- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
fyziologie_traveni_a_vstrebavani
AKA06E - Výživa zvířat
Hodnocení materiálu:
Vyučující: doc. Ing. CSc. Alois Kodeš
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálFyziologie trávení a vstřebávání
Organizmy mohou vykonávat své životní funkce jen za přispění energie, kterou
získávají z živin – příjem trávícím systémem.
Funkce trávícího systému:
1. trávení – mechanické a chemické zpracování potravy
2. vstřebávání – přestup látek stěnou GIT do krve
3. přeměna a skladování živin (hlavně v játrech)
4. vylučování (odstraňování nestrávených zbytků potravy a zplodin metabolizmu)
Trávící systém je v podstatě trubice začínající ústy a končící řitním otvorem.
Potrava a další látky se sunou celou délkou trávícího traktu a jsou postupně
rozkládány na jednoduché částice, které tělo dokáže vstřebat.
Každá část trávící trubice je přizpůsobena účelu jemuž slouží:
Ústa – rozmělňování potravy a tvorba sousta
Žaludek – skladování a další rozmělňování potravy
Tenké střevo – trávení a vstřebávání
Tlusté střevo – další vstřebávání a sběr odpadních látek pro následné vylučování
z organizmu
Živina se nestane součástí vnitřního prostředí, dokud neprostoupí stěnou trávícího
traktu a nevstoupí do krve nebo lymfy.
Trávení
Obecné principy stavby, motility, prokrvení a řízení trávícího systému
Stavba stěny trávícího systému
Stěnu trávícího systému tvoří 5 vrstev:
1. Vnitřní vrstvu tvoří sliznice – mukóza. Jmenuje se tak proto, že produkuje velké
množství hlenu (mucinu), který chrání vnitřní povrch trávící trubice. Epitel kryjící
sliznici se obměňuje jednou za 4-5 dní.
2. Podslizniční vrstva (submukóza) obsahuje krevní cévy, nervovou pleteň (plexus
submucosus Meissneri) a žlázy odpovědné za sekreci trávících enzymů
3. Vnitřní vrstvu svaloviny tvoří svalovina cirkulární, která zodpovídá za místní
pohyby trávící trubice.
4. Vnější vrstva svaloviny je svalovina podélná, zodpovědná za peristaltické pohyby.
Mezi oběma svalovými vrstvami je druhá nervová pleteň (plexus myentericus
Auerbachi).
5. Pátou vrstvu tvoří serózní blána (v dutině břišní peritoneum), kterou se k trávicí
trubici přivádějí arterie a kterou jsou odváděny žíly a lymfatické cévy.
V trávicím systému je součástí stěn hladká svalovina. Svalové buňky jednotlivých
vrstev jsou na mnoha místech spojeny a elektrická aktivita přechází z jednoho
svalového vlákna na druhé. Svalovina tedy pracuje jako celek (syncytium).
Principy motility GIT
V trávicím traktu se objevují dva hlavní typy pohybů:
1. celkové – propulzivní pohyby (peristaltika), zodpovědné za posun tráveniny
směrem ke konečníku rychlostí přiměřenou potřebám trávení a vstřebávání;
2. místní pohyby zodpovědné za míchání tráveniny (pohyby segmentační a kývavé),
zajišťující promíchávání obsahu s trávicími šťávami.
Pohyby trávicí trubice jsou řízeny nervovou pletení umístěnou mezi svalovými
vrstvami (plexus myentericus Auerbachi).
V horní třetině žaludeční stěny se předpokládá centrum, které působí jako zdroj
impulzů (pacemaker) a provokuje pohyby hladké svaloviny GIT.
Motilita je dále ovlivňována účinkem sympatiku a parasympatiku a působením
lokálních hormonů.
Krevní zásobení GIT
Součástí krevního systému trávicího traktu (splanchnického krevního traktu) je také
zásobení - sleziny
- ledvin
- pankreatu
Tepny přivádějící krev do trávicího traktu jsou:
- truncus coeliacus
- arteria mesenterica superior
- arteria mesenterica inferior
Truncus coeliacus – zásobuje krví žaludek, duodenum, játra, slezinu a pankreas,
mezenterické arterie vyživují tenké a tlusté střevo.
