- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
3. organogeneze I.
AVA15E - Morfologie hospodářských zvířat
Hodnocení materiálu:
Vyučující: prof. Ing. CSc. Jiří Rozinek
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálAnatomie HZ se základy
histologie a embryologie
Organogeneze I
Vývoj zevního tvaru
• zárodečný terčík – okrouhlý – oválný tvar
• kraniální a kaudální konec rostou rychle do délky a
přehýbají se ventrálním směrem
• vznik a vývoj medulární trubice a laterálních somitů –
boční stěny zárodku
• obvodová ohraničující rýha – amniová řasa
• dutina žloutkového váčku – dorzální prvostřevo +
ventrální žloutkový váček
prvostřevo
kraniální část – slepé přední střevo
kaudální část – slepé zadní střevo
• ventrální ohnutí – primitivní hřbet, dorzální
konvexita
• hlavový konec se základem mozku se ventrálně
vtlačuje pod kraniální část zárodku
• kaudální posunutí perikardiální dutiny a základu
srdce – zvětšující se srdeční základ – ventrální
vyklenutí – srdeční hrbol
•vznik jaterního hrbolu –kaudálně od srdečního
hrbolu
• vzniká pupeční provazec
• ektoderm hlavového konce se vchlípí proti
přednímu střevu – ůstní jamka (stomodeum)
• mezoderm se rozestoupí a ektoderm a entoderm
na sebe nalehnou – faryngeální membrána
• obdobně na kaudálním pólu – jamka řitní (proctodeum) – kloakální později
anální membrána
•proděravění obou membrán – komunikace mezi střevem a vnějším prostředím
(Komárek 1971)
Vývoj obličeje
sluchová ploténka – sluchová jamka – sluchový váček
základy oka a ploténka čočky
kaudálně od dutiny ústní – čtyři dorsoventrálně postavené zářezy –
žaberní rýhy, mezoderm vymizí – vznik membrány (m. obturatoria) –
proděravění – žaberní štěrbiny – zmnožení mezodermu mezižeberních
oblastí – žaberní oblouky
• žaberní oblouky
první pár (mandibulární) se dělí na mandibulární a maxilární větev
mandibulární větev – obě rostou dopředu, srůstají a ohraničují dutinu ústní ventrálně
maxilární větev – před srůstem se mezi ně vkládají mediální a laterální nosní výběžky
ohraničení stomodea – vzniká dutina ústní
ektoderm stropu dutiny ústní – dorzálně buněčný provazec – Rathkeho výchlipky –
adenohypofýza
základ mozku – enormní zvětšení - vznik hlavového konce zárodku
hlavová ploténka – mezoderm vrůstající mezi ektoderm a základ
mozku – vzniká mezenchym - obal mozku – čelní val
ventrálně od čelního valu – mezenchym vytvoří mediální a laterální
nosní výběžky – mezi nimi ektoderm vytvoří párovou čichovou
ploténku – vklesávají – čichové jamky
(www.mccaugheyseptuplets.com)
Druhý pár (hyoidní): základ jazylky
Třetí a čtvrtý pár: zanořují se hlouběji – jamka – přes jamku se překlenuje řasa
vyrůstající z druhého žaberního oblouku - operculum
Trup
•srdeční a jaterní hrbol se růstem těla relativně zmenšují, zárodek se
napřimuje
•kaudálně ocasní hrbolek – vrůstá sem chorda dorsalis (růstem
obratlů zaniká), nervová trubice (obliteruje), kaudální část střeva
(zaniká)
Končetiny
• po stranách trupu jako končetinová lišta, zmnožení ektodermu
•přechod krčních a hrudních prvosegmentů –končetinové hrbolky
pro hrudní končetinu
• bederní a křížové prvosegmenty – hrbolky pro pánevní končetinu
•každá končetina několik prvosegmentů –vyšší počet nervů
• hrbolky jsou vyplněny mezenchymem
• kulovitý tvar – ploutvovitý konec (autopodium) a válcovité
axopodium a pletenec (zonopodium)
Autopodium
acropodium (distálně)
základy prstů
metapodium (metacarpus,
metatarsus)
basipodium (carpus, tarsus)
Axopodium
stylopodium (paže, stehno)
zeugopodium (předloktí, bérec)
Vyvíjející končetiny se otočí o 90
0
– dorzální plochy se stáčí dopředu.
Proto je na distálních partiích končetin směr dopředu dorzální.
končetinová lišta
Organogeneze
Minulé evoluční procesy se
rekapitulují v ontogenezi
živočichů. Fylogenezi lze
chápat jako evoluci
ontogenezí.
Ernst Haeckel (1873)
(Roček 2002)
Vývojové mechanismy a jejich
regulace
C.F. Wolf (18. století): Epigenetická teorie říká, že jedinec se vyvíjí z neorganizované živé
hmoty a vývoj probíhá od jednoduchých struktur k složitějším (epigeneze).
genetický pohled – vývoj dle zákonů determinace
hledisko morfologické – pravidla epigeneze
genom zygoty – základní informace pro ontogenezi
exprese proteinů
realizace procesů ontogeneze
v závislosti na etapě
vývoje
postupná realizace
interakce buněk
diferenciace buněk faktory prostředí
Epigenetická teorie
obecně příjímaný model vysvětlující buněčnou diferenciaci
• existují interakce mezi genomem a cytoplazmou,
vyvolávající diferenční genovou aktivitu, která vede ke
změnám v určitých buněčných liniích
Kontrola genové exprese na 3 úrovních
1) během transkripce: pod vlivem cytoplazmy, histony
mohou pronikat přes jaderné póry
2) posttranskripční úpravou a výběrem: selekce primárních
transkriptů v cytoplazmě
3) kontrolou translace: dlouhodobá RNA (pro histony,
tubulin) její dlouhotrvající blokování během M-fáze cyklu
Prospektivní potence a determinace
• mikrochirurgické rozdělení blastoméry – 2 embrya
(embryo splitting, jednovaječná dvojčata)
• prospektivní potence je větší než perspektivní význam
• osud blastomér není ještě determinován embryoblast lze
rozdělit na dvě skupiny buněk, ze kterých se vyvinou dva
geneticky identičtí jedinci (klony)
• stádium dvou zárodečných listů – další vývoj je již
determinován
•buňky ztrácejí totipotentnost (schopnost každé buňky dát
vznik novému jedinci)
• prospektivní potence je shodná jako perspektivní význam
Indukce
•jednosměrná interakce mezi dvěma buněčnými populacemi
Induktor: buněčná populace, která má indukční schopnost
Primární induktor: primitivní proužek, chordový výběžek, paraaxiální a
hlavový mezoderm
•mezi buňkami induktoru a buňkami indukovanými nemusí být buněčný
kontakt
• primární indukce spouští řetězec dalších indukcí sekundárních, terciálních a
následných dalších
•především u časných vývojových stádií
• povaha induktivních vektorů je zatím nejasná, ale pravděpodobně to jsou
nízkomolekulární látky difundující přes membrány
•buňky reagují na induktur pouze pokud jsou k tomu kompetentní, celá řada
kompetenčních s
Vloženo: 25.06.2009
Velikost: 163,04 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2024 unium.cz