- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálale zjišťuje že se Anaxagoras této příčiny pouze dotýká a při výkladu jednotlivých věcí ji pomíjí.
Pythagorovcům Aristoteles vytýká, že zbavují vesmír souvislosti a soustavnosti. Podle nich je číslo látkou a něčím oživeným, pokud má v sobě živoucí sílu a schopnost vývoje.
Omezení (peras) je principem tvaru. Neomezené (apeiron) je beztvaré. Pojem apeiron se vyskytl již u Anaximandra – podle něj je to jakási blíže neurčená látka. Parmenides říká, že jedno (hen) jako jsoucno je podstatou všeho, že je nedělitelné a trvá v nehybném klidu a lze jej poznávat jen rozumem. Sofisté učinili středem svého zkoumání člověka a vytvořili teorii poznání a etiku. Činili závěry z návěstí ještě neprobádaných a pevně nestanovených.
Platónovo učení se stalo předmětem Aristotelovi kritiky, především učení o ideách. Aristoteles vytýká Platónovi, že věčné, neměnné, nehybné ideje chápe jako svět o sobě, samostatný, odloučený od věcí. Platón sám si byl vědom obtíží jež jsou spojeny s učením o ideách – jak dokazuje dialog Parmenides. Někteří Platonovi stoupenci skutečně pokládali ideje za samostatná jsoucna. Takže Platón takové mínění překonal pro sebe, ale ne pro jiné. Cílem Aristotela bylo očištění filozofického snažení do mýtických složekavypracování vědeckých základů světového názoru v hlavních rysech převzatého od Platóna.
Platón uvádí ve svých spisech matematiku a dialektiku. Dialektika je logická schopnost rozlišit obecný pojem v poddruhy a zase je společně pojmouti z těchto poddruhů. Platón uznává, že vše jednotlivé je relativní a že připouští protikladné přísudky. K poznání nestačí pouhý popis, náleží k němu především pochopení vnitřního zákona. Platón dokazuje, že všechny jevy skutečnosti jsou podřazeny vyššímu celku, jednotě.
Kromě jmenovaných nauk se Platón zabývá mýty.Platónovi spisy jsou dialogy, a básnická obraznost tu dokresluje filozofický poznatek mýtem. Například: absolutnost a stálost idejí je vyjádřena ve formě mýtu: sídlem idejí je nadzemský svět. Platón pokládal mýty za vhodné, názorné prostředky. Platónovo umění bylo nabádavé, kdežto Aristotelovo dokazovací a poučné. V Platónovo dialozích jsou myšlenky rozvinuty tak, aby si posluchač nalezl a učinil závěr. Zdrojem filozofie je podle Platóna rozum.
Pojem a idea jdou souběžně vedle sebe, ale je mezi nimi ten rozdíl, že pojem je neexistující, logický a idea je metafyzická. Ideje jsou něčím objektivním, jsou reality, nejsou smyšlenky, fikce. Jsoucno také nemé existenci námi myšlenou, nýbrž má realitu skutečnou. Ideje jsou světem neměnných předmětů, jež se nám zjevují v obsahu našich pojmů. Nejvyšší ideou je idea dobra, příčina veškerého bytí a poznání.
Svět je výrazem myšlenky, rozumu – svět musí být rozumný, abychom mu rozuměli. Naše myšlenky jak je v nás vyvolávají věci, vystihují jen myšlenky, které věcem daly bytí (ideje, které filozof vidí). Zbývá jen možnost, že ideje jsou předměty božského myšlení, nejsou-li to předměty myšlení jen lidského. Ideje ve světě působí řád, nesou celou stavbu kosmu jako vzory, zákony, normy a síly. Myslící duch se musí snažit, aby dosáhl harmonie myšlení a jsoucna. Filozof se má snažit, aby pochopil zákonitost a poznal ideje, podle nichž je svět utvořen.
Aristoteles souhlasí s Platónem, že mezi ideami, jež vyjadřují neměnitelné bytnosti věcí a mezi smyslovými a měnícími se jejich zjevy ve světě je rozdíl. Aristoteles nekladl jako Platonovci bytnosti věcí, jako ideje mimo věci, nýbrž do věcí samých. Podle Aristotela je tvar je omezujícím principem věci a věc existuje jen tehdy, pokud je tvarem. Tvar je bytností, tím, co činí věc tou věcí, kterou je a kterou má být. Aristoteles prohlásil tvary věcí za podstaty, které však svou povahou směřují k tomu, aby se spojili s látkou a vytvořili ze sebe podstatu, která je nadřazenou jednotou, podstatnou skladbou obou. Látka o sobě je něčím neurčitým a proto nepoznatelným, výměr věcí závisí na jejím tvaru. Látka je a není. Dosáhne jsoucnosti jen potud, pokud se stane nositelem nějakého určení. Látka může v sebe přijímat všechny tvary. Je ve všech hmotných bytostech jen jedna, liší se pouze různými podstatnými tvary. Ty pak mají různou dokonalost, proto jsou stupnice bytostí určeny různou dokonalostí. Látka nevzniká ani nezaniká. Vzniká a zaniká pouze hmota v konkrétních bytostech a ten proces se stále opakuje, protože substrát je věčný. Látka směřuje k tvaru, v němž dochází skutečnosti, dovršení, dokonalosti a cíle. Protože tvar je dokončením každé věci, je účelem a cílem všeho, k němuž směřuje všechen pohyb, vznik a vývoj. Pohyb Aristoteles viděl probíhat v pevných tvarech a v mezích.
Odkud jest pohyb, činnost, život, účel? Příroda sice obsahuje v sobě tvary, ale počátek není v přírodě. Nikde nelze jíti do nekonečna. Příroda a věci v ní skutečně jsou, ale právě skutečnost poukazuje k něčemu, co existuje mimo ni a je počátkem pohybu, vzniku a života.
Aristoteles dospěl k přesvědčení o odloučení, transcendentní a samostatné, absolutní bytosti. Ve fyzice Aristoteles přímo píše, že zkoumání přírody je k užitku pro poznání prvního, božského principu. Nazývá je prvním hybatelem nehybným.
První filozofii je nutno pokládat za vládnoucí, za vedoucí nauku, poněvadž usiluje o poznání první a nejvyšší příčiny všeho a o poznání. Aristotelova Metafyzika je výklad světa a života rozumovým poznáním a má ráz nadčasový a nadprostorový. Filozofie má pracovat k záchraně světa a nalézá cestu k jeho jednotě.Aristotelova Metafyzika, ač je zachována ve formě nedokončené, patří k významným památkám lidského ducha. Shrnuje obsah řecké filozofie a bez jejího studia není snadno porozuměti jednotlivým filozofickým systémům.Metafyzika má 13 knih s dodatkem za knihou první. V I., III., IV. a VI. Knize se dialekticky a systematicky rozvíjí pojem první filozofie. Kniha VII., VIII. A IX jsou knihy o podstatě. O knize II.,jež je pojednáním o filozofické metodě, se soudí, že se do sbírky dostala v pozdější redakci Aristotelových spisů. Kniha X. pojednává o jsoucnu a o jednom. Kniha XII. Podává přehled celého metafyzického systému.
Co se tedy pod jménem Metafyziky zachovalo, je celek, složený z různých částí.
NASTUDOVANÁ LITERATURA
Jan Patočka, Aristoteles – Přednášky z antické filozofie, nakladatelství Vyšehrad 1994
Aristoteles, Metafyzika, Překlad: Antonín Kříž, edice Laichterova Filozofická knihovna 1946
Vloženo: 26.04.2009
Velikost: 14,59 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2024 unium.cz