- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
informační etika
IVT - Informatika a výpočetní technika
Hodnocení materiálu:
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálInformační etika
Sylabus k bakalářskému studiu informační vědy
Jan Činčera
1.Úvod
Werner von Braun představoval špičku mezi fyziky vyvíjejícími pro Hitlera za druhé světové války jeho “tajné zbraně”. Na základě jeho výzkumu byly mj. zkonstruovány i rakety V2, které v druhé polovině války pustošily londýnské čtvrti. Ve zmatcích na sklonku války byl unesen Američany a o několik let později udivoval americké novináře výsledky své nové práce - střel s nukleárními hlavicemi. “A to by vám, pane von Braun,” zeptal se jej jakýsi novinář, “nepřišlo hloupé, že kdyby vás zajali Rusové, navrhoval byste teď rakety, které by byly namířeny proti nám?” “Pane,” zpražil jej geniální fyzik, “já jsem tady od toho, aby se ty rakety dostaly do vzduchu. To, kam dopadnou, je záležitost politiků. To není můj obor.” [1]
Jedním z nechtěných důsledků oddělení rozumu a víry, ke kterému došlo na sklonku středověku v důsledku Occamova nominalismu [2], bylo oddělení vědy od etiky. Ve středověku byla věda - ať již rozumně či nerozumně - nazírána skrze náboženské prizma, a takto byla také hodnocena. V důsledku nekonzistence s etickými představami té doby bylo zakázáno bádání v celé řadě vědeckých disciplín, porušení zákazu bylo chápáno jako zločin proti víře a podle toho také trestáno. Existovat mohla pouze ta povolání, která byla ve shodě s představou božího světa; povolání společensky nezbytná, ale s touto představou v rozporu (bankéři, popravčí, rasi, atd.) byla trpěna, ale považována za nečistá. Charakteristickým rysem novověku bylo tedy oddělení víry a rozumu, vědy a etiky, zaměstnání a svědomí.
Teorie dvojí pravdy umožnila nebývalý vědecký a následně celospolečenský rozvoj, prudké zvyšování životní úrovně, rozvoj lékařství a lidského vědění vůbec; současně vedla k pocitu latentní schizofrenie mezi praxí a přesvědčením. Ve v moderní éře sklízíme její nečekané plody. Ve své nejkřiklavější podobě vedla k pocitu “kolečka v soustrojí”, k roli poslušného úředníka vykonávajícího pokyny vyšší moci, posílajícího zástupy před popravčí četu či do plynu - odvolávajícího se na to, že “jen plnil příkazy”. Odtržení vědy od etiky můžeme ale vidět i v demokratických společnostech. Neexistují zde etické zábrany, které by zakázaly bádání v oblastech pro lidstvo potenciálně smrtelně nebezpečných (vývoj bakteriálních zbraní je nejkřiklavějším případem), jen velice obtížně zastavitelný je vývoj čehokoliv, na čem je možné vydělat. [3] V důsledku oddělení víry od rozumu se stala naše potřeba kontaktu s vyšším, transcendentálním, život posvěcujícím a smysl mu dávajícím bytím abstraktní záležitostí, odtrženou od každodenní reality, formované ekonomickými zájmy. [4]
Informační sektor je dnes snad nejrychleji rostoucí profesní obor. V širokém slova smyslu do něj patří celá oblast informatiky a počítačového průmyslu, dále knihovnictví, archivnictví, žurnalistika, publikační činnost, public relations … Svým způsobem se v informačním sektoru pohybuje každý z nás: každý se účastníme procesu sběru, správy a přenosu informací. Etické problémy s ním spjaté jsou proto přirozenou součástí dilemat běžného života. Informační praxe je vlastně plná etických dilemat – a právě na ně se v následujícím textu zaměřuji.
Mým cílem bylo zpracovat jej co nejstručněji a nejkonkrétněji. Celá skripta se vlastně dají rozdělit do dvou základních částí: přehled konfliktních situací souvisejících s informační praxí a přehled základních etických východisek, která mohou pomoci při jejich posuzování. V přehledu kauz mi nešlo o to vyjmenovat všechny, na které narazím, ale spíše o pestrost a použitelnost k diskusím. Některé z kauz nekončí jednoznačně formulovanou otázkou, ale u každé je možné pokusit se posoudit správnost či nesprávnost popisovaného jednání.
