- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
biodiverzita
AAA22E - Agroekologie
Hodnocení materiálu:
Vyučující: Ing. Ph.D. Josef Holec
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiál2. Biodiverzita
2.1. Co je biodiverzita?
Úmluva o biodiverzitě (1992, Rio de Janeiro) definuje biodiverzitu následovně:
Biodiverzita (biologická rozmanitost) znamená variabilitu všech žijících organismů včetně, mezi jiným, suchozemských, mořských a jiných vodních ekosystémů a ekologických komplexů, jejichž jsou součástí; zahrnuje diverzitu v rámci druhů, mezi druhy i diverzitu ekosystémů.
V průvodci k Úmluvě o biodiverzitě (GLOWKA et al. 1994) je biodiverzita popsána jako rozmanitost života ve všech jeho formách, úrovních a kombinacích.
Přitom nejde o pouhý součet všech genů, druhů a ekosystémů, ale spíše o variabilitu uvnitř a mezi nimi.
Proto je biodiverzita v tomto pojetí považována za vlastnost života.
Biodiverzita není totožná s druhovým bohatstvím (výčet druhů), nýbrž je pojmem mnohem širším a komplexnějším. Na druhou stranu ji však nelze zcela ztotožnit s celým předmětem zájmu současné ochrany přírody. Biologická rozmanitost končí de facto na úrovni ekosystémů, nedotýká se tedy bezprostředně problematiky ochrany krajiny, krajinného rázu apod. Rovněž tak ochrana neživé přírody, tj. geologické a geomorfologické diverzity, souhrnně řečeno tzv. geodiverzity, přesahuje rámec pojmu biologická rozmanitost a vstupuje do něj maximálně jako součást ekosystémů. Proto se objevuje v poslední době i pojem geobiodiverzita, stejně jako krajinná diverzita.
Předmět ochrany přírody a krajiny: ochrana biodiverzity + geodiverzity + krajinné diverzity
Některé termíny:
maintaining biodiversity – zachování biodiverzity
maximizing biodiversity – maximalizace biodiversity – týká se alfa diverzity (viz dále)
increasing / enhancing biodiversity – zvýšení biodiversity
restoring biodiversity – obnovení (rekonstrukce) biodiversity
protecting biodiversity – zachování biodiverzity (větší důraz na negativní dopady lidských aktivit)
preserving biodiversity – zachování biodiverzity, většinou vyloučením lidských zásahů (pasivní přístup)
conserving biodiversity – zachování biodiverzity (aktivní přístup).
2.2. Hodnota biodiverzity – ochranářská etika
2.2.1. Hodnota biodiverzity
Environmentální folosofové v zásadě rozlišují dva základní typy hodnot přírody:
hodnota instrumentální neboli utilitární (instrumental or utilitarian value), tj. hodnota, ze které má člověk určitý užitek (nemusí být zdaleka jen materiální!, ale i duchovní, např. pro rekreaci apod.)
hodnota vnitřní (intrinsic or inherent value).
Instrumentální (užitková) hodnota
základní kategorie:
zboží a jiné hmotné hodnoty (potraviny, suroviny, léky i dosud neobjevené)
služby: zelené rostliny produkují kyslík, spotřebovávají CO2, hmyz opyluje rostliny, rhizobiální bakterie poutají atmosférický N, biologická kontrola (škůdci škůdců), lesy chrání proti erozi, regulují klima, chrání vodní zdroje
informace: význam pro vědu, rozluštění lidského genomu, nenahraditelné ztráty informace u druhů, které člověk vyhubil dříve, než je stačil poznat, význam indikačních druhů
psycho-spirituální zdroje: dnes jedna z nejdůležitějších funkcí přírody: estetika, rekreace, turistika, náboženství. Příroda má svou duchovní a estetickou hodnotu, která přesahuje její ekonomické ohodnocení (přechod k vnitřním hodnotám biodiverzity).
Vnitřní hodnota
souvisí s tzv. hlubinnou ekologií (deep ecology) - jednotlivé druhy mají význam samy o sobě a lidé nemají právo redukovat jejich rozmanitost.
2.2.2. Etické otázky
S těmito typy hodnot úzce souvisí dva pohledy: antropocentrický, podle kterého má příroda smysl, jen pokud má význam pro člověka; biocentrický, podle kterého má příroda hodnotu jen proto, že existuje, bez ohledu na význam pro člověka.
Antropocentrismus - spojován se západní kulturou (židovsko-křesťanskou tradicí), ale 1. kapitola Genesis, člověk je ve funkci správce - ne antropocentrismus, ale spíše teocentrismus – princip správcovství (the Judeo-Christian Stewardship Conservation Ethic), tzn. biodiverzita je stvořením a vlastnictvím božím a člověk nemá právo ji zničit.
Biocentrismus - spojován s východními náboženstvími, tradiční východní environmentální etikou: hindiusmus, budhismus, konfuciánství; problémy – hierarchie organismů, v přírodě neexistuje rovnost druhů
Ekocentrismus - založen na evoluční biologii:
- schopnost člověka ovlivňovat přírodu je výsledkem evoluce
- člověk není z ekologického hlediska nic více než součást ekosystémů, na kterého se vztahují ekologické zákonitosti.
2.3. Úrovně biodiverzity
Rozlišujeme 3 hierarchické úrovně biodiverzity: genetická, druhová a ekosystémová
1. Genetická diverzita (genetic diversity) se vztahuje k rozmanitosti genů v rámci druhů. Zahrnuje odlišné populace téhož druhu nebo geneticky rozdílné jedince v rámci určité populace.
Řada vědců dnes upozorňuje na to, že právě ztráty na úrovni genetické diverzity, které jsou nejméně nápadné, mohou být z hlediska budoucnosti závažnější než ztráta druhové diverzity.
2. Druhová diverzita (species diversity) souvisí s rozmanitostí druhů v rámci určité oblasti. Může být vyjadřována různými způsoby, a to jako:
druhová bohatost (species richness) - počet druhů v určitém regionu – je často používaným měřítkem pro hodnocení daného území z hlediska biodiverzity.
taxonomická diverzita (taxic diversity) bere v úvahu i vzájemné vztahy mezi jednotlivými druhy. Například určitý ostrov s výskytem dvou druhů ptáků a jedním druhem ještěrek má větší taxonomickou diverzitu než jiný ostrov se třemi druhy ptáků, ale žádnou zde se vyskytující ještěrkou. Podobně mnohem více druhů žije na souši než v moři, ale suchozemské druhy jsou navzájem mnohem příbuznější než druhy, obývající oceány. Taxonomická diverzita mořských ekosystémů tedy bývá vyšší než by naznačoval pouhý počet druhů.
funkční diverzita (functional diversity) bere v úvahu postavení jednotlivých druhů z hlediska jejich funkce v ekosystému, např. z hlediska potravních řetězců, z hlediska významu druhu pro existenci dalších druhů – klíčové druhy (keystone species).
3. Ekosystémová diverzita (ecosystem diversity) se určuje obtížněji než druhová nebo genetická diverzita, protože hranice společenstev a ekosystémů jsou obvykle jen těžko rozpoznatelné.
Všechny 3 úrovně diverzity spolu vzájemně souvisejí a rovněž tak ochrana biodiverzity musí být uskutečňována na všech 3 úrovních ve vzájemných souvislostech.
Platí zde obecná zásada, že:
při hledání příčin určitých struktur a procesů na určité úrovni biotické organizace vycházíme z poznatků na nejblíže nižších úrovních (např. zdravotní stav lesního ekosystému poznáváme
Vloženo: 24.06.2009
Velikost: 123,50 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu AAA22E - Agroekologie
Reference vyučujících předmětu AAA22E - Agroekologie
Reference vyučujícího Ing. Ph.D. Josef Holec
Podobné materiály
Copyright 2024 unium.cz