- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálTváření kovů
Tvářením kovů rozumíme především trvalou změnu tvaru výchozího polotovaru působením vnějších sil, aniž byla porušena soudržnost materiálu. K trvalé změně dochází přemisťováním elementárních částic materiálu v makroobjemu i mikroobjemu. Materiály, které mají dobrou schopnost k plastickému přetváření nazýváme tvárné, na rozdíl od materiálů, u kterých dochází k porušení soudržnosti blízko za hranicí pružné deformace a jež označujeme jako křehké.
Při tváření za studena se vnitřní pnutí projeví jako jev, který nazýváme zpevnění materiálu. Při tváření za tepla probíhají vlivem tvářecích podmínek současně dva děje (deformace a fragmentace krystalických zrn; rekrystalizace deformované struktury).
Válcování
podélné – provalek se deformuje hlavně v podélném směru; b) příčné – spočívá v postupném tváření vývalku kruhového průřezu v radiálním směru; c) kosé – vyvolává postupné tváření kruhového průřezu provalku mezi dvěma pracovními válci
Kování
Charakterizováno přetvářením materiálu na kovadle nebo v zápustce působením sil. Sílu, kterou je třeba působit na nástroj ve směru jeho pohybu při deformaci polotovaru, se nazývá přetvárná síla. Přetvárná pevnost je napětí, při kterém nastává tváření kovu při velmi malé rychlosti deformace. Stupeň tváření lze vyjádřit v zjednodušené formě buď pomocí změny výšky h nebo změny velikosti plochy S podle vztahu: h0/h1 = S1/S0 kde: h0, S0 je stav před deformací.
Hlavními nástroji pro ruční kování jsou kladiva, kterými tlučeme na zpracovaný materiál a kovadlina, na níž při práci tvářený polotovar spočívá.
Ražení – používá se při výrobě mincí, medailí, plaket, uměleckých výrobků, součástí různých přístrojů a zařízení, i k rovnání a vyražení různých znaků do povrchových ploch kovových výrobků.
Protlačováním se vyrábějí plné i duté součásti. Výchozími polotovary bývají kaloty nebo přířezy kruhového tvaru. Podle tvaru součásti se používá přímé, zpětné nebo kombinované protlačování.
Svařování
Při svařování tlakem dochází ke spojení základního materiálu vyvoláním plastické deformace obou stykových ploch tlakem nebo rázem tak, aby se uplatnily vzájemné vazebné meziatomové síly, čímž dojde ke srůstu povrchových krystalů styčných ploch.
Při tvárném svařování dochází ke spojení kovových částí místním roztavením svarových ploch, jejich slitím a ztuhnutím.
Obrábění
Je to technologický proces, při kterém se vytváří požadovaný tvar součástí úběrem materiálu a) mechanickým oddělováním materiálu ve formě třísky břitem obráběcího nástroje b) elektrickými, elektrochemickými a dalšími metodami.
AD = f.ap = hD.bD kde: AD… je průřez odřezávané vrstvy, f… posuv, ap…hloubka řezu, hD…tloušťka odřezávané vrstvy, bD…šířka odřezávané vrstvy.
Stroje pro soustružení
Rámcově lze rozdělit soustruhy z konstrukčně-technologického hlediska na hrotové, čelní, revolverové, svislé a speciální.
Výpočet strojního času: tAs = Lcelk / n.f = (Ln+L+Lp) / n.f kde: tAs…strojní čas v min, n…otáčky, f…posuv, Lcelk…celková délka strojního chodu, Ln…délka náběhu, L…délka obráběné plochy, Lp…délka přeběhu.
Nástroje pro vrtání
Vrtací nástroje jsou opatřeny jedním nebo více břity (zuby), které mají jednu nebo více šroubových / přímých / drážek pro odvod třísek. Typy vrtaček – sloupová, stojanová, otočná.
Speciální případy pro výroby otvorů – navrtávání, vyhrubování, vystružování, zahlubování, vrtání hlubokých otvorů, válečkování, vyvrtávání.
Frézování
Podstatou frézování je odebírání materiálu obrobku jednotlivými břity frézy, která se otáčí kolem své osy. Frézování válcové – děje se obvodem válcové nebo tvarové frézy. Frézování čelní – uskutečňuje se jak čelem tak i obvodem čelní frézy nebo frézovací hlavy.
1 – základní deska; 2 – lože, 3 – konzola, 4 – stojan, 5 – stůl, 6 – saně, 7 – posuvný šroub, 8 – vřeteno, 9 – opěra, 10 – rameno, 11 – vřeteník, 12 – příčka, 13 – příčník.
Konzolové frézky jsou nejběžnějším druhem strojů užívaným pro frézování rovinných a tvarových ploch malých a středně velkých součástí v kusové a malosériové výrobě. Vodorovné konzolové stroje mají osu vřetena rovnoběžnou s upínací plochou stolu. Vřeteno je uloženo ve stojanu. Svislé konzolové stroje mají osu pracovního vřetena svislou, kolmou k pracovní ploše stolu. Stolové frézky nejsou vybaveny konzolou. Rovinné frézky patří mezi speciální stroje pro obrábění rozměrných součástí.
