- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Klasicismus, osvíscenství, preromantismus
CJ - Český jazyk
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiál6.A Klasicismus, osvícenství, preromantismus
1) KLASICISMUS (2.pol. 17. st. – 18. st.)
Jednotné principy a pevný řád, rozumová kázeň (cit podřízen povinnosti a rozumu), krása je v pravdě a v obrazu přírody, vzorem je antické umění. Jednoduchá elegance. Důraz a kolektivnost, jedinec se podřizuje cílům spol. Jednotný pohled na umění jako na celek. Žánry: vysoké (o životě vysokých vrstev, např. vladařů, vojevůdců; rýmovaný verš) – óda, epos, tragédie); nízké (postavy neurozené, náměty ze současnosti; verš i próza) – komedie, fraška, bajka, satira. Klasické drama dodržuje tři jednoty: místa, času, děje; reronátoři – komentovali to, co se odehrávala na jevišti, někdy vyjadřovali názor autora. Dramata veršovaná typ. veršem – alexandrínem (dvanáctistopý, metrický důraz, do č. překládán jako šestistopý jamb).
Hudba: F. J. Haydn, Wolfgang Amadeus Mozart, Ludwig van Beethoven
obecně stylové tendence navazující na tzv. klasické umění (umění starého Řecka a Říma). Úsilí obnovit proti subjektivněji založeným uměleckým směrům (např. baroko) nadosobní objektivní řád, založený zejm. na rozumové úvaze;
architektura a výtvarné umění a) renesanční klasicismus; v Itálii uplatněny klasicistní prvky zejm. v architektuře pozdní renesance (inspirace císařským Římem); dílo A. Palladia napodobováno na sever od Itálie ještě v 17. – 18. stol. (Ch. Wren); b) v užším smyslu francouzské malířství 17. stol. (N. Poussin, C. Lorrain); c) umělecký proud 2. pol. 18. stol. a 1. čtvrtiny 19. stol.; zejm. v architektuře 1780 – 1830 též zv. neoklasicismus. Reagoval na subjektivismus baroka a rokoka příklonem ke klasickému umění starého Říma a Řecka. Podnícen vykopávkami v Herkulaneu a v Pompejích (1748) i teoretickým dílem zejm. J. J. Winckelmana. Do specifické podoby rozvinut zejm. ve Francii (sloh Ludvíka XVI., empír) a v Rusku (výstavba Petrohradu). Významní představitelé: architekti J. G. Soufflot, B. Vignon, K. F. Schinkel, malíři R. Mengs, J. L. David, J. A. D. Ingres, sochaři A. Canova, B. Thorvaldsen, J. -A. Houdon;
hudba období asi 1770 – 1830; vyznačuje se konečnou krystalizací polyfonně prohloubeného homofonního instrumentálního slohu, stabilizací sonátové formy a tří- až čtyřvětého sonátového cyklu (symfonie, sonáta, koncert, kvartet). Došlo též k dalšímu rozvoji opery. Hlavní představitelé: J. Haydn, C. Ph. E. Bach, Ch. W. Gluck, W. A. Mozart, L. van Beethoven. Hudbě klasicismu předcházelo důležité období předklasické a raně klasické (asi 1730 – 1770, mj. mannheimská a severoněmecká škola);
literatura směr, který vznikl ve Francii v 17. stol. Opíral se o klasické estetické normy, jež odvozoval z antických vzorů. Důraz kladl na jednotný a pevný řád, stanovený pravidly (N. Boileau-Despréaux Umění básnické); ta vymezovala literární žánry po stránce formální i tematické. Rozlišovaly se žánry “vysoké” (óda, epos, tragédie – považována za nejvyšší umělecký útvar vůbec), které zpracovávaly zejm. témata historická, a žánry “nízké” (bajka, satira, komedie), zachycující život neurozených vrstev. Klasicismus se zaměřoval hlavně na mravní problematiku; zobrazoval nejrůznější lidské vlastnosti a charaktery, které pojímal nadčasově (hrdina, lakomec). Klasicismus vycházel z filozofie racionalismu (vůdcem básníka je rozum) a uměleckou pravdu hledal v napodobování přírody. Obracel se k abstraktně pojímaným ideálům pravdy, harmonie a krásy. Za nejvýznamnější básnické dílo francouzského klasicismu je považována sbírka zvířecích bajek J. de Lafontaina (Fables). Osvícenský klasicismus vznikl ve Francii v 18. stol.; zachovával racionalistický a objektivistický ráz, ale už netrval na dodržování tematických omezení (Voltaire, A. Pope, J. Ch. Gottsched, M. V. Lomonosov aj.). V českých zemích se klasicismus uplatnil zejm. v 1. třetině 19. stol. (A. Puchmajer, Š. Hněvkovský, J. Kollár, P. J. Šafařík Počátkové českého básnictví, J. Jungmann O klasičnosti v literatuře vůbec a zvláště české);
