- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálLidská práva a svobodyPrávoPrávo je ,,nárokem“ vůči státu, který má zaručit a blíže upravitSvobodaSvoboda představuje sféru autonomie člověka, do které nemá nikdo zasahovat, leda na základě zákona a v ústavních limitech.Lidská práva a svobody jako celeknezadatelná - člověk se svých práv a svobod člověk nemůže vzdát ve prospěch někoho jiného, nemůže je nikomu postoupit a nemohou být pominutynezcizitelná - nemohou být jednotlivci žádným způsobem odňatynepromlčitelná - člověk se jich může dovolat vždy, a to i v případě, že je dlouho nevyužíval ani neuplatňovalnezrušitelná - žádný státní orgán je nemůže legitimně odebrat, nemohou být zrušeny žádným právním předpisem, ani žádným aktem mezinárodního právaTakovéto pojetí lidských a občanských práv patří k podstatným náležitostem demokratického právního státu.Lidská práva a svobody vznikali společenským konsensem. Základní práva a svobody nemají temporální počátek ani konec, stále existují, na rozdíl od člověka jsou věčná. Zákonodárce práva a svobody člověku jen deklaruje, tedy zaručuje.Klasifikace základních práv a svobodExistuje i více hledisek. Uvedeme jich 5.Základní dělení dle Listinyzákladní lidská práva a svobody (osobnostní práva)politická právapráva národnostních, etnických a jiných menšinhospodářská, sociální a kulturní práva. Právo domáhat se ochrany těchto základních práv a svobod, jakož i dalších platným právem zaručených práv, je rovněž samo základním právem (právo na soudní a jinou právní ochranu)Dělení podle generace (jejich historického vývoje)První generace – individuální práva (např. právo na život, osobní svobodu, vlastnické právo, právo na soukromí; proklamována od 18. st.)Druhá generace – politická práva, (např. volební právo, 19. st.)Třetí generace – sociální, hospodářská, a kulturní práva (až od 20.-30. let 20. stol. a po 2. Světové válce)Čtvrtá generace – (např. právo na příznivé životní prostředí, ochrana před zneužitím informací, ochrana osobní integrity, od 70. let 20. stol.)Dle počtu účastníkůIndividuální (př. právo na život)Kolektivní (př. shromažďovací právo)Hmotněprávní př. čl. 10 odst. 1 „Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.“Procesněprávní př. čl. 7 odst. 2 - „Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.“Ideové zdroje základních lidských práv a svobodPlatón - PoliteiaAugustinus – De civitate DeiHabeas Corpus Act (1679)Deklarace nezávislosti (USA, r. 1776)Deklarace práv člověka a občana (Velká francouzská revoluce, 1789)rakouský Obecný zákoník občanský z r. 1811Všeobecná deklarace lidských práv (rezoluce přijata a vyhlášena Valným shromážděním OSN 10. prosince 1948, je to rezoluce, tudíž není právně závazná)Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobodách. Sjednána v rámci Rady Evropy v r. 1950, u nás ratifikováno 18. března 1992.Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právechÚstava 1920 (hlava pátá a šestá, demokratické tradice)čl. 4 Ústavy: „Základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci.“čl. 42 LZPS odst. 3) „Pokud dosavadní předpisy používají pojmu „občan“, rozumí se tím každý člověk, jde-li o základní práva a svobody, které Listina přiznává bez ohledu na státní občanství.“ Lidská práva mají význam i z hlediska intepretace, protože platí, že když zákon není jednoznačný, je vykládán ve prospěch těchto Dnešní chápání lidských práv je založeno na univerzálním a všelidském chápání těchto práv a svobod, uznává se nezrušitelnost přirozených práv člověka, práv občana a svrchovanosti zákona.Dějiny lidských právPředstava lidských práv jako univerzální právní ochrany všech lidí vůbec a zákonného omezení každé vládní moci má v západní civilizaci dlouhé dějiny. Připravovala se v městských společnostech ve starověku, a to ve dvojím směru: jednak jako rozšiřování různých oprávnění z rodové šlechty na širší vrstvy obyvatel, jednak jako rozšiřování obsahu těchto oprávnění. Tento vývoj se obnovil ve vrcholném středověku na křesťanském základě, pokračoval obranou práv měšťanů v období absolutismu a vedl koncem 18. století k deklaracím těchto práv ve Francii a v USA. 10. prosince 1948 přijalo Všeobecnou deklaraci lidských práv Valné shromáždění OSN.Právní ochranaPrávo obecně chrání práva lidí v určité politické oblasti, myšlenka lidských práv se však liší tím, že se snaží tuto ochranu rozšířit i na ty, kdo nejsou občané, případně ani svobodní a dospělí. Už ty nejstarší sumerské zákoníky obsahují ustanovení, která chrání nejen svobodné muže, ale i ženy, děti a nevolníky, stejně jako Zákon Mojžíšův a další staré texty. Horní zákon krále Václava II. z roku 1300 zakazuje práci dětí v dolech. Španělské zákony z Burgosu (1512) zakazují násilí na domorodých otrocích, chrání těhotné ženy a děti, stejně jako pozdější Leyes nuevas z roku 1542. Nicméně myšlenka univerzálních lidských práv, jež by platila pro všechny lidi vůbec, historicky začíná rozšiřováním oprávnění ve starověkých městech.Starověká městaVe starověkých městech původně vládla dědičná aristokracie, postupně tu však vznikala bohatá obchodní vrstva, která se domáhala podílu na vládě. Od 7. století př. n. l. v Athénách (Solón) a od 5. století př. n. l. v Římě (Zákon dvanácti desek) se dědičná privilegia šlechty ruší a nahrazují třídami občanů podle majetku. Podíl na rozhodování o veřejných věcech se tak rozšiřuje na všechny svobodné muže, i když v odstupňování podle třídy. Myšlenka občanské rovnosti se objevuje i ve filosofii, například Platóna později u stoiků. Řím, který začíná jako typicky uzavřená městská obec (polis, civitas), postupně rozšiřuje své panství a poskytuje obyvatelům dobytých obcí i některá občanská a politická práva, až roku 212 rozšířil císař Caracalla občanské právo na všechny svobodné občany celé říše. Důležitou roli pro další vývoj myšlenky lidských práv sehrálo křesťanství: všichni lidé jsou si před Bohem rovni a každý se bude jednou odpovídat za svůj život před jeho soudem. Základním úkolem panovníka a vládní moci je prosazovat spravedlnost, bez níž se království stává jen „velkou ničemností“ (Augustinus).Středov
Vloženo: 11.09.2015
Velikost: 36,29 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2024 unium.cz