- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
Zkouška - somatologie
11 - Základy somatologie
Hodnocení materiálu:
Vyučující: Denisa Štruncová
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálcitlivé
mění barvu během cyklu
fixovány mezovariem - úpon s hladkou svalovinou
při vyšetření přístupné přes stěnu pochvy
Rozlišujeme volnou část a hilus, v místě hilu je zavěšeno mesovariem k širokému vazu. Je uloženo intraperitoneálně v dutině břišní.V dětství je povrch hladký, ve fertilním věku hrbolatý.
Řez: na povrchu je bílá tuhá slupka (tunica albuginea), zevní vrstvu tvoří kůra s folikulárním aparátem a oocyty, vnitřní vrstvu dřeň s vazivem, cévami, nervy aj.
stavba:
na povrchu - jednovrstevný, plochý a kubický epitel, přechází na mezovarium
korová vrstva - vazivová,
tunica albuginea - neobsahuje folikuly v různém stupni vývoje od narození nezralé oocyty
1. fázy redukčního dělení = probíhá meioza, ale stále mají mají 46 chromozomů
2. fáze probíhá v pubertě vlivem hormonů adenohypofýzi - folitropin a lutropin a nastává ovulační cyklus (opakovaně dozrávají vajíčka se svými obaly a končí mezi 40-50 lety věku)
dřeňová vrstva - z vaziva, hladké svaloviny, vedou k ní četné cévy a vegetativní nervy
v ovariu je založeno 7 milonů vajíček a postupně zanikají a při narození jich je 700 000 a v pubertě 350 000
při meioze vzniká 1 zralá pohlavní buňka a druhá polovina přechází v pólové tělísko a to zaniká
primární folikuly - 30-40 mikro m, uprostřed je vaječná buňka a kolem je ochranný plášť z folikulárních buněk - výživa buňky
folikulární buňky se množí až vznikne dutina vyplněná liguorem folikulí s estrogeny
postupně se blíží k povrchu až je těsně pod povrchem = grafuv folikul, měří 1,5-2 cm
vyklenuje se na povrch ovaria, uzrálý tlakem tekutiny praská = ovulace
vajíčko je vyplaveno ven
může vytéct i trochu krve, ale jen málokdy těžké krvácení
po prasknutí stěny zkolabují a vzniká žluté tělísko
žluté tělísko = corpus luteum
od tuku a pigmentu žlutá barva
produkce progesteronu
uvnitř vzniká liquor s progesteronem
nedošlo k oplodnění - žluté tělísko po 10-12 dnech zaniká = corpus luteum menstruacionis a mění se ve vazivovou jizvu bílé barvy = corpus albigans
došlo k oplodnění - žluté tělísko roste až na 3 cm = corpus luteum graviditatis (produkce progesteronu) a takto velké je do 4. měsíce těhotenství, poté se zmenšuje a na konci těhotenství zaniká, po porodu se mění v corpus albigans
Vejcovody
= tuba uterina
párová trubice odstupující od děložních rohů
10-15 cm délka
0,5 cm tloušťka
2 části - ostium abdominale, ostium uterinum
ostium abdominale - nálevkovitě rozšíření vaječníků = infundibulum a řasami = fimbrie
Rozšiřuje se směrem od rohu laterálně.
Rozlišujeme čtyři části (intramurání, isthmická, ampulární ,infundibulum, fimbriální).
Tuba probíhá v horním okraji širokého vazu a je k němu připojena mesosalpinxem.
stavba stěny:
1 mm silná
sliznice - 1 vrstený epitel kubický až cilindrický s řasinkami (kmitají směrem k děloze), žasy jsou podélné, obsahuje žlázky
svalovina - cirkulárně, spirálně a podélně uspořádaná
vazivo - přechází z širokého vazu a obaluje vejcovod
prodělává cyklické změny:
před mestruací ubývá řasinek a zvyšuje se sekrece
před ovulací zduří fimbrie a přiloží se k ovariu
vlivem pohybu svaloviny se vajíčko pohybuje - trvá 3-5 dní
u ústí do dělohy je svěrač a ten se uzavře při menstruaci
jemné, tenké, měkké
nelze nahmatat
Nepárové:
Děloha
= uterus
dutý, svalový orgán
tvar hruškovitý
v poloze mezi močovým měchářem a konečníkem
části dělohy: corpus uteri (tělo), cervix uteri (hrdlo), fundus uteri (dno)
cervix - obsahuje cervikální kanál
istmus - 0,5-1 cm mezi cervix a corpus, během těhotenství zaniká a je součástí těla = dolní děložní segment
váží 40-50 g,na konci těhotenství 1000gr
kapacita asi 3 ml
v klimakteriu ze zmenšuje
slouží k přijetí a vývoji embrya a na konci těhotenství k jeho vypuzení.
kolem děložního hrdla je úpon pochvy hrdlo čnící do pochvy = děložní čípek
děložní čípek - hladký, narůžovělý, uprostřed otvor = ostium uteri = zevní branka děložní
dutina děložní - trojhranná, rohy děložní (ústí vejcovodů)
stavba stěny: síla až 15 mm, na hrdle slabší
sliznice - endometrium
síla bazální vrstva - 0,5cm, funkční vrstva do 1 cm
Histologicky jde o cylindrický žlázový epitel, který přechází na čípku v mnohovrstevný, dlaždicový epitel.
sliznice šedorůžová z cilindrického epitelu s řasinkami - kmitají k ostiu uteri
obsahuje žlázky
hrdlo děložní - nemá tyto změny v sekreční fázi se vylučuje více hlenu
při oplodnění - stoupá progesteron, estrogen, roste žluté tělísko, roste sliznice, stoupá HCG
sval - myometrium
největší část stěny dělohy
ze svalových snopců prostoupených vazivem
hladký sval s velkým podílem vaziva. Vrstva je silná 1 - 1,5 cm. Svalové vrstvy a vlákna v těhotenství hypertrofují.
spirálovitě uspořádaná - vychází z děložních rohů -> umožňuje velké zvětšení dělohy, přechází na krček
cervix zůstává klidný, pevný a otvírá se na začátku porodu
vazivo - perimetrium
vazivo, které přechází na okolí po stranách dělohy v široký děložní vaz
vazy - 2 ks - jsou duplikatury perimetria ligamentum latum uteri
přirůstá ke stěně malé pánve
přední a zadní list upevňuje vaječník, tuby, cévy, nervy
Vpředu ve výši isthmu přechází na močový měchýř a tvoří zde řasu a prostor - vesicouterinní. Vzadu přechází na rectum až ze zadní poševní klenby. Tvoří se zde Douglasův prostor. Od děložních hran přechází na široký vaz.
parametrium
vazivo mezi listy širokého vazu děložního
řídké
snadno se šíří infekce
vazy - závěsný aparát dělohy
v těhotenství vazy přitahují dělohu k zadní stěně pánve
Čípek (cervix) - je zúžená válcovitá část dělohy měřící 3 cm.
Pochva – vagina
= vagina, colpos
Je to 8-10 cm dlouhý vazivově-svalový rourovitý orgán, který spojuje dělohu se zevními rodidly.
Je součástí měkkých porodních cest.
plní více funkcí (kopulační, odvod menstr.krve, porodní kanál).
Vlhkost je zajištěna produkcí cervikálního hlenu, hlenových žlázek vulvy a transudací přes stěny.
Vpředu sousedí s uretrou a měchýřem, vzadu s rektem.
vchod - ostium vagine, leží za zevním ústí močového měchýře, ozavírá blánou = hymem (v ní je otvor)
poševní klenba
kolem čípku
Kraniálně obkružuje děložní čípek a tvoří poševní klenby - přední, zadní a postranní
Zadní klenba sousedí kraniálně s Douglasovým prostorem
Kaudálně je poševní vchod a poševní předsíň s hymenem
Přední a zadní poševní stěny jsou k sobě přiloženy (na řezu tvar H)
hromadí se zde sperma
délka 8 cm
šířka 2,5 -3 cm
stavba stěny:
silná 4 mm, pružná, měkká, prokrvená
sliznice - s řasami, narůžovělá, těhotné fialové
epitel - dlaždicobuněčný - hodně glykogenu
neobsahuje žlázky
sekret jde z děložního hrdla
kyselé pH, antimikrobiální
změny během menstruačního cyklu
ze stěru - vag. cytologie
svaly - spirálovitě uspořádané (možno roztáhnout)
vazivový obal – parakolpium
Zevní pohlavní ústrojí
Velké stydké pysky
= labia majora
zevní strana - všechny znaky kůže - pigment, potní a mazové žlázky, od puberty kryta ochlupením
vnitřní strana - vzhled sliznice
délka 8 cm
obsahuje vazivo, tukové buňky, hladkou svalovinu
- kožní řasy, které nahoře přecházejí do mons veneris, ohraničují pudendální rýhu a ve tvaru U tvoří dorsálně zadní komisuru. Jsou kryty kůží a ochlupením.
Malé stydké pysky
= labia minora
uvnitř velkých
dlouhé 3-4 cm
povrch - sliznice
zakryty velkými pysky
obsahují: vazivo, mazové žlázky, dlaždicobuněčný epitel, bez tukových buněk
obklopují poševní předsíň (vestibulum vaginae) ve tvaru obráceného V. Vpředu se spojují a tvoří preputium clitorisu. Labia obsahují vazivo, jsou kryty sliznicí a nemají ochlupení, jen mazové žlázky.
Poštěváček
= klitoris
nad poševním vchodem
nad ústím močového měchýře
má podobný charakter jako topořivá tělesa penisu
žilní topořivé těleso, které je dvěma rameny přichyceno ke stydké kosti a pod symfysou tvoří tělo zakončené glans clitoridis.
Glans je částečně kryt preputiem z malých pysků, je bohatě inervován.
Měří 8cm, ale viditelný je 1cm.
Menstruační cyklus, těhotenství
Menstruační cyklus
Nazýváme cyklické změny děložní sliznice, které se pravidelně opakují obvykle po 28 dnech, od puberty až do klimakteria. Jejich smyslem je příprava děložní sliznice na uhnízdění oplodněného vajíčka a jeho další vývoj. Menstruační cyklus je řízen prostřednictvím ovariálních pohlavních hormonů.
Rozlišujeme 4 fáze:
Proliferační fáze – trvá od 5. dne do 14. dne cyklu. Navozená působením estrogenů
Sekreční fáze – vyvolána působením progesteronu. Od 15. dne do 28. dne. Pokud nedojde k oplození, zaniká žluté tělísko, a tím i tvorba progesteronu.
Ischemická fáze – trvá několik hodin až jeden den. Prudce se sníží přívod kyslíku k buňkám endometria ty pak odumírají.
Menstruační fáze – odumřelé buňky sliznici se postupně odlučují a do 48 hodin se odloučí celá povrchová vrstva sliznice. Ta spolu s krví z porušených arteriol a serózní tekutinou vytéká děložním hrdlem do pochvy. Vypuzení napomáhají i kontrakce dělohy. Po 3 až 7 dnech se celý menstruační cyklus opakuje.
Těhotenství
Představuje stav organismu ženy, které začíná oplozením vajíčka a končí porodem nového jedince. Trvá přibližně 280 dní, čili deset lunárních měsíců.
Nejpravděpodobněji dochází k oplození v době ovulace, neboť vajíčko je schopné oplození jen asi 10 až 12 hodin po ovulaci. Spermie se po ejakulaci do pochvy svých bičíků dostávají dutinou děložní do vejcovodu, kde nejaktivnější spermie pomocí uvolněných proteolytických enzymů proniká přes obaly vajíčka do nitra.
Během několika hodin splynou povrchové membrány obou pohlavních buněk. Vzniklá zygota se během několika hodin začne rýhováním dělit až na mnohobuněčný útvar podobný plodu moruše. Dalším dělením a vytvořením dutiny vyplněné tekutinou pak vzniká blastula. Ta současně putuje vejcovodem do dutiny děložní, kde je sliznice děložní v sekreční fázi připravená k jejímu uhnízdění (nidace). K nidaci dochází přibližně 5. – 7. Den po oplození.
Přehled endokrinního systému
Hypothalamus
Je připojen k thalamu
Přední strana na zkřížení zrakových nervů
jedna skupina produkuje regulační hormony
druhá skupina je spojena s jádry nervů hlavových a hlavou
= útrobní mozek, nadřazené centrum pro vegetativní funkce, mezi které patří krevní tlak, spánek, centrum hladu)
Podvěsek mozkový – hypofýza
Centrální postavení mezi žlázami s vnitřní sekrecí zaujímá hypofýza, podvěsek mozkový, uložená v oblasti sella turcica ossis sphenoidalis. Hypofýza se skládá ze 2 oddílů : z předního laloku - adenohypofýzy a ze zadního laloku - neurohypofýzy, která zůstává ve spojení s diencephalem prostřednictvím infundibula.
Hypofýza je obalena tenkým vazivovým pouzdrem, které podél infundibula přechází v pia mater mozku. Od pouzdra odstupují do parenchymu jemná vazivová septa, kde probíhají krevní cévy a nervy.
Štítná žláza
Glandula thyreoidea (štítná žláza) je složena ze dvou laloků (pravého a levého), naléhajících zepředu na hrtan a průdušnici. Laloky jsou mezi sebou spojeny úzkým můstkem (isthmus), který může být rudimentární, nebo i chybět. Asi v 50 % případů vystupuje z horní strany isthmu malý protáhlý výběžek žlázového parenchymu - lobus pyramidalis. Štítná žláza je obalena tuhým vazivovým pouzdrem, z něhož odstupují vazivová septa rozdělující žlázové laloky na lalůčky (lobuli). Oddělení lalůčků vazivovými septy není úplné, takže v hloubce spolu souvisejí. Lalůčky jsou složeny z úplně uzavřených váčků vyplněných koloidem, označených jako folikuly štítné žlázy.
Krevní zásobení štítné žlázy je bohaté. Arterie probíhají ve vazivových septech. Jsou opatřeny polštářky intimy, které spolu s arteriovenózními anastomózami přizpůsobují prokrvení okamžitým funkčním nárokům žlázy. Zevní povrchy folikulů opřádají sítě krevních kapilár. V intersticiálním vazivu mezi folikuly probíhají četné lymfatické cévy a nervová vlákna.
Nadleviny
Glandulae suprarenales (nadledviny) nasedají jako čepičky na kraniální póly ledvin. Pravá nadledvina je trojhranná, levá poloměsíčitá. Jsou obaleny tukovým pouzdrem ledviny a zavzaty mezi oba listy fascia renalis. Nadledviny se skládají ze dvou vývojově i funkčně odlišných částí - kůry a dřeně. Kůra tvoří přes 80 % celé žlázy a vyvíjí se z coelomového epitelu. Dřeň je derivátem gangliové lišty a její vývoj úzce souvisí s vývojem sympatických ganglií.
Na povrchu nadledviny je vazivové pouzdro, od jehož vnitřní plochy odstupují do kůry radiálně orientovaná vazivová septa. Na vazivová septa a vnitřní plochu pouzdra se připojují jemná, retikulární vlákna, obklopující trámce žlázových buněk a oddělující je od krevních sinusoid.
Slinivka břišní (pankreas)
28 cm dlouhá žláza, ležící za žaludkem
Probíhá napříč dutinou břišní, její rozšířená část je uložena v ohbí duodena, zúžený konec se dotýká sleziny
Vylučuje mnoho trávicích enzymů
Vylučuje hormony (inzulin)
Diabetes mellitus
Mechanismus působení inzulinu spočívá ve vazbě na specifické receptory v membránách cílových tkání (játra, svaly, tuková tkáň)
Receptory se při nadbytku inzulinu spotřebovávají
DM 1. typu – na inzulinu závislý, vzn. poškození B-buněk => nedostatek inzulinu => hyperglykémie
DM 2. typu – na inzulinu nezávislý, v krvi je inzulinu dostatek, dokonce i nadbytek, ale nejsou dostupné receptory pro inzulin, navíc u toho typu je později častá porucha sekrece inzulinu, ne jen jeho účinnosti
Přištítná tělíska
Glandulae parathyreoideae, příštitné žlázy (příštitná tělíska) jsou dvě párová tělíska čočkovitého tvaru, asi 6 mm velká. Jsou uložena na dorzální ploše obou laloků štítné žlázy a přikládají se k jejímu vazivovému pouzdru. Glandulae parathyreoideae superiores jsou uloženy ve výši kaudálního okraje prstencové chrupavky, glandulae parathyreoideae inferiores jsou umístěny při bázi laloků štítné žlázy, poněkud laterálněji než tělíska horní.
Každá žláza je obalena tenkým vazivovým pouzdrem, od něhož odstupují vazivová septa, nesoucí krevní a lymfatické cévy a nervy. Vazivová septa jsou u mladých jedinců velmi tenká a jemná, ale s přibývajícím věkem se ztlušťují a rozdělují tělísko původně kompaktní stavby na řadu lalůčků, prostoupených tukovou tkání. Žlázové lalůčky jsou složeny z polygonálních buněk seskupených do buněčných trámců nebo skupin, ve vyšším věku vzácněji i menších folikulů. Buňky lze rozdělit ve dva buněčné druhy: hlavní buňky a oxyfilní buňky. Hlavní buňky jsou ve žlázách přítomny po celou dobu života, buňky oxyfilní se vyskytují až od 10. roku života.
Ledviny
Parafolikulární buňky štítné žlázy
Parafolikulární buňky se také označují jako C buňky. Leží vždy na vnitřní straně od bazální membrány mezi folikulárními buňkami a to buď jednotlivě, nebo v malých skupinkách tvořených 2-3 buňkami. Jejich apikální část však nedosahuje nikdy až k luminu folikulu. Parafolikulární buňky vznikly z entodermu 4. žaberní štěrbiny vcestováním do základu štítné žlázy.
Parafolikulární buňky se od buněk folikulárních liší jak morfologicky, tak funkčně. Jejich cytoplazma obsahuje velké množství hladkého endoplazmatického retikula a velký počet silně elektronově denzních granul o velikosti 0,15 m. Parafolikulární buňky vylučují hormon kalcitonin.
Epifýza – šišinka
Epifýza neboli šišinka je malý (8-10 mm dlouhý a asi 6 mm široký) nepárový orgán, který vyčnívá ze středu commissura habenularum a klade se kaudálním zúženým koncem mezi colliculi superiores středního mozku. Na povrchu je kryta vazivovým pouzdrem, od něhož odstupují četná vazivová septa, rozdělující parenchym na malé nepravidelné lalůčky. Parenchym lalůčků tvoří pineální buňky, mezi kterými probíhají četná, převážně nemyelinizovaná nervová vlákna. Většina jich sem přichází z párového ganglion cervicale superius.
Pineální buňky se rozlišují ve dva typy: pinealocyty (hlavní buňky), které v parenchymu převládají a dále neurogliové buňky (intersticiální buňky).
Kůže, přídatné orgány kožní, mléčná žláza
Kůže
Z hlediska plochy největší orgán lidského těla. Kůže je jednou z bariér, které oddělují vnitřní prostředí organismu od zevního.
Skládá se ze tří vrstev (pokožka, škára, podkožní tukové vazivo) a z přídatných orgánů (vlasy, chlupy, nehty a žlázy)
Pokožka
Povrchová vrstva kůže o průměrné tlouštce 0,1 mm.
Tvořena mnohovrstevným rohovějícím dlaždicovým epitelem.
Epitelové buňky uložené zcela na povrchu postupně odumírají, rohovatí a odlupují se.
Škára
Vazivová vrstva kůže, bohatě prokrvená s četnými mízními cévami.
V papilách jsou umístěny kožní receptory citlivé na tlak, změny teploty, chlad a bolest.
Podkožní tukové vazivo
Řídké vazivo bohaté na tukové buňky, je nejhlouběji uloženou vrstvou kůže.
Nejvíce tukové tkáně je uloženo na břiše, hýždích a stehnech. Jejich množství závisí na stupni výživy. Způsob rozložení je ovlivněn pohlavními hormony.
Přídatné orgány kožní
Rozdělujeme na:
Zrohovatělé deriváty pokožky – chlupy, vlasy a nehty
Kožní žlázy – potní a mazové
Chlupy a vlasy
Vyrůstají z vlasového váčku vzn. vchlípením pokožky do škáry.
Skládá se ze tří vrstev: z tenoučké blanky plochých šupinovitých buněk bez jader, z buněk korové vrstvy, obsahujících různé množství pigmentu a z vnitřní vrstvy – dřeně.
Rozdělujeme na ochlupení primární, sekundární a terciární.
Nehet
Vyrůstá z nehtového lůžka, které je překryté kůží koncového článku prstu. Zrohovatělé ploténky kryjí konečné dorzální části prstů rukou a nohou, a tím jim poskytují mechanickou ochranu.
Potní žlázy
Jsou tenké klubíčkovitě stočené žlázy ve škáře, ústící samostatnými vývody na povrch pokožky. Nejvíce na čele, dlaních a chodidlech. Chybí na rtech, nehtových lůžkách.
Složení potu není stále, obsahuje především vodu, chlorid sodný a některé org. látky (močovinu, kyselinu mléčnou, mastné kyseliny)
Mléčná žláza
Největší kožní žláza. Během vývoje vzn. u obou pohlaví, ale v pubertě se dále vyvíjí pod vlivem pohlavních žláz pouze u žen. S ohledem na funkci ji řadíme k ženským pohlavním orgánům.
Je párová laločnatá žláza uložena v tukovém polštáři prsu. Skládá se z 15 až 20 laloků, kt. se dále člení do menších lalůčku. Jejich vývody se postupně spojují do společných mlékovodů ústících na prsní bradavce.
Plně vyvinutá a funkce schopná je mléčná žláza až v úplném závěru těhotenství a po dobu laktace.
Konec 2. okruhu otázek
Srdce – stavba, cévní zásobení, inervace srdce
Leží v dutině hrudní mezi plícemi, má 300 g, je za hrudní kostí
Srdeční hrot je dole, směřuje doleva dopředu
Stavba
Na povrchu je vazivo – epikard, pod vazivem je srdeční svalovina příčně pruhovaná myokard a pod ním je endokard (vazivová blána)
V levý komoře je 4 cm silná svalovina
Srdce je uloženo v osrdečníku tzv. perikard (vazivový vak) a mezi perikardem a epikardem je štěrbina a ta je vyplněná tekutinou (aby se to nedrhlo)
Ve vnitř je rozděleno vazivovou překážkou na levou a pravou polovinu
Vpravo je pravá síň a pravá komora a naopak
V srdci jsou chlopně:cípaté (trojcípá – mezi pravou síní a komorou, dvojcípá – mezi levou síní a komorou – mitrální chlopeň)
Poloměsíčité (plicní chlopeň – srdečnicová (aortální) jsou mezi tepnami a komorami)
Šlašinky jsou vazivová vlákna, které udružují chlopně v normální poloze
Výživa srdce je zabezpečena Baronárními tepnami (věnčité) a ty přivádějí okysličenou krev do srdce, a odkysličenou odvádí srdeční žíly
Činnost: srdeční revoluce (1 cyklus, kdy pracují obě části), má 4 fáze:
Celé srdce je v diastole (ochabnutý, relax) všechny cípaté chlopně jsou otevřené a do síní a komor vtéká krev ze žil => plní se
Sistola síní – komory jsou v diastole a cípaté chlopně jsou otevřené => vyprázdní se síně a plní se komory
Sistola komor – síně jsou v diastole a cípaté chlopně se uzavřou a přetlakem krve se otevíraj poloměsíčité chlopně a krev z komory jde ven
Komory jsou
Vloženo: 9.08.2009
Velikost: 342,00 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu 11 - Základy somatologie
Reference vyučujících předmětu 11 - Základy somatologie
Reference vyučujícího Denisa Štruncová
Podobné materiály
- 04 - Marketing pro sportovní organizace - Marketing pro sportovní organizace - zkouška
- 06 - Právo ve sportu - Právo ve sportu - zkouška, okruhy vypracované
- 10 - Teorie pohybových aktivit - TPA - okruhy, zkouška
- 10 - Teorie pohybových aktivit - TPA - okruhy vypracované, zkouška
- BMA1 - Matematika 1 - zkouška řádný termín 2.1.2012
- 11 - Základy somatologie - Základy somatologie - poznámky
Copyright 2024 unium.cz