divadlo nejvýznamnější dramatická díla klasicismu vznikala v 17. stol. ve Francii (P. Corneille Cid, J. Racine Faidra, Moličre Tartuffe, Misantrop, Lakomec). Pravidla klasicistické poetiky dramatu vyžadovala dodržování zejm. zákonu tří jednot (jednota místa, času, děje). Formoval se také klasický inscenační styl (deklamační umění herců, jediná dekorace ap.). V roce 1680 vzniklo v Paříži královské divadlo Comédie Française, které představuje styl klasického divadla až do současnosti. Francouzské divadlo ovlivnilo rozvoj divadel v evropských zemích (Anglie, Dánsko, Norsko, Rusko, Německo, Rakousko). V 18. stol. se měnila tematika her (při dodržování formálních pravidel); vznikl osvícenský klasicismus (Voltaire), který měl sloužit k uměleckému šíření osvícenských myšlenek. Na přelomu 18. a 19. stol. se zejm. v Německu vyvíjela forma klasicismu vycházející z měšťanského pojetí antického ideálu (J. J. Winkelmann, G. E. Lessing), která vyvrcholila v tzv. výmarském klasicismu (J. W Goethe Ifigénie na Tauridě, F. Schiller).
Francouzský klasicismus:
René Descartre – Filozof, říká, že se máme řídit ratiem (rozumem). Hledá pravdu, spravedlnost, krásu a rozumovou kázeň. Navazuje na antickou filozofii
Descartes [dekart] René, lat. Renatus Cartesius, * 31. 3. 1596, † 11. 2. 1650, francouzský filozof a vědec (matematik, fyzik, fyziolog); tvůrce novověké koncepce subjektu, zakladatel novověkého racionalismu a vědeckého objektivismu. Účastnil se třicetileté války (snad i bitvy na Bílé hoře), 20 let žil v liberálnějším Nizozemí, zemřel ve Švédsku. Rozhodujícím způsobem přispěl k novověkému pojetí přírody jako nekonečného, matematicky propočitatelného a předvídatelného univerza. Usiloval o vytvoření autonomní filozofie, opírající se o suverenitu lidského rozumu a vybudované z pravd, jež by měly nespornost pravd matematických. Za základní princip filozofování stanovil bezprostřední evidentnost (jasnost a zřetelnost) poznatku (Rozprava o metodě). Pevné východisko filozofování nalezl pomocí metodické skepse v sebejistotě myslícího (pochybujícího) Já (latinsky ego; viz též cogito). Ego interpretováno jako “myslící věc” (duchovní substance) protikladná přírodě jako “rozprostraněné věci” (hmotné substanci). Nad oběma substancemi stojí třetí, tzv. neomezená substance – Bůh. Přírodu (hmotu) chápal jako geometrické tvary a souřadnice; její poznání se proto uskutečňuje v rozumu abstrakcí. Jeden ze zakladatelů analytické geometrie; zavedl pojem funkce a proměnné veličiny a soustavu pravoúhlých (kartézských) souřadnic. Na Descarta navázalo bezprostředně karteziánství, poté zejm. B. Spinoza. Svou fyzikou Descartes ovlivnil zvláště francouzský materialismus 18. stol., racionalistickým budováním filozofie vytvořil její vzor pro osvícenství 18. – 19. stol. Ve 20. stol. považován za otce moderního subjektivismu. Další díla: Úvahy o první filozofii, Pojednání o vášních a jiné.
Nicolas Boileau – Básník, zakladatel názoru na umění, b. Umění básnické.
Pierre Corneille (1606 – 1687)[pjer kornej]
Tragédie Cid – zákl. konflikt: povinnost a čest X cit a láska. Rodrigo zabil otce Chimény, který urazil jeho otce. Chiména žádá smrt Rodriga, i když ho miluje, protože cítí povinnost pomstít otce. Milují se, ale každý trvá na svých představách cti. Na zásah krále se smíří, Rodrigo odčinil svou vinu v udatném boji. Rodrigo – smysl pro čest, mravní čistotu; vznešenost a odvaha). Moderní tragedie – pevná kompoziční zákonitost, hrdinové nejsou hříčkami vášní, střetnutí osobních citů a osobních povinností.
Corneille [kornej] Pierre, * 6. 6. 1606, † 1. 10. 1684, francouzský klasicistní dramatik a básník. Autor poetických a hravých komedií Vdova, Královské náměstí, Komické iluze aj., tragédie Médée a tragikomedie Cid s námětem ze španělských dějin, jež vyvolala bouřlivou diskusi o klasicistním umění. Na převážně antických hrdinech (Horatius, Cinna, Polyektes) ukazuje, jak se vůle, hrdinství, vlastenectví, povinnost a čest dostávají do konfliktů a vítězí nad citem a vášní.
Jean Racine (1639 – 1699)[ža:n rasin]
Vrchol klas. tragedie. Konflikt – střetnutí citu s egoistickou vášní, ant. zpracování, postavy moderní. Trag. Faidra – osudová vášeň, která ničí nejen ty, kdo jí podlehnou, ale i lidi jim blízké. Kritika nemorálnosti ženy, která se zamiluje do nevlastního syna. Když ji odmítne, ona ho zabíjí. Důraz na psychologii postav.
Racine [rasin] Jean, * 21. 12. 1639, † 21. 4. 1699, francouzský dramatik. Autor klasicistních divadelních her, tematicky vycházejících z antické historie či mytologie (kromě hry Bajazed inspirované modermími tureckými dějinami). V tvorbě odmítal abstraktnost či každodenní banalitu, před corneillovsky složitým dějem dával přednost dramatickému ději vedenému logikou charakterů a zachovával všechna klasicistní pravidla. Děj vždy rozvíjel na základě psychologického konfliktu, vyvolaného destruktivními či osudovými vášněmi člověka. Obdiv k hrdinům nahrazoval zbožností a pokorou, vyplývajícími z poznání ubohosti člověka, který nemůže změnit svůj osud a je navíc zmítán vlastními protichůdnými pocity. Konflikt často vrcholí v tragické, osvobozující smrti, která jediná ruší rozpor mezi přáním člověka, jeho možnostmi a sociální povinností. V racinovském světě lásky a nenávisti jsou všechny činy člověka, snažícího se uniknout nevyhnutelné absurditě světa, předem odsouzeny k tragické směšnosti; jedinou možnou svobodou člověka je přijmout osud, který mu byl určen (Andromacha, Berenika, Sudílkové aj.). Po neúspěšné dramatizaci Faidry opustil divadlo (napsal už jen dvě náboženské tragédie – Esther, Athalie). Též autor epigramů, komedie, básní s křesťanskou tematikou a nedochovaných historických spisů.
Moliére (1622 – 1673)[molje:r]
Vl. jm. Jean-Babtiste Poquelin [ža:n babtist poklen], pocházel z rodiny měšťana a čalouníka. Půs. u her. kočovných spol., pak režisér a spis. frašek a komedií. Později ředitel král. div. v Paříži. Neustálé nepříjemnosti s církví, umírá proklet církví. Klasik světové komedie. Kritický pohled na skutečnost, satirický obraz nedostatků, výsměch lidským slabostem; smírné řešení konfliktu; hrdinové pojati satiricky i humorně (sympatie diváků). Kladné postavy = prostí lidé se zdravým rozumem. Politická satirická hra Tartuffe – na pokrytectví a církev. Hrdina Tartuffe bohatý je měšťan, který chce získat nadvládu nad rodinu Orgona (důvěřivý slaboch), uchází se o jeho dceru, snaží se získat manželku, na zásah krále je rodina zachráněna Tartuffe – bezcharakterní, zištný, vychytralý pokrytec a podvodník, náb. Fanatik (svatoušek). o tuto hru bojoval Moliére pět let, dvakrát ji přepracovával. Komedie Lakomec – lichvář Harpagon, přestože je bohatý, krutě omezuje své děti a vykořisťuje i služebnictvo. Ztráta pokladnice pro něj znamená životní trag., dovádí ho k šílenství a k nenávisti k celému lidstvu. Don Juan – pokrytecký šlechtic, svůdce; kritika rozmařilosti. Misantrop – nepřítel lidí, ztratil jejich důvěru; kritika vypočítavosti šlechty. Zdravý nemocný – šetrný hypochondr Argan chce provdat dceru Angeliku za synovce svého doktora, též budoucího lékaře. Útok na šarlatánství, sobectví, pokrytectví lékařů. Měšťák šlechticem – měšťák si hraje na šlechtice. Šibalství Scapinova – kritika spol. Škola žen – týká se postavení ženy v rodině.
Moličre [moljér], vl. jm. Jean-Baptiste Poquelin, * 15. 1. 1622, † 17. 2. 1673, francouzský klasicistní dramatik, herec, divadelník. Studoval v Paříži a pravděpodobně získal právnický diplom v Orléansu. V roce 1644 založil s hereckou rodinou Béjartů L’Illustre Théâtre (Slavné divadlo) a přijal herecké jméno Moliere. V srpnu 1645 bylo divadlo pro dluhy uzavřeno. Poté začala divadelní společnost působit mimo Paříž a Moliere se stal jejím ředitelem. Uváděl hry P. Corneille a jeho bratra Thomase aj. Přidával k nim svoje jednoaktovky, u publika velmi oblíbené. V roce 1658 se směl soubor vrátit do Paříže. Moliere hrál také s italskými herci v paláci Petit Bourbon a v Palais Royal. První pařížský úspěch zaznamenal jednoaktovkou Směšné preciózky. Těžký boj svedl za trojaktovku Tartuffe, namířenou proti náboženskému pokrytectví. Po zákazu hrát Tartuffa na veřejnosti četl dílo v salónech, soukromě ho předváděl u králova bratra. V roce 1655 přijal Ludvík XIV. soubor plně do svých služeb. Moliere organizoval dvorní slavnosti a se skladatelem Lullym musel často ve velmi krátkých lhůtách psát komedie-balety. Na královu žádost předvedli baletní komedii Měšťan šlechticem, která se vysmívala úsilí pana Jourdaina napodobit šlechtický způsob života. Autobiografické rysy se objevují ve veršovaném díle Misantrop, kde se hlavní postava neumí přizpůsobit dvorním konvencím, trpí smutkem a znechucením ze styku s lidmi. Moliere napsal více než 30 her; navázal na tradici lidového divadla. Pěstoval všechny druhy veselohry, od frašky po veselohru zápletkovou a charakterovou s velkým smyslem pro aktuálnost. Náměty k zápletkám čerpal částečně z antiky, z italského a španělského divadla a naplňoval je živým obsahem současnosti. Lidské chyby a jejich společenský dosah konfrontoval se zdravým rozumem a přirozenou lidskou morálkou. Kritizoval peněžní vztahy a vlastnické nároky, nastolil otázku postavení ženy v rodině a společnosti. Jako velký divadelní praktik uvedl na scénu psychologicky věrnou řeč, optické efekty a nový způsob maskování. Z dalších her: Učené ženy, Don Juan, Amphitryon, Měšťák šlechticem, Scapinova šibalství, Lékařem proti své vůli, Příležitost dělá lékaře, Láska lékařem, Zdravý nemocný, Lakomec.
Italský klasicismus:
tzv. commedia dell‘arte = národní veselohra, všední problémy zachyceny ironicky, výstižně zobrazeno měšťanské prostředí; herci měli jen tzv. scénář, na scéně improvizovali; dialog doplňován komickou pantomimou; stále stejné postavy (masky ) – bohatý kupec (Pantalone), sluhové (Brighella, Scappino a Arlecchino), služka (Colombina).
Carlo Goldoni (1707 – 1793)[karlo goldony]
Chytrá vdova – char. soudobého měšťanského světa; Jemnostpán markýz – výstižná char. šlechtice. Hrubián – zesměšňuje rodinný despotismus. Pan Todero Brumla – čl., který se všem zprotiví. Poprask na laguně – o žárlivé milenecké dvojici z rybářského prostředí. Sluha dvou pánů – nutnost vyhovět oběma pánům a neprozradit se vede Truffaldina k mnoha ztřeštěným skutkům.
Goldoni [goldóny] Carlo, * 25. 2. 1707, † 6. 2. 1793, italský dramatik. Od roku 1747 profesionální dramaturg benátských divadelních společností, od 1762 ředitel Italské komedie v Paříži (kde také zemřel). Zasloužil se o reformu commedie dell’arte v měšťáckém, osvícenském duchu. Zpočátku psal jen text hlavních rolí, ostatní ponechával na improvizaci herců a dialogy dopisoval až pro knižní vydání; tak vznikla i komedie S
Vloženo: 7.07.2011
Velikost: 133,50 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu CJ - Český jazyk
Podobné materiály
- D - Dějepis - Rokoko, klasicismus, empír
- LIT - Literatura - BAROKO, OSVÍCENSTVÍ, KLASICISMUS, PREROMANTISMUS, HNUTÍ STURM UND DRANG
- CJ - Český jazyk - Evropský klasicismus, osvícenství 17. - 18. století
- CJ - Český jazyk - Evropský klasicismus, preromantismus
- LIT - Literatura - Klasicismus, osvícenství a preromantismus
- LIT - Literatura - Klasicismus, osvícenství, preromantismus
- LIT - Literatura - Klasicismus,osvicenstvi a preromantismus v evr.
- CJ - Český jazyk - Baroko, klasicismus, osvícenství, preromantismus
- D - Dějepis - Klasicismus, Bitva u Slavkova
- LIT - Literatura - Světový klasicismus, osvícenectví, preromantismus, romanti
- CJ - Český jazyk - Klasicismus, osvícenectví a preromantismus v evropské liter
- CJ - Český jazyk - Klasicismus, osvícenství, preromantismus
- LIT - Literatura - Klasicismus,osvícenství
- LIT - Literatura - Klasicismus, osvícenství, preromantismus v evropské litera
- CJ - Český jazyk - klasicismus, osvicenstvi, preromantismus
- CJ - Český jazyk - Osvícenství, klasicismus, preromantismus(sentimentalismus)
- CJ - Český jazyk - Klasicismus, osvícenství a preromantismus
- CJ - Český jazyk - Klasicismus, osvícenství, preromantismus
- CJ - Český jazyk - Klasicismus, Osvícenství
- CJ - Český jazyk - KLASICISMUS, OSVÍCENSTVÍ
- CJ - Český jazyk - klasicismus,preromantismus
- CJ - Český jazyk - KLASICISMUS, OSVÍCENSTVÍ, PREROMANTISMUS
- LIT - Literatura - Vývoj evropské literatury v 17. a 18. stol. - klasicismus, osvícenství,
- LIT - Literatura - Klasicismus, osvícenství, preromantismus
- LIT - Literatura - Klasicismus, nový filozofický směr osvícenství
- CJ - Český jazyk - Vyvoj svetove literatury od baroka po preromantismus
- LIT - Literatura - Preromantismus a romantismus ve světě, tvorba K. H. Máchy
- CJ - Český jazyk - Preromantismus a romantismus v evropské literatuře
- CJ - Český jazyk - Preromantismus
- CJ - Český jazyk - Preromantismusve světě a u nás
- LIT - Literatura - Preromantismus
- CJ - Český jazyk - Preromantismus a romantismus ve světě
- CJ - Český jazyk - Préromantismus1
- LIT - Literatura - Osvícenství, preromantismus
- CJ - Český jazyk - Klasicismus a Preromantismus ve světě
- CJ - Český jazyk - Osvícenství, preromantismus a romantismus ve světovém písemnictví
- CJ - Český jazyk - Preromantismus 2
- CJ - Český jazyk - Preromantismus
- CJ - Český jazyk - KLASICISMUS OSVICENSTVÍ, PREROMANTISMUS
- CJ - Český jazyk - Preromantismus
- LIT - Literatura - Osvícenství a preromantismus
- LIT - Literatura - Osvícenství, preromantismus
- CJ - Český jazyk - Evropska literatura od klasicismu po preromantismus
- CJ - Český jazyk - Evropsky preromantismus a romantismus
- LIT - Literatura - PREROMANTISMUS
- CJ - Český jazyk - Preromantismus, národní obrození, romantismus
Copyright 2023 unium.cz. Abychom mohli web rozvíjet a dále vylepšovat podle preferencí uživatelů, shromažďujeme statistiky o návštěvnosti, a to pomocí Google Analytics a Netmonitor. Tyto systémy pro unium.cz zaznamenávají, které stránky uživatel na webové stránce navštívil, odkud se na stránku dostal, kam z ní odešel, jaké používá zařízení, operační systém či prohlížeč, či jaký má preferenční jazyk. Statistiky jsou anonymní, takže unium.cz nezná identitu návštěvníka a spravuje cookies tak, že neumožňuje identifikovat konkrétní osoby. Používáním webu vyjadřujete souhlas použitím cookies a následujících služeb: