- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálUNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCIPedagogická fakultaKatedra českého jazyka a literaturyANDREA KOLMANOVÁI. ročník – prezenční studiumObor: český jazyk-matematická výchovaIgnát HerrmannKolokviální práceOLOMOUC 2010Krátký medailonekIgnát Herrmann se narodil na samotě v Horním mlýně. Jeho matka byla dcerou nakladatele J. H. Pospíšila z Hradce Králové a otec byl nejdříve majitelem mlýna, později se z něho stal kancelářský písař. Základní vzdělání získal Ignát v Hradci Králové, kde strávil své dětství. Pokusil se o studium na střední škole, ale po prvním ročníku odešel do Prahy, kde se stal kupeckým učněm. Od roku 1873 pracoval v nakladatelství J. Otty, což byl zeť jeho strýce J. Pospíšila. Nejprve tam působil jako cestující příručí a administrátor, později se z něj ovšem stal redaktor humoristického časopisu Paleček. Velkým zvratem v jeho životě bylo, když byl roku 1881 přijat do Národních listů, nejprve jako administrátor a pokladník, ale o čtyři roky později se stal členem redakce jako soudničkář. Roku 1882 založil a sám redigoval časopis Švanda dudák, který zaplňoval svými prózami. Později se stal pravidelným fejetonistou nedělních vydání Národních listů, kde působil až do jejich zastavení roku 1918. Roku 1920 se však do Národních listů vrátil a působil tam prakticky do své smrti. Ignát Herrmann byl společensky velice činný. Byl místopředsedou a pak předsedou Máje, místopředsedou literárního odboru Umělecké besedy, členem Spolku českých žurnalistů, Svatoboru, Jednoty Svatopluka Čecha aj. Herrmann vstoupil do literatury jako energický samouk. Snažil se využít všech možností, a to především svého příbuzenství s nakladatelem J. Ottou, aby rychleji pronikl do literatury. Zpočátku se spíše uplatňoval jako autor příležitostných brožurek a drobných humoristických próz, kde se snažil navázat na dílo J. Nerudy, kterému věnoval i svou první beletristickou knihu Z chudého kalamáře. Jeho talent se ale více projevil až v dalších prózách sebraných knih Pražské figurky, v níž vytvořil typické postavy, žijící v historickém centru Prahy a v předměstském Podskalí. Názorně a do podrobností zde vykreslil jejich životní prostředí a styl i jejich duševní svět, často chudý na hlubší prožitky. V 80. letech se prohloubil jeho pohled na svět, především z pohledu psychologického, díky čemuž vznikla povídka Pan Melichar, kde Herrmann vytvořil typ „dobráka“, ochotného obětovat se pro druhé až k vlastnímu sebezničení. V polovině 80. let dosáhl vrcholu své umělecké tvorby románem U snědeného krámu. Vytvořil zde realistický obraz pasivního a poddajného hrdiny, který ztroskotává ve všech ohledech, tedy jako podnikatel, kupec i manžel a nakonec spáchá sebevraždu. Využil zde svých znalostí z kupeckého prostředí, což hrdinovi přidalo na realističnosti a svým vylíčením věcností připomínal romány E. Zoly. V 90. letech tento drsný styl vystřídal sice také realistický, ale humoristický a optimistický pohled na život, jehož důkazem je román Otec Kondelík a ženich Vejvara. Herrmann zde líčí podrobně životní styl svých postav, s kritickým odstupem, ale přesto s porozuměním a vlídností. Humor a znalost prostředí přinesli románu velikou popularitu. Nejcennější z Herrmannovi tvorby jsou vzpomínky, které začal ve své pozdní tvorbě uveřejňovat v Národních listech a které později vyšli knižně pod názvem Před padesáti lety.VzpomínkyNa první, čestné, místo jsem zařadila vzpomínku Ignáta Herrmanna na Svatopluka Čecha.Byla sobota 29. Prosince 1906, očekával jsem ohlášenou mi návštěvu přítele z Moravy. Asi k desáté hodině zazvonělo v předsíni a po chviličce nesměle zaťukáno na moje dveře. Vzchopil jsem se, ale do světnice nevstupoval přítel Moravan, nýbrž Svatopluk Čech. Hlava již stříbrná a nachýlená, postava sušší než jindy, jak se mi na prvý pohled zdálo, jako by se ztrácela. Neviděl jsem ho téměř půl třetího roku, od července 1904. A ke mně do bytu přicházel po prvé zas po dlouhých letech.„Nezlobte se, že vás vyrušuji,“ omlouval se, „ale nepřicházím ve vlastní věci. Jdu k vám rovně od přítele Škampy na Letné – snad víte, že je těžce nemocen.“Ó, věděli jsme to všichni, staří druzi Škampovi z Máje, věděli jsme, že již dlouho trpí, a proskakovalo mezi námi, že dny jeho života jsou sečteny.„Tedy víte, že přítel Škampa trpí srdeční vadou, nohy mu otékají, voda z nich prýští,“ pokračoval Svatopluk, jehož hlas náhle poněkud zdrsněl, a tvář jeho pokryla se vážným, lítostným výrazem. „Nemůže ani na lůžku odpočívat, již jen sedí v lenošce, jak je nemocí ztýrán, když ulehne, srdce se vzbouří. A stále jen pláče, aby nebyl dán předčasně do pense, obává se, že mu to hrozí.“Taky o tom jsem věděl. Řekl prý k němu jeho představený, jistý magistrátní rada, již při předešlém ochuravění jeho: „Přijde-li to na vás ještě jednou (totiž záchvat nemoci), sám budu naléhat, aby vás dali do pense.“Slyšel jsem to z vlastních úst přítele Škampy, stonajícího poslední nemoci. Takováto pohrůžka je totiž taky jedním z „léčebných prostředků“ byrokratických.„Dnes byl jsem zas u něho,“ pokračoval Čech, „dostal jsem zprávu, že se mu přitížilo. A tu vzpomněl taky na vás, a prý kdybyste to věděl, že byste ho neopustil. Slíbil jsem mu, že k vám dojdu, že vás o tom zpravím, a prosím vás tedy, ještě-li znám s panem starostou Grošem, abyste ho navštívili, s ním promluvil.“„A nemyslíte, pane Čechu, že vaše návštěva u pana starosty a vaše slovo u něho bylo by závažnější?“Čech jevil rozpaky.„Víte, příteli, já se s ním tak neznám, nevím, jak – nehněvejte se, že na vás ten úkol vkládám. Byl jsem rovněž v rozpacích. Řadu let již nepromluvil jsem se starostou ani slova, neměl jsem s ním žádných styků. Ozvala se ve mně obava, zda právě mé účastenství v té věci se setká s žádoucím účinkem. Nebylo však třeba
Vloženo: 2.04.2011
Velikost: 290,07 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2023 unium.cz. Abychom mohli web rozvíjet a dále vylepšovat podle preferencí uživatelů, shromažďujeme statistiky o návštěvnosti, a to pomocí Google Analytics a Netmonitor. Tyto systémy pro unium.cz zaznamenávají, které stránky uživatel na webové stránce navštívil, odkud se na stránku dostal, kam z ní odešel, jaké používá zařízení, operační systém či prohlížeč, či jaký má preferenční jazyk. Statistiky jsou anonymní, takže unium.cz nezná identitu návštěvníka a spravuje cookies tak, že neumožňuje identifikovat konkrétní osoby. Používáním webu vyjadřujete souhlas použitím cookies a následujících služeb: