- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiáltví Edessa ( 1098-1146), knížectví Antiochea ( 1098-1268) a hrabství Tripolis (1102-1089). Ne všichni křižáci zůstali na dobytých územích, někteří se vrátili do Evropy a přinesli si sebou válečnou kořist.
2. křížová výprava ( 1147-1149).
Křižáci na území Malé Asie byli neustále ohrožováni loupeživými tlupami Saracénů, kteří bránili poutníkům vykonat poutní cestu do Svaté země. Křižáci byli opevnění ve svých městech. Neměli totiž dostatek vojáků, aby chránili poutní ( pouštní ) cesty. V roce 1118 přijet tedy do Jeruzaléma Hugo z Payns, který zde založil rytířské bratrstvo, které mělo chránit evropské poutníky. Toto bratrstvo je známé pod názvem řád templářů. V roce 1120 se z tohoto řádu vyčlenil další rytířský řád, johanité. Bylo to bratrstvo při nemocnici sv. Jana v Jeruzalémě. Rytířské řády se rychle rozrůstaly a tím se podílely na bezpečnosti poutnických cest.
Ale v roce 1127 se stal vojenským velitelem a místodržícím seldžuckých Turků Imád ad-Dín Zení, který se rozhodl vyhlásit křižákům novou válku. Proto nejprve zaútočil na Edessu a v roce 1144 ji obsadil. Proto narychlo zorganizoval Ludvík VII. Druhou křížovou výpravu. Výpravy se ujal německý král Konrád III. celá výprava byla pod duchovním velením papeže Evžena III. Této křižácké výpravy se zúčastnil také český kníže Vladislav II. V roce 1147 se německo-francouzská vojska dostala do Malé Asie. Jak francouzská vojska tak německá vojska se rozhodly, že povedou tažení každý za sebe. Roku 1149 se křižácká vojska vrátila po moři do Evropy. Porážka druhé křížové výpravy oslabila autoritu papeže.
V roce 1154 Núr ad-Dín obsadil Damašek. Zároveň obsadil Mezopotámii ( to bylo dědictví po jeho zesnulém bratru). Nebyl ovšem ohrožován pouze křižáky, ale také Fátimovci, kteří začali hledat proti němu spojence. Fátimovci začali vyjednávat s egyptskými panovníky, ale tato jednání byla překažena pokusem křižáků dobýt údolí Nilu. Nakonec se Turkům podařilo Fátimovce odstranit a získat také egyptský trůn. Na ten usedl Saladin ( nakonec vládl v Egyptě a Sýrii), kurdský vůdce. Po smrti Núr ad-Dína se ujal vlády Saladin. Saladin si podmanil území okolo křižáckých oblastí. Nakonec jeruzalémský král vyhlásil v roce 1187 Saladinovi válku. Ale byl zcela poražen v bitvě u Hattínu. Touto porážkou se dostalo jeruzalémské království do saladinova otroctví. Saladin nechal eskortovat křesťany, kteří se vykoupily z otroctví, ale nechal vyvraždit templáře a johanity. Jenom Tyros, Tripolis a Antiochie – ta silně opevněná města- dokázala odporovat muslimům.
3. křížová výprava ( 1189-1192).
Na pomoc městům, která vzdorovala muslimům byla vyhlášena třetí křížová výprava. Ta se chtěla pokusit o zvrat nepříznivé situace v Malé Asii. V roce 1189 vyrazil z Německa císař Fridrich I. Barbarossa s dobře vyzbrojenou křižáckou armádou. Zároveň vyrazila také francouzská vojska pod vedením krále Filipa II. A anglická vojska pod vedením krále Richarda Lví Srdce. V roce 1190 sice Fridrich porazil Seldžuky, ale utopil se v řece Salef. Filip II. Se dostal bez potíží do okolí Akkonu. A Richard Lví Srdce musel přistát na byzantském Kypru. Tak se stal Kypr první kořistí členů třetí křížové výpravy. Později začala společně anglická a francouzská vojska obléhat Akkon, který se nakonec vzdal. Obě strany se začaly navzájem obviňovat z neschopnosti. Filip II. Uraženě odplul do Francie a Richard Lví Srdce uzavřel příměří se Paladinem. Tímto příměřím dosáhl toho, že mu sultán slíbil volný přístup poutníků ke křesťanským místům.
4. křížová výprava ( 1202-1204).
V roce 1198 usedl na papežský trůn Inocenc III., který byl vášnivým zastáncem křížových výprav. Čtvrtou křížovou výpravu naplánoval na rok 1202 a cíl útoku měl být Egypt. Ukázalo se ale, že členové výpravy nemají dostatečné množství peněz na zaplacení cesty přes Středozemní moře. Pomoc jim přislíbil benátský dóže Enrico Dandolo. Nabídl se, že převeze křižáky na egyptské pobřeží výměnou za jejich pomoc v obchodní válce s konkurencí. O tomto slibu se dozvěděl syn byzantského císaře Alexios, který také požádal křižáky o pomoc – aby mu pomohli znovu získat trůn jeho otce. Benátský dóže čekal s velkými zisky ( protože Cařihrad byl jeho velkým konkurentem ), tak přesvědčil křižáky, aby mu pomohli. Proto se čtvrtá křížová výprava zaměřila na Cařihrad a Byzancii. Po dlouhých bojích se nakonec Cařihrad vzdal v roce 1204. na dobytém území Cařihradu křižáci založili latinské císařství. Novým císařem se stal Balduin Flanderský. Ale byzantinci si vytvořili nicaejské císařství v čele s Theodorem I. Lascaridem. Tato dvě císařství proti sobě válčila až do roku 1261, kdy Michael VIII. Palailogos vyhnal nájezdníky a z části obnovil byzantské císařství.
Dětská křížová výprava v roce 1212.
V roce 1212 mnohatisícové zástupy dětí a mládeže vyrazily do středomořských přístavů. Děti byly ale nakonec prodáni kapitány lodí na saracénský trh s otroky. Tato křížová výprava byla podniknuta bez souhlasu papeže. Děti měli dosáhnout toho, čeho nedosáhli dospělí.
5. křížová výprava ( 1217-1221).
V roce 1217 zorganizoval uherský král Ondřej II. a rakouský kníže Leopold VI. Pátou křížovou výpravu. Cílem výpravy byl Egypt, ale ten se jim nepodařilo získat. Snažili se získat hlavně Káhiru.
6. křížová výprava ( 1228-1229).
Za šestou křížovou výpravu bývá
Vloženo: 7.07.2011
Velikost: 55,00 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2024 unium.cz