- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
5. tkáně
AVA15E - Morfologie hospodářských zvířat
Hodnocení materiálu:
Vyučující: prof. Ing. CSc. Jiří Rozinek
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiál1
Základní tkáně
Základní tkáně
Tkáně jsou tvořeny z:
- buněk
- mezibuněčné hmoty
složky amorfní
složky vláknité
Základní typy tkání
1) epitelová tkáň
- vzniká ze všech tří zárodečných listů (ektoderm,
endoderm, mezoderm)
-především pokrývá povrch těla a vystýlá dutiny
-tvoří ji buňky s minimem mezibuněčné hmoty
-není přímo krvena (nemá krevní kapiláry)
2) pojivová tkáň
- vzniká z mezodermu
-tvoří oporu těla, spojuje jiné tkáně
- velké množství mezibuněčné hmoty ve které jsou buňky
- bohatě krvena a inervována
3) svalová tkáň
- vzniká z mezodermu
- protáhlé elementy, svou smrštitelností umožňuje pohyb
-je tvořena z jednotlivých buněk (hladká, srdeční) nebo
soubuním (svalové vlákno kosterní svaloviny)
4) nervová tkáň
- vzniká z ektodermu
- má schopnost přijímat, vést, zpracovávat a předávat
informace = nervové vzruchy
-tvořena z nervových buněk (neuronů) a podpůrných
buněk (neuroglie)
Každá tkáň je složena z několika buněčných typů (přes 200). V kterémkoliv diferenciačním
stádiu libovolného buněčného typu může dojít k abnormálním změnám a vzniku tumorů -
obrovská mnohotvárnost tumorů (několik set druhů).
Epitelové tkáně
soubory buněk prakticky bez účasti mezibuněčné hmoty
polární uspořádání
- apikální pól buněk směřuje do prostoru
- bazální pól buněk nasedá na bazální membránu
nemá krevní kapiláry, živiny přicházejí difuzí přes bazální membránu z
krevních kapilár pojiva
epitel je oddělen bazální membránou (membrana basalis) – tvořenou především
kolagenem a glykoproteinem lamininem
primární původ ze zárodečných listů (ektoderm, mezoderm a entoderm)
nepravý epitel – sekundární uspořádání buněk (endotel)
pseudoepitel –tkáň tvořena seskupením buněk, které epitel připomíná
1. krytí a vystýlání povrchů (kůže)
2. absorpce (střevo)
3. sekrece (žlázy)
4. vnímání (neuroepitel)
5. stažlivost (myoepiteliální buňky)
Základní funkce epitelů
http://www.usc.edu
• výživa – difuze metabolitů bazální membránou
• inervace – bohatá zásoba senzorických zakončení
• obnova – neustálá obnova mitózami
• pinocytóza – endotelové buňky (pinocytózní váčky)
• lamina propria – pod epitely vystýlajícími tělní dutiny, podpůrná fce a zároveň
upevňuje epitel k okolním útvarům, na kontaktní ploše epitelu a lamina propria jsou
papily
• aktivní transport - schopnost přenosu látek proti koncentračnímu spádu (sodíkové
pumpy, využití ATP)
transcelulární transport (od apexu k bázi) – buňky proximálního tubulu
nefronu
• myoepitové buňky – spojení desmozomy, mikrofilamenta (aktin, myosin),
schopnost kontrakce, jsou epiteliálního původu
• řada buněk syntetizuje proteiny které jsou v buňce hromaděny (leukocyty – lytické
enzymy), nebo jsou určeny pro nově vznikající buňky (erytroblast – erytrocyty)
• metaplazie –změna jednohu typu epitelové tkáně v jiný (vratný proces)
U silných kuřáků se respirační víceřadý epitel dolních cest dýchacích může transformovat v epitel
víceřadý dlaždicový.
http://www.usc.edu
Vzájemná spojení buněk
1. Invaginace: sousední buňky vytvářejí prstovité
výběžky, účinně brání vzájemnému pohybu buněk,
mechanicky odolné, přítomnost mezibuněčné
štěrbiny
2. Těsná spojení: mezibuněčná štěrbina vymizela, patří
sem
zonula occludens –několikanásobné uzavření
intercelulární štěrbiny, spojení integrálních
transmembránových proteinů
3. Kotevní spojení: mezi sousednimi plazmalemami
jsou specifické vazebné proteiny – spojení buněk,
překážka transportu
zonula adhaerens – pásový desmosom – ploténky s
denzního materiálu kotevní proteiny – aktinová
filamenta
macula adhaerens - dezmosom – diskovitá struktura,
dvě úponové ploténky a mezi nimi intermediální
filamenta
www.rkm.com.au
2
Základní rozdělení epitelů dle funkce
1. krycí epitel
2. resorpční
3. respirační
4. smyslový: primární a sekundární
5. svalový (myoepitel)
6. germinativní
7. žlazový (sekreční) epitel
4. Komunikační spojení: zabraňují paracelulárnímu transportu, ale umožňují
transport látek mezi buňkami
Gap junction – integrální proteiny sousedních plazmalem se spojují (nexus),
jsou to proteiny s centrálním kanálkem – trsnsport nízkomolekulárních látek
• Bazální membrána – protein laminin vytváří prostorovou síť, kotevní fce (epitel
přes integriny, vazivo přes retikulární vlákna)
http://www.math.montana.edu
Žlázový epitel
•tvořen specializovanými buňkami na tvorbu tekutých sekretů
• v cytoplazmě ukládána sekreční granula
žlázy
exokrinní
složené
jednoduché
anastomózující
provazce
(nadledvina)
endokrinní
folikulární
(štítná žláza)
apokrinní
holokrinní
merokrinní
Sekreční buňky syntetizující proteiny
•některé buňky nově vznikající proteiny ihned uvolňují (fibroblasty), jiné je nejprve
skladují (buňky slinné žlázy)
• zymogenní granula –sekreční granula buněk produkujících trávicí enzymy
ribosom – vznik nového peptidu – vstup do ER – přestup do G. komplexu – vznik
kondenzační vakuoly – sekreční granula – exocytóza
• serózní buňky – okrouhlé euchromatické jádro obklopené drsným ER, v apikální části
zřetelná snadno se barvící granula
Buňky produkující hlen
• pohárkové buňky – velká světle se barvící granula
obsahující glykoproteiny muciny
• muciny uvolněné z buňky jsou vysoce hydratovány
a vytvářejí vazký elastický gel s protektivní a
lubrikační funkcí (micus)
• jádro obvykle na bázi často oploštělé, sekreční
granula přeplňují silně roztažený apikální pól
http://www.usc.edu
Karcinom je maligní nádor epitelového původu. Adenokarcinom je zhoubný nádor odvozený
ze žlázové tkáně.
fixní buňky bloudivé buňky
buněčná složka
amorfní složka
kolagenní elastická retikulární
vláknitá složka
nebuněčná složka
vazivo
Základní hmota
•směs glykoproteinů a glykosaminoglykanů
• bezbarvá, průsvitná a homogenní hmota
• funguje jako mazivo (je vazká ) a zároveň bariéra proti průniku
cizorodých částic (hyaluronidáza snižuje viskozitu, mají ji některé
bakterie)
Voda v mezibuněčné hmotě je z krve, část se vrací do postkapilární sítě a část se vrací přes lymfatické
kapiláry. Při některých patologických stavech se zvyšuje množství tkáňové tekutiny – otok (edém).
Chronická podvýživa – málo proteinů – narušení osmotického tlaku – voda se shromažďuje ve vazivu.
Kolagenní vlákna - jsou ve všech typech vaziva (protein kolagen – nejhojnější
protein těla, cca 30 % sušiny)
- mají bílou barvu
- velmi pevné na tah, nejsou pružná
- vlákénka (0,3-0,5 µm) tvoří vlákna (1-12 µm)
- varem se mění v klíh
Elastická vlákna – pružná (protein elastin)
- rozvětvená vlákna mají žlutou barvu
- vlákna 1-10 µm z jemných mikrovláken
- skleroprotein elastín - odolává varu
- protažitelnost vlákna o 100-140 %
Retikulární vlákna - velmi jemná (protein kolagen vzniká ve fibroblastech)
- jsou velice tenká jen 0,1-1,5 µm
-větví se do prostorové sítě
- velmi bohatě zastoupeny v hladké svalovině, endometriu
- nosná síť pro buňky v parenchymu (slezina, játra)
Buněčná složka vaziva
Vloženo: 25.06.2009
Velikost: 538,50 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2024 unium.cz