- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiál11.
ZÁKLADY ÚSTAVNÍHO PRÁVA, LIDSKÁ PRÁVA
charakteristika ústavního práva, pojem ústava (obecně)
stručný vývoj české ústavnosti; ústavní právo a Ústava ČR – charakteristika, obsah
pojem lidská práva, svoboda; vývoj a významné dokumenty o lidských právech, orgány na ochranu lidských práv
Listina základních práv a svobod (ČR) – obsah; ombudsman (veřejný ochránce práv)
Ústavní právo
Ústavní právo = je právní odvětví patřící do oblasti veřejného práva; je to soubor právních norem upravujících nejdůležitější právní vztahy ve státě (např. uspořádání a řízení státu, rozdělení a výkon státní moci; činnost orgánů státní moci; základní práva a svobody občanů). Prameny ústavního práva jsou ústava a ústavní zákony a LZPS, které tvoří vrchol právního řádu daného státu.
Ústava
Ústava = konstituce; je základní (nejvyšší) zákon státu. Vymezuje základní principy a pravidla fungování státu a postavení občana v tomto státu. Ostatní zákony a nižší právní předpisy nesmí být v rozporu s ústavou. Ústava může být doplňována nebo měněna (obvykle pouze ústavními zákony).
Ústavy demokratických právních států obvykle ustanovují:
formy státu (republika, monarchie, federace, unitární stát atd.)
nejvyšší orgány státní moci a správy
rozdělení státní moci (moc zákonodárná, výkonná a soudní)
základní práva a svobody občanů
Stručný vývoj české ústavnosti
První ústavou samostatného Československa byla Prozatímní ústava z 13. 11. 1918
29. 2. 1920 byla schválena Ústavní listina ČSR, inspirovaná francouzským vzorem; tato ústava platila až do roku 1938.
Po 2. světové válce byla obnovena platnost ústavy z roku 1920.
V květnu 1948 byla přijata tzv. Ústava 9. května (prezident Beneš ji odmítl podepsat, a tak vstoupila v platnost až v červnu 1948 po zvolení K. Gottwalda prezidentem).
V roce 1960 byla vyhlášena tzv. socialistická Ústava ČSSR, která uzákonila vedoucí úlohu KSČ a změnila název státu.
16. prosince 1992 schválila Česká národní rada současnou Ústavu ČR, která nabyla účinnosti dnem 1. 1. 1993.
Ústavní právo a Ústava České republiky
Hlavními prameny ústavního práva ČR jsou:
ÚSTAVA ČR (ústavní zákon č.1/1993 Sb.)
LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD – ta je podle článku č.3 Ústavy ČR součástí ústavního pořádku ČR
ÚSTAVA ČR
nabyla účinnosti dnem 1. ledna 1993; obsahuje preambuli a 8 hlav (celkem 113 článků)
Preambule
úvodní prohlášení; vyjadřuje hodnoty a tradice, ke kterým se stát hlásí (např. budovat, chránit a rozvíjet ČR v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody; řídit se principy právního státu; střežit a rozvíjet přírodní a kulturní bohatství …)
HLAVA I. – Základní ustanovení
ČR je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.
Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní
Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.
Součástí ústavního pořádku ČR je Listina základních práv a svobod
Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy.
Politické rozhodnutí vychází z vůle většiny, dbá ochrany menšin
Ústava může být doplňována či měněna pouze ústavními zákony
Hlavním městem ČR je Praha
Státními symboly ČR jsou velký a malý státní znak, státní barvy, státní vlajka, vlajka prezidenta republiky, státní pečeť a státní hymna.
HLAVA II. – Moc zákonodárná
Zákonodárná moc = legislativa = v ČR náleží Parlamentu, který je tvořen 2 komorami: Poslanecká sněmovna a Senát. Úkolem legislativy je projednávání a schvalování zákonů.
Poslanecká sněmovna má 200 poslanců, kteří jsou voleni na dobu 4 let. Do Poslanecké sněmovny může být zvolen každý občan ČR, který má právo volit a dosáhl věku 21 let.
Senát má 81 senátorů, kteří jsou voleni na dobu 6 let; každé dva roky se volí 1/3 senátorů. Do Senátu může být zvolen každý občan ČR, který má právo volit a dosáhl věku 40 let.
Volby do obou komor se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva. Do Poslanecké sněmovny podle zásad poměrného zastoupení; do Senátu podle zásad většinového systému.
Právo volit má každý občan ČR, který dosáhl věku 18 let (= aktivní volební právo)
Schůze obou komor jsou veřejné. Veřejnost může být za určitých podmínek vyloučena.
Zákonodárný proces (= proces projednávání a přijímání zákonů):
Komory jsou způsobilé se usnášet za přítomnosti alespoň jedné třetiny svých členů.
K přijetí usnesení komory je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců nebo senátorů, nestanoví-li Ústava jinak.
K přijetí ústavního zákona a ke schválení mezinárodní smlouvy (ratifikaci) je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů.
Návrh zákona se podává Poslanecké sněmovně; může ho podat poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda nebo zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku.
Při projednávání prochází návrh zákona v Poslanecké sněmovně třemi čteními. Pokud Poslanecká sněmovna schválí návrh zákona postoupí ho Senátu – ten návrh zákona buď zamítne, vrátí s připomínkami, vyjádří vůli nezabývat se jím nebo schválí. Pokud ho Senát schválí jde návrh zákona k prezidentovi republiky, který ho buď vrátí s odůvodněním (= právo veta) nebo přijme. (Pokud návrh zákona zamítne Senát nebo vrátí prezident, hlasuje o něm Poslanecká sněmovna znovu a návrh je přijat, jestliže jej schválí nadpoloviční většina všech poslanců.)
Přijaté zákony podepisují předseda Poslanecké sněmovny, prezident republiky a předseda vlády.
K platnosti zákona je třeba, aby byl vyhlášen (tj. uveřejněn ve Sbírce zákonů ČR)
HLAVA III. – Moc výkonná
Moc výkonná = exekutiva = v ČR náleží prezidentovi republiky a vládě.
Prezident republiky:
Prezident republiky je hlavou státu; z výkonu své funkce není odpovědný.
Prezidenta republiky volí Parlament na společné schůzi obou komor, a to na dobu 5 let. Nikdo nemůže být zvolen více než dvakrát za sebou. (Zvolen je kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů všech poslanců a nadpoloviční většinu hlasů všech senátorů. Pokud se tak nestane následují další kola voleb.)
Prezidentem republiky může být občan ČR volitelné do Senátu (tj. minimálně 40 let)
Vloženo: 6.03.2011
Velikost: 74,00 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu PRA - Právo
Podobné materiály
- ZSV - Základy společenských věd - Ústavní právo
- PRA - Právo - 4MO ústavní právo
- PSY - Psychologie - Psychologické problémy výchovy dítěte v rodině a ústavním zařízení
- PRA - Právo - Ustavní právo
- PRA - Právo - Ústavní právo
- PRA - Právo - Ústavní právo
- ZSV - Základy společenských věd - Ústavní právo Filosofie novověku
- PRA - Právo - Ustavni pravo
- PRA - Právo - Ústavní právo
- PRA - Právo - Ústavní zákony, Ústava ČR
- PRA - Právo - Ústava a ústavní zákony
- PRA - Právo - Ústava a ústavní zákony
- PRA - Právo - Ustavní právo
- PRA - Právo - Ústavní moc, Dělení věcí
- PRA - Právo - Ústavní právo a LZPS
- PRA - Právo - Ústavní právo, Domácnost a osoby blízké, příbuzenství
- ZSV - Základy společenských věd - PRÁVNÍ ZÁKLADY ČESKÉHO STÁTU, ČESKÝ ÚSTAVNÍ VÝVOJ OD ROKU 1848
- ZSV - Základy společenských věd - ÚSTAVNÍ VÝVOJ A TEORIE PENĚZ
- PRA - Právo - Ustavni pravo
Copyright 2024 unium.cz