Text vzniknul jako skripta k bakalářskému programu Vyšší odborné školy informačních služeb v Praze. Jeho prvními čtenáři se stali moji studenti Šárka Honzíková a Jan Emmer, kterým tímto děkuji za cenné připomínky a pomoc se shromažďováním kauz. Je určen zejména pro studenty a učitele, doufám ale, že bude užitečný i všem ostatním zájemcům o problematiku informační etiky, tj. všem, kteří se nějakým způsobem potýkají s informacemi. A protože to jsme vlastně všichni, může být okruh jeho čtenářů v podstatě neomezený.
" " \l 22. Základy etických teorií
Úvod
Tváří v tvář nepochopitelné realitě, tváří v tvář všemu přesahujícímu, tváří v tvář druhému se lidé vždy zajímali o to, jak žít. Některé druhy jednání posuzovali jako dobré, jiné jako špatné či zlé. Tak se do lidského uvažování dostaly otázky Dobra, Zla a etiky, jako nauky o jejich rozlišování v běžném životě. Z houštin různých etických teorií se jako odpověď na otázku, jaké jednání je dobré a jaké ne, profilují zejména tyto nejdůležitější směry:
Kodexově orientovaná morálka, podle které znamená dobré jednání dodržování autoritou daných pravidel;
teorie smlouvy, podle které tato pravidla vytvářejí lidé sami v diskursu;
deontologické etické systémy, podle kterých je kritériem posuzování správnosti proces, resp. úmysl;
teleologické etické systémy, podle kterých je nejdůležitější finální výsledek našeho jednání;
egoistické teorie, které jakoukoli etiku odmítají a prosazují pouze individuální prospěch;
postmoderní reflexe, které odmítají univerzální závaznost etických pravidel;
existenciální analýzy, které odmítají etická pravidla a prosazují spontaneitu a autenticitu;
ekologické analýzy, které rozšiřují etiku do mimolidského světa;
etické konsekvence vědních oborů, jako je sociologie, psychologie či biologie, které chápou etiku jako pochopení určitých exaktních zákonitostí.
V následujícím textu se pokusím tyto směry stručně charakterizovat a upozornit na jejich silná i slabá místa. [5]
Kodexově orientovaná morálka
Předpokladem individuálního etického rozhodování je lidská svoboda. Člověk je ale vždy součástí určitých společenských celků a musí proto svoje osobní názory do určité míry podřídit skupinovým – přijmout společenský étos či konvence (etiketu). Tento společenský étos nachází své vyjádření ve skupinově sdílených etických kodexech. Étos samotný pak vychází z komplexních názorů dané skupiny na svět, tedy z náboženství či ideologie.
Kodexově orientovaná morálka má některé nesporné výhody:
Udržuje integritu skupiny a zabraňuje excesům.
Usnadňuje rozhodování.
Naopak mezi diskutované otázky patří následující:
Jsou etické zásady zformulované v různých kulturách navzájem slučitelné? Existuje něco jako univerzální etický kodex?
Jsou tyto zásady použitelné ve všech běžných situacích, nebo vyžadují ještě další rozpracování?
Není slepé následování kodifikovaných zásad v rozporu s individuální odpovědností za vlastní chování?
Společenský étos bývá konkretizován a začleněn do právního řádu společnosti (názorně to vidíme například na islámské tradici) a do společenských konvencí (etikety). Etická rozhodování by ale neměla být převedena na pouhou poslušnost právnímu řádu. Ve skutečnosti existuje mezi individuálně pociťovanou etikou a právním řádem stálé napětí, kde na jedné straně právo ovlivňuje a utváří individuální etické soudy, na straně druhé je jimi samo měněno a utvářeno. Totální podřízení se právnímu řádu a zvyklostem by znamenalo strnulost a totalitu. Na počátku všech společensko - etických systémů ostatně stojí jistá forma občanské neposlušnosti, vzpoury vůči stávajícímu étosu a formalizovaným pravidlům – Mojžíš, Ježíš, Mohammed, Buddha byli ve své době nazíráni jako buřiči a rozvratní živlové. Některé společnosti navíc mohou být formovány podle étosu, který je velkou částí jejich obyvatel chápán jako nespravedlivý či v rozporu s jejich vlastním etickým přesvědčením: svůj étos a etická pravidla mělo nacistické Německo, totalitní Československo či rasistická Amerika. V praktickém životě vyjádřili myšlenku mravní autonomie nadřazené společenským zvyklostem i právnímu řádu myslitelé občanské neposlušnosti – Henry David Thoreau, Mahátma Gándhí, Martin Luther King, Jan Hus, Václav Havel a další.
V postmoderní době jsou navíc zpochybňovány aspirace jakéhokoli etického kodexu na univerzální platnost. Mezi etickými kodexy buddhismu, křesťanství, Mayů, Siouxů či jiných kultur můžeme najít shody i rozdíly. Řada konkrétních pravidel, která naší kultuře připadají samozřejmá, nemusí připadat samozřejmá příslušníkům jiných kulturních oblastí – ať již jde například o náš důraz na oceňování duševního a vůbec soukromého vlastnictví či důraz na soukromí nebo osobní svobodu.
Na druhé straně představuje společenský étos vtělený do pravidel, kodexů či právních řádů, určitou generacemi ověřenou kulturní zkušenost. Přestože jeho slepé následování nemusí být ve všech případech na místě, představuje kodifikovaná zkušenost společenského étosu jeden z důležitých pramenů každého etického rozhodování.
Teorie smlouvy (kontraktarianismus) a diskursu
Podle teorií smlouvy (Rousseau, Locke, Hobbes) můžeme k tomu, co je správné, dojít na základě určité společenské dohody. V etice jde podle tohoto pojetí zejména o dodržování dohodnutých lidských práv, jejichž garantem je stát. Taková dohoda je nezbytná, protože předpolitický stav je charakterizován anarchií, válkou a nejistotou. Při rozhodování je třeba klást důraz na slušnost a spravedlnost. Podle Rawlse směřuje správné jednání k vytváření spravedlivé společnosti. Ta se vyznačuje maximální osobní svobodou, rovností příležitostí a minimalizací nerovností – ty mohou být jen takové, aby stávající stav přinášel nejchudším co možná největší výhodu.
Problematiku projednávání eticky konfliktních situací, ve kterých nestačí běžná pravidla žitého života, řešil J. Habermas. Podle něj je předpokladem rozhodování otevřená komunikace orientovaná na dorozumění, ve které je respektován princip univerzalizace a zásada etiky diskursu. Princip univerzalizace říká, že má-li být přijatá norma platná, musí všichni zúčastnění akceptovat následky a vedlejší účinky, které přinese její uskutečňování ve společnosti. Podle zásady etiky diskursu musí platit, že by norma dosáhla souhlasu všech zúčastněných, pokud by se mohli diskursu zúčastnit. Předpokladem diskursu je logická konzistence argumentace, dodržování pravdy, pravidel při rozdělování úkolů v argumentaci, atd. Podle K-O. Apla je třeba do komunikační pospolitosti připustit všechny komunikace schopné bytosti přítomnosti a budoucnosti – je tedy třeba hájit i zájmy budoucích generací.
Teorie smlouvy a diskursu vychází z předpokladu, že na etických zásadách je možné se dohodnout - lze ale pravdu skutečně odhlasovat? Na druhé straně z těchto teorií pramení důležitá a užitečná hlediska pro rozhodování: jaké řešení je v dané situaci nejspravedlivější? Jsou vytvořeny dostatečné podmínky pro nalezení shody? Souhlasili by všichni s přijatým řešením?
Deontologická etika
Deontologická etika vyhodnocuje správnost jednání podle úmyslu, respektive procesu, a nechává stranou jeho konkrétní dopady. Mezi deontologické směry patří tedy i výše nastíněné teorie smlouvy.
Mezi nejcharakterističtější rysy deontologických teorií patří víra v univerzální existenci mravního řádu, který je třeba bezpodmínečně respektovat. Takové přesvědčení najdeme například u stoiků: podle nich je bezpodmínečná ctnost hlavní povinností člověka, člověk nesmí při svém jednání vycházet z vlastního prospěchu, ale z povinnosti (podle Kleantha z Assu konáme-li druhým dobře s myšlenkou na vlastní prospěch, chováme se jako lidé, kteří krmí dobytče, aby jej potom mohli sníst). Mravní řád je součástí uspořádání vesmíru, nevzniká dohodou, ani se nemění v čase.
Podobné názory najdeme v indické Bhagavadgítě (část eposu Mahábharata). V situaci, kdy bojovník Ardžuna váhá, zda se má pustit do války se svými příbuznými a blízkými, kteří stojí na špatné straně, je pozemskou inkarnací boha Višnu utvrzován v odhodlanosti. Ideálem hinduistické etiky je akarma – takové jednání, které člověk koná proto, že je správné a v souladu s mravním řádem, nikoli pro případný zisk. Morální doporučení, která vyplývají z Mahábharaty, jsou ale mnohdy dvojsečná: hrdinové sice bojují za správnou věc, své nepřátele ale často poráží dost neférovými prostředky. Etika Mahábharaty je tak určitou kombinací etiky deontologické a teleologické. Ostatně stačí když si uvědomíme, že z Bhagavadgíty čerpal oporu pro své jednání jak Gándhí, tak i jeho vrah.
Z judaisticko – křesťanské tradice pochází i známé deontologické “zlaté pravidlo”: “co nechceš, aby jiní činili tobě, nečiň ty jiným.”
Deontologické jsou i etické teorie Aristotelovy a Tomáše Akvinského. Aristoteles je autorem konceptu “zlaté střední cesty”. V eticky konfliktních situacích je podle Aristotela důležité dozvědět se nejprve co nejvíce o posuzovaném problému. Pak je třeba zapojit rozum a identifikovat extrémy. Správné jednání leží uprostřed: je rovnováhou mezi nedostatkem a excesem (podle známého přirovnání znamená exces milovat všechny ženy, nedostatek nemít žádnou a správná cesta je milovat jedinou).
Tomáš Akvinský pracuje s pojmem “přirozený zákon” (lex naturalis). Přirozený zákon je vlastně souhrn určitých nelibovolných daností, které definují člověka. Člověk je stvořen Bohem jako dobrý, proto i přirozeně rozumí povinnostem a zákonitostem toho, jak se chovat. Úkolem rozumu je provádět konkretizaci těchto daných a vnitřně uvědomovaných pravidel na určitou situaci.
V novodobé západní filosofii je nejdůležitějším myslitelem deontologické etiky Immanuel Kant. Kantův slavný kategorický imperativ je pravidlo, které umožňuje posuzovat oprávněnost jednotlivých zásad (maxim). Kategorický imperativ je formulován několika způsoby, jeho základní definice zní: “Jednej tak, aby maxima tvé vůle vždy mohla být zároveň principem obecného zákonodárství.” Při posuzování určité zásady se tedy můžeme ptát: jaké by to bylo, kdyby se takovým rozhodnutím řídili všichni? Zvažuji-li, zda v určité situaci zalhat, mohu uvážit jaké by bylo, kdyby všichni lhali … Kategorický imperativ je mocný, byť poněkud strnulý nástroj. Kant vyjadřuje jeho zásady ještě několika způsoby: na základě přírodního zákona (určité jednání by se mohlo stát obecným přírodním zákonem) a zejména na základě přesvědčení o absolutní hodnotě osoby jako účelu o sobě: “Jednej tak, abys používal lidství jak ve své osobě, tak i v osobě každého druhého vždy zároveň jako účel a nikdy pouze jako prostředek.” S použitím této formulace můžeme odsoudit veškeré jednání, které je založeno na manipulaci s lidmi za účelem dosažení vlastního prospěchu.
Uplatnění kategorického imperativu v jeho základní formulaci se ale někdy může dostat do rozporu s naším mravním předporozuměním. Je například správné, aby se logicky odvozeného pravidla “mluvit vždy pravdu” držel třeba disident, vyslýchaný policií totalitního státu? Tuto určitou strnulost se snažil řešit W. D. Ross myšlenkou o intuitivní platnosti některých morálních pravidel, jejichž porušení je přípustné pouze jiným pravidlem v mimořádných podmínkách. Tato pravidla (Dodržovat sliby a nelhat – napravovat chyby způsobené jiným – spravedlivě rozdělovat dobro – prospívat ostatním – zdokonalovat se - vyjadřovat vděčnost – neubližovat jiným.) ovšem Ross chápe jako intuitivně zřejmé a neprokazatelné: pokud je někdo necítí, je prostě morálně slepý.
