- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiáldalších slov a nebylo žádného rozmýšlení. Svatopluku Čechovi nelze nic odříci, ani nemocnému, hynoucímu druhu z Máje.Ještě si Čech vyžádal, abych jej zpravil o výsledku poslání svého, a tiše, jak přišel, odešel. Po jeho odchodu spěchal jsem na radnici, ke starostovi. Zastihl jsem ho již na Můstku, odcházejícího z radnice. Vlídně mne přijal, a když jsem mu vylíčil stav nemocného přítele i duševní jeho trýzeň, zvláště při tom zdůrazňuje, že konám poselství, uložené mně Svatoplukem Čechem, zmocnil mne starosta, abych nemocného ujistil, by se ničeho neobával.„Řekněte panu Škampovi,“ pronesl ke mně, „aby byl kliden, že nad ním budu držeti ruku.“Hned odpoledne spěchal jsem k nemocnému na Letnou. Slova starosty byla mi sice radostným poselstvím pro přítele, ale když jsem jej spatřil, sevřelo se mi srdce. Dostonával k smrti stejnou nemocí, jako před lety drahý můj bratr. Nebylo lze klamati se v tom.Jakmile jsem k němu byl uveden, jakmile mne zočil, usedavě se rozplakal. Chtěl ihned psáti starostovi a vyjádřiti mu díky, ale všecek se chvěl, ruce jeho se třásly. Ujistil jsem ho, že díky jeho ztlumočím sám. Po návratu od Škampy dopsal jsem Čechovi, kterak poselství mě dopadlo, a dobrý Čech byl šťasten, že příteli Škampovi aspoň v té věci zjednám klid. Od onoho dne jsem Svatopluka Čecha nespatřil.1Tato vzpomínka na Ignáta Herrmanna z Kvapilovy knihy O čem vím mě velice pobavila. Ukazuje, že nebyl jen nějakou továrnou na knížky nebo zmínkou v učebnicích, ale dýchající bytostí, která má své libůstky a očividně i malé zlozvyky. „Přítel Ignác provázíval mě s obvyklou důkladností a s neselhávající pamětí tou tehdejší Prahou a občas aspoň vzpomínkou zastavili jsme se v tékteré pozapomenuté už pražské hospůdce či hospodě, jejichž byl Ignát Herrmann za mlada znalcem nejdůkladnějším. Vždyť měl i svou proslavenou píseň s refrénem: „Všude jsem tancoval, jen v Lajpciku ne!“, v jejíž nastavovaných slokách dovedl vyjmenovati kdekterý pražský lokál, kdekterý pivovar a to podle ulic či městských čtvrtí jako v nejspolehlivějším adresáři.“2Mezi další jeho vzpomínky patří vzpomínka na Luďka Marolda, což byl malíř, ilustrátor a především dobrý přítel Ignáta Herrmanna.„Vzpomínám, co smutku a starosti nám způsobila, jeho ruka, když si ji Marold zranil. Je tomu snad asi deset let. Mladičký, asi dvacítidvouletý Marold účastnil se tehda kteréhosi zimního večera dlouhé a důkladné pitky na hradčanské „Vikárce“ pod svatovítským chrámem. Popíjel až do nepříčetnosti – a snad nebylo ani třeba popíjení přílišného, aby pozbyl chladné rozvahy. Když se schylovalo k rozchodu, vyhrnul se Marold rázem ze starobylé krčmy a nedaleko Vikárky střetl se s vojínem stojícím tu na stráži. Byv jim napomenut, popadl vojína za prsa nebo za krk. A když voják napřáhl bodák, aby jej probodl, prchal Marold zpět na Vikárku a sahaje po klice hmátl vedle, holou rukou prorazil skleněnou tabuli a hrozně se poranil střepinami v zápěstí. Byla to sice ruka levá, však ani té nesměl pozbýti, neboť třímala při práci paletu. Krev řinula se proudem z otevřených žil, přátelé nemohli krvácení zastaviti, dopravili umělce do nemocnice. Cestou asi dvakráte jim omdlel. Docházeli jsme k němu potom střídavě všichni, navštěvovali jsme Marolda, bledého jako to plátno, jimž byl oděn, a pohlíželi jsme s tesknou obavou na zraněnou ruku, ležící bezvládně podle těla, v tuhém obvazu, skoro voskově žlutou. Dlouho nebylo rozhodnuto, nebude-li v ní neblahý mladík zase bývalé vlády a ohebnosti.