- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálzkouška – musí se vyzkoušet, zda se povrch betonu nedrolí (po položení podlahy by rychle došlo k jejímu znehodnocení). Na povrchu betonu se může vytvořit vrstva vody s cementem (často jen 1mm), kterou je potřeba sloupnout před položením podlahy.
Deformační chování – průběh a významné body deformačního diagramu
Každé namáhání vyvolává v materiálu odpor a posléze i deformaci
Podle působícího napětí rozlišujeme deformaci stlačením, protažením nebo průhybem
Podle veličin na osách rozlišujeme:
Deformační diagram (běžně používaný) Pracovní diagram (plocha pod grafem
je rovna práci vynaložené na deformaci)
Veličiny deformačního diagramu
Napětí:
Relativní deformace:
Průtahoměr (tensometr) – přístroj na přesné zjištění absolutního prodloužení materiálu
Deformace může být:
Trvalá (nevratná) – hovoříme o tvárné (plastické) látce. Lze si ji představit jako píst.
Pružná (vratná) – látka je elastická. Názorem je pružina.
Skutečný materiál je jakoby složen z paralelně spojených pružin a pístů:
Deformační chování různých látek
Lineární – dokonale pružná látka
Nelineární – pružná látka
Průběh s mezí kluzu – látka je nejprve pružná, poté tvárná
Deformační diagram nízkouhlíkové oceli při zkoušce tahem
E – mez pružnosti – do tohoto bodu probíhá čistě pružná deformace. Deformace probíhá jen pootočením vazebných úhlů mezi molekulami.
U – mez úměrnosti – deformace je stále lineární, ale v materiálu již vznikají trvalé změny
K – mez kluzu – aniž by stoupalo napětí, roste deformace materiálu. Je různě výrazná, na grafu mohou být vlnky (oscilace vlivem interakce s testovacím zařízením)
P – mez pevnosti v tahu. Maximální hodnota napětí v průběhu testu. Po jejím dosažení nastává pokles napětí v materiálu
S – mez pevnosti při porušení – dojde k přetržení materiálu
Mezi počátkem a bodem U je chování materiálu lineární pružné, mezi U a K nelineární pružné
Od bodu E dále je chování tvárné
Smluvní mez kluzu (jednotka MPa) – hodnota napětí, po jejímž dosažení zůstane v materiálu určitá smluvená deformace (obvykle 0,1 nebo 0,2% – pro ocel je mez kluzu 0,2 rovna 550 MPa)
Průběh diagramu může záviset i na teplotě, při které byla látka opracovávána, například u oceli:
1 – Ocel tvářená i za studena – zaniká mez kluzu. Je pevnější, ale snáz praskne.
2 – Ocel pouze válcovaná za tepla
Reakce materiálu na napětí – modul pružnosti a přetvárnosti
Modul pružnosti a modul přetvárnosti hodnotí strmost deformačního diagramu
Modul pružnosti – pouze pro pružnou deformaci:
Modul přetvárnosti – celková deformace:
Modul pružnosti – Hookův zákon
Modul = strmost pracovního diagramu (tečna ke grafu). Strmost se mění => uvažujeme tečnu v počátku => tečnový modul
Sečnový modul – pokud chci rozdílový modul mezi dvěma body grafu
Čím je materiál tužší, tím strmější je modul pružnosti:
Velká teplotní závislost (hlavně u plastů – to vylučuje jejich použití na určitých místech)
Stanovit tečnový modul je složité => aproximuje se sečnovým modulem, kde jedním bodem sečny je počátek a druhým 30% z meze pevnosti => pracovní modul
Odporový tensometr – tenký odporový drátek („meandrující řeka“), natvrdo se lepí ke vzorku tak, aby napětí (mechanické napětí působící na vzorek) probíhalo ve směru naznačeném na obrázku. Dojde-li v materiálu k deformaci, drátek se protáhne => dojde ke změně elektrického odporu drátku.
Modul přetvárnosti – zohledňuje i plastickou deformaci, která probíhá po překročení meze pružnosti.
Moduly pružnosti a přetvářnosti se měří při zvolna se měnícím zatížení – jsou to moduly statické
Dynamický modul (= počáteční statický) – stanovuje se ze zatížení, které se velmi rychle mění. Modul pružnosti látky má vliv na rychlost šíření elektromagnetického vlnění v látce (přímo úměrně):
Toho se využívá pro stanovení modulu pružnosti nedestrukčními metodami:
Rezonanční metoda – měří se frekvence vlastních kmitů zkušebního vzorku
Impulsní metoda – měří se čas, za který impuls ultrazvuku urazí v materiál danou vzdálenost
Vlhkost
Rozdíl hmotnosti materiálu vlhkého a suchého
– hmotnostní vlhkost
– objemová vlhkost
Hovoříme o vlhkosti počáteční (může být výrobní nebo přirozená, jako např. u dřeva), skladovací, ustálené (vlhkost materiálu zabudovaného ve stěně)
Vlhkost se mění vzhledem k ročnímu období a aktuálním klimatickým podmínkám
Nasákavost = vlhkost získaná ponořením (experimentální vlastnost). Záleží na době ponoření (např. 24hodinová, 7denní aj.; u podlah výrobci často udávají 5hodinovou, což je velmi málo)
Materiál
Hmotnostní nasákavost [%]
Objemová nasákavost [%]
dřevo
cca 150
cca 60
ocel
prakticky 0
prakticky 0
cihly
cca 25
36 – 55
beton
cca 10
13 - 30
polystyren
70 – 500
max. 7
Sorpční a desorpční vlhkost (navlhavost a vysychavost) – navlhání a vysychání vzdušnou vlhkostí. Je-li cihla po určitou dobu v prostředí s určitou vlhkostí vzduchu (při konstantní teplotě), ustálí se její vlhkost na nějaké hodnotě blízké vlhkosti vzduchu. Pokud byla na začátku vlhčí než vzduch (probíhala desorpce), zůstane o něco vlhčí, než cihla, která byla na začátku sušší než vzduch (probíhala sorpce).
Navlhavost a vysychavost závisejí na pórovitosti materiálu a velikosti a tvaru pórů (kapilár)
Sorpce – přijímání vlhkosti
Desorpce – vydávání vlhkosti
Adsorpce – pohlcování vody povrchem
Absorpce – vstřebávání vody dovnitř do tuhé látky
Chemisorpce – uplatňují se chemické vazby vody a tuhé fáze materiálu
Vzlínavost – výstup vody skrz póry vzhůru do těch částí materiálu, které samy nejsou ponořeny ve vodě. U některých materiálů může voda vyvzlínat i metr nad povrch terénu – začne opadávat omítka, zhoršují se statické vlastnosti
Difúze – schopnost pronikání molekul plynu či kapaliny do pórovitého materiálu. Dochází k ní, když pórovitý materiál odděluje dvě prostředí s různými parciálními tlaky páry.
Tepelně-technické vlastnosti látek
0. věta termodynamiky: Mají-li materiál a prostředí různou teplotu, dochází k přenosu energie.
Otázky: Jak materiál ovlivňuje přenos a šíření energie? X Jak teplo ovlivňuje vlastnosti materiálu?
Šíření tepla – mechanismy přenosu
Vedením (kondukcí) – přenos kinetické energie mezi molekulami
Prouděním (konvekcí) – přenos energeticky bohatších molekul v tekutinách
Sáláním (radiací)
Tepelná vodivost
Tepelná vodivost (Q) – zahrnuje veškeré teplo bez ohledu na mechanismus přenosu. Energie, kterou materiál přenese jednotkovou plochou na jednotkovou vzdálenost při jednotkovém tepelném spádu. Jednotkou je watt.
Součinitel tepelné vodivosti: . Pro dobré vodiče je větší než 50 (kovy díky elektronovému oblaku), pro vodu 0,6, pro izolanty je menší než 0,15 (vzduch – 0,025).
Faktory ovlivňující tepelnou vodivost
je funkcí chemického složení, krystalinity, mezerovitosti, pórovitosti, vlhkosti, teploty
Souvisí s množstvím volných elektronů – čím více, tím lepší vodivost
Organické látky jsou špatné tepelné vodiče
Krystal vždy vede lépe než amorfní látka téhož složení
Čím vyšší pórovitost, tím lépe látka izoluje (ALE: je-li materiál hodně porézní a póry jsou moc velké, vzniká tepelné proudění => hodnota součinitele naopak trochu vzroste). Zlepšení izolace: vzduchové komůrky, které zabraňují proudění vzduchu
Vlhkost – má velký vliv (vodivost vody je 25x vyšší než vodivost vzduchu). Znehodnocuje izolační materiály – velmi malé póry díky kapilaritě snadno navlhnou. Jako nejlepší se ukazuje velikost pórů 0,1 – 1 mm (ani nenavlhnou, ani nedochází k proudění vzduchu)
Anizotropie – např. u vláknitých materiálů, jako je laminát či dřevo (mají větší pevnost, ale i tepelnou vodivost ve směru vláken)
Tepelný odpor
Užívá se k určení tepelně-izolačních vlastností kusových staviv nebo konstrukcí
Tepelný odpor konstrukce závisí na její tloušťce:
Vrstevnatá konstrukce – celkový odpor je roven součtu odporů jednotlivých vrstev:
Tepelný most je tvořen materiálem s menším tepelným odporem, než má okolní konstrukce. Výrazně zhoršuje celkové izolační vlastnosti stavby.
Tepelné izolace – vlastní izolační medium je vždy vzduch. Materiál může mít různý charakter
organický x anorganický
vláknitý x pěnový x zrnitý
s pojivem x bez pojiva
volný – zásyp atd.
Koeficient prostupu tepla: . Dříve se používal pro průhledné konstrukce, R pro neprůhledné.
Energetická náročnost nových konstrukcí se řídí závaznou normou, od roku 2009 budou nutné i certifikáty energetické náročnosti starších objektů
Měrná tepelná kapacita (c)
Kolik energie musí materiál přijmout, aby se teplota 1 kg zvýšila o 1 K.
Pro vodu 4,186 kJ.kg–1.K–1, beton 1 kJ.kg–1.K–1
Tepelná jímavost (akumulace)
Jak probíhá pohlcování nebo vydávání tepla materiálem.
Materiál s malou jímavostí se snadno ohřeje, ale také rychle vychladne.
Pro beton a kámen je vysoká => slouží jako tepelné akumulátory (viz např. kameny v sauně).
Tepelná jímavost podlahy – ion.3 . Dnes se běžně používá i pro jiné materiály.
Tepelná reflexe a absorpce
V interiéru – topidla
V exteriéru – Slunce Zásadní rozdíl: povrchová teplota => zářivý tok
Tepelná pohltivost (absorpce):
Leštěný kov – KP = 0,2, matná bílá – KP = 0,5, světle hnědá – KP = 0,7, tmavě modrá – KP = 0,7, absolutně černé těleso – KP = 1 => záleží na povrchové úpravě (mat/lesk) a barvě
Oblasti s velkým zářivým tokem ze Slunce – „bílá architektura“ (domy s bílými plášti). I u nás jsou lepší světlejší omítky – omítka se roztahuje jinak než podklad. Je-li tmavá a tenká, snadno se v ní objevují praskliny.
Teplotní roztažnost
Vratná vlastnost
Zvyšuje se rozkmit molekul => odtahují se od sebe => zvětšuje se objem
Platí vztah:
Součinitel teplotní roztažnosti () [K–1] oceli a betonu je téměř stejný. To je důležité, jinak by totiž nešlo dělat železobeton – materiál, který optimálně spojuje to lepší z obou složek.
Ve stavařině bývá jeden rozměr markantně větší něž ostatní => zajímá nás roztažnost v tomto rozměru
Bizarní zápis jednotky součinitele (Německo): 1 mm/m/°C = 10–3 K–1
Enormně roztažné jsou plasty (80. 10–6 K–1), lehké kovy méně (20), beton a ocel přibližně stejně (12), málo roztažné jsou sklo (8), dřevo (5), cihly (6)
Makromolekulární látky – větší součinitel než beton => problém, pokud je používáme jako nátěry nebo pokud jsou jako omítka na izolační vrstvě z EPS
Bod skelného přechodu – v látce prudce stoupá hodnota . Zároveň se ale objevuje plasticita látky => látka se s roztažností do jisté míry vyrovná.
Větší problém než bod skelného přechodu představují teploty pod bodem mrazu, kdy se látka smršťuje. Např. v 70. letech se dávaly na podlahy balkonů lité podlahy z pryskyřic (jako izolace), většinou však nepřežily ani dvě zimy (velký rozdíl roztažnosti podlahoviny a betonu => podlahovina popraskala => natekla pod ni voda => voda zmrzla a led odtrhl podlahu)
Odolnost vůči teplu
Materiál ve stavebnictví je nějakým způsobem zatížen. Při určité teplotě zatížení vydrží, při vyšší už nikoli. Odolnost vůči teplu je tedy důležitá při hodnocení požární bezpečnosti stavby.
Bod měknutí – u plastů a podobných látek, které nemají jasně definovaný bod tání. Například asfalty – zkouška kroužek/kulička. Do kroužku (mističky) se nalije asfalt, na něj se položí kulička. Při určité teplotě propadne kulička asfaltem o jeden palec => odečtení bodu měknutí.
U materiálů, které běžným teplotám odolávají, hovoříme o žáruvzdornosti. Lze ji měřit například snímáním elektromagnetického spektra materiálu
Segerovy žároměrky – hliněné kuželky, jejichž žáruvzdornost známe. Vloží se do pece spolu se zkoumaným materiálem => srovnávání.
Požární vlastnosti
Nejhořlavější látky – sleduje se bod vznícení a vzplanutí
451°F = 233°C = bod samovznícení papíru (°F = °C*9/5 + 32)
Vzplanutí – zapálení po kontaktu s plamenem (byť letmém)
Vznícení – zapálení pouze vlivem tepla
Nebezpečné jevy způsobené požárem
Deformace – ztráta pevnosti
Odkapávání hořlavých materiálů – požár se tak šíří i dolů (jinak by se šířil jen vzhůru s plameny)
Dým – někdy napáchá více materiálních škod, než samotný požár (například popílek poškozující elektroniku)
Toxické zplodiny – mohou budovu vyřadit trvale z provozu (například hořením některých plastů vznikají neodstranitelné toxiny jako tetrachlorbenzen)
Třídy nebezpečnosti kapalin:
Třída
Bod vzplanutí [°C]
I
do 21
II
21 – 55
III
55 – 100
IV
nad 100
Propan-butan – je těžší než vzduch, šíří se při zemi na vzdálenost stovek metrů => může například dotéci ke vzdálenému svářeči a explodovat
Dělení látek podle stupně hořlavosti (stará norma) nebo třídy reakce na oheň (nová norma, vztahuje se jen na určité typy konstrukcí, neplatí třeba pro dveře a okna):
Stupeň hořlavosti
Látky
Třída reakce na oheň
A
Nehořlavé
A1
B
Nesnadno hořlavé
A2
C1
Těžce hořlavé
B
C2
Středně hořlavé
C/D
C3
Lehce hořlavé
E/F
Zařazení látky lze zlepšit výrobními úpravami – pomocí tzv. retardérů hoření (způsobují samozhášivost). Například u kabelů z PVC.
Hořlavost je vlastnost materiálu, požární odolnost je vlastnost konstrukce. Důležitější je požární odolnost (záleží v jakém místě a v jakém množství je materiál použit).
Zkoušky požární odolnosti: celá konstrukce (zeď) se umístí do testovací komory, proti ní se pustí naftový hořák a sledují se reakce. Sledovanými vlastnostmi mohou být nosnost, celistvost, izolace, radiace (tepelné sálání), samozavírání (např. u dveří – jak teplo ovlivňuje jejich zavírání), kouřotěsnost atd.
Konstrukce se zařazují do stupnice požární odolnosti podle toho, kolik minut vydrží (dobrá hodnota je 90 minut)
Kámen jako stavení hmota
Používán již od megalitu
Zdroj kamene: lom
Metoda těžby: odstřel. Je-li v lokalitě jednou nasazen odstřel, už nikdy tu nezískáme velkou desku.
Velké desky: klíny, lanové pily, nalévání expandujících hmot
Kámen Stavební kámen (Každá hornina, pokud není příliš rozpadavá. Kusy nad 125 x 125 mm)
Vyvřeliny (pevnější, žuly, čedič)
Sedimenty (vápenec, pískovec)
Kamenivo
Kopáky – rovnoběžnostěny vzniklé lámáním, štípáním a hrubým kamenickým opracováním.
Haklíky – čtvercová nebo obdélníková lícní plocha, na obkladové zdivo podezdívek. Rovněž jen hrubě opracované.
Použití
Kamenné zdivo – např:
Kamenné dlažby – např:
Obrubníky
Schodiště – kámen je naprosto nejčastějším materiálem
Aplikace s použitím drátokoše (drátěného pletiva) – moderní způsob úpravy terénu
Rovnanina – má-li od přírody vhodnou geometrii, nemusí se kamenivo pro menší stavby (zídky aj.) nijak opracovávat. Opracováváním se dociluje silnější vazby.
Povrchová úprava – zubovaná, řezaná, lesklá, broušená…
Syntetické kameny na bázi polymerů – do umělé hmoty se nasype barevná kamenná drť. Dělají se z nich například kuchyňské linky.
Beton
Náhrada za kámen
Původní patent: „umělý portlandský pískovec“ (odsud „portlandský cement“)
Složky směsi: hrubé a jemné kamenivo, cement, voda, příměsi, přísady
Tvarovatelná směs, která tvrdne za normální teploty
ČSN EN 206 – základní norma pro beton
Od míchání do zpracování – čerstvý beton (dříve betonová směs)
Zhutněná směs v bednění – zhutněný čerstvý beton (dříve čerstvý beton)
Hotový výrobek – ztvrdlý beton (dříve beton)
Míchání složek
Betonárka – výroba velkého množství, rozvoz v autodomíchávačích („transportbeton“)
Staveništní betonárka – rozvod potrubím nebo jeřábem (moc se nevyplatí)
Spádová míchačka – pro malé stavby (objem 1/8 m3). Na větších stavbách se používá jen pro výrobu malty. Směs betonu je v ní umíchána za 40 s (malta za 120 s) – lze vyrobit až 3 m3 betonu za hodinu.
Kamenivo do betonu
Tvoří zhruba tři čtvrtiny hmotnosti
Zrnitý anorganický materiál se zrny do 125 mm
Minerální složení není příliš důležité, jde spíše o tvar zrn („dělení na šutry a oblázky“)
KamenivoPřírodníTěžené – nakope se, má oblá zrna
Drcené – z lomu, ostrohranná zrna
UměléOdpady (cihelná drť, drcený beton – recyklace)
Upravené horniny (spékání popílku – nepříliš úspěšné, jílů – liapor)
Podle objemové hmotnosti dělíme kamenivo na:
Těžké – >3000
Hutné – 2000–3000
Pórovité – existují různá vylepšení čáry, omezení, do jakých čar by se mělo kamenivo vejít.
Ke zkoušce pevnosti slouží brazil test
Co by kamenivo nemělo obsahovat:
Cizorodé částice
Odplavitelné částice ( ruší tuhnutí cementu. Kolorimetrická zkouška humusovitosti: kamenivo se protřepe s roztokem NaOH nebo KOH, sleduje se čtyřiadvacetihodinové zežloutnutí. Čím je silnější, tím více humusu kamenivo obsahuje. Výsledek se porovná s barevným etalonem (5 stupňů A až E). Pokud je vzorek tmavší, než etalon, kamenivo je nepřípustné.
Sloučeniny síry – sirné minerály, hlavně sulfidy a sírany. Zkouška na sulfidy:
, sirovodík uniká a páchne
Sírany – povaříme směs kameniva a 10% HCl ( polijeme ji BaCl2 ( jsou-li v kamenivu sírany, vzniká nerozpustný BaSO4, který tvoří mléčnou sraženinu:
Nasákavost – kvůli mrazuvzdornosti
Chloridy – působí korozi ocelové výztuže
Musí být dostatečně pevné
Musí být objemově stálé. Příčinami nestálosti mohou být dedolomitizace nebo ASR
Dedolomitizace
Dolomit – speciální vápenec: CaCO3 . MgCO3 + CaCO3. Je-li nevhodně krystalický, reaguje s NaOH a Ca(OH)2:
(Na2CO3 vzniklý v první reakci reaguje s Ca(OH)2 přítomným v cementu => znovu se vytváří NaOH – kaustifikace sody)
Mg(OH)2 má větší objem => způsobuje nárůst objemu kameniva. Jedná se o zdlouhavý proces, nárůst objemu není velký, ale betonu je hodně => rozdíly se kumulují, v konstrukci postupně stoupá napětí a po letech může popraskat
Zkouška: vaření kameniva v roztoku Ca(OH)2 a NaOH – urychlení procesu
ASR – alkalicko-křemičitá reakce
Problém hlavně severoamerického kameniva, u nás se vyskytl až poměrně nedávno (popraskání jedné dálnice)
Vzniká, je-li v křemenu amorfní podíl SiO2:
Křemičitan tvoří gelovou membránu, která pohlcuje vodu => kamenivo bobtná
Cement
Cena cementu do značné míry určuje cenu betonu
Minimálně 200 kg/m3 betonu, běžně se nejde pod 250. Vodotěsnost zaručuje 400. Při větším obsahu už je nebezpečí vzniku trhlin.
Hydraulické pojivo (tuhne pod vodou, ale po ztuhnutí už je pod vodou stálé)
Složkami cementu jsou: .3 – jsou složeny do slinkových minerálů
Dnešní výrobní postupy produkují minimum škodlivin => „zelená výroba“
Modul hydraulicity
je podíl:
Empirická veličina – vzniká jako výsledek analýzy cementu přepočítané na %
Čím nižší modul, tím je cement hydraulicky stálejší
Běžně MH < 2,5
Zdrojem CaO je vápenec CaCO3. Lepší je, když je méně čistý (tzv. vápencový slín) – obsahuje pak i další oxidy. Čistý se musí míchat s křemičito-hlinitými a železitými přísadami.