Deontologickým systémům bývá vytýkána jistá strnulost, závislost na neprokazatelných, intuitivně nazřených hodnotách či víře v mravní řád. Na druhé straně se řada zásad deontologické etiky stala základem našeho etického rozvažování. Zlaté pravidlo, kategorický imperativ, akarma i pravidlo zlaté střední cesty jsou nejdůležitější zásady, které se pokusím ve sporných oblastech informační etiky aplikovat.
Teleologická etika
Teleologická (konsekvencionalistická) etika zahrnuje směry, podle kterých je pro posouzení etické správnosti zvoleného řešení rozhodující výsledek. Nejdůležitější z nich je utilitarismus (J. S. Mill, J. Bentham). Podle utilitarismu žádné jednání není správné nebo špatné samo o sobě, rozhodující je, jaké přinese účinky. Správné jednání je proto takové, které přinese co největší užitek, co největší štěstí co možná největšího počtu lidí. Z hlediska liberálně ekonomických teorií (A. Smith) tedy není správné kritizovat továrníky za špatné životní podmínky dělníků (které byly na přelomu osmnáctého a devatenáctého století nelidské), ale soudit jejich jednání podle výsledku: větší zisky přinesou vyšší zaměstnanost a vyšší platy; postupné zlepšování životních podmínek - podvazování výroby - tento proces zpomalí.
Utilitarismus je na jedné straně velice praktický (viz například zvažování ekologických či politických rozhodnutí), na straně druhé vyvolává řadu výhrad:
Způsobené dopady je dopředu někdy obtížné odhadovat. Může se stát, že v dobré víře používáme špatné prostředky a dosáhneme špatných konců.
Uplatnění zásady “účel světí prostředky” se podepisuje na charakteru těch, kteří ho volí.
Utilitarismem nelze vysvětlit některé případy jednání, které intuitivně považujeme za správné: například rozhodnutí Sókrata nepřijmout nabídku útěku z cely smrti, odvahu Husa či disidentů stát si za svojí pravdou, byť opačný postoj by se jim jistě vyplatil víc.
Utilitarismus předpokládá, že lze srovnávat větší a menší dobro, větší a menší zlo. To je ale často nemožné a někdy nesmyslné.
Přesto je vyhodnocování dopadů našeho rozhodnutí důležitým kritériem rozhodování, které se pokusíme uplatnit i při posuzování kauz v oblasti informační etiky.
Egoistické teorie
Egoistické teorie jsou vlastně příkladem teleologické etiky, ovšem vztažené pouze na osobní blaho jednotlivce. Podle hédonismu (Aristippos z Kyrény, kyrénská škola) je správné jednání takové, které směřuje k naplnění naší potřeby slasti. Cílem jednání je co neslastnější život, etika je tedy jakýmsi uměním žít a užívat si. Protože ale žádná slast nemůže být trvalá a smysl života nám tak stále uniká, dochází Aristippův žák Hegesias k povážlivému závěru, že je lhostejné, zda žijeme, či ne. Čistý hédonismus hlásají také stoupenci moderní Satanistické církve.
Stanovisko podobné satanistickému zastával také F. Nietzsche, podle kterého určují život dvě síly: aktivní a reaktivní. Zatímco aktivní síla přitakává životu, reaktivní síla život popírá. Dobré je podle něj vše, co odpovídá přirozenému, tedy aktivnímu stavu: vše, co stupňuje vůli k moci, zdatnost, ctnost bez morálky, válka, síla; špatná je slabost, pokora, soucit, mír, atd. Obdobně chápe dobro etika satanistického Devatera: “Udeří-li tě někdo do tváře, rozbij mu druhou! – Vitalita, ne duchovno – Laskavost jen těm, kdo si jí zaslouží – Dobré jsou všechny tzv. hříchy, vedou-li k tělesnému či psychickému uspokojení”, atd.
K střízlivějšímu závěru došel Epikúros, podle kterého je slast spíše než vzrušení klid, nevzrušování se, život beze strachu z vyšších sil, nemocí či smrti. Pro Epikúra byla slast možnost žít slušný život, v izolaci od problémů vnějšího světa a v obklopení přátel.
Proti všem egoistickým teoriím je možné argumentovat kategorickým imperativem: pokud by se všichni podle nich chovali, zahynula by společnost v lepším případě na totální nezájem o řešení společných problémů a v horším na válku všech proti všem. Hédonismus moderní společnosti před námi otevírá past globálních problémů, jako je vyčerpávání přírodních zdrojů či růst znečištění. Je na nás, zda do ní opravdu spadneme ...
