- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
prednasky od slova do slova
X12UEM - Úvod do elektrotechnických materiálů
Hodnocení materiálu:
Vyučující: Mgr. Ivana Pilarčíková
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiál*10-41*106 = 4,328*10-35 Cm
Př.: Spočtěte vzdálenost těžiště kladného a záporného náboje (délku dipólu) v atomu kyslíku v el. poli o intenzitě E=106Vm-1.
P = Q*d => d = P / Q
8q – pro atom kyslíku (každý dipól má jiný náboj)
Úvod do Elektrotechnických materiálů – Přednáška 10
Elektrická polarizace
P =
P – úhrný dipólový moment zorientovaný ve směru pole v objemové jednotce dielektrika
Homogenní polarizace:
P = Np = NQd = NαE
N – koncentrace dipólů
α – polarizovatelnost
Nábojová hustota
σ0 = Q0 / S
Q0 = C0U0
Pokud do vakuového kondenzátoru vložíme náboj:
Q = CU0
C = εrC0
Zbývající náboj odvodíme:
ΔQ = Q*Q0 = Q(1 - )
ΔQ - Vázaný náboj kondenzátoru
Elektrická indukce
V kondenzátoru bez dielektrika je el. pole popsané vektorem elektrické indukce.
D0 = ε0E = σ0 = Q0 / S
Pokud do kondenzátoru vložíme dielektrikum:
D = εrD0 = εr ε0E
ΔD = D-D0 = D0 (εr – 1) = (εr – 1)ε0E
D – výsledné elektrické pole v dielektriku (pole určené elektrickou indukcí bez dielektrika, pole vzniklé polarizací dielektrika)
D = D0+P => P = D-D0 = ΔD
P = (εr – 1) D0 = κD0 = κε0E = (εr-1)ε0E
κ [: kappa :]- susceptibilita dielektrika
Př.: Spočtěte permitivitu plynného Helia při teplotě 0°C a tlaku p=105Pa. Helium považujte za ideální plyn a el. pole působící na jednotlivé atomy uvažujte rovno vnějšímu poli.
N = 1,3*10-10m
P = NαE = ε0(εr-1)EpV=nRT
εr-1 = N = nNA / V
εr-1 = n = pV / RT
εr = 1+7,3*10-4 = 1,00073
Polarizace ve střídavém el. poli
Vlivem el. pole se v dielektriku objevují volné i vázané náboje. Energie vnějšího pole se přeměňuje v kinetickou energii nábojů,. Při srážkách nábojů s neutrálními částicemi se část kinetické energie přeměňuje na teplo, tomu se říká dielektrické ztráty.
Jestliže vložíme dielektrikum do střídavého pole, tak ty náboje se snaží natočit ve směru vnějšího pole, ale polarizace reaguje na pole s určitým zpožděním, a proto časový průběh napětí se zpožďuje za proudem.
Fázový posun je u ideálních dielektrik π / 2, u reálných (ztrátových) dielektrik je časový průběh proudové hustoty zpožděn o úhel δ(ztrátový úhel).
Spíše než ztrátový úhel se používá ztrátový činitel tg δ.
V praxi nahrazujeme ztrátový kondenzátor paralelním ztrátovým zapojením.
C – ideální kondenzátor
R – Ideální odpor
Impedance
Je to odpor náhradního zapojení ve střídavém poli.
Pro celkovou impedanci ve střídavém poli platí tento vztah:
Úpravou zjistíme reálnou a imaginární složku impedance:
Z* =
Fázový posun je dán rozdílem reálné a imaginární složky:
tg φ = ωCR
tg δ = 1 / ωCR
Ztrátový úhel δ je doplňkovým úhlem úhlu φ do 90°.
Pz = U I cos φ = U I sin…
Pz = U2ωε0εr tgδ
Př.: Spočtěte kapacitu a ztátový činitel kondenzátoru, který je tvořen dvěma kruhovými elektrodami o poloměru 1cm vzdálenými 2mm a vyplněnými PVC, jehož εr=4 a měrný odpor při frekvenci 50Hz je 1010Ω. Dále spočtěte ztrátový výkon při napětí 200V.
C = ε0εr = = 5,56pF
R = ρ = 1010 = 6,366*1010Ω
tg δ =
Pz = U2ωε0εr tg = 2002*2π*50*5,56*10-12*8,987*10-3 = 6,28*10-7 W
Elektroizolační a dielektrické materiály
1. Plynné
- vzduch – venkovní vedení, vzduchové kondenzátory
- dusík – chladící a izolační médium, používá se jako ochrana před oxidací pro transformátorové oleje
- vodík – chladící a izolační médium
- vzácné plyny – xenon – výbojky
- elektronegativní plyny- fluorid sírový SF6
- freon CCl2F2
- hexafluoretin C2F6
2. Kapalné (stárnou vlivem oxidace ze vzduchu)
- minerální oleje – vyrábějí se rafinací a destilací z ropy, pohlcují vodu ze vzduchu
- transformátorové oleje – používají se do transformátorů
- kabelové oleje – zahušťují se kalafunou, impregnují se tím papírové izolace
- rostlinné oleje – získávají se lisováním semen olejnatých rostlin (používá se hlavně lněný olej)
- syntetické kapaliny - používají se pro důlní techniku
- chlorované bifenyly - jedovaté
- silikonové oleje – používají se nejen v elektrotechnice, ale i v jiných oblastech
3. Tuhé
- celulóza – izolant i dielektrikum
- pryž – izolace drátů a kabelů do vlhkého prostředí
- syntetický kaučuk – odpad při destilaci ropy
- termoplasty – teflon, polypropylen (trubky), polystyren (tepelně izolační účinky), polyestery, polyamidy, polyamidy, PVC
- termosety – fenolformaldehydové pryskyřice (bakelit), epoxidové pryskyřice
- silikony – silikonové kapaliny, tuky, kaučuky, pryskyřice
- azbest – dříve jako izolant, dnes zakázaný
- slída – mikanit, mikafolia, mikalex, muskovit
- sklo – olovnatá, zátavová, borokřemičitá, skelná vlákna
- keramika - dielektrika - pyroelektrika - turmalin
- piezoelektrika – BaTiO3
- feroelektrika – siegnettova sůl
- antiferoelektrika – WO3
- izolanty- porcelán
- korundová keramika
- zirkonová keramika (ZiO2)
Magnetika
Magnetické materiály jsou takové materiály, u nichž vnější magnetické pole indukuje polarizaci. (Materiály zmagnetují).
Magnetické vlastnosti látek způsobuje pohyb elektronů, ale také to, že atomy a elektrony mají magnetické momenty. Magnetické momenty jsou bez účinku vnějšího magnetického pole uspořádány buď zcela náhodně nebo s určitou pravidelností.
Magnetický moment atomu je vytvářen třemi zdroji:
- dráhový moment
Elektrony, které se pohybují po kruhových drahách vytvářejí proudové smyčky. Proudové smyčky jsou zdrojem magnetického momentu mA. Směr vektoru mA je kolmý na plochu rotace elektronu. Celkový dráhový moment elektronu md pak zjistíme z daného vztahu.
- spinový magnetický moment elektronu
Je vyvolaný rotací elektronu kolem své osy. Velikost magnetického momentu odpovídá Bohrovu magnetonu. Spinový magnetický moment elektronu může být orientován podle osy elektronu (nahoru nebo dolu).
Má význam pouze pro nezaplněné energetické hladiny (pokud jsou zaplněné je nulový).
- spinový magnetický moment jádra
Vyplývá ze spinového momentu jádra (tisíciny Bohrova magnetonu), je velmi malinký, tudíž ho zanedbáváme.
Úvod do Elektrotechnických materiálů – Přednáška 11
Magnetizace
Vložíme-li magnetikum do magnetického pole o intenzitě H, vytvoří se magnetický moment, kterému říkáme magnetizace.
M = κ*H [A/m]
κ – magnetická susceptibilita
Pokud budeme chtít popsat magnetické pole uvnitř magnetika, zavedeme veličinu vektor magnetické indukce.
B0 = μ0 H
Bm = μ0 M
μ0 – permeabilita vakua (4π*10-7 Hm-1)
Magnetická indukce se skládá ze dvou částí, vektor magnetické indukce bez magnetika a vektor magnetické indukce uvnitř magnetika.
Celková magnetická indukce je dána součtem
B = B0+Bm = μ0 (H+M) [T]
B = (1 + κ) μ0 H = μr μ0 H
μr = 1 + κ
μr – relativní permeabilita
Pro magnetickou polarizaci J platí:
J = μ0M = μ0κ H [T]
Př.: Vzorec oceli vykazuje v magnetickém poli o intenzitě H = 2500 A/m relativní permeabilitu
μr = 30. Určete hodnotu magnetizace M, magnetické susceptibility κ a magnetické polarizace V.
M = κH = (μr – 1)H = (30 – 1)*2,5*103 = 7,25 * 104 A/m
κ = μr – 1 = 29
J = μ0M = 4π*10-7*7,25*104 = 9,11 * 10-2 T
Rozdělení magnetik:
diamagnetické
paramagnetické
feromagnetické
antiferomagnetické
ferimagnetické
metamagnetické
Diamagnetika:
Mají atomy a ionty, které mají všechny elektrony spárovány, tzn. diamagnetika nemají trvalý magnetický moment. Jestliže vložíme takovýto atom do vnějšího magnetického pole, dojde ke změně směru rotace elektronů kolem jádra. Vzniklé magnetické momenty se natočí proti směru působení vnějšího magnetického pole, tím pole zeslabují a jsou z pole vytlačovány.
Látky patřící mezi diamagnetika – Helium, Argon, Měď, Zinek, Stříbro.
Paramagnetika:
Mají atomy a ionty, které mají nespárované elektrony, tzn. mají trvalý magnetický moment.
Vložíme-li takový atom do vnějšího magnetického pole, magnetické momenty se natočí ve směru vnějšího pole a tím pole zesilují. Takovéhle atomy jsou do pole vtahovány.
Látky patřící mezi paramagnetika – Hliník, Chrom, Sodík, Kyslík.
Feromagnetika:
Jsou to krystalické látky, u kterých dochází k paralelní orientaci magnetických momentů v určitých oblastech, těm oblastem říkáme feromagnetické domény.
Feromagnetické domény jsou makroskopické oblasti, které jsou bez účinku vnějšího magnetického pole zmagnetizované do nasycení. Tzn. všechny magnetické momenty jsou orientovány jedním směrem.
Uvnitř domény je magnetické pole, které má intenzitu až 109A/m, domény mají objem až v desítkách mm3.
Jednotlivé domény jsou od sebe odděleny doménovými stěnami (Blochovy stěny). Tyto stěny mají tloušťku až tisíci násobku parametru mřížky.
Domény bez účinku vnějšího pole jsou orientovány tak, jak je to pro ně z energetického hlediska nejvýhodnější, tzn. vytvářejí magnetický obvod.
Domény máme vpodstatě dvou typů, jsou to hlavní domény (180°) a malé (klínovité, 90°) domény.
Za účinků vnějšího magnetického pole dochází k posuvu doménových stěn tak, že se zvětšuje objem domén, které mají magnetické momenty orientovány ve směru vnějšího pole.
U silných polí může dojít až ke zmagnetizování do nasycení (v silných polích se násilím natočí všechny magnetické momenty do směru pole).
Ke zmagnetizování do nasycení v rámci jedné domény dochází vzájemným působením atomů mezi sebou. Toto působení je účinné jen do určité kritické vzdálenosti určené Curiovou teplotou.
Při Curiově teplotě se doménová struktura rozpadá a látky se chovají jako paramagnetika.
Feromagnetika se snadno zmagnetizují i ve slabých polích a po odstranění pole si zachovávají magnetizaci.
Látky patřící mezi feromagnetika – Železo, Kobalt, Nikl.
Magnetizace:
Magnetizační charakteristika – křivka prvotní magnetizace:
V oblasti od 0 do 1 dochází k posuvu doménových stěn, ale posuvy jsou vratné. Pokud tedy mezi 0 a 1 pole odstraníme, doménové stěny se vrátí do původních poloh.
V oblasti od 1 do 2 se vzrůstající intenzitou pole dochází k dalšímu posunu doménových stěn, tyto změny jsou ale již nevratné.
V oblasti od 2 do 3 dochází k otáčení magnetických momentů ve směru vnějšího pole (tento proces je velice energeticky náročný a proto k němu dochází až při vysokých intenzitách pole).
V bodě 3 je již zmagnetování do nasycení.
Magnetická hystereze – hysterezí smyčka:
Je to závislost magnetizace na změně intenzity vnějšího magnetického pole.
Se vzrůstající intenzitou pole vzrůstá magnetizace až do nasycení.
Pokud budeme snižovat intenzitu pole, magnetizace bude klesat pomaleji než po křivce prvotní magnetizace. V nule zůstane zbytková (remanentní) magnetizace. Pokud budeme zvyšovat intenzitu, magnetizace bude klesat až při intenzitě HC (koercitivita) bude magnetizace nulová. Budeme-li dále zvyšovat intenzitu, dostaneme se do bodu nasycení (záporného). Pokud pak budeme magnetizaci snižovat, bude magnetizace pomalu klesat. Při nulové intenzitě se pak dostáváme do záporné remanentní indukce. Při zvyšování intenzity se pak dostaneme do nulové magnetizace,…
Ztráty při střídavé magnetizaci:
Při procesu magnetizace dochází k přeměně části energie vnějšího pole na teplo (tomuto teplu říkáme magnetické ztráty – ztráty v magnetiku).
Podle mechanizmu vzniku ztrát rozdělíme ztráty na dvě skupiny:
- Hysterezí ztráty: jsou spojeny s procesem magnetické hystereze a s nevratným posunem doménových stěn. Velikost ztrát odpovídá ploše hysterezí smyčky. Hysterezí cyklus se opakuje s každou periodou, tzn. ztráty jsou úměrné frekvenci vnějšího pole.
- Ztráty vířivými proudy: Tyto ztráty způsobují proudy, které indukuje magnetický tok. Ztráty vířivými proudy jsou přímo úměrné druhé mocnině frekvence vnějšího pole. Ztráty vířivými proudy jsou limitujícím činitelem při volbě materiálů.
Doprovodné jevy při magnetování:
- Anizotropie:
Anizotropie je jev, kdy vlastnosti v různých směrech krystalové buňky jsou různé. To vyplívá z různé koncentrace atomů ve směrech a rovinách. Vlastnosti, které nejsou strukturálně závislé se nazývají izotropní (Curiova teplota,..), všechny ostatní vlastnosti jsou anizotropní. Anizotropie se objevuje hlavně u ferimagnetik a feromagnetik, největší výskyt je v monokrystalech.
V některých směrech se magnetizuje snáze než v jiných.
- Magnetostrikce:
Je to změna geometrických rozměrů materiálu (magnetika) při vložení do vnějšího magnetického pole a nebo při změně intenzity vnějšího pole.
Podle toho o jakou změnu jde dělíme magnetostrikci na délkovou, příčnou a objemovou.
Antiferomagnetika:
Krystalické látky s doménovou strukturou. Mají magnetické momenty orientovány antiparalelně (vyruší se). Tyto látky nemají trvalý magnetický moment, ale to platí pouze do Curiovy teploty. Od této teploty výše se chovají jako paramagnetika.
Látky patřící do této skupiny - Chlorid železnatý, chlorid měďnatý, oxid železnatý.
Ferimagnetika – Ferity:
Sloučeniny oxidu železitého s oxidem vhodného dvojmocného kovu.
Ferity mají úplně odlišnou strukturu než ostatní. Atomy nebo ionty vytvářejí samostatné podmřížky. Tyto podmřížky jsou zmagnetizované a magnetické momenty jsou natočeny antiparalelně. Momenty ale nemají stejnou velikost, tudíž se nevyruší, tzn. ferity mají trvalý magnetický moment.
Ferity také mají doménovou strukturu, ale pouze do Curiovy teploty.
Metamagnetika:
Ve slabých polích se chovají jako antiferomagnetika a v silných polích jako feromagnetika.
Mangan, Zlato
Magnetické materiály:
Dělení podle koercitivity:
- MěkkéHC < 103 A/m
- TvrdéHC > 104 A/m
- Polotvrdé103 < HC < 104
Magneticky měkké materiály:
Fe a nízkouhlíkové oceli - Magnetické obvody transformátorů a el. motory
- Malá účinnost a životnost.
Slitiny Fe-Si- max. 6-7% hmotnostních procent Si, jinak je materiál moc křehký
Slitiny Fe-NI- magnetofonové hlavy
Slitiny Fe-Co- využití pro sdělovací techniku
Magnetická kovová skla – hodně drahá
Magneticky měkké ferity
Kovové prášky
Magneticky tvrdé materiály:
Obtížně se magnetují, ale ještě hůře se nemagnetují (používají se pro stacionární magnetické pole).
Magneticky tvrdé ferity - permanentní magnety
Slitiny ALNICO – Hliník, Nikl, Kobalt smíchaných do železa
Slitiny Fe-Cr-Co- magnety pro telefonní techniku
Slitiny Cu-Ni-Fe- části elektromotorů
Slitiny V-Co-Fe- části elektromotorů
Slitiny Pt-Co- magnetické čtecí hlavy
Materiály pro magnetický záznam:
Práškové oxidické ferity - Fe2O3, CrO2, Fe
- je potřeba je rozmíchat do plastového pojiva
Kovová feromagnetika- nanáší se ve velmi tenké vrstvě na nemagnetický povrch (max. 1μm)- nanášejí se vakuovým napařováním
Úvod do Elektrotechnických materiálů – Přednáška 12
Supravodivost
Supravodivost je pokles některých látek při teplotách blízkých absolutní nule na neměřitelně nízkou hodnotu – takové látky se nazývají supravodiče
Supravodivý stav se u supravodičů vyskytuje jsou-li splněny 2 podmínky:
- teplota supravodiče musí být nižší než kritická teplota
Kritická teplota je teplota fázové přeměny supravodivé fáze na normální fázi.
Supravodivá fáze je stav, kdy elektrony v atomu se sdružují do dvojic, těmto dvojicím říkáme Cooperovi páry(elektrony mají opačný spin). Cooperovy páry nejsou schopny výměny energie s atomy krystalové mřížky (působí-li vnější elektrické pole, procházejí krystalem bez odporu).
Normální fáze – elektrony se pohybují chaoticky tepelným pohybem, případně mohou být excitovány.
- intenzita vnějšího magnetického pole musí být nižší než kritická intenzita
Závislost kritické intenzity na teplotě:
HK(T) = HO [1-(T/TK)2]
HK(T) - kritická intenzita magnetického pole při teplotě T
HO- kritická intenzita magnetického pole při teplotě 0K
TK- kritická teplota při H=0Am-1
Kritická intenzita a kritická teplota závisí na třech parametrech:
- na struktuře supravodiče – závisí na tom, jestli je supravodič ve formě krystalické nebo amorfní
- na tlaku – U některých látek se supravodivost vyskytuje jen při fysicích tlacích (Křemík, germanium, telur)
- na příměsích
Rozdělení podle účinků magnetického pole:
Závislost magnetizace ne intenzitě magnetického pole
-M – záporná magnetizace
Supravodiče prvního typu se v intervalu 0K až do kritické teploty se chovají jako diamagnetika (supravodiče jsou z magnetického pole vytlačovány). V supravodiči se indukuje záporná magnetizace (Maisnerův jev).
Jakmile pole dosáhne do kritické hodnoty, magnetizace prudce klesne k nule, dojde k přeměně supravodivé fáze na normální fázi a ta normální fáze se chová jako paramagnetikum.
Supravodiče druhého typu z počátku se chovají jako diamagnetika, až do dosažení intenzity HK1, po dosažení této hranice, začne magnetizace klesat. Postupně se vytvářejí zárodky normální fáze. Při dosažení HK2 je přeměna supravodivé fáze na normální dokončena, normální fáze je pak paramagnetická.
Supravodiče typu 1: Supraproudy procházejí povrchem supravodiče, do povrchu 3*10-8 – 5*10-7m.
Supravodiče typu 2: Zárodkům normální fáze se říká fluxoidy. Supraproudy procházejí stejně jako u typu 1 po povrchu, ale také procházejí po povrchu fluxoidů.
Supraproudy jsou tedy mnohem větší. Pokud ale prochází proud fluxoidy jsou Lorenzovou silou vytlačovány z povrchu supravodiče, proto je vhodné, když jsou tam poruchy krystalové mřížky.
Nejsnadněji se dosáhne nízkých teplot (kryogenních) stlačenými plyny, nejvhodnější je helium.
Přehled supravodivých materiálů:
1. Supravodivé prvky a sloučeniny:
Typ 1: Mo, Te, Pb, Hg, Sn
Typ 2: Nb, V
Sloučeniny a slitiny: Nb3Sn (TK = 18K)
Nb3Ge (TK = 23K)
V3Si(TK = 17K)
Nb-Ti
Nb-Zn
Sloučeniny se vytváří tak, že se vezme tyč z Nb, přes tuto tyč se natáhne roura z cínového bronzu, pak se to tváří a žíhá, při žíhání dochází k difuzi cínu do niobu.
2. Oxidická supravodivá keramika
Skupina vysokoteplotních materiálů, není potřeba chladit heliem, stačí dusík.
Typ 2:YBa2Cu3O7 (TK = 77K)
BaTiO3
SiTiO3
CoSiO2
3. Organické supravodiče
Základem je fulleren, je to specielní modifikace uhlíku, která je složena přesně z 60 atomů uhlíku, sám o sobě nemá potřebné účinky, tudíž se musí dotovat.
K3C60(TK = 18K)
Rb3C60(TK = 28K)
(Rb-C3)3C60(TK = 33K)
Fulleren C60:
Aplikace supravodičů:
1. Supravodivé kabely- používají se pro přenos velikých výkonů
Nb3Sn- nutné chlazení heliem
2. Rotační elektrické stroje a generátory
Nb-Ti- používá se na vinutí
3. Magnety pro medicinální a fyzikální využití magnetické rezonance
4. Supravodivé magnety s vinutím Nb-Ti - používá se pro kolejová vozidla (magnetická levitace)
Konstrukční materiály
Statická zkouška tahem
výsledek je tahový moment
zkušební vzorky mají 2 základní tvary kruhové a ploché
zkušební vzorky musejí mít normované rozměry
z výsledku zkoušky lze získat
- mez pevnosti - Rm = Fm/S0 [MPa]
- mez skluzu – RV = Fe/S0 [MPa] - po překročení hranice je materiál poškozen
- smluvní mez skluzu – RP 0,2 = FP 0,2 / S0 [MPa]
- tažnost – říká, jaká je schopnost materiálu se deformovat
- kontrakce – zúžení materiálu, zjišťujeme vlastnosti materiálu
- mez úměrnosti – mez do které se materiál chová lineárně, nad touto mezí již není materiál schopen vrátit se zpět – Ru = Fu / S0 [MPa]
- MateriálCharakteristika
Tvrdá ocelnejvětší mez pevnosti, největší E
Měkká ocelvýrazná mez skluzu
Měďnejvětší tažnost
Šedá litinanejmenší tažnost, houževnatost
Slitina Mgnejmenší E
Rázová zkouška ohybem
provádí se Charpyho kladivem
odečítá se ztráta energie, která byla potřeba na přeražení materiálu
zkušební vzorky mají rozměry 55x10x10
mají vrub, ten je tam kvůli tomu, aby se trhlina šířila správným směrem
získáváme vrubovou houževnatost KC = K/S0 [Jcm-3]
můžeme určit hodnotu efektu přechodové teploty – použití hlavně v leteckém průmyslu
přechodovou teplotu, můžeme zjistit také pomocí průběhu lomu
Zkoušky tvrdosti
je to odpor proti vnikání cizího tělesa definovaného tvaru do materiálu
zkoušky podle Brinella, Vickerse a Rockwella
Tvrdost podle Brinella – ocelová kalená kulička, kterou tlačíme do materiálu, zůstane otlačený kousek, označuje se HB, používá se pro měkké materiály
Tvrdost podle Vickerse – používá se diamantový jehlan, označuje se HV, použív se pro tvrdé materiály
Tvrdost podle Rockwella – měří hloubku, do které se diamantový kužel do zkušební materiálu zaryje, označuje se HR, to se rozděluje na HRA, HRB, HRC
Zkoušený předmětMetoda
ŽiletkaHVM
Hliníková fólieHVM
Malý ocelový odlitekHB, HRB, HV
Lom
houževnatý, křehký, smíšený, únavový
Úvod do elekt
Vloženo: 20.06.2009
Velikost: 486,01 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu X12UEM - Úvod do elektrotechnických materiálů
Reference vyučujících předmětu X12UEM - Úvod do elektrotechnických materiálů
Reference vyučujícího Mgr. Ivana Pilarčíková
Podobné materiály
- 01M4 - Matematika 4 - Přednášky Prucha ReseniII
- 01M4 - Matematika 4 - Přednášky Prucha ReseniIII
- X01ALG - Úvod do algebry - Přednášky Horcik
- X01MA1 - Matematika 1 - Přednášky Tkadlec
- X16EKO - Ekonomika - Přednášky ekonomika
- X31EO1 - Elektrické obvody 1 - Přednášky EO1
- X31EO2 - Elektrické obvody 2 - Přednášky (2)
- X31EO2 - Elektrické obvody 2 - Přednášky
- X34ELE - Elektronika - Přednášky
- X36ALG - Algoritmizace - Přednášky algoritmizace
- Y36PJV - Programování v jazyku Java - Přednášky
- X02FY1 - Fyzika 1 - Přednášky
- X17TEP - Teorie elektromagnetického pole - prednasky
- 34EL - Elektronika - prednasky
- X36PJV - Programování v jazyku Java - prednasky
- 12TD - Technická dokumentace - prednasky
- Y36OMO - Objektové modelování - přednášky
Copyright 2024 unium.cz