Výpočet strojního času: tAS = LC/vf = LC/fmin = LC/fz.z.n (min).
Hoblování a obrážení
Z hlediska relativního pohybu nástroje a obrobku jde o metody shodné. Liší se pouze tím který člen obráběcí soustavy vykonává hlavní řezný pohyb. Přímočarý hlavní řezný pohyb vykonává při hoblování obrobek, při obrážení nástroj. Nástroje pro tyto technologie jsou analogické nožům na soustružení.
Výpočet strojního času: tAs = (Lcelk/103.vc + Lcelk/103.vz.tr).Bcelk/fdzd kde tr…čas reverzace, fdzd…posuv na dvojzdvih, Bcelk…celková šířka pro strojní chod.
Broušení
Založeno na záběru vícebřitého nástroje s geometricky neurčitými břity. Nástroj / brousící kotouč, brousící segment, brousící pás apod. je vyroben ze zrn brusiva spojených pojivem. Řezný pohyb vždy vykonává řezný nástroj. Broušení rotačních ploch – pomocný pohyb rotační (podélné broušení válcových ploch, zapichovací broušení válcových ploch, nezhrotí broušení, broušení vnitřních válcových ploch.; broušení rovinných ploch – pomocný pohyb přímočarý vratný nebo rotační (rovinné broušení obvodem kotouče nebo čelem kotouče). Většina řezných nástrojů je zpravidla ostřena na nástrojových bruskách. Tyto stroje umožňují broušení válcových a kuželových nástrojů se šroubovými drážkami jako jsou výstružníky, výhrubníky, záhlubníky, závitníky a veškeré typy frézovacích nástrojů.
Upínání obrobku – vesměs mezi hroty. Otáčivý pohyb na obrobek se přenáší pomocí srdcového unášeče obdobně jako při soustružení.
Síly při řezání, řezný výkon
Řezná síla působí ve směru vektoru řezné rychlosti. Síla posuvu působí ve směru posuvu. Její velikost je obvykle 40-50% velikosti řezné síly. Řezný výkon Pc = Fcvc / 60. Fc…řezná síla, vc…řezná rychlost. Řezná síla na jednotku plochy řezu kc = Fc / AD. AD…plochy řezu v mm2.
Opotřebení břitu
Dání působením různých faktorů – teplo a teplota. Následkem jsou mechanismy opotřebení břitu obráběcího nástroje: 1. Otěr (brusný, adhezní, difúzní, chemický), 2. Plastická deformace, 3. Křehký lom.
Adhezní otěr – vytrhávání částic břitu obráběcího nástroje v důsledku adhezních spojů mezi nástrojem a obrobkem. Difúzní otěr – dochází při obrábění při dosažení určité teploty stykových míst.
Trvanlivost nástroje – výroba je realizována pro určité kritérium opotřebení břitu, přičemž toto kritérium by mělo představovat optimální velikost opotřebení. Závislost trvanlivosti na řezné rychlosti, průběh: Tailorův vztah: T = CT / vcm kde: CT,m…empirické konstanty.
← relace m k T-vc závislosti.
Obrobitelnost materiálu
Nejdůležitější charakteristikou obrobitelnosti materiálu je u tohoto hlediska komplexní Tailorův vztah. Dalším významným kritériem je index obrobitelnosti.
Chvění při obrábění
Má za následek zhoršení kvality obrobené plochy, zvýšení opotřebení nástroje, vylamování menších částic na ostří nebo celkovou destrukci břitu obráběcího nástroje, hluk nebo poruchu obráběcí soustavy. Dva typy – vynucené a samobuzné.
Souhrn všech charakteristik, kterými je možno hodnotit kvalitu povrchové vrstvy ve vztahu k jejím funkčním vlastnostem a provozní spolehlivosti se označuje jako integrita povrchu.
Řezné prostředí
Přirozeným řezným prostředím je vzduch, častěji se však používají tzv. řezné kapaliny. Kromě obrábění ve vzduchovém prostředí, se někdy též aplikují řezné kapaliny ve formě mlhy, nebo se vyjímečně používají i jiné plyny, než vzduch.
Možnost mazání – bodový (vyskytuje se při obrábění za nízkých teplot řezání) a plošný (vzniká při vyšších řezných teplotách).
Nástrojové materiály
Vyžadují: vysokou tvrdost a pevnost při pracovních teplotách, zajišťující potřebnou odolnost proti opotřebení a deformaci břitu; vysokou houževnatost, eliminující křehké porušení břitu; chemickou stálost, zaručující odolnost proti difúzi a oxidaci; odolnost proti teplotnímu rázu. Nástrojové oceli (ruční nářadí); rychlořezné oceli (oceli s převažující obsahem wolframu, další s obsahem molybdenu a oceli komplexně legované prvky W+Mo a V); slinuté karbidy (tvořeny velmi tvrdými karbidovými částicemi v kovové vazbě a jso
Vloženo: 22.04.2009
Velikost: 163,00 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2024 unium.cz