Arterie se po příchodu z orgánů větví na menší a tenčí větve, které vytvářejí oblouky
a vzájemně se propojují. Arterioly z nich vycházející pronikají do stěny střeva a šíří
se podle svalových snopců do klků a do submukózy (první kapilární systém), kde
přispívají k sekrečním a resorpčním funkcím GIT.
Žilní krev odváděná splanchnickým systémem vstupuje do portální vény (vena
portae) a odtéká do jater – v jaterních sinusoidách (druhý kapilární systém) je
retikuloendotelovými buňkami zbavována až sem došlých bakterií a jiných cizorodých
materiálů.
Krev se dále sbírá do jaterní žíly (vena hepatica) a odtud do dolní duté žíly (vena
cava inferior).
V krevním řečišti trávicího systému jsou řazeny dva kapilární systémy za sebou – tzv.
portální systém.
Řízení činnosti trávicího ústrojí
Uplatnění dvou systémů:
- nervový
- humorální
Nervové řízení
Trávící trakt má svůj vlastní nervový systém, který začíná ve stěně jícnu a pokračuje
až k řitnímu otvoru (anu).
Střevní (enterický) nervový systém má ve stěně GIT zabudované dvě nervové
pleteně: plexus myentericus Auerbachi ve svalovině (řízení motility) a plexus
submucosus Meissneri pod sliznicí (řízení sekrece a lokální prokrvení).
Celý systém je schopen samostatné činnosti, ale obě jeho složky jsou napojeny na
vegetativní nervový systém, jenž může dále stimulovat nebo oslabovat takto řízené
gastrointestinální funkce.
Senzorická nervová zakončení jsou uložena v epiteliální výstelce a vysílají vlákna,
která zpětnými kolaterálami ovlivňují činnost obou plexů. Informace dále pokračuje
přes vegetativní ganglia o míchy, případně s vlákny vagu až do mozkového kmene.
Senzorické nervy tak mohou zprostředkovat lokální reflexy, nebo reflexy s centrem
v míše nebo v prodloužené míše.
Humorální řízení
Na trávicí systém působí některé hormony endokrinních žláz:
- účinek většinou obecný (tyroxin, somatostatin, progesteron, glukagon).
- Cíleně z klasických hormonů působí pouze parathormon (přeměna
vitamínu D) a kalcitriol (zvyšuje vstřebávání fosfátů a vápenatých iontů
střevem).
Informativní molekuly, které v trávicím systému vydávají některé buňky, mají většinou
- parakrinní (ovlivnění bezprostředního okolí) nebo
- autokrinní (ovlivnění sama sebe) účinky,
proto se jim říká lokální (tkáňové) hormony GIT - ovlivňují motilitu a sekreci trávicího
systému.
Gastrin, cholecystokinin a sekretin mají také účinky endokrinní (jsou vylučovány do
krve a působí na větší vzdálenost).
Některé tyto látky byly objeveny i v CNS:
- Neurotransmitery – láktky, které se přímo účastní přenosu informace
- Neuromodulátory – látky, které ovlivňují přenos informace
Nezaměňovat lokální hormony a enzymy!!!
Enzymy jsou na rozdíl od lokálních hormonů přítomny v trávících šťávách a přímo se
účastní chemických reakcí trávení.
Ústní dutina
- má několik funkcí, které lze obecně rozdělit na:
1. Funkce související s trávením
a) přijetím potravy (ukousnutím nebo sáním),
b) příprava potravy pro další zpracování (rozmělnění zuby, zvlhčení, vyrovnání
teploty, začátek trávení škrobů slinnou α-amylázou),
c) zprostředkování počitku chuti (látky mohou působit na chuťové pohárky až po
svém rozpuštění ve slinách),
d) tvorba sousta (jazykem) a obalení sousta hlenem (mucinem), který brání
poškození sliznice jícnu při polykání,
e) zprostředkování polykacího reflexu.
2. Funkce s trávením nesouvisející:
a) nespecifická imunitní ochrana organizmu (lyzozym ve slinách má bakteriální
účinky, tvorba IgA – sekrečních protilátek),
b) antikulace (tvorba hlásek)
Žvýkání
- děj, při němž se potrava mechanicky drtí zuby na menší části
- stereotypně se opakující pohyby zprostředkované žvýkacím reflexem řízeným
z prodloužené míchy, mohou být řízeny i přímo mozkovou kůrou
Sekrece slin
- probíhá neustále na bazální úrovni
- zvýšení sekrece podmíněným či nepodmíněným reflexem (dotek slisnice
se soustem)
Podmíněné sekrece se účastní velké slinné žlázy:
- příušní žláza - glandula parotis (serózní sekret)
- podčelistní žláza – glandula submandibularis (seromucinózní sekret)
- podjazyková žláza – glandula sublingualis (mucinózní sekret).
Sekrece je řízena z prodloužené míchy.
Složení slin
- za den se vytvoří 1-2 l slin o přibližně neutrálním pH
- v porovnání s plazmou jsou sliny hypotonické
- 99,5 % vody
- organické složky (mucin, α-amylázu, lyzozym a imunoglobulin A)
- anorganické složky (HCO3-, K+, Cl-, Na+, Ca2+)
Slinná α-amyláza (dříve nazývaná ptyalin) je enzym, který začíná už v ústech trávit
škroby.
Polykání
- složitý mechanizmus, zpočátku vůlí ovladatelný, později zprostředkovaný polykacím
reflexem řízeným z prodloužené míchy.
- má tři fáze: ústní (orální)
hltanovou (faryngeální)
jícnovou (ezofageální)
Utvořené sousto je jazykem posunuto k patrovým obloukům a tvrdému patru,
současně se zvedne měkké patro a uzavře vstup do nosní dutiny. Podrážděním
patrových oblouků se vyvolá polykací reflex, zvedne se trachea, přiloží se pod kořen
jazyka a dovře se překlopením epiglottis (aby se sousto nedostalo do dýchacích
cest). Otevře se tuba Eustachii a na chvíli se reflexně přeruší dýchání.
Sousto se vtlačí do jícnu a peristaltické vlny jícnu je přenášejí dále.
Jícen
- plní pouze transportní funkci
- v horní třetině převládá příčně pruhovaná svalovina, která se od střední
třetiny mísí se svalovinou hladkou; v dolní třetině převládá hladká
svalovina
- sousto je posunováno peristaltikou i proti směru gravitace, pohybuje se
jícnem asi 9 sekund a po té je jícnovým svěračem propuštěno do
žaludku
Žaludek
- hlavní funkce: skladování potravy a její další mechanické a chemické
zpracování a postupný výdej do prvního a nejdůležitějšího oddílu
tenkého střeva – dvanáctníku (duodena)
- v žaludku se vstřebává pouze část vody, alkohol a některé léky.
Skladování:
- během plnění se v žaludku nezvyšuje tlak
- tekutina protéká podél malého zakřivení přímo do dvanáctníku
- žaludek pojme 1-2 litry potravy
- po určité době klidu (žaludeční peristola), 20 min až 1 hodina, nastupuje žaludeční
peristaltika
Funkce žaludeční peristaltiky = rozmělňování a promíchávání obsahu žaludku.
Vzniká chymus – tekutá žaludeční trávenina.
Žaludeční šťáva
- denně se jí vytvoří 2-3 litry,
- v prázdném žaludku vzniká šťáva o neutrálním až slabě zásaditém pH ,
- skládá se z hlenu, vody a iontů
Hlen (mucin- produkovaný vedlejšími buňkami) je nesmírně důležitá součást obrany
žaludku proti natrávení sliznice.
Enzymy – nejdůležitější je pepsinogen, který se působením nízkého pH přeměňuje
na aktivní enzym pepsin – štěpí bílkoviny (je to proteáza).
- další enzymy: ureáza, žaludeční lipáza – velmi malý účinek
Jsou-li v žaludeční trávenině bílkoviny, uvolní žaludeční antrum lokální hormon
gastrin, který dále zvyšuje produkci HCl.
HCl má několik úkolů:
- aktivuje neaktivní pepsinogen na účinný pepsin,
- zajišťuje pH, při němž je pepsin nejdůležitější,
- způsobuje bobtnání vaziva v mase, tím rozvolňuje jeho strukturu, a tak
umožňuje působení enzymů na bílkoviny,
- narušuje strukturu bílkovin (denaturuje bílkoviny),
- redukuje železo a vápník na dvojmocné ionty, a tím umožňuje jejich
vstřebávání ve střevě,
- brání inaktivaci vitamínů B1, B2 a C oxidací,
- zajišťuje další stupeň antibakteriální ochrany GIT,
Řízení žaludečn
Vloženo: 10.01.2010
Velikost: 171,23 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2024 unium.cz