Postmoderní etické reflexe
Postmoderní autoři (Lyotard, Derrida) kritizují víru v univerzální platnost etických hodnot. Podle jejich názoru pramení každá taková víra z určité ideologie, resp. metanarativního příběh
Vloženo: 2.08.2011
Velikost: 520,00 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu IVT - Informatika a výpočetní technika
Podobné materiály
- IVT - Informatika a výpočetní technika - Úvod do informačních technologií
- IVT - Informatika a výpočetní technika - Úvod do informačních technologií
- IVT - Informatika a výpočetní technika - Úvod do informačních technologií
- 58 - Informační technologie - Úvod do informačních technologií
- E - Ekonomie - Kontrola marketingových plánů a informační soustava
- MKT - Marketing - Zlepšování služeb pracovníků v informačních centrech
- MNG - Management - Marketingový informační systém
- IVT - Informatika a výpočetní technika - Informační a dokumentový fond
- 111 - Informační procesy - Knihovna jako systém, tradiční dokumenty jako základní informační nosiče.
- ZSV - Základy společenských věd - Etika - úvod
- ZSV - Základy společenských věd - Etika
- BI - Biologie - Evoluce, všeobecná biologie, genetika, ekologie
- BI - Biologie - Genetika populací
- BI - Biologie - Genetika člověka
- BI - Biologie - Genetika
- BI - Biologie - genetika prokaryot, vazba genů
- BI - Biologie - genetika člověka - výzumné metody, dědičné nemoci a dispozice
- BI - Biologie - Genetika.doc
- BI - Biologie - vazba genů, genetika populací
- CH - Chemie - Chemická termodynamika, kinetika chemických reakcí, chemická rovnováha.doc
- CH - Chemie - Termochemie a chemická kinetika
- CJ - Český jazyk - Fonetika, rozvrstvení jazyka
- Z - Zeměpis - Světová energetika
- ZSV - Základy společenských věd - Etika, morálka, mravnost
- CJ - Český jazyk - Fonetika a fonologie
- ZSV - Základy společenských věd - Etika a etiketa
- ZSV - Základy společenských věd - Etika
- ZSV - Základy společenských věd - ETIKA1
- BI - Biologie - Genetika mnohobuněčných - gonozomální dědičnost
- BI - Biologie - Genetika člověka
- BI - Biologie - Genetika, dědičnost kvalitativních a kvantitativních znaků
- CH - Chemie - Chemická reakce,chemická kinetika
- CH - Chemie - Regulace biochemických dějů, energetika biochemických reakc
- ZSV - Základy společenských věd - Etika Osobnost jako interakce
- BI - Biologie - Genetika populace
- BI - Biologie - Genetika mikroorganismů
- BI - Biologie - Genetika zakladni pojmy, molekularni genetika, geneticke bu
- CH - Chemie - Reakční kinetika, chemická rovnováha
- CH - Chemie - Reakční kinetika, rychlost reakce
- BI - Biologie - Genetika eukaryoticé buňky
- BI - Biologie - Genetika populací malá populace, procesy narušující genetic
- BI - Biologie - Genetika prokaryotické buňky
- BI - Biologie - Genetika člověka dědičné choroby a dispozice, autozomální c
- BI - Biologie - Genetika člověka gonozomální choroby
- BI - Biologie - Průběh karcenogeneze, genetika člověka metody studia
- BI - Biologie - Stavba, genetika, tvar a životní cyklus bakterií
- ZSV - Základy společenských věd - etika
- BI - Biologie - Genetika organismů
- ZSV - Základy společenských věd - Etika
- BI - Biologie - Genetika člověka
- ZSV - Základy společenských věd - ETIKA
- ZSV - Základy společenských věd - PRAKTICKÁ A SOCIÁLNÍ ETIKA
- ZSV - Základy společenských věd - sociální skupiny, Praktická a sociální etika
- BI - Biologie - genetika 1
- BI - Biologie - genetika2
- CJ - Český jazyk - Estetika
- CJ - Český jazyk - estetikaa2
- CJ - Český jazyk - fonetika
- BI - Biologie - Genetika člověka
Copyright 2024 unium.cz