“3Podle Kvapila někdy Herrmann prožíval na pódiu „horké chvilky“, jednou z nich je tato vzpomínka: „Podnes vidím Herrmanna na jevišti v pestrém županu, jak si patrně podle příkazu své role a ještě víc zmožen její hereckou nesnadností utírá šátkem pot nejen s čela, ale po celé hlavě, což bylo jakési ústřední gesto jeho výkonu.“4A na závěr ještě jedna delší vzpomínka na Luďka Marolda: Za hovoru došlo také na jiné záležitosti života, zcela prozaické. Stěžoval si Marold, co zimy vytrpí ve svém gabonském bytě. Byl tu podzim, a v těch domech na druhém břehu řeky, obývaných samými mládenci, kteří z rána odcházeli a večer se navraceli, bylo citelně chladno, chladněji než na ulici. Taky Marold měl takový byt, v domě s tenkými zdmi. Netopeno pod ním ani nad ním, a Marold žertovně pronášel, že by mohl míti doma výčep piva. Měl arci pařížský krb, teplo však bylo právě jen v krbu, když v něm zatopeno. Ale usedl-li ku práci dva metry od krbu, křehly mu ruce. Okna byla jednoduchá.Rozhodl se konečně, že si pořídí plechová kamínka po příkladě jiných.Tak vydali jsme se jednoho dne do jistého bazaru, ne sice tak elegantního, jako je skladiště v Louvru, ale rovněž tak zásobeného. Bylo tam vše, nač jen pomyslíte. Může se v něm člověk narodit, může se dožíti stařeckého věku a netřeba, aby odtud vykročil. Všech potřeb životních jsou tu stohy. Od plenek dětských a kolíbek až do smutných – rakví a všeho, co jest mezi tím.Zde koupil Marold asi za dvanáct nebo čtrnáct franků malá železná kamínka a asi tři metry plechové roury k nim. Kamínka postavil doprostřed svého mládeneckého pokoje a rouru od nich zavedl do krbu.„A teď konečně se ohřívám,“ zvěstoval nám radostně druhý neb třetí den. „Ty krby za nic nestojí, ty hřejí jenom v novelách a románech.“ 5Obrázková přílohaNáhrobek Ignáta Herrmanna2. Ignát Herrmann 3. Rodný dům Ignáta Herrmanna 4. Ignát Herrmann5. Socha v Horním Mlýně6. Zámek v Chotěboři s výstavní síní věnované Ignátu Herrmannovi7. Chotěboř, rodiště Ignáta HerrmannaRecenze, studie a články„Herrmann strhuje lidem masky a portrétuje je podle skutečnosti, obnažuje jejich slabé stránky, zbavuje život konvenčního pozlátka; nemoralisuje, není tendenční, nedá se vydráždit k satiře; ukazuje prostě, jací jsou tito jeho lidé.“6„Ne
Vloženo: 2.04.2011
Velikost: 290,07 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2023 unium.cz. Abychom mohli web rozvíjet a dále vylepšovat podle preferencí uživatelů, shromažďujeme statistiky o návštěvnosti, a to pomocí Google Analytics a Netmonitor. Tyto systémy pro unium.cz zaznamenávají, které stránky uživatel na webové stránce navštívil, odkud se na stránku dostal, kam z ní odešel, jaké používá zařízení, operační systém či prohlížeč, či jaký má preferenční jazyk. Statistiky jsou anonymní, takže unium.cz nezná identitu návštěvníka a spravuje cookies tak, že neumožňuje identifikovat konkrétní osoby. Používáním webu vyjadřujete souhlas použitím cookies a následujících služeb: