- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
Vypocetni model
IVT - Informatika a výpočetní technika
Hodnocení materiálu:
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálVýpočetní model
Většina aplikací, se kterými se můžeme setkat v prostředí dnešních počítačových sítí, vychází z výpočetního modelu klient/server. Není to ale zdaleka jediná možnost, protože vedle ní existovala a stále existuje celá řada zajímavých alternativ. Historicky nejstarší bylo tzv. dávkové zpracování, které ani dnes není zdaleka mrtvé. Následoval model host/terminál, po kterém přišly na řadu monolitické aplikace pro izolovaná PC. Jejich nedostatky řešilo propojení počítačů do lokální sítě a využití modelu file server/pracovní stanice. A jak vypadá a funguje 3-úrovňový model klient/server?
Na počátku bylo dávkové zpracování
Výpočetní modely se samozřejmě s časem vyvíjí, a tento jejich vývoj je z jedné strany "tlačen" požadavky uživatelů, a z druhé strany je "usměrňován" možnostmi technologií, jak softwarových, tak i hardwarových. Historicky první výpočetní modely proto musely být relativně jednoduché a odrážet velmi skromné možnosti prvních počítačů.
Zřejmě nejstarším výpočetním modelem je tzv. dávkové zpracování (anglicky: batch processing). To vzniklo v době, kdy počítače byly řízeny děrnými štítky či děrnými páskami, a ještě neměly žádné uživatelské terminály (coby pracoviště pro jednotlivé uživatele). Absence takovýchto terminálů pak nutně znamenala, že uživatelé nemohli být v přímém kontaktu se svými programy - nemohli jim zadávat žádné pokyny skrze klávesnici, myš apod., a také samotné programy nemohly svým uživatelům zobrazovat žádné výstupy (přes obrazovku). Takže třeba editace textů na počítači nebyla z principu možná, a žádné textové editory neexistovaly. Obecně tedy neexistovala možnost interakce, resp. tzv. interaktivita (mezi uživateli a jejich programy). No a tomu se samozřejmě musel přizpůsobit i tehdejší výpočetní model, tj. dávkové zpracování. To je dodnes antonymem (opakem) k interaktivitě.
Dávkové zpracování, které nemá k dispozici interaktivitu, nutí uživatele k tomu, aby všechny své požadavky na zpracování počítačem připravil a přesně vyspecifikoval dopředu. Tedy aby přesně a jasně popsal, který program má být spuštěn, s jakými vstupními daty má pracovat, kam mají být ukládána výstupní data, generovaná tímto programem, a případně jak se má pokračovat (v případě korektního zakončení programu či v případě chyby). Pokud tak uživatel učiní, a k popisu svých požadavků přidá samotný program i všechna vstupní data, vzniká tím tzv. dávka (anglicky: batch). Tu si lze představit jako určitý celek, který pak může být počítačem proveden (zpracován) v zásadě kdykoli, podle toho, "kdy má čas počítač" (a nikoli podle toho, "kdy má čas uživatel"). Jednotlivé dávky, od stejného uživatele i od dalších uživatelů, se obvykle řadily do front, kde čekaly, až na ně dojde řada a budou zpracovány. Uživatel mezitím čekal, třeba i několik hodin, nebo dokonce dnů, než se dočkal nějakého výsledku zpracování své dávky.
Dávkové zpracování stále žije
Ačkoli dávkové zpracování vzniklo v určité historické době a reagovalo na tehdejší stav výpočetní technicky, není ještě zdaleka mrtvé. I dnešní operační systémy podporují dávky (dávkové soubory), skrze které lze dopředu připravit (naprogramovat) určité činnosti, a pak je jen ve vhodnou dobu spouštět.
Stejně tak se dnes dávkové zpracování používá třeba v souvislosti se superpočítači. Zde si uživatel (na svém osobním počítači) dopředu připraví svůj výpočet i s daty, které chce zpracovat - a pak vše "zabalí" do jedné dávky a tu pošle ke zpracování superpočítači. Už se tomu ale neříká ani tak dávkové zpracování, jako spíše Remote Job Entry (dálkové zadávání úloh), či Remote Job Execution (dálkové zpracování úloh). .
Model host/terminál
Touhu uživatelů po přímém kontaktu s jejich aplikacemi (interaktivitě) bylo možné splnit až v době, kdy se počítače začaly vybavovat vhodnými terminály, či spíše sítěmi terminálů. To proto, aby s počítačem mohlo pracovat více uživatelů. Jenže to nestačilo. Muselo se vhodně zařídit i to, aby se počítač "věnoval" všem těmto uživatelům současně. I to bylo novum oproti předchozímu dávkovému zpracování, kdy se počítač celou svou kapacitou věnoval vždy jen jedné úloze.
Řešení se nakonec našlo v technice, označované jako "sdílení času" (time sharing). Předpokládá, že počítač se vždy po určitou dobu věnuje jednomu uživateli, pak druhému, pak třetímu atd., a stále dokola. Ovšem ony "určité doby" jsou velmi krátké (např. desítky milisekund) a přepínání tak rychlé, že to jednotliví uživatelé ani nemají šanci postřehnout. Místo toho si mohou myslet, že se celý počítač věnuje právě a pouze jim.
S využitím této techniky již bylo možné vyvinout nový výpočetní model, označovaný jako host/terminál. Pozor ale na to, že slůvko "host" v jeho názvu není odvozeno od českého slova "host" (ve smyslu: být hostem u někoho), ale od anglického "host", což v češtině znamená "hostitel", resp. "být hostitelem někoho, resp. něčeho". Takže je na místě mluvit o hostitelském počítači, který je "hostitelem" pro aplikace, ale i pro data, výpočetní kapacitu a další zdroje.
A právě to je pro celý model "host/terminál" typické a charakteristické - předpokládá, že veškeré zdroje jsou umístěny "na jedné hromadě" (na hostitelském počítači, a tedy centrálně), a zde se s nimi také pracuje. K jednotlivým uživatelům, na jejich terminály, pak "putují" již jen výstupy jednotlivých aplikací, zatímco opačným směrem proudí vstupy od uživatelů, určené jejich aplikacím (hlavně vstupy z klávesnic).
Monolitické aplikace pro izolovaná PC
Pokrok a vývoj v oblasti hardwaru (i softwaru), který prvním počítačům postupně dopřál terminály (a model host/terminálů), se samozřejmě nezastavil, ale pokračoval dále. Nejprve se ubíral cestou zmenšování hostitelských počítačů, které původně byly opravdu velmi velké. Však se jim také říkalo "střediskové počítače", či převzatě z angličtiny "mainframy". Časem se ale zmenšily do podoby tzv. minipočítačů. Jejich fungování, na bázi modelu host/terminál, se ale nezměnilo, protože stále musely sloužit více uživatelům současně. A ti s nimi pracovali prostřednictvím terminálů.
Lidé ovšem toužili po tom, aby měli počítač jen a jen ke své dispozici, a nemuseli se o něj dělit s nikým ji
Vloženo: 5.09.2011
Velikost: 176,50 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu IVT - Informatika a výpočetní technika
Podobné materiály
- 06 - Postavení a finanční zdroje ve sportu - makro ekonomický model
- E - Ekonomie - Ekonomický růst, růstové modely
- E - Ekonomie - Hospodářský růst, neoklasický model růstu - produkční a investiční fce
- E - Ekonomie - Model AS-AD a změny agregátní poptávky a nabídky
- E - Ekonomie - Model IS-LM, rozpočtová stimulace poptávky - multiplikační efekt a efekt vytěšňování
- E - Ekonomie - Neoklasický model růstu - stálý stav, míra úspor, růst populace
- CJ - Český jazyk - Zpoved modelky - rozhovor
- VV - Výtvarná výchova - Sochařství a modelování
- CH - Chemie - Stavba atomu,modely atomu,atomová kvantová čísla,radioaktiv
- PSY - Psychologie - big five (pětifaktorový model osobnosti)
- E - Ekonomie - Dvousektorový model
- E - Ekonomie - Modely a bariéry ekonomického růstu
- E - Ekonomie - Třísektorový a čtyřsektorvý model
- E - Ekonomie - Výdajový model s multiplikátorem
- MKT - Marketing - Model spotřebního chování
- PSY - Psychologie - 4 PSY big five (pětifaktorový model osobnosti)
- PSY - Psychologie - Maturitní otázka - 3. Vrozený základ osobnosti, temperament a modely osobnosti
- PSY - Psychologie - Maturitní otázka - 13. Dimenze osobnosti a modely osobnosti
- F - Fyzika - Modely atomů, fyzika atomového obalu
Copyright 2024 unium.cz