Část železa se do cementu dostane i při zpracování z mlecích koulí (omílají se křemenem)
Výroba
Tři základní fáze:
Rozemletí složek (dříve homogenizace za mokra, dnes za sucha – složky se musí intimně spojit)
Pálení na mez slinutí, spékání původní práškovité násady
Rozemletí na prášek
Slinování
Přijdou-li do kontaktu dvě tekutá tělesa, mají tendenci slinout – spojit se v jedno těleso. Výsledný útvar má menší povrch => je energeticky výhodnější
Průběh slinování:
Cementářská pec rotuje (je desítky metrů dlouhá – cca 1 ot./min) části se nabalují na sebe (jako když se dělá sněhulák) vznikají několikacentimetrové tvrdé koule – vlastní cementářský slínek slínek se drtí
V rotační peci se v protisměru proti surovině ženou žhavé plyny
Důležité je, aby teplota překro
Vloženo: 22.04.2009
Velikost: 5,41 MB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu 123SHM - Stavební hmoty
Reference vyučujících předmětu 123SHM - Stavební hmoty
Podobné materiály
- 101MA2 - Matematika 2 - Přednášky
- 101PMS - Pravděpodobnost a matematická statistika - Přednášky 1
- 101PMS - Pravděpodobnost a matematická statistika - Přednášky 2
- 101PMS - Pravděpodobnost a matematická statistika - Přednášky 3
- 101PMS - Pravděpodobnost a matematická statistika - Přednášky 4
- 101PMS - Pravděpodobnost a matematická statistika - Přednášky 5
- 101PMS - Pravděpodobnost a matematická statistika - Přednášky 6
- 102FYZI - Fyzika - Přednášky Demo
- 102FYZI - Fyzika - Přednášky Semerák
- 105PRA - Právo - Přednášky Pourová
- 105PRA - Právo - Přednášky Syrůčková
- 105PRA - Právo - Přednášky
- 105PRA - Právo - Přednášky
- 105ZETE - Základy ekonomické teorie - Přednášky
- 123CHE - Chemie - Přednášky Grunwald
- 123CHE - Chemie - Přednášky(2)
- 123CHE - Chemie - Přednášky
- 123SHM - Stavební hmoty - Přednášky - výpisky
- 123SHM - Stavební hmoty - Přednášky
- 124KP1 - Konstrukce pozemních staveb 1 - Přednášky
- 126EMM - Ekonomika a management - Přednášky Novák
- 126SSPR - Stavební a smluvní právo - M욶anová přednášky
- 127UUPS - Urbanismus a územní plánování - Přednášky
- 128OPV - Operační výzkum - Přednášky - výpisky (2)
- 128OPV - Operační výzkum - Přednášky - výpisky(1)
- 128OPV1 - Operační výzkum 1 - Přednášky
- 129VYAS - Vývoj architektury a stavění - Přednášky(2)
- 129VYAS - Vývoj architektury a stavění - Přednášky(3)
- 129VYAS - Vývoj architektury a stavění - Přednášky(4)
- 129VYAS - Vývoj architektury a stavění - Přednášky(5)
- 129VYAS - Vývoj architektury a stavění - Přednášky
- 132ZASP - Zatížení a spolehlivost - Přednášky
- 133BEK1 - Betonové a zděné konstrukce - Přednášky - Vašková
- 133BEK1 - Betonové a zděné konstrukce - Přednášky - Števula
- 133BEK1 - Betonové a zděné konstrukce - Přednášky
- 133BEK1 - Betonové a zděné konstrukce - Přednášky
- 134OCM1 - Ocelové mosty 1 - Přednášky
- 134OK1 - Ocelové konstrukce 1 - Přednášky - zápisky
- 134OK1 - Ocelové konstrukce 1 - Přednášky a testy Macháček
- 134OK1 - Ocelové konstrukce 1 - Přednášky Studnička
- 135GEO - Geologie - Přednášky Chamra
- 135GEO - Geologie - Přednášky Chamra
- 135GEO - Geologie - Přednášky(2)
- 135GEO - Geologie - Přednášky
- 135MEZE - Mechanika zemin - Přednášky Salák a cvičení Holoušová
- 135MEZE - Mechanika zemin - Přednášky Salák
- 135MEZE - Mechanika zemin - Přednášky
- 135PZMH - Podzemní stavby a mech. hornin - Přednášky Barták
- 142YTD - Tvorba technické dokumentace - Přednášky
- 143ZIPR - Životní prostředí - Přednášky
- 154SGE - Stavební geodézie - Přednášky Pospíšil
- 154SGE - Stavební geodézie - Přednášky
- 132SM1 - Stavební mechanika 1 - Úkoly, přednášky...
- 133BEK1 - Betonové a zděné konstrukce - Otázky + přednášky
- 128OPV1 - Operační výzkum 1 - Přednášky 3
- 128OPV1 - Operační výzkum 1 - Přednášky(2)
- 128OPV1 - Operační výzkum 1 - Přednášky
- 134OK1 - Ocelové konstrukce 1 - Přednášky Studnička
- 126MVPR - Management výst. projektů - Přednášky
- 136DOSZ - Dopravní stavby Z - přednášky silnice
- 105PRA - Právo - Prednasky Fiala asi
- 126KAN1 - Kalkulace a nabídky 1 - přednášky
- 135ZSV - Zakládání staveb - Přednášky Jettmar oficiální
- 105KODO - Komunikační dovednosti - Přednášky KODO
- 136DOSZ - Dopravní stavby Z - Přednášky-silnice
- 136DOSZ - Dopravní stavby Z - Přednášky-železnice
- 143EKOL - Ekologie - Přednášky1
- 143EKOL - Ekologie - Přednášky2
- 143EKOL - Ekologie - Přednášky3
- 143GISZ - Geografické informační systémy - Přednášky
- 143MPP - Modelování povrchových procesů - Přednášky
- 143ODRZ - Odpady a recyklace - Přednášky
- 143PEDO - Pedologie - Přednášky1
- 143PEDO - Pedologie - Přednášky2
- 143PEDO - Pedologie - Přednášky3
- 143PEDO - Pedologie - Přednášky4
- 143PEDO - Pedologie - Přednášky5
- 143PEDO - Pedologie - Přednášky6
- 143PJZ1 - Projekt 1 - Přednášky
- 143PROZ - Protierozní ochrana - Přednášky
- 143REPO - Revitalizace povodí - Přednášky
- 143RLVP - Rizikové látky v půdě - Přednášky_1
- 143RLVP - Rizikové látky v půdě - Přednášky_2
- 143RPZ - Rozhodovací procesy v ŽP - Přednášky
- 143TOK1 - Tvorba a ochrana krajiny - Přednášky-1
- 143TOK1 - Tvorba a ochrana krajiny - Přednášky-2
- 143VHK2 - Vodní hospodářství krajiny 2 - Přednášky
- 143YHMH - Hydromeliorační stavby - Přednášky
- 143YKRV - Krajinné inženýrství - Přednášky
- 143YOOP - Ochrana a organizace povodí - Přednášky
- 143YOPZ - Ochrana a organizace povodí -Z - Přednášky-1
- 143YOPZ - Ochrana a organizace povodí -Z - Přednášky-2
- 143ZIP - Životní prostředí - Přednášky
- 143ZIPR - Životní prostředí - Přednášky z webu
- 143ZPA - Životní prostředí - Přednášky
- 143ZZIP - Základy životního prostředí - Přednášky
- 141HYA - Hydraulika - Přednášky
- 141HY2V - Hydraulika 2 - Přednášky
- 141APH - Aplikovaná hydrologie - Přednášky
- 141VTO - Vodní toky - Přednášky 1
- 141VTO - Vodní toky - Přednášky 2
- 141RIN - Říční inženýrství - Přednášky 1
- 141RIN - Říční inženýrství - Přednášky 2
- 140VIN - Vodohospodářské inženýrství - Přednášky 1
- 140VIN - Vodohospodářské inženýrství - Přednášky 2
- 140VIN - Vodohospodářské inženýrství - Přednášky 3
- 141VI10 - Vodohospodářské inženýrství 10 - Přednášky
- 144YCVO - Čistota vod - Přednášky 1
- 144YCVO - Čistota vod - Přednášky 2
- 144HBC - Hydrobiologie a hydrochemie - Přednášky 1
- 144HBC - Hydrobiologie a hydrochemie - Přednášky 2
- 144ZZI - Základy zdravotního inženýrství - Přednášky 1
- 144ZZI - Základy zdravotního inženýrství - Přednášky 2
- 144ZZI - Základy zdravotního inženýrství - Přednášky 3
- 143YAZS - Automatické závlahové systémy - Přednášky
- 144MZI - Monitoring ve zdravotním inženýrství - Přednášky 1
- 144MZI - Monitoring ve zdravotním inženýrství - Přednášky 2
- 144MZI - Monitoring ve zdravotním inženýrství - Přednášky 3
- 144MZI - Monitoring ve zdravotním inženýrství - Přednášky 4
- 102APF - Aplikovaná fyzika - Přednášky
- 141HYKZ - Hydrologie - Přednášky 1
- 141HYKZ - Hydrologie - Přednášky 2
- 141HYL - Hydrologie - Přednášky
- 126PJZP - Projekt - Evropské fondy pro život. prostředí - Přednášky
- 105PSS - Psychologie a sociologie - Přednášky
- 122KRJS - Kvalita a řízení jakosti ve stavebnictví - Přednášky
- 122PROB - Příprava a realizace objektů a staveb - Přednášky 1
- 122PROB - Příprava a realizace objektů a staveb - Přednášky 2
- 122SPRO - Stavební procesy - Přednášky Svoboda 1
- 122SPRO - Stavební procesy - Přednášky Svoboda 2
- 122SPRO - Stavební procesy - Přednášky 1
- 122SPRO - Stavební procesy - Přednášky 2
- 122SPRO - Stavební procesy - Přednášky
- 122TPS - Technologie a provoz stavby - Přednášky
- 122TS1 - Technologie staveb L1 - Přednášky 1
- 122TS1 - Technologie staveb L1 - Přednášky 2
- 122TS1 - Technologie staveb L1 - Přednášky 3
- 122TS1A - Technologie staveb 1 - Přednášky 1
- 122TS1A - Technologie staveb 1 - Přednášky 2
- 122TS1A - Technologie staveb 1 - Přednášky 3
- 122TS1A - Technologie staveb 1 - Přednášky 4
- 122TS2 - Technologie staveb L2 - Přednášky 1
- 122TS2 - Technologie staveb L2 - Přednášky 2
- 122TS2 - Technologie staveb L2 - Přednášky 3
- 122TS2A - Technologie staveb 2 - Přednášky
- 122TSE - Technologie staveb - E - Přednášky 1
- 122TSE - Technologie staveb - E - Přednášky 2
- 122TSE - Technologie staveb - E - Přednášky 3
- 122TSE - Technologie staveb - E - Přednášky 4
- 122TSE - Technologie staveb - E - Přednášky 5
- 122TSE2 - Technologie staveb 2 - Přednášky 1
- 122TSE2 - Technologie staveb 2 - Přednášky 2
- 122TSE2 - Technologie staveb 2 - Přednášky 3
- 122TSK - Technologie staveb - K - Přednášky 1
- 122TSK - Technologie staveb - K - Přednášky 2
- 122TSS - Technologie staveb - E - Přednášky 1
- 122TSS - Technologie staveb - E - Přednášky 2
- 142HYT1 - Hydrotechnické stav.1(Jezy a vod. cesty) - Nafocené přednášky Valenta 1
- 142HYT1 - Hydrotechnické stav.1(Jezy a vod. cesty) - Nafocené přednášky Valenta 2
- 142HYT1 - Hydrotechnické stav.1(Jezy a vod. cesty) - Nafocené přednášky Valenta 3
- 142HYT1 - Hydrotechnické stav.1(Jezy a vod. cesty) - Nafocené přednášky Valenta 4
- 142HYT1 - Hydrotechnické stav.1(Jezy a vod. cesty) - Nafocené přednášky Valenta 5
- 142HYT1 - Hydrotechnické stav.1(Jezy a vod. cesty) - Nafocené přednášky Valenta 6
- 142HYT1 - Hydrotechnické stav.1(Jezy a vod. cesty) - Nafocené přednášky Valenta 7
- 142HYT1 - Hydrotechnické stav.1(Jezy a vod. cesty) - Nafocené přednášky Valenta 8
- 122TSV - Technologie staveb - Přednášky
- 122TSZ - Technologie staveb - Přednášky
- 122YTD - Tvorba technické dokumentace - Přednášky
- 153FGR - Fotogrametrie DPZ - Přednášky
- 144EKT - Ekotoxikologie - Přednášky
- 153FGR - Fotogrametrie DPZ - Přednášky
- 123SHM - Stavební hmoty - Zkouška Svoboda(2)
- 123SHM - Stavební hmoty - Zkouška Svoboda
Copyright 2024 unium.cz