- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Přednášky Barták
135PZMH - Podzemní stavby a mech. hornin
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálové profily.
Válcované profily I a U se používají pouze výjimečně pro některé atypické profily, např. pro štoly
pravoúhlého tvaru; spojování jednotlivých částí se provádí pomocí styčníkových plechů a šroubů.
Únosné profily H se občas používají pro velké tunely jako výztužná žebra, která jsou schopná
přenášet okamžitě po zabudování značná zatížení.
Poddajná ocelová výztuž typu TH (Touissant – Heitzmann) nebo typu K (korýtková výztuž) jsou
principiálně stejné, liší se jen malými odchylkami příčného řezu (obr. 10). Ten má v zásadě tvar
korýtka a válcuje se v několika váhových typech (K 17 až K 27 – číslo znamená váhu 1 bm v kg)),
které se liší svou únosností. Výztuž tohoto typu je v příčném profilu dělená na několik částí, které
se spojují na překryvnou délku min 40 cm pomocí dvojice třmenů se šrouby (obr.11). Tření, které
vznikne mezi jednotlivými spojovanými díly při dotažení třmenových šroubů, umožňuje při
nebezpečném.
12
Obr. 10 Poddajná ocelová výztuž – průřezová velikost a tvar
a) základní rozměry typu K 21; b) průřez K; c) průřez TH
Obr. 11 Poddajná ocelová výztuž – profily a spojování dílů
a) schéma profilů; b) detail spojování dílů výztuže
přetížení výztuže proklouznutí dílů ve spoji, čímž dojde ke snížení tlaku na výztuž. Výztuž se proto
neporuší a zůstává nadále funkční; celý proces se může i několikrát opakovat, čehož se využívá
zejména u dlouhodobě provozovaných důlních chodeb (překopů), ovlivňovaných těžbou v různých
partiích ložiska. Poddajná výztuž se vyrábí v rozsáhlé velikostní škále typizovaných profilů
kruhových, podkovovitých (s obloukovými i rovnými konci) a lichoběžníkových; u velkých tunelů
musí být díly výztuže naohýbány podle konkrétních projektových požadavků. Pro kombinaci se
stříkaným betonem je vhodné ohýbat díly výztuže korýtkem dovnitř tunelu (lepší zastříkání žebra),
i když standardní způsob ohýbání je právě opačný.
Hvězdicová ocelová výztuž je moderní ocelová výztuž pro podzemní výruby stavebního typu (obr.
12.), která umožňuje dokonalé zastříkaní betonem. Spojování jednotlivých dílů se provádí pomocí
speciálních příložek se šrouby.
13
Obr. 12 Ocelová výstroj hvězdicového typu
a) výztužné žebro, b) příčný průřez
b)
Příhradová výztuž je nejfrekventovanějším typem žebrové ocelové výstroje v případě, že je
navrženo její zabudování do ostění ze stříkaného betonu. Je tvořena obvykle třemi (u velkých
tunelů i čtyřmi) podélnými ocelovými profily, propojenými vložkami, které tvoří svařovanou
příhradovinu ve všech postranních plochách (obr. 13). Při zastříkání příhradových žeber jednotlivé
ocelové profily dokonale spolupůsobí s betonem, čímž se vytváří velmi únosné železobetonové
dočasné ostění. Příhradová žebra se skládají z jednotlivých předem vyrobených dílů, které se
spojují pomocí styčných plechů a šroubů. K příhradové výztuži se dobře připevňuje síťová
armatura.
Obr. 13 Příhradová ocelová výztuž
a) výztužné žebro, b) příčný a podélný řez
14
Svorníková výztuž není klasickým způsobem vestavěna dovnitř výrubu. Tyčové ocelové či
sklolaminátové prvky, které se vkládají do vrtů, přikotvují líc výrubu do vzdálenější oblasti
horninového masivu, která není provedením výrubu porušena a přenáší zatížení přirozeným
klenbovým účinkem (obr. 14). Optimální délka svorníků se pohybuje okolo 1/3 šířky výrubu.
Svorníky se mohou po zabudování předepnout, čímž dojde k okamžitému aktivnímu podepření líce
výlomu, nebo se líc výrubu nechá v přijatelné míře deformovat, čímž dojde k jejich postupné
aktivaci a vytvoření rovnováhy mezi horninovým masivem a svorníkovou výztuží.
Svorník se skládá z hlavy, dříku a paty. Může být upnut v hornině pouze v patě nebo se upnutí do
horniny realizuje po celé délce dříku. V obou případech lze upnutí realizovat mechanicky nebo
pomocí tmelů (cementová malta, dvousložkové pryskyřice).
K nejjednodušším v patě mechanicky upínaným svorníkům patří klínkový svorník, který se aktivuje
narážením dříku na klín, čímž se zatlačuje naříznutá patní část dříku do stěn vrtu. Šroubový svorník
se aktivuje otáčením celého svorníku; závit v patě svorníku vyvolá posun kuželu po dříku a
roztlačení dělené zazubené objímky do stěny vrtu (obr. 15). Mechanické upnutí po celé délce
svorníku se nejčastěji realizuje u tzv. hydraulických svorníků, které se aktivují tlakem vody,
přiváděné přes speciální hlavu do dutého svorníkového dříku z vysokotažného ocelového plechu.
Zdeformovaný plech dříku se vysokým tlakem vyrovná a přitlačí ke stěně vrtu. Přenos sil pak
zajišťuje výrazné tření mezi dříkem svorníku a horninou.
Obr. 14 Zpevnění oblasti kolem výrubu svorníkovou výztuží
a) při poměru l
s
/l = 3; b) při poměru l
s
/l = 2
15
Obr. 15. Typy mechanicky upínaných svorníků
a) klínkový svorník, b) šroubový svorník
Svorníky upínané pomocí tmelu jsou v zásadě dvojího typu – buď se upnutí realizuje pomocí
dvousložkové pryskyřice nebo pomocí cementové malty.
Upnutí pryskyřicí využívají tzv. lepené svorníky. Do vrtu se vloží v požadované délce upnutí
polyethylenové ampule obsahující odděleně jednotlivé složky tmelu (pryskyřici a tužidlo).
Zasunutím svorníku do vrtu a jeho následným rotačním pohybem dojde k roztržení obalu a
rozmíchání jednotlivých složek. K vytvrdnutí pryskyřice dojde v průběhu několika minut a svorník
je připraven k přenosu sil. Lepené svorníky lze užít i do vlhkých a porušených hornin.
Upnutí cementovou maltou po celé délce svorníku se provádí v zásadě pomocí injektáže vrtu, která
může být určitým způsobem modifikována (vsunutí svorníku do vrtu vyplněného cementovou
maltou – tzv. SN svorníky, nízkotlaká injektáž od ústí nebo od paty vrtu - tzv. PG svorníky,
injektáž vnitřním kanálkem samozávrtného svorníku s rozšiřovací korunkou - typ IBO či DSI. Při
provádění injektáže musí být vždy zajištěno odvzdušnění vrtu (obr. 16).
Svorníkovou výztuž lze efektivně kombinovat s dalšími výztužnými prvky – armovacími sítěmi,
ocelovou žebrovou výztuží a stříkaným betonem. Spojením těchto prvků lze vytvořit kvalitní
dočasnou výztuž podzemního díla, která je typická pro moderní tunelářské metody.
Stříkaný beton je bez bednění ukládaná (nástřikem nanášená) betonová směs se zrnitostí až 16 mm;
nejčastěji se používá směs se zrny do 8 mm, s urychlovačem tuhnutí a přísadami, se spotřebou
cementu 400 až 600 kg/m
3
. Nástřik se provádí dálkově ovládaným manipulátorem (ve stísněných
prostorách ručně obsluhovanou stříkací pistolí) ve vrstvách tl. 5 až 15 cm, do nichž jsou postupně
16
Obr. 16 Samozávrtný svorník
1 – utahovací matice 2 – ocelová podložka 3 – spojník 4 – dřík svorníku 5 – vrtná korunka 6 – zajišťovací matice 7
– injektáží otvor 8 – vrt zaplněný cementovou maltou
zastříkávány armovací sítě a výztužná ocelová žebra dle požadavků projektu (obr. 17). Po zatuhnutí
lze stříkat vrstvy další, při čemž spojení obou vrstev je velmi dokonalé. Výroba stříkaného betonu
se provádí suchou nebo mokrou cestou (obr. 18), které se liší jednak technologií přípravy stříkané
směsi, jednak velikostí odpadu při stříkání. Suchý stříkaný beton má výrazně vyšší odpad (při
stříkání na strop až 30 % směsi, která se nesmí znovu použít), lze jej však dobře aplikovat i na
mokrý povrch výrubu. Množství odpadu u mokrého stříkaného betonu se pohybuje do 10 %. Díky
urychlovači tuhnutí mají stříkané betony rychlý nárůst pevnosti (v průběhu 8 hodin se může
pevnost nastříkaného betonu pohybovat okolo 5 MPa), takže stříkané betony jsou schopné přenést
plynulý nárůst horninových tlaků.
Obr. 17 Výztužné sítě a příhradová žebra před zastříkáním betonem
17
Obr. 18 Schematické znázornění přípravy stříkaného betonu
a) suchý SB; b) mokrý SB
18
Speciálním typem stříkaného betonu je stříkaný drátkobeton. Jedná se o stříkaný beton s
rozptýlenou výztuží z ocelových drátků, která dává stříkanému betonu novou kvalitu - zejména
houževnatost a značně zvýšenou tahovou pevnost. Při množství cca 60 až 80 kg drátků v 1 m
3
směsi není problémem docílit tahové pevnosti stříkaného betonu 4 až 5 MPa. Použití drátkobetonu
odstraňuje z pracovního cyklu pracnou a časově náročnou operaci upevňování armovacích sítí před
nastříkáním betonu.
3.2 Tunelovací metody při cyklickém způsobu ražby
Ke konvenčním tunelovacím metodám, které jsou v současnosti v horninách používány, patří
prstencová metoda a Nová rakouská tunelovací metoda. Klasické tunelovaní metody, vzniklé již na
začátku 19. století a používané až do 60. let století 20., které se vyznačovaly komplikovanou
provizorní výdřevou a masivní, obvykle kamennou definitivní obezdívkou, se staly již nenávratnou
historií. Množství pozoruhodných tunelů ztéto éry, zajímavá technická řešení a neocenitelné
zkušenosti jsou trvalým vkladem a poučením i pro současné podzemní stavitelství.
Při cyklickém způsobu ražby se postupuje po záběrech výrubu provedeného trhacími pracemi nebo
výložníkovou frézou. Jednotlivé záběry se vystrojují buď přímo definitivním prefabrikovaným
ostěním (prstencová metoda), nebo postupně realizovaným dvouplášťovým ostěním (Nová
rakouská tunelovaní metoda).
Prstencová metoda
V současnosti již méně frekventovaná prstencová metoda je vhodná pro ražení štol a tunelů
kruhového profilu v poloskalních a méně pevných skalních horninách. Ražba se provádí plným
profilem na délku jednoho prstence definitivního ostění (obr. 19, 20). Provizorní vystrojení se
nepoužívá.
19
;
Obr. 19 Prstencová metoda
a) podélný řez, b) příčný řez
1 – ostění ztubingů, 2 – výplňová injektáž
Obr. 20 Prefabrikovaná ostění
Prstencová metoda se označuje často jako „univerzální“, protože s jedním typem dostatečně
nadimenzovaných tubingů je schopná projít horninovým masivem se značně proměnlivými
pevnostními vlastnostmi. Důsledkem tohoto přístupu je však snížená hospodárnost výstavby.
20
Nová rakouská tunelovací metoda (NRTM)
V posledních třiceti letech doznala značného rozšíření tunelovací metoda s dvouplášťovým
ostěním, která důsledně využívá vlastní nosnou schopnost horninového masivu, realizovanou
spolupůsobením s poddajným provizorním (primárním) vystrojením, jehož rychlá a dokonalá
aktivace neumožní porušení a rozvolnění horniny a uvede síly v okolí výrubu do rovnováhy.
Definitivní (sekundární) ostění, které se realizuje s časovým odstupem i několika měsíců, zajistí
bezpečně stabilitu díla po celou dobu jeho životnosti (obr. 21).
Obr. 21 Dvouplášťové ostění tunelu Mrázovka v Praze
Nová rakouská metoda cílevědomě využívá starý tunelářský poznatek, že tlak na výstroj se zmenší,
jestliže výstroj popustí. Graficky tento poznatek zachycuje tzv. Fenner-Pacherova křivka (obr.22),
z níž je jasně patrné, že při zvětšující se deformaci výrubu klesá horninový tlak, který na něj
působí. Deformace však nesmí přestoupit určitou mez, za níž dochází k porušení horniny a
obnovení (nárůstu) tlaků na ostění.
21
Obr. 22 Fenner-Pacherova křivka
1 – Fenner-Pacherova křivka, 2 – křivka odporu výstroje, 3 – křivka odporu pozdě zabudované výstroje
Praktický postup tkví v tom, že po vyražení záběru se líc výrubu opatří tzv. primárním ostěním,
které je poměrně tenké (10 až 30 cm podle velikosti výrubu) z vyztuženého stříkaného betonu
(armovacími sítěmi, případně žebry z ocelové obloukové výstroje); horninový masiv je navíc
obvykle vylepšen svorníkovou výstrojí. Ještě než dojde k vytvoření primárního ostění, proběhnou
určité deformace výrubu (bod A křivky), které sníží velikost horninového tlaku. Tenké, a tudíž
poměrně poddajné primární ostění, dovoluje další deformace potřebné podle Fenner-Pacherovy
křivky k ještě podstatnějšímu snížení horninového tlaku. Vzhledem k narůstajícím deformacím
výrubu vzrůstá i namáhání ostění, a to až do vyrovnání velikosti klesajícího horninového tlaku
s velikostí namáhání ostění, kdy se celý proces zastaví v rovnovážném stavu (bod B křivky). Pokud
by bylo primární ostění instalováno příliš pozdě (bod C křivky), nedojde k vytvoření rovnovážného
stavu a bez rychlého zesílení hrozí kolaps ostění.
22
Obr. 23 Sledování konvergencí primárního ostění
Průběh snižování horninového tlaku, směřující k dosažení rovnovážného stavu s namáháním
primární výstroje, se sleduje intervalovým měřením (monitoringem) deformací líce primárního
ostění - tzv. konvergencí. Ustalování konvergencí v čase k předem statickým výpočtem stanovené
limitní hodnotě (obr. 23, čára 1) signalizuje správný průběh tohoto procesu. Průběh konvergencí
podle čáry 2 vyžaduje ještě před dosažením limitní deformace provést zesílení primární výstroje
(další svorníky, případně zesílení armatury a stříkaného betonu), průběh podle čáry 3 umožňuje
provést zeslabení primární výstroje. Monitoring se provádí s prodlužujícími se intervaly po dobu 3
až 6 měsíců, kdy již měření vykážou úplné ustálení deformací, které znamená úplné vyrovnání
vzájemného silového působení horninového masivu a primární výstroje.
Od tohoto okamžiku je také možné nejdříve začít s budováním sekundárního (definitivního) ostění,
zajišťující bezpečné vystrojení tunelu na celou dobu jeho životnosti. Sekundární ostění je možno
provést z železového betonu s využitím posuvného teleskopického bednění s příložnými vibrátory,
čož umožňuje vytvořit velmi kvalitního ostění při poměrně malé tloušťce.
Nová rakouská metoda je velmi adaptabilní. To znamená, že podle potřeby se čelba různě člení,
volí se různé kombinace svorníkové a obloukové ocelové výstroje se stříkaným betonem tak, aby
systém primární výstroje vyhovoval různým geologickým podmínkám, které se v trase tunelu
v průběhu ražby vyskytnou.
Různé varianty členění výrubu souvisejí především s geologickými podmínkami ražby a se
stabilitou horniny ve stropě a v čelbě výrubu. Novou rakouskou tunelovaní metodu lze použít i
23
v zeminách a málo pevných poloskalních horninách, stabilitu výrubů a čeleb je však obvykle nutno
v předstihu zajišťovat doplňujícími opatřeními, Do předpolí ražby se provádějí pomocí ocelových
prutů osazených do vrtů (tzv. jehlování), mikropilot nebo horizontálních sloupů tryskové injektáže
předklenby, které zvyšují stabilitu výrubu při dalším postupu ražby (obr. 24).
Obr. 24. Základní typy předstihových stabilizačních opatření při NRTM
3.3 Tunelovací stroje, štítování, protlačování
3.3.1 Tunelovací stroje
Tunelovacími stroji se nazývají výkonné mechanismy, kterými je možno provádět kontinuálně
rozpojování horniny v čelbě tunelu bez použití trhacích prací a současně vystrojovat výlom, a to
převážně prefabrikovaným tubingovým ostěním (v pevných skalních horninách se výstroj
neprovádí).
Plnoprofilové tunelovací stroje do pevných netlačivých hornin, tzv. otevřené TBM (Tunel Boring
Machines), u nás často označované jako razicí stroje, jsou uspořádány tak, že v čele stroje je
mohutná razicí hlava, která pokrývá celý ražený profil tunelu. Razicí hlava se otáčí na opláštěném
24
hřídeli, který pohání velmi výkonné elektromotory. Na plášti hřídele jsou umístěny obvykle dvě
dvojice radiálních hydraulických lisů s přítlačnými deskami, které dokonale stabilizují (upínají)
razicí stroj do výrubu tak, aby rotovala pouze razicí hlava. O nástavce radiálních lisů se opírají
axiální (podélné) lisy, které zajišťují potřebný přítlak razicí hlavy do čelby. Pomocné podpěrné lisy
zajišťují stabilitu razicího stroje po dobu, kdy se stroj posunuje a nejsou aktivovány radiální upínací
lisy (obr. 25).
Na rotující razicí hlavě jsou umístěny rozpojovací orgány, nejčastěji diskové nože osazené do
třmenů s ložisky tak, že se po čelbě při rotačním pohybu hlavy odvalují po soustředných drahách,
pokrývajících celou čelbu.Otočné disky, které za současného přítlaku horninu velkým
soustředěným tlakem štípají a drtí, se hodí do hornin větších pevností (cca 150 MPa).
Součástí razicího stroje je zařízení na nakládání rubaniny s hřeblovým dopravníkem a ovládací pult,
odkud se řídí celá činnost stroje.
Obr. 25. Razicí stroj s rozpěrnými deskami
Pracovní cyklus razicího stroje je následující:
25
- Razicí hlava s nástroji (dláta, disky) je přitlačována k čelbě přítlačnými lisy, otáčí se kolem osy
stroje a rozpojuje horninu. Rozpojená hornina je automaticky nakládána a dopravována pásovým
dopravníkem za razicící stroj do mechanismů, sloužících pro odvoz rubaniny.
- Po vyčerpání zdvihu přítlačných lisů se otáčení vrtné hlavy zastaví, uvolní se rozpěrné radiální
lisy upnuté do té doby do líce výrubu a stroj se podepře pomocnými lisy do dna výrubu.
- Pomocí reverzně pracujících podélně působících přítlačných lisů se celý stroj přitáhne směrem k
razicí hlavě. Po úplném stažení přítlačných lisů a stroje do přední polohy se rozpěrné lisy upnou
opět do boků výlomu a pracovní cyklus se může opakovat.
Plnoprofilové razicí stroje jsou vynikajícím mechanizačním prostředkem, který je schopný
dosahovat při kontinuální ražbě v pevných skalních horninách denních výkonů v několika desítkách
metrů, nasazení stroje je však ekonomické pouze u dlouhých tunelů.Vyražený profil (používané
stroje mají průměry 2 až 14 m) je velmi přesný a horninový masiv minimálně narušený.
Nevýhodou je požadavek stálosti geologických poměrů, obtížný přístup na čelbu při výměně
rozpojovacích nástrojů a velká spotřeba elektrické energie.
Pro ražbu v horninách střídavé kvality je razicí stroj doplněn ocelovým válcovým pláštěm, pod
jehož ochranou se výrub provedený razicí hlavou opatřuje montovaným ostěním ztubingů. Razicí
hlava je vysunutá před plášť a razí mírně větší výrub, do něhož se plášť stroje zasouvá. Postup je
obdobný jako při mechanizovaném štítování v tlačivých zeminách (viz. odst. 3.3.2).
3.3.2 Štítování
Štítování je tunelovaní metoda, která se používá v obtížných geologických podmínkách, převážně
v tlačivém zemním prostředí. Klasické nemechanizované tunelovací štíty, neměly v čelbě žádný
speciální rozpojovací orgán ani automatizované nakládání rubaniny. Vesměs byly konstruovány s
otevřeným čelem.
Klasický tunelovací štít lze charakterizovat jako ocelový válec s břitem, který je silnými
hydraulickými lisy protlačován zhruba horizontálně zemním případně tlačivým poloskalním
masivem. Pod ochranou tohoto ležatého válce probíhají práce s rozpojováním horniny na čelbě i
výstavba definitivního ostění v koncové části štítu (provizorní ostění tvoří konstrukce štítu).
Štít lze rozdělit na tři základní části (ob
Vloženo: 23.04.2009
Velikost: 2,03 MB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu 135PZMH - Podzemní stavby a mech. hornin
Reference vyučujících předmětu 135PZMH - Podzemní stavby a mech. hornin
Podobné materiály
- 101MA2 - Matematika 2 - Přednášky
- 101PMS - Pravděpodobnost a matematická statistika - Přednášky 1
- 101PMS - Pravděpodobnost a matematická statistika - Přednášky 2
- 101PMS - Pravděpodobnost a matematická statistika - Přednášky 3
- 101PMS - Pravděpodobnost a matematická statistika - Přednášky 4
- 101PMS - Pravděpodobnost a matematická statistika - Přednášky 5
- 101PMS - Pravděpodobnost a matematická statistika - Přednášky 6
- 102FYZI - Fyzika - Přednášky Demo
- 102FYZI - Fyzika - Přednášky Semerák
- 105PRA - Právo - Přednášky Pourová
- 105PRA - Právo - Přednášky Syrůčková
- 105PRA - Právo - Přednášky
- 105PRA - Právo - Přednášky
- 105ZETE - Základy ekonomické teorie - Přednášky
- 123CHE - Chemie - Přednášky Grunwald
- 123CHE - Chemie - Přednášky(2)
- 123CHE - Chemie - Přednášky
- 123SHM - Stavební hmoty - Přednášky - výpisky
- 123SHM - Stavební hmoty - Přednášky Svoboda
- 123SHM - Stavební hmoty - Přednášky
- 124KP1 - Konstrukce pozemních staveb 1 - Přednášky
- 126EMM - Ekonomika a management - Přednášky Novák
- 126SSPR - Stavební a smluvní právo - M욶anová přednášky
- 127UUPS - Urbanismus a územní plánování - Přednášky
- 128OPV - Operační výzkum - Přednášky - výpisky (2)
- 128OPV - Operační výzkum - Přednášky - výpisky(1)
- 128OPV1 - Operační výzkum 1 - Přednášky
- 129VYAS - Vývoj architektury a stavění - Přednášky(2)
- 129VYAS - Vývoj architektury a stavění - Přednášky(3)
- 129VYAS - Vývoj architektury a stavění - Přednášky(4)
- 129VYAS - Vývoj architektury a stavění - Přednášky(5)
- 129VYAS - Vývoj architektury a stavění - Přednášky
- 132ZASP - Zatížení a spolehlivost - Přednášky
- 133BEK1 - Betonové a zděné konstrukce - Přednášky - Vašková
- 133BEK1 - Betonové a zděné konstrukce - Přednášky - Števula
- 133BEK1 - Betonové a zděné konstrukce - Přednášky
- 133BEK1 - Betonové a zděné konstrukce - Přednášky
- 134OCM1 - Ocelové mosty 1 - Přednášky
- 134OK1 - Ocelové konstrukce 1 - Přednášky - zápisky
- 134OK1 - Ocelové konstrukce 1 - Přednášky a testy Macháček
- 134OK1 - Ocelové konstrukce 1 - Přednášky Studnička
- 135GEO - Geologie - Přednášky Chamra
- 135GEO - Geologie - Přednášky Chamra
- 135GEO - Geologie - Přednášky(2)
- 135GEO - Geologie - Přednášky
- 135MEZE - Mechanika zemin - Přednášky Salák a cvičení Holoušová
- 135MEZE - Mechanika zemin - Přednášky Salák
- 135MEZE - Mechanika zemin - Přednášky
- 142YTD - Tvorba technické dokumentace - Přednášky
- 143ZIPR - Životní prostředí - Přednášky
- 154SGE - Stavební geodézie - Přednášky Pospíšil
- 154SGE - Stavební geodézie - Přednášky
- 132SM1 - Stavební mechanika 1 - Úkoly, přednášky...
- 133BEK1 - Betonové a zděné konstrukce - Otázky + přednášky
- 128OPV1 - Operační výzkum 1 - Přednášky 3
- 128OPV1 - Operační výzkum 1 - Přednášky(2)
- 128OPV1 - Operační výzkum 1 - Přednášky
- 134OK1 - Ocelové konstrukce 1 - Přednášky Studnička
- 126MVPR - Management výst. projektů - Přednášky
- 136DOSZ - Dopravní stavby Z - přednášky silnice
- 105PRA - Právo - Prednasky Fiala asi
- 126KAN1 - Kalkulace a nabídky 1 - přednášky
- 135ZSV - Zakládání staveb - Přednášky Jettmar oficiální
- 105KODO - Komunikační dovednosti - Přednášky KODO
- 136DOSZ - Dopravní stavby Z - Přednášky-silnice
- 136DOSZ - Dopravní stavby Z - Přednášky-železnice
- 143EKOL - Ekologie - Přednášky1
- 143EKOL - Ekologie - Přednášky2
- 143EKOL - Ekologie - Přednášky3
- 143GISZ - Geografické informační systémy - Přednášky
- 143MPP - Modelování povrchových procesů - Přednášky
- 143ODRZ - Odpady a recyklace - Přednášky
- 143PEDO - Pedologie - Přednášky1
- 143PEDO - Pedologie - Přednášky2
- 143PEDO - Pedologie - Přednášky3
- 143PEDO - Pedologie - Přednášky4
- 143PEDO - Pedologie - Přednášky5
- 143PEDO - Pedologie - Přednášky6
- 143PJZ1 - Projekt 1 - Přednášky
- 143PROZ - Protierozní ochrana - Přednášky
- 143REPO - Revitalizace povodí - Přednášky
- 143RLVP - Rizikové látky v půdě - Přednášky_1
- 143RLVP - Rizikové látky v půdě - Přednášky_2
- 143RPZ - Rozhodovací procesy v ŽP - Přednášky
- 143TOK1 - Tvorba a ochrana krajiny - Přednášky-1
- 143TOK1 - Tvorba a ochrana krajiny - Přednášky-2
- 143VHK2 - Vodní hospodářství krajiny 2 - Přednášky
- 143YHMH - Hydromeliorační stavby - Přednášky
- 143YKRV - Krajinné inženýrství - Přednášky
- 143YOOP - Ochrana a organizace povodí - Přednášky
- 143YOPZ - Ochrana a organizace povodí -Z - Přednášky-1
- 143YOPZ - Ochrana a organizace povodí -Z - Přednášky-2
- 143ZIP - Životní prostředí - Přednášky
- 143ZIPR - Životní prostředí - Přednášky z webu
- 143ZPA - Životní prostředí - Přednášky
- 143ZZIP - Základy životního prostředí - Přednášky
- 141HYA - Hydraulika - Přednášky
- 141HY2V - Hydraulika 2 - Přednášky
- 141APH - Aplikovaná hydrologie - Přednášky
- 141VTO - Vodní toky - Přednášky 1
- 141VTO - Vodní toky - Přednášky 2
- 141RIN - Říční inženýrství - Přednášky 1
- 141RIN - Říční inženýrství - Přednášky 2
- 140VIN - Vodohospodářské inženýrství - Přednášky 1
- 140VIN - Vodohospodářské inženýrství - Přednášky 2
- 140VIN - Vodohospodářské inženýrství - Přednášky 3
- 141VI10 - Vodohospodářské inženýrství 10 - Přednášky
- 144YCVO - Čistota vod - Přednášky 1
- 144YCVO - Čistota vod - Přednášky 2
- 144HBC - Hydrobiologie a hydrochemie - Přednášky 1
- 144HBC - Hydrobiologie a hydrochemie - Přednášky 2
- 144ZZI - Základy zdravotního inženýrství - Přednášky 1
- 144ZZI - Základy zdravotního inženýrství - Přednášky 2
- 144ZZI - Základy zdravotního inženýrství - Přednášky 3
- 143YAZS - Automatické závlahové systémy - Přednášky
- 144MZI - Monitoring ve zdravotním inženýrství - Přednášky 1
- 144MZI - Monitoring ve zdravotním inženýrství - Přednášky 2
- 144MZI - Monitoring ve zdravotním inženýrství - Přednášky 3
- 144MZI - Monitoring ve zdravotním inženýrství - Přednášky 4
- 102APF - Aplikovaná fyzika - Přednášky
- 141HYKZ - Hydrologie - Přednášky 1
- 141HYKZ - Hydrologie - Přednášky 2
- 141HYL - Hydrologie - Přednášky
- 126PJZP - Projekt - Evropské fondy pro život. prostředí - Přednášky
- 105PSS - Psychologie a sociologie - Přednášky
- 122KRJS - Kvalita a řízení jakosti ve stavebnictví - Přednášky
- 122PROB - Příprava a realizace objektů a staveb - Přednášky 1
- 122PROB - Příprava a realizace objektů a staveb - Přednášky 2
- 122SPRO - Stavební procesy - Přednášky Svoboda 1
- 122SPRO - Stavební procesy - Přednášky Svoboda 2
- 122SPRO - Stavební procesy - Přednášky 1
- 122SPRO - Stavební procesy - Přednášky 2
- 122SPRO - Stavební procesy - Přednášky
- 122TPS - Technologie a provoz stavby - Přednášky
- 122TS1 - Technologie staveb L1 - Přednášky 1
- 122TS1 - Technologie staveb L1 - Přednášky 2
- 122TS1 - Technologie staveb L1 - Přednášky 3
- 122TS1A - Technologie staveb 1 - Přednášky 1
- 122TS1A - Technologie staveb 1 - Přednášky 2
- 122TS1A - Technologie staveb 1 - Přednášky 3
- 122TS1A - Technologie staveb 1 - Přednášky 4
- 122TS2 - Technologie staveb L2 - Přednášky 1
- 122TS2 - Technologie staveb L2 - Přednášky 2
- 122TS2 - Technologie staveb L2 - Přednášky 3
- 122TS2A - Technologie staveb 2 - Přednášky
- 122TSE - Technologie staveb - E - Přednášky 1
- 122TSE - Technologie staveb - E - Přednášky 2
- 122TSE - Technologie staveb - E - Přednášky 3
- 122TSE - Technologie staveb - E - Přednášky 4
- 122TSE - Technologie staveb - E - Přednášky 5
- 122TSE2 - Technologie staveb 2 - Přednášky 1
- 122TSE2 - Technologie staveb 2 - Přednášky 2
- 122TSE2 - Technologie staveb 2 - Přednášky 3
- 122TSK - Technologie staveb - K - Přednášky 1
- 122TSK - Technologie staveb - K - Přednášky 2
- 122TSS - Technologie staveb - E - Přednášky 1
- 122TSS - Technologie staveb - E - Přednášky 2
- 142HYT1 - Hydrotechnické stav.1(Jezy a vod. cesty) - Nafocené přednášky Valenta 1
- 142HYT1 - Hydrotechnické stav.1(Jezy a vod. cesty) - Nafocené přednášky Valenta 2
- 142HYT1 - Hydrotechnické stav.1(Jezy a vod. cesty) - Nafocené přednášky Valenta 3
- 142HYT1 - Hydrotechnické stav.1(Jezy a vod. cesty) - Nafocené přednášky Valenta 4
- 142HYT1 - Hydrotechnické stav.1(Jezy a vod. cesty) - Nafocené přednášky Valenta 5
- 142HYT1 - Hydrotechnické stav.1(Jezy a vod. cesty) - Nafocené přednášky Valenta 6
- 142HYT1 - Hydrotechnické stav.1(Jezy a vod. cesty) - Nafocené přednášky Valenta 7
- 142HYT1 - Hydrotechnické stav.1(Jezy a vod. cesty) - Nafocené přednášky Valenta 8
- 122TSV - Technologie staveb - Přednášky
- 122TSZ - Technologie staveb - Přednášky
- 122YTD - Tvorba technické dokumentace - Přednášky
- 153FGR - Fotogrametrie DPZ - Přednášky
- 144EKT - Ekotoxikologie - Přednášky
- 153FGR - Fotogrametrie DPZ - Přednášky
- 135PZMH - Podzemní stavby a mech. hornin - Zkouška Barták
Copyright 2023 unium.cz. Abychom mohli web rozvíjet a dále vylepšovat podle preferencí uživatelů, shromažďujeme statistiky o návštěvnosti, a to pomocí Google Analytics a Netmonitor. Tyto systémy pro unium.cz zaznamenávají, které stránky uživatel na webové stránce navštívil, odkud se na stránku dostal, kam z ní odešel, jaké používá zařízení, operační systém či prohlížeč, či jaký má preferenční jazyk. Statistiky jsou anonymní, takže unium.cz nezná identitu návštěvníka a spravuje cookies tak, že neumožňuje identifikovat konkrétní osoby. Používáním webu vyjadřujete souhlas použitím cookies a následujících služeb: