- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálKŘÍŽOVÉ VÝPRAVY.
Křížové výpravy, neboli kruciáty byla vojenský tažení evropských panovníků a šlechty do pohanských oblastí nebo zaměřená proti muslimům ( kacířům). Tyto výpravy byly vyhlašovány papežem. Důvody křížových výprav byly jednak náboženské a také mocenské (kořistnické). Bojovníci byli označeni červeným křížem na oděvu a válečných praporech. Podle tohoto označení se nazývali křižáky. Kříž symbolizoval Kristovo utrpení. Těchto výprav se účastnili tzv. rytíři. Rytíři byly ozbrojení jezdci v ocelovém brnění. Jejich oděv se skládal z drátěné košile, která pokrývala tělo od ramen až k lýtkům, drátěné kápě, která chránila krk, kuželovité přilby. Dále měl rytíř dlouhý kožený štít s železnou obrubou, dvousečný meč a kopí. Používaly se také kuše. Na rytíře byl pasován ten, kdo prokázal udatnost, čestnost a věrnost panovníkovi.
Nejvýznamnější výpravy se konaly na východní pobřeží Středozemního moře. Celkem bylo vyhlášeno devět křížových výprav ( v letech 1096-1291) – osm vojenských a jedna dětská výprava.
Jednotlivý účastníci křížových výprav měli odlišné zájmy. Šlechta ( mladší synové) se snažili získat nové léno ( půdu) kolonizací nebo vojenským tažením. Drobná šlechta chtěla získat panství a kořist pro svou potřebu. Poddaní měli naději na snadnější živobytí, na svobody a na získání vlastní půdy. Těchto výprav se také účastnili dobrodruzi, kteří toužili po kořisti. Křížové výpravy byly také šancí pro obchodní města, která navázala nové a výnosné obchody. Tato města zásobovala a dopravovala křižáky a poutníky. Hlavní postavení mezi obchodními městy měly Benátky, Janov a Pisa.
křížová výprava ( 1095-1099).
Jedním z důvodů první křížové výpravy byla žádost o pomoc, kterou zaslal papeži byzantský císař Alexij I., protože v roce 1071 byla velká část Malé Asie ( dnešní Turecko) obsazeno seldžuckými Turky. Toto území představovalo pro byzantskou říši zdroj pracovní síly a peněz. Byzantská říše do této doby plnila funkci zábrany proti vpádu muslimů na západ. Dalším důvodem k vyhlášení první křížové výpravy byl ten, že Turci se začali střetávat s věřícími poutníky, kteří jsem putovali aby zde navštívili svatá místa. Proto 27. listopadu v roce 1095 vyhlásil papež Urban II. V Clermontu první křížovou výpravu za opětovné získání Svaté země pro křesťanství. Souhlasil s vražděním, drancováním a získáváním nových území, protože podle něho byli oběťmi pouze bezvěrci.
V různých částech Francie, Německa a Itálie se začaly okamžitě organizovat vojenské výpravy. Papež se snažil vytvořit určitý řád, kterým by se výprava držela: duchovní museli získat souhlas svých nadřízených, rytíři souhlas lenních pánů a mladí manželé souhlas svých manželek.
První část křížové výpravy vyrazila v neuspořádaných vlnách. Členy této výpravy byli hlavně chudí rolníci, kteří neměli zbraně a žádné vojenské zkušenosti a kázeň. Tato výprava byla vedena knížaty a hrabaty. Cestou drancovali cizí země. To jim přineslo neúspěch. Této části se říká tzv. lidová křížová výprava. Většina členů této výpravy padla ve válce s Uhry a Bulhary. Ti co se dostali do Malé Asie začali loupit v křesťanských vesnicích. V říjnu v roce 1096 Turci ukončili lidovou křížovou výpravu tím, že vyvraždili většinu jejích účastníků.
Druhá část křížové výpravy byla pod vedením francouzských, italských a nizozemských feudálů. Jejich nejvyšším velitelem byl papežský legát Adhémar de Monteil ( biskup z Le Puy). Samotná první křížová výprava vedla v roce 1096 po souši přes Evropu a Balkán. Směřovala do Byzancie. Křižáci si velice dobře uvědomovali, že bez podpory byzantského císaře Alexia I. velice těžce přecházet přes Anatolii. Ten za to, že jim pomůže při převozu požadoval na křižácích lenní přísahu, že všechny země, které ovládli Turci ( ty které patřili dříve Byzancii) vrátí pod vládu byzantských císařů.
V květnu 1097 se dostali křižáci na turecké pobřeží a začali postupně získávat turecká území. K získávání malých tureckých státečků jim napomohlo to, že seldžucké državy byly rozdrobeny na malé a často znepřátelené sultanáty ( státy). Nejdříve získali Nicaeu, pak ikonský ( rumský ) sultanát, tvrz Antiochiu ( tím měli snadný vstup do Sýrie). Část křižáků ( pod vedením Balduin ) získala ( pod záminkou poskytnutí pomoci proti Turkům) arménské království Edessu. Balduin se rychle prohlásil vládcem Edessy. V roce 1099 obsadili křižáci Betlém a Jeruzalém ( v jejich rukách zůstal až do roku 1187).
Hned po vítězství nastaly rozpory o to, kdo bude na obsazených územích vládnout. Duchovní chtěli, aby získané země byly předány pod správu patriarchovi Jeruzaléma – tím byl jmenován papež. Proti tomu byli ovšem světští panovníci. Nakonec zvolily obě strany na tom, že na dobytém území bude zřízeno několik křižáckých států v čele s Jeruzalémským královstvím, které bude spravovat Godefroie z Bouillonu ( jeden z velitelů křižácké výpravy) s titulem ochránce Svatého hrobu. Po něm nastoupil na jeho místo jeho bratr Balduin, který se hned po příjezdu do Jeruzaléma nechal korunovat Jeruzalémským králem. Balduin zavedl v zemích Blízkého východu evropský feudální systém. Dával přednost obyvatelstvu, které přišlo s křižáckou výpravou a místní muslimskou společnost odsunul na okraj života. Kromě Jeruzalémského království ( 1099-1187) zde bylo zřízeno také hrabs
Vloženo: 7.07.2011
Velikost: 55,00 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2024 unium.cz