing. CSc. Věra Kožnarová
Popisek: Sebrané materiály, které se můžou hodit ke zkoušce, či k zápočtu. Nejsem autor.
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálMeteorologie a klimatologie
klíčová slova:
meteorologie, klimatologie, fenologie, astrometeorologie, historie
meteor, hydrometeory, litometeory, fotometeory, elektrometeory
meteorologická informace, komunikace
pozorování, měření, monitoring
inspekce, revize, archivace
standardizace, unifikace, profesionalizace, globalizace
meteorologie synoptická, „klimatická“, chemie atmosféry
WMO, ČHMÚ, uživatelské instituce
GCOS, programy
PODNEBÍ
POČASÍ
kvalita ovzduší
a prostředí
CÍL PRÁCE
dlouhodobý režim meteo. prvků, dlouhodobé prognózy, trendy
okamžitý stav, analýza,
prognóza
okamžitý stav, ropzptylové podmínky, prognóza, regulační opatření , smogové a varovací systémy
Metoda práce
Měření a poZorování, inspekce a revize, archiv, databanka
měření a pozorování,
zašifrování, globální telekomunikační systém,
mezinárodní výměna dat
automatický imisní monitoring, registr emisí
znečišťujících zdrojů ovzduší, chemické analýzy
ZDROJ INFOrmací
SíŤ stanic (dnes profesionalizace),
velká hustota
síť profesionálních stanic (menší hustota), lodě, bóje, letadla, radiosondy,
radiolokátory, satelity
speciální sítě stanic,
observatoř Košetice,
národní radiační centrum hradec králové
termíny
7, 14 a 21 h
každou hodinu , radary každých 10 min, satelity, radiosondy podle typu,
kontinuálně
čas
SMč = Střední místní (sluneční) čas
UTC = Universal time coordinated
výstupy
Klimat. charakteristiky,
databanka, Archiv,
tabulky, grafy, mapy
analýza, prognóza:
nowcasting až 6 dní,
numerické předpovědi
upozornění, výstrahy,
regulace, prezentace imisních a emisních dat,
depozice
Distribuce uživatelům
Prostřednictvím ČHMú
(osobně, pošta, internet,
e-mail)
prostřednictvím čhmú, tisk, rozhlas, tv, fax, (telex), telefon, teletext, internet
prostřednictvím čhmú a státní správy,
média
Programy WMO
World Climate research programme
world weather watch
global enviroment monitor. systém, global O3 OBserving system
w w W
World Weather Watch
Světová služba počasí
celosvětový meteorologický systém koordinovaný WMO
byl schválen v r. 1967
zahrnuje - systém pozorování
systém zpracování údajů
telekomunikační systém
globální systém pozorování
získávání prvotních meteorologických informací
informace : globální, trojrozměrná, synchronní, pravidelná, operativní
meteorologické stanice, lodě, bóje, sondy, radiolokátory, satelitní systé
globální systém zpracování údajů
primární a sekundární informace (analýzy a prognózy)
národní centra (v ČR ČHMÚ Praha Komořany)
regionální centra (střední Evropa Offenbach v SRN)
světová centra (Evropa, Asie, Afrika = Moskva; Amerika = Washington; Austrálie = Melbourne)
globální telekomunikační systém
shromažďování a šíření informací
hlavní magistrální linka
regionální a národní sítě
Meteorologie
nauka o počasí = fyzikální stav atmosféry v určité době a na určitém místě charakterizovaný souhrnem okamžitých hodnot všech prvků a jevů ( teploty,tlaku, vlhkosti, oblačnosti apod.).
základním rysem: proměnlivost
z řečtiny – meteoros = vznášející se nad zemí ve výšce, přeneseně jev na obloze logia = věda
KLIMATOLOGIE
nauka o podnebí = klimatu = souhrn všech možných stavů atmosféry a jejich střídání v daném místě. Je důsledkem různých nepřetržitě probíhajících klimatotvorných procesů které jsou vyvolány a udržovány klimatotvornými faktory (energetickou bilancí, atmosférickou cirkulací, charakterem aktivního povrchu a antropogenní činností) (definice ředitelů meteoslužeb 1975)
základním rysem: relativní stálost
z řečtiny – klinein = přiklánět se, sklon, orientace k Slunci, svahovitý terén
FENOLOGIE
nauka o životních projevech rostlin a dříve i živočichů, které souvisejí s počasím
z řečtiny – phainomena = jevy
Astrometeorologie
=předpovídání počasí z postavení hvězd, případně planet
vznikla v Babylónii, Řecku a v Římě., vrcholu dosáhla v 16. a 17. stol. (určení regenta – Tycho de Brahe, Johannes Kepler, Tadeáš Hájek z Hájku), udržela se až do poloviny 19. stol.,na konci 20. stol. – renesance v ČR
z řečtiny – astron = hvězda
Meteor
astronomie
atmosférický světelný záblesk vzniklý průnikem malé části meziplanetární hmoty do atmosféry Země
meteorit
meteoroid
METEOROLOGIE
název pro různé atmosférické jevy (mimo výše uvedené)
fotometeor
světelný jev vyvolaný odrazem, lomem, rozptylem nebo interferencí slunečního záření nebo měsíčního světla
halové jevy ( malé kolo – 22°, velké kolo 46°, světelný sloup, nepravé Slunce, paslunce, boční Slunce, protislunce), korona, irizace, gloriola, duha (hlavní, vedlejší, bílá)
elektrometeor
viditelný nebo slyšitelný projev atmosférické elektřiny
bouřka, blesk, oheň sv. Eliáše, polární záře
litometeor
soustava částic většinou tuhého skupenství
hydrometeor
soustava vodních částic v kapalném nebo tuhém skupenství, padajících nebo se vznášejících v atmosféře nebo zdvižených větrem ze zemského povrchu nebo usazených na předmětech na zemském povrchu nebo ve volné atmosféře
srážky padající nebo usazené, mlha, kouřmo, zvířený sníh, vodní tříšť
! nepatří sem oblaky !
HISTORIE meteorologie
Vývoj
spolu s astronomií
Epochy:
předpřístrojová
zkameněliny, paleometeorologie, dendroklimatologie, radionuklidové metody, vzduch v ledovcích, kroniky, archivy, pranostiky, válečná zpravodajství
přístrojová
od poloviny 17. stol.
první přístroje: teploměr Galilei 1592, Bacon 1620, Torricelli,
Guericke 1672, Fahrenheit 1714,
Réaumur 1730, Celsius 1742
tlakoměr: Viviani 1643, Torricelli 1644,
srážkoměr: Castelli 1639
první staniční síť 1657 – Academia del Cimento (Akademie pokusu)) ve Florencii
u nás 1752 první měření Praha Klementinum – od 1775 nepřetržitě
meteorologie jako fyzikální obor – Galilei, Pascal, Descartes, Boyle
počítačová
asi od 60. let
spolu s komunikacemi, satelity, hromadným zpracováním dat
METEOROLOGIE SOUČASNOST
vědecká disciplína, zasahuje do všech oborů lidské činnosti
každý pozorovatelem
citlivost na počasí u lidí, domestikovaných zvířat i u pěstovaných rostlin
PROFESNÍ NEZBYTNOST
bezpečnost dopravy, energetika včetně vytápění, zemědělství, armáda, policie, pojišťovny, cestování
CELOSVĚTOVÁ ORGANIZACE
(
WMO = WORLD METEOROLOGICAL ORGANIZATION
atmosféra nemá hranice
vzor mezinárodní spolupráce
největší nepřetržitá výměna dat
unifikace a standardizace
nahradila Mezinárodní meteorologickou organizaci z roku 1873
Československo jeden z 22 zakládajících států 11.10.1947 ve Washingtonu Alois Gregor podepsal Dohodu o WMO
23.3.1950 nabyla právní moci
(od té doby 23.3. Světový meteorologický den)
19.1.1993 Česká republika znovu vstoupila do WMO s číslem 179, Slovenská republika s číslem 180)
AGROMETEOROLOGIE
zemědělská meteorologie
kdysi rovnováha s přírodními podmínkami
jen obnovitelné zdroje surovin, energie, potravin, bez „xenobiontů“
vyspělé formy zemědělství – komplex vstupů (materiální, energetické, informační)
narušování životního prostředí (ekologické katastrofy, nevratné změny v globálním měřítku)
ovlivnění klimatu
HLAVNÍ ÚKOLY
rajonizace agrometeorologická
agroklimatická
agroekologická
ochrana před nepříznivými vlivy (mráz, sucho, eroze, emise atd.)
ochrana rostlin (signalizace, modely, prognózy negativní i pozitivní, aplikace pesticidů)
aplikace hnojiv (časování, dávky, ztráty, vyplavování)
závlahy
transport a skladování
prognózy výnosů
šetření životního prostředí
Meteorologie – rozdělení
a) základní
dynamická (termodynamika atmosféry)
synoptická (synchronní studium meteorologických prvků)
fyzikální (fyzika oblaků a srážek)
b) aplikovaná
dopravní
družicová
horská
inženýrská
kosmická
lékařská
lesnická
letecká
mezní vrstvy atmosféry
mořská
námořní
plachtařská
průmyslová
stavařská
radiolokační
tropická
turistická (ekoturistika)
zemědělská
KLIMATOLOGIE – ROZDĚLENÍ
dynamická
klasická
komplexní
obecná
synoptická
HISTORIE KLIMATOLOGIE
STAROVĚK
dobové charakteristiky klimatu nelze rozlišit od meteorologie
těsná souvislost s hospodářskou a obchodní činností, zemědělstvím a vojenskými aktivitami
od starověku střídání ročních dob, období dešťů, záplav a počasí
Egypt – záplavy Nilu, prognózy podle astronomických pravidel (východ Síria)
Indie – monzuny, pokusy o prognózu intenzity dešťů
parapegmata (5. stol. pnl) – desky s meteoinformacemi pro námořní plavbu
Hippokrates (4. stol. pnl) – první psané meteorologické a klimatologické záznamy
Aristoteles (pol. 4. stol. pnl) – první učebnice „Meteorologika“
Achnaton (1367 až 1347 pnl) - porovnání dešťů v Sýrii a sucha v Egyptě
Herodotos (485 až 425 pnl) - popis klimatu od Kavkazu k Dunaji
Polibios (200 až 120 pnl) - pokus o klasifikaci klimatu (6 pásem: 2 horká, 2 mírná a 2 studená)
Cicero (106 až 43 pnl) - vliv moří na klima
Strabón (64 pnl až 19) - učebnice zeměpisu „Geografia“, popis mistralu ve Francii, horka v Persii, deště a mlhy na britských ostrovech a Islandu
Marco Polo - popis klimatu Číny, perský zeměpis (982), první popis klimatu Afriky, kde „země se liší vodami, vzduchem, půdou a teplotami“
NOVOVĚK
Od pol. 17. stol.– meteorologické přístroje, objektivní údaje (Galilei, , Celsius, Réaumur, Fahrenheit, Viviani, Torricelli, Pascal, Castelli)
Boyle (1660) – všeobecné pokyny jak sestavovat popis klimatu (klima rovnoběžky, délka dne, teplota, váha vzduchu, čistota a jemnost vzduchu, lom světla, vítr, typ počasí)
Manheimská síť (1781) - Praha Klementinum 1775, řád a systém, unifikace, soustřeďování dat, vznik „klimatologického materiálu“
Humboldt (1769 až 1859) – mapa izoterm z roku 1817, „teplo nesleduje rovnoběžku, ale závisí na pobřeží a reliéfu
Dove (1803 až 1879) – vliv cirkulace atmosféry „boj dvou toků vzduchu – polárního a rovníkového“
Kreil – první klimatologie Čech (Vídeň 1865)
klimatografie (od pol. 19. stol) - popis a klasifikace klimatu (Köppen, Vojejkov, Berg, Hann, Geiger, Penck, Thornthwaite, Taylor, Walter, Lieth, Griffith, Konček)
Bergeron (1930) – souvislost se synoptickými procesy, vznik dynamické klimatologie
Chromov (1904 až 1977) - pojem klimatologická fronta
Alisov (1949 až ) – klima vzduchových hmot, genetická klasifikace
matematické modely - současnost
přednáška č. 1, METEOROLOGIE A KLIMATOLOGIE
Tlak vzduchu a tlakové útvary
Klíčové pojmy
horror vacui, Aristoteles, Torricelli, Pascal
mm Hg, anglické palce, pařížské čárky, torr, hPa
tlak normální, průměrný, redukovaný
vertikální a horizontální gradient
izobarické plochy, topografie, (flight levels(
izobary, tendence, izalobary
tlakové útvary, uzavřené a neuzavřené izobary (izohypsy)
termický a dynamický vznik
cyklony, anticyklony (vysoké, nízké, teplé, studené, stacionární, putující, sezónní, trvalé, blokující)
anticyklona sibiřská a azorská, cyklona isandská a íránská
inverze přízemní a výškové
tropické cyklony
HISTORIE
Aristoteles - povědomí; v přírodě "prázdno" neexistuje - "horror vacui"
Torricelli (1643) - objev prázdnoty pomocí uzavřené trubice se rtutí
Pascal (1648) - výpočet hmotnosti atmosféry - souvislost s počasím
von Guericke (1660) - předpověď vichřice
Halley (1685) - závislost na výšce
DEFINICE
síla, kterou působí hmotnost vzduchového sloupce nad místem pozorování v tíhovém poli zemské gravitace na zemský povrch
součet parciálních (dílčích) tlaků jednotlivých plynných složek vzduchu a tlaku vodní páry
JEDNOTKY
N.m-2 = Pa (pascal)
v meteorologii od roku 1984 ( hPa = 100 Pa
ZÁKLADNÍ POJMY
normální tlak = průměrná hodnota celé Země
(suchý vzduch, O °C, hladina moře)
760 mm Hg (x 13,596 x 9,80665) = 1 013,25 hPa
průměrný tlak = dlouhodobý průměr konkrétního místa (Praha 1 016 hPa)
redukovaný tlak = přepočtený na hladinu moře
(bez vodní páry, 0 °C, normální tíhové zrychlení)
tlaková tendence
izobary
izalobary
tlakové útvary
topografie
gradienty – vertikální barický
horizontální barický
vertikální barický stupeň
AGROMETEOROLOGICKÝ VÝZNAM TLAKU VZDUCHU
těsná souvislost s cirkulací atmosféry, tlakovými útvary, frontami, počasím a podnebím
příčinná vazba s prouděním vzduchu, vody v oceánech, přenosem vody a "energie"
v synoptické meteorologii "výsadní postavení" (znalost tlakového pole ( prognóza jeho změn ( prognóza počasí)
v klimatologii "stálé" tlakové útvary spoluurčují klima (ekvatoriální brázda ( tropické deště, subtropická maxima ( pouště, oblasti polární fronty ( "proměnlivé počasí")
v biologii výměna plynů a vzduchu v uzavřených prostorách (pletiva, tkáně, kanalizace před bouřkou)
člověk přirozené změny nevnímá (časté pověry, nesporná souvislost s počasím, spíše meteorologický indikátor než příčina), změny tlaku v letadle nebo v automobilu o 3 až 4 řády vyšší
Základní tlakové útvary na přízemní mapě
CYKLONY A ANTICYKLONY
= TLAKOVÉ NÍŽE a TLAKOVÉ VÝŠE
součást cirkulace atmosféry v troposféře (ve stratosféře mírně zvlněné zonální proudění)
velkoprostorové víry, svislá osa otáčení, makroturbulentní charakter
tlakové útvary s uzavřenými izobarami a charakteristickým prouděním
především v mírných zeměpisných šířkách (mimotropická cirkulace)
-tropické cyklony - tropická cirkulace
vznikají v "teplých mořích"
vrcholné stádium s rychlostí 33 m.-1 = 118 km.h-1
místní názvy:Atlantický oceán( hurikán (anglicky)
(orkán (německy a holandsky)
( uragán (francouzsky a rusky)
Tichý oceán ( tajfun
Indický oceán ( cyklon
pobřeží Austrálie ( willy willy
CYKLONA (N, T, L)
z řečtiny kyklón = kroužící, otáčející, vířící
Charakteristiky:
uzavřené izobary
nejnižší tlak uvnitř
při zemi dostředivé levotočivé proudění (jižní polokoule pravotočivé)
výstupné vertikální proudění
časté spojení s brázdou nízkého tlaku vzduchu
mimotropické - tisíce km, tlak na hladině moře obvykle 1 000 až 980 hPa (minimum 950 hPa)
tropické - stovky km, tlak i pod 950 hPa
Vznik:
termická teorie - prvotní; teplý povrch (menší hustota a tlak ( výstup vzduchu a vznik tlakové níže
platí, ale ne obecně, subtropy !!
vlnová teorie - rozhodující vliv dynamické faktory; rozhraní dvou proudících vzduchových hmot
mimotropické - obvykle z frontálních vln
vliv: orografických deformací (Alpy)
instability vzduchových hmot
Vertikální vývoj:
začátek v nejnižší troposféře
postupuje do vyšších vrstev, vyvinuté řídící tlakové níže až
do stratosféry
postupné uzavírání izohyps a zvlnění izoterm
přední strana - teplý vzduch k severu, v týlu chladný k jihu
Počasí:
dynamicky podmíněné vzestupné proudění ( oblačné počasí
rozhodující vlastnosti vzduchové hmoty ( stabilní potlačují; instabilní zesilují
souvislost s frontami ( charakteristické počasí podle roční i denní doby
TROPICKÉ CYKLONY
vznik nad "teplým" mořem ( ( 27 °C)
nejčastěji mezi 10. a 20. rovnoběžkou (ne na rovníku)
doplňková energie - uvolněné latentní teplo
malé rozměry; velké gradienty; vítr 40 až 60 m.s-1 - v nárazech i více
kompenzační sestupné proudění; v centru "oko" - 20 až 50 km s bezvětřím
lijáky, bouřky, vichřice, povodně
zvednutá hladina moře ( vlnění
pomalý postup (10 až 15 km.h-1); složité trajektorie (z počátku západní směry)
nad kontinenty a ve vyšších zeměpisných šířkách se rozpadají (možná změna na mimotropickou tlakovou níži)
průměrně ročně kolem 80; 20 000 obětí (Bangladéš v roce 1972 více než půl milionu)
Tropická cyklona
ANTICYKLONA (V,H)
z řeckého anti = proti; kyklón = kroužící, .......
Charakteristiky:
uzavřené izobary s nejvyšším tlakem uvnitř
při zemi odstředivé pravotočivé proudění (na jižní polokouli levotočivé)
sestupné vertikální proudění
časté spojení s výběžkem nebo hřebenem vysokého tlaku
v mimotropické cirkulaci
neoddělitelná souvislost s cyklonami
nejlépe patrné v nejnižší troposféře - "zimní" s výškou rychle slábnou (ve vyšších vrstvách může být i tlaková níže!); "teplé" anticyklony - uzavřené izohypsy i ve výšce
stovky až tisíce km
nejvyšší tlak 1 020 až 1 040 hPa
(Sibiřská tlaková výše až 1 060 až 1 080 hPa)
Vznik a typy anticyklon:
a) stacionární ("trvalé")
termické; "nízké"; "studené" nad zimními kontinenty
dynamické; "vysoké"; "teplé" v subtropech
b) putující ("přechodné")
obvykle 30 až 40 km.h-1
maximální horizontální a vertikální rozměry
někdy i kvazistacionární - blokující
Počasí:
sestupné proudění ( rozpouštění oblačnosti ( slábnutí a rozpad front
málo oblačnosti a srážek, slabé proudění
vliv vlastností vzduchových hmot
častá tvorba mlh a inverzní oblačnosti
někdy mrholení, zhoršená dohlednost
v létě častý Cu hum
při mT vzduchové hmotě i Cb a bouřky
přední strana studená ("ledoví muži"); zadní strana (západní) ( vyšší teploty; vyšší stabilita; zimní advekční mlhy
Význačné vlastnosti anticyklon
tvorba inverzí - latinsky inversio = obrácení
přízemní inverze
vyzařováním, zvláště nad pevninou, při malé oblačnosti, bezvětří a v noci (v teplé části roku přes den mizí); sněhová pokrývka
výšková inverze
subsidencí - sestupným prouděním (adiabatický ohřev), nejčastěji ve výšce 1 000 až 1 500 km, v zimě trvá i více dnů; smog
CYKLONY (TLAKOVÉ NÍŽE) N a ANTICYKLONY (TLAKOVÉ VÝŠE) V
termický vznik
dynamický vznik
níže
výše
níže
výše
příčina vzniku
ohřev povrchu
ochlazení povrchu
aerodynamické procesy při horizontálním proudění
rozdělení tlaku
nízký dole;
vysoký nahoře
vysoký při zemi;
nízký ve výšce
nízký při zemi i výšce
vysoký při zemi i ve výšce
teplotní charakter
vždy teplejší při zemi
vždy chladnější při zemi
obvykle i ve výšce studená
obvykle i ve výšce teplá
výskyt front
obvykle ne
ne
obvykle ano
možný výskyt rozpadajících se;
netvoří se
příklady
Iránská N
Sibiřská V
Islandská N
Azorská V
přednáška č. 3, TLAK VZDUCHU
Teplota a teplo
Klíčové pojmy
aktivní povrch, radiační bilance, evaporace a sublimace, kondenzace a desublimace, kondukce, konvekce a turbulence, tok tepla v půdě
definice teploty, stupnice, referenční body
hydrometeorologický a bioklimatický prvek, normál a dlouhodobý průměr
teplota půdy - perioda, amplituda, posun extrémů, stálá teplota, nezámrzná hloubka, permafrost
teplota vzduchu - suché, mokré, potenciální a efektivní teploty
termínové, průměrné, extrémy, četnosti, sumy, odchylky, indexy
teplota vody - oceány, moře, jezera, toky
stratifikace, cirkulace, zonace, termoklina, tepelné znečištění, doba zdržení, tvorba ledu, led hladinový a vnitrovodní, ledová celina
fyzikální veličina
prvek meteorologický
hydrologický
bioklimatický
teplotní charakteristiky
stav termodynamické rovnováhy
- definice
- stupnice :
T (K) termodynamická
t (°C) Celsiova
t (°F) Fahrenheita
t (°R) Reaumurova,
t (°R) Rankinova
- trojný bod vody
(izotopický průměr)
teplota vzduchu
- definice
-termíny klimatologické
UTC
- maximum
- minimum
- denní chod (podle THG)
teplota půdy
- definice
- termíny jen klimatologické
- denní a roční chod
teplota vody stojaté
teplota vody tekoucí
- stratifikace a cirkulace
- roční chod
- tvorba ledu
teplota uzavřených prostor
- stáje,
- skleníky
- pracovny,
- sklady aj.
- průměry
- extrémy
- charakteristické dny
(tropické, letní, mrazové, ledové, se silným mrazem, arktické)
- četnosti výskytu
- doba trvání
- data nástupu a konce
- sumy teplot
- biologická nula
- indexy
- komfort a diskomfort
TEPLO A TEPLOTA
teplo ( celková kinetická energie všech atomů a molekul tvořících substanci, resp. pole energie mezi atomy a molekulami, které se pohybují nestejnou rychlostí
teplota ( mírou střední kinetické energie pohybu atomů a molekul
definice – nepřímo:
Jestliže dvě tělesa izolovaná od okolního prostředí, avšak v teplotně vodivém styku nemění svůj stav, jsou ve vzájemné tepelné rovnováze a tehdy mají stejnou teplotu.
Jednotky:
jednotky tepla:
J (joule) ( práce 1 N působící na dráze 1 m ve směru síly
dříve: cal (kalorie) 1 cal = 4,1868 J
jednotky teploty:
stupnice ITS90 (International Temperature Scale – platí od 1.1.1990)
K = kelvin; °C = stupeň Celsia v Evropě, Centigrade v USA
1 °C = 1 K ( K = 1/273,16 část teploty trojného bodu)
t = T – T0 (T0 = 273,15 = bod tání ledu destilované vody při normálním tlaku vzduchu)
dříve °F (Fahrenheita) °C = 5/9 (°F – 32)
TRANSPORT TEPLA
Vloženo: 12.02.2010, vložil: Tomáš Fridrich
Velikost: 15,35 MB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2024 unium.cz