- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálMotto : Kdo se chce začít opravdu rozvíjet (růst, měnit se, stávat se lepším), musí nejdříve přijmout sebe takového, jakým je.
4.3. Asertivita
4.3.1. Úvod
Nyní už patří mezi základní axiomy managementu vzájemná závislost mezi osobností řídícího pracovníka a způsobem řízení. Pokud tuto vazbu zjednodušíme, můžeme konstatovat, že manager je zodpovědný za dodržování firemní strategie, filozofie a cesty ke splnění daných cílů. A pokud půjdeme ještě dále - za toto vše jsou zodpovědné kvality vedoucího.
Obecně bychom mohli rozdělit vlastnosti kteréhokoliv člověka do dvou skupin - vrozené - získané.
Vrozené vlastnosti se týkají temperamentu či zděděných anatomicko-fyziologických předpokladů činnosti organismu, souhrnně nazývaných genotypické vlohy. Postupně s vývojem a zráním osobnosti v souladu s prostředím vznikají schopnosti a dovednosti.
Zatímco vrozené vlastnosti se dají jen velmi těžko ovlivnit, schopnosti a dovednosti člověk získává a je v jeho silách je využít či nikoliv. A právě sem náleží asertivita a další tzv. techniky, kterým se může naučit pro zkvalitnění následujícího průběhu života.
V příručce Praktická škola personalistiky jsem objevil výsledky výzkumu, který se zabýval zjištěním a nalezením základních charakteristik uznávaného vedoucího. Šlo o tento žebříček hodnot : 1. odbornost 2. public relations 3. iniciativa 4. všeobecný rozhled 5. odpovědnost, cílevědomost 6. sebekritičnost 7. sdílnost, taktnost.
Tyto výsledky lze velmi jednoduše použít jako názorný příklad nezbytnosti asertivního chování ve schopnostech a dovednostech managera. Položky č. 2,5,6,7 společně s dalšími vlastnostmi tvoří celek, který je v poslední době nazýván asertivitou.
Další příklad se týká mých vlastních zkušeností, kdy při snaze získat perspektivní zaměstnání jsem absolvoval několik konkursů. Mohu bezpečně prohlásit, že v dotaznících či pohovorech se problematika asertivity objevovala prokazatelně velmi často.
4.3.2. Proč asertivita a co si pod tímto pojmem představit
Slovo asertivita je převzato z angličtiny, navíc je to termín spojený až s posledním vývojem a pokrokem v oblasti psychologie a proto ho většina lidí stále ještě nemůže najít v žádném slovníku cizích slov. V angličtině má toto slovo několik významů. Pro problematiku tohoto pojednání bude tento pojem používán ve smyslu :
- schopnosti uhájit si právo být svůj a přitom respektovat toto právo i u ostatních, - schopnosti uhájit si svůj pohled na svět, ale nevnucovat ho druhým, - schopnosti komunikovat s ostatními tak, abychom prožívali pocit tvořivé uvolněnosti v sociálním kontaktu.
Je mnohé, co nám asertivita sama o sobě nevyřeší. Co však umožní určitě, je postupné znovuobjevování vlastní hodnoty, sebe jako svobodného člověka.
Asertivní, tedy zdravá komunikace, je věc významná pro rozvoj jedince, pro tvorbu kvalitních vztahů a navíc vysoce pozitivně ovlivňuje atmosféru v jakékoli sociální skupině. Dříve bylo často slyšet proklamace o jedinečnosti osobnosti a nutnosti jejího respektování. Přesto praxe v minulosti i dnes většinu těchto vyhlášení neguje. Nejde přece jen o to mluvit nebo usnášet se na tom, co je správné, či jak by mělo probíhat. Jde docela prostě jen o uplatňování těchto všech zásad v našem každodenním životě.
Způsob komunikace, kterému je od mládí většina z nás vystavována, má silně manipulativní charakter. Nemyslím jen způsob dialogu centralizované moci s občany, ale i komunikaci už v rodině samé. Prostředkem manipulace je neustále navozovaný pocit viny, který vyplývá z faktu, že to, co chci není dobré nebo na to nemám nárok (že vlastně já nejsem v pořádku).
Tento její způsob přirozeně deformuje vztahy a narušuje zdravé vazby, neboť vytváří podmínky pro neustálý pocit ohrožení a frustrace ze sociálního kontaktu. Vznikají konfliktní vztahy a na první pohled neproniknutelné bariéry mezi lidmi. Asertivní chování dává ideální možnost sladit práva svobody několika osobností v kolektivu.
Musíme si uvědomit, že při komunikaci s druhými lidmi nejen mluvíme, ale hlavně ji prožíváme. I když se to může brát jako zřejmá pravda, bude velká většina lidí překvapena, kolik našich problémů vyplývá právě z toho, že tuto oblast nezvládáme, nebo jí vůbec nerozumíme. Lze si pod tímto představit nezvládnutí vlastních pocitů, neschopnost je projevit, hovořit o nich.
4.3.3. Co nám asertivita umožní a jaká je filosofie této techniky
Běžná praxe sociálních kontaktů potvrzuje, že jedinci s asertivními projevy vytváří méně konfliktů, nejsou svým okolím vnímáni jako lidé s nesympatickým a neurotickým chováním.
Určitě každý z nás se již setkal s lidmi, kteří byli schopni reagovat přirozeně a přitom být taktní a pozorní k druhým lidem. Když něco chtěli, uměli to říci způsobem, který nepopuzoval, když něco odmítali, nevzbuzovali formou odmítnutí pocit uražení. Uměli naslouchat, hledat společně východiska z problémů. Stručně řečeno - uměli produkovat asertivní chování daleko dříve, než se toto slůvko objevilo. Tito lidé podvědomě znali dva základní body následující filosofie asertivity :
1. Asertivita se nemůže trénovat, ale musíme ji objevovat v sobě
Asertivita jako metoda je stav, který je prapůvodně vlastní každému člověku. V průběhu života (výchovou, vlivem sociálního prostředí) jsme ji postupně stále méně a méně užívali, až jsme s ní ztratili vnitřní kontakt.
2. Vše, co se naučíme - zapomeneme. Zůstane pouze to, čím jsme se stali.
Kdo bere asertivitu pouze jako cvičení nebo násobilku - věci, které je třeba umět, bude mu stále překážet a v konečném důsledku se jí stejně nenaučí. Nebude sám sebou. Cílem je plně si prožít svoji hodnotu - přijmout sebe sama se svými potřebami, přáními, přednostmi i slabostmi a umět to přenášet do svého běžného chování.
Asertivita znamená uvědomit si svoji vlastní hodnotu a respektovat ji také u ostatních.
4. Agresivita
Nyní by se měl každý člověk, který pozorně sleduje tuto práci, zamyslet nebo vzepřít. Agresivita ? Zde ? Vždyť bychom měli dělat vše proto, abychom nebyli vůbec agresivní ?!?
Chci zde jen zdůraznit skutečnost, že agrese je přirozenou součástí projevu živého organismu. Je to energie, která může být:
- vysoce pozitivně využita, je-li zvládána či jestli jí rozumíme - nebo být vysoce destruktivní, jestliže o ní nic nevíme.
Přirozeně asertivní je ten člověk, který své agresi rozumí a nebojí se jí. Bohužel existuje spíše většina těch, kteří se "musí" chovat agresivně, aby si uhájili svoji fyzickou integritu, psychické zdraví či postavení v kolektivu. Ale nepleťme si pojmy agresivita s průbojností nebo zdravou dravostí.
5. Neverbální komunikace
Základem zde budou tzv. neverbální projevy, které hrají významnou roli ve správném pochopení všech poskytovaných informací v dialogu s druhou osobou. Pro naši tématiku zcela postačí zmínit se o dvou základních dominantách.
1. Schopnost udržet kontakt očima
Zde si pouze připomeňme, že důležitost udržení očního kontaktu s druhým člověkem je podtržena zažitým schématem vnímání a interpretace chování lidí, kteří ho neumějí udržet. Těm jsou často připisovány negativní charakterové vlastnosti nebo úmysly. Nesmíme zapo
Vloženo: 26.04.2009
Velikost: 76,50 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2024 unium.cz