- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálObsah:
Filosofie ( původ slova,def, úkol fil.,)………………………………………………….. 1
Tři zdroje filosofování ( údiv, pochybování, nejistota )………………………………... 2
Dělení fil. disciplín ( ontologie, gnoseologie, fil.antropologie )……………………….. 3
Dějiny filosofie
Indická filosofie ……………………………………………………………………….. 4
Čínské myšlení…………………………………………………………………………. 5
Antická filosofie ( Předsokratovská- 6-4-st.př.n.l – Milétská, Pýthagoras )…………… 6
Elejská, Heraklaitos, Antičtí atomisté…………... 7
Filosofie klasického období 5-4-st.př.n.l. Sokratés…………………….. 8
Platón……………………….. 9
Aristotelés…………………...10
Doba helénismu- 4st.př.n.l-5st.n.l. – Epikureismus, Stoicismus………..11
Skepicismus……………………...12
Středověká fil.( Období patristiky – A.Augustinus, scholastiky – T.Akvinský )………13
Renesanční fil. ( R.humanismus-E.Rotterdamský.R.reformace –J.Hus.M.Luther.
R. filosofie – G.Bruno, J.Kepler, G.Galilei )…………………………14
Baroko ( F.Bacon, R.Descartes )………………………………………………………..15
B.Spinoza, G.W.Leibniz…………………………………….…………………..16
J.A.Komenský………………………………………………………………………17
Anglický empirismus ( J.Locke ). Angl. osvícenství (G.Berkeley, D. Hume )……..18
Francouzské osvícenství ( F.M.Voltaire,D.Diderot,J.J.Rousseau )….……………...19
Německé osvícenství ( I.Kant ) ……………………………………………………..20
Německý idealismus ( G.W. Hegel, J.G.Fichte, Schelling )………………………..21
Fr. pozitivizmus (A.Conte) Angl. poz. (H.Spencer) Něm.poz (L.Feuerbech.…….…22
Marxismus ( K.Marx, B.Engels, V.I.Lenin)…………………………………………23
Filosofické směry 20. století. ……………………………………………………………26
Česká filosofie 20. Století ( T.G.Masaryk )…….……………………………………….23
J.Patočka…………………………………………………………24
V.Havel…………………………………………………………..25
Etika. Antická,Křesťanská etika, typy moderní etiky …………………………………..27
Přehled světových náboženství………………………………………………………….28
Křesťanství…………………………………………………………………………29 – 30
Islám………………………………………………………………………………..31 - 32
Judaismus……………………………………………………………………………….33
Hinduismus……………………………………………………………………….…….34
Buddhismus……………………………………………………………………………..35
Konfucianismus a taoismus……………………………………………………………..36
Sekty ( svědci Jehovovi, stoupenci Kršny, baptisté, satanismus ) ……………………...37
Řecké a Římské náboženství……………………………………………………………38
Filosofie
Filosofie – učení o nejobecnějších principech bytí a poznání ( myšlení).
věda o nejobecnějších principech vývoje přírody, lidské společnosti a myšlení.
Filosofie je nauka, jejíž základní východisko tvoří otázka o povaze celku světa a po místě člověka v něm. To, co se v tomto celku ukazuje jako nejdůležitější problém, jak mohou jednotlivé věci, jevy čí události, jednotlivá jsoucna, vůbec být. Co to znamená, že něco jest právě zde a právě tak, a jaký vztah má toto bytí k něčemu jinému.
(Filosofie se zabývá 3 základními problémy. 1. Fil. a problém bytí. 2. Fil. a problém poznání. 3. Fil. a problém člověka.)
Úkolem filosofie je vypracovávat obecnou soustavu na svět, místo a poslání člověka na světě.
Filosofie stojí na samém počátku rozumově vedeného lidského poznání a je tak zdrojem všech ostatních věd. Vznikla v klasické podobě v Řecku v 6.st. př. n. l. a její název odráží úctu, kterou měli první myslitelé k lidskému poznání.
Původ slova filosofie
Slovo filosofie pochází z řečtiny. Poprvé je prý použil Pýthagorás (kolem 580-500 před Kr.),
Některé prameny uvádějí, že to byl Hérakleitos z Efezu (550-448 př. Kr.)
avšak vlastní význam tomuto slovu dal až Sókratés (kolem 469-399 před Kr.)
Termín je složen ze dvou slov:
Filein – milovat, mít rád, sofia- moudrost. Doslova láska k moudrosti. Milovat moudrost.
Vědění jak žít, jak obstát v tomto světě. Moudrost filosofů spočívá v uvědomování si vlastní nedokonalosti a v považování moudrosti za nejvyšší hodnotu. ( před materiálním bohatstvím i profesionálním úspěchem. )
Znamená především touhu po vědění, jež by obsáhlo celou skutečnost a vyjevilo člověku smysl jeho života, počínání a usilování.
Říká se, že filosofie je přemýšlením. Ano, ale jen tak, že nás dříve naučí nevymýšlet si a raději se dívat a nechat se pro spatřené zaujmout.
Základní filosofické otázky jsou:
Jak vznikl svět? Co, kdo to způsobil? Je život po smrti? Jak máme žít na zemi?
Je za vším co se děje nějaká vůle nebo hlubší smysl? Existuje osud? Existují nadpřirozené síly? Jaký je smysl života? Jsou věci poznatelné? Jak máme poznávat? Jaké je postavení člověka ve světě, v přírodě. Existuje život i jinde než na zemi?……..
Filosofie se snaží pochopit vesmír a existenci člověka tak, aby život dostal cíl a význam.
Otázky:
Zkuste zinscenovat diskusi na téma „ Smrt“,“ Nekonečno“,“ Čas,“ „Věčnost.“
Tři zdroje filosofování
Zdrojů (podnětů) k filosofickým otázkám je mnoho. Tradičně se však uvádějí jako3 základní :
údiv
pochybování
3. nejistota
údiv – základní formou údivu je podiv nad tím, že vůbec něco, někdo existuje. (pažitka krásně kvete, většinou ji ani vykvést nedovolím)
Proč vůbec něco je?! Existence čehokoli. Co to znamená?! Duha – koloběh vody
Údiv – to znamená projevit nadšení, přiznat svou neznalost, nechat se zaujmout.
Jediné, co potřebujeme k tomu, abychom byli dobrými filosofy, je schopnost divit se!
Pochybování = nevěřit – zamýšlet se nad pravdou, snaha hledat pravdu. Hledání pravdy je smysl každého filosofa. Pochybujeme o světě, o sobě o „věčných pravdách“.
Setkáváme se s novým a novým překvapením. V tragických, mezních situacích ( nemoc, smrt blízkého…) se nám svět jeví úplně jinak. Vážíme si naprosto jiných hodnot. Začínáme svět vidět úplně jinak, začínáme pochybovat
Nenacházíme nic pevného, nic jistého. Začínáme mít silný pocit úzkosti, nejistoty.
Nejistota – vyvolává stálý strach o něco, o své blízké, o práci….
Epiktétos (řec. fil 50-135) řekl “Původ filosofie je ve skutečnosti naší slabostí a bezmocností.“
V Masloowově teorii hierarchie lidských potřeb pocit bezpečí patří do 2. skup.
5.seberealizace
společenské uznání
3. příslušnost ke skupině
2. ochrana před nebezpečím- pocit jistoty
Fyziologické potřeby
Není snadné žít stále s vědomím, že se před námi otevřela propast, že nám stále hrozí nebezpečí. ( Damoklův meč)
Situaci řešíme tak, že nebezpečí zastíráme nebo se můžeme zhroutit.
Většinou reagujeme:
Útěkem do anonymity a zapomnění.
(relaxace- vypnem, filatelie, různé sekty, sex….. extrém drogy……
Obratem k cynismu.
( popřením jakýchkoliv hodnot ve světě = nic nemá smysl, k bezohledným nelidským činům nebo k typu života „ urvi co urvi“….. extrém sebevražda..
Obratem do světa smyslu životních úkolů
(péče o rodinu, řešení zajímavého vědeckého úkolu, charita…
e) Posílením víry (přesvědčováním , že aspoň jedna jistota zůstane zachována. ( Ježíš
zemřel 3. dne vstal z mrtvých….Otázky. Str. 22. 1.2.
d) Otevření se světu v jeho problematičnosti
cesta ustavičného hledání našeho postoje. Cesta otázek filosofie..
Dělení filosofie
V průběhu vývoje filosofie se vytvořilo několik filosofických disciplin:
1.Ontologie – nauka o bytí, jsoucnu
Řecky on – jsoucno, logos – výklad, myšlenka, pojem
Nauka o jsoucnu a bytí. Pojem, název ontologie se začal užívat v 17. st.
(Aristotelés považoval nauku o jsoucnu a všem, co k tomu náleží, za část první filosofie - metafyzika)
Název vznikl z řeckého slova ON 2. pád ONTOS = jsoucí. To co jest. Každá věc má svoji existenci. Filosofové říkají, že je JSOUCNEM.
Člověka zajímá JAK a PROČ věci JSOU a KDE je pravá skutečnost bytí.
Druhou integrální část tvořily úvahy o nejvyšší bytosti, prvním hybateli a jeho životě.
2. Gnoseologie – nauka o poznání, filosofická teorie „poznání“
Řecky gnosis = poznání, vědění
Jako fil. disciplina vzniká v 2. pol 19. stol. S odvoláním na I. Kanta.
Zabývá se zkoumáním zákonitostí lidského poznání. Snaží se určit za jakých podmínek je poznání možné. Jak jsou věci poznatelné. Poznat lze i teoreticky. Součástí je logika. ( Logika - nauka o správném usuzování.)
3. Filosofická antropologie – nauka o člověku.
Řecky anthrópos – člověk
Zabývá se člověkem celkově, obecně. Co činí člověka člověkem.
Snaží se určit jeho postavení ve světě. Člověk se postupně stal obyvatelem 2 světů:
světa přírody
světa lidské kultury
Výraz antropologia se objevuje v kontextu renesančního myšlení během 16. st., nemá však ještě rámec fil. směru. Do fil . kontextu vstoupil termín během 17. st.
S ní je těsně spjata etika – nauka o správném jednání.
4. Praktická filosofie neboli etika – nauka o chování
Řecky éthos – zvyk obyčej
Předmětem zkoumání jsou hodnoty jako dobro, zlo, spravedlnost, ctnost, hrdost…Klade otázky typu: Proč mám jednat tak a ne tak? Jaký je smysl mého konání? Jak mám jednat? Co je dobro, co zlo, ctnost….
5. Estetika - nauka o krásnu
Postupně vznikaly disciplíny pomocné a doplňkové, z nichž se mnohé osamostatnily do vlastních vědních oborů: Sociologie, politologie, psychologie, logika, neformální logika………
Dějiny filosofie
Indická filosofie
Je nejstarší, kolébka lidské kultury. Vznikla 2000 – 1000 př. n. l. na území dnešní Indie.
Je obtížené rozdělit ji do přesných období. U většiny děl nelze říct století, ze kterého pochází.Také nelze jmenovat významné filosofy, jsou schováni za svými díly.
Její počátky souvisejí s tzv. brahmaismem tj. směr uctívající Brahmu jako boha stvořitele, později byl jeho kult nahrazen uctíváním Višny ( udržovatel ) a Šivy ( ničitel )
Ind. fil se utvářela na podkladě souboru textů.
Nejstaršími texty jsou:
VÉDY. (celá literatura ) Zahrnuje mýtické a náboženské myšlenky. Véd znamená náboženské vědění. Mají 4 části: Rgvéda Samavéda
Jadžurvéda Atharvavéda
Obsahují soubory hymnů, průpovědí, obětních formulí. Jsou neurčitého stáří různí autoři. Nejstarší 2000 let př.n.l. Z nich nejstarší a nejposvátnější kniha hinduismu je Rgvéd.
Védy sloužily též jako návody náboženských rituálů a byly k nim připojeny pozdější.
4 části obsahují mnoho kapitol:
BRAHMANY – (9-7.st. př. n. l.) detailní popisy ceremonií a jejich symbolického významu.
UPANIŠÁDY – (8-5. st. př.n.l.) – tajná učení.Návody ke správnému používání formulí při modlitbě, zaklínání, obětování. Upa – blízko, sad – sedět. Sedět blízko mistra. Určeno jen vyvoleným. Lze chápat jako soubory fil. meditací. Fil.str. 32
MANTRY – modlitební formule, modlitby.
SÚTRY- ( česky pojednání, paragraf, podstavec) další zdroj informací a indickém myšlení, jež jsou stručným obsahem předchozích knih.
Tyto díla především Upanišády rozvíjejí základní ideu indické fil. ,
koncept bráhmanu a átmanu.
atman- duše, dech, pravé já, individuální duše, která putuje při reinkarnacích.
( reinkarnace převtělování, stěhování duší, tedy nesmrtelné duše do nového smrtelného fyzického těla ). Rein – znovu karnace – vmasení = znovuvmasení. Tělo je smrt pro duši.
Představu koloběhu reinkarnací , který odpovídá charakteru v tomto či v minulých životech vykonaných činů (karman) a dosažení stavu, blížícího se dokonalosti.
Termín brahma je pův. označení kněze, příslušníka kněžské kasty bráhmanů.Modlitba, zaklínání. Átman se po smrti člověka chce spojit se světovou duší, splynout s božským řádem, v tom mu brání karma. Brahma je átmán v nás.
Karma – sanskrsticky. čin jednání, oběť, osud, pohyb. Značí ve filosofii véd skutky, podle jejichž morální hodnoty se rozhoduje o posmrtném bytí člověka. ( v obecném smyslu jde též o nauku o odplatě za vykonané skutky v předchozím životě ) Zlé skutky vedou k převtělení do nižší kasty i zvířete, dobré do vyšší.
Na tomto základě se konstituuje hinduismus –nejstarší a nejrozšířenější pův. indické náboženství. V Indii se též zrodil jeden z největších současných náb. směrů světa buddhismus.
Dochovala se i řada eposů (epos - rozměrná veršovaná skladba s pomalým tokem děje)
Mahábhárata – nejdelší, Višna se zjeví jako Kršna a pomáhá dobru. – vůbec nejdelší báseň. 200 000 veršů.Bůh Višnu se zjeví jako Kršna, pronáší poučení, pomáhá dobru.
Rámájana –( 8-st. př.n.l.) Višna se zjeví jako Ráma. líčí osud prince Rámy a jeho manželky Síty. Jeho boje s démony, jeho vyhnanství, panování. V 7 knihách se vyzdvihuje především tolerance, souboj dobra a zla a konečné vítězství dobra. Námět pronikl do řady ind.literatur. Obě rozvádí princip kast.
Čínské myšlení
Čínština nemá pův. termín pro filosofii. Vlastně až do začátku 20.st.n.l. byl pojem čisté filosofie Číně neznámý. Jeho místo zaujímaly pojmy učení, škola, cesta.
Počátky čin. fil. nejsou snadno zmapovatelné. Spadají do tzv. období klasiků, z něhož se dochovalo několik textů:
Kniha proměn česky – I-ťing čínsky (12.st. př.n.l. ) – Smyslem je dosažení harmonie.Pojednává o zvláštní dualismu. Nauce a JINU a JANGU. Dvou protikladech. Pasivním, temném, ženském JINU (zápor) a aktivním, světlém mužském JANGU.(klad)
Přírodní dění JIN a běh lidského života JANG jsou propojeny. Protiklady se doplňují. Výsledkem není vítězství jednoho, ale harmonie obou. Bílá tečka v černém poli, znamená, že se dobro i zlo prolínají a že v každém dobru je i kousek zla, v každém zlu kousek dobra, kolem sebe se točí, protože se navzájem doplňují.
Etapa vlastního rozvoje čin.fil. začíná mezi 6. - 5.st.př.n.l.
Z knihy proměn vycházely 2 významné osobnosti:
Lao-c´- Starý mistr.( starší současník Konfucia.) je autor knihy TAO – zakladatel taoismu .
Tao znamená cestu, metodu, princip pohybu světa.
„K dobrému se chovej dobře, ke zlému také.“
Zdůrazňuje harmonii vztahů lidí k sobě, k přírodě.. Zabýval se přírodním děním. (analogie evropské metafyziky)
Citáty:
„ Vědět, že nevím, toť nejlepší“. „ Znalost vlastních nevědomostí, je nejlepší součástí vašich vědomostí“.“Bohatství a postavení plodí pýchu, pýcha vyvolává pohromu“.“ Moudrý člověk je jako voda. Voda prospívá všemu a s ničím nesoupeří“. „ Nejmocnější je ten, kdo přemůže sám sebe“.“ Pravdivá slova nebývají příjemná, příjemná slova nebývají pravdivá.“Člověk, který stojí na špičkách, nemůže stát dlouho“ Žádný liják netrvá dlouho“
Konfucius ( 522 – 479 př.n.l.)
Nejvýznamnějším představitelem čínské filosofie, považován za největšího mudrce.
Zakladatel konfuncianismu. Zabýval se zejména etikou, kterou pojímal zároveň jako teorii vlády a uspořádání společnosti.
Zabýval se teorií morálky, mravností společenského chování. Hlavně ušlechtilostí a
povinností. Ušlechtilost spočívá v hledání správné cesty. Správná cesta je vzdělání, úcta k pořádku i k tradici, k předkům, rodičům.
Každý člověk má činit k čemu je určen, a má zachovávat normy spravedlivého mravního chování.
„ K dobrému se chovej dobře, ke zlému se chovej spravedlivě.“
(oproti taoismu působil spíše jako náboženský protipól buddhismu)
Citáty :
„Nečiň druhým, co sám nechceš.“„Šlechetný se nežene do řečí, ale spěchá do práce.“
„Učení bez myšlení je marné a zbytečné.“„ Sto mužů dokáže vytvořit tábor, ale jenom žena dokáže vytvořit domov.“„ Mladí potřebují radost a lásku, dospělí práci a přátelství, staří mír a pokoj.“„ „Činy konejme rozhodně, mluvme však obezřetně.“ „ Vědět je uznat, když něco víš, že to víš, a když něco nevíš, uznat, že to nevíš.“ Žádný inteligentní panovník nepřišel. Nikdo v království mne nechce za učitele. Nastal čas umřít.“
Antická filosofie ( řecká)
Antikou se nazývá období dějin a kultury starověkého Řecka a Říma.
Antická filosofie je však převážně řecká, římská filosofie na všechno jen navázala.
Antickou (řeckou) filosofii dělíme do 3 hlavních období:
Předsokratovská fil. ( 6. – 4. st. př. n.l.)
Filosofie klasického období ( 5. – 4. st. př.n.l.)
Doba helénismu ( 4. st. př. n. l. – 5 st. n. l .)
Předsokratovská fil. ( 6. – 4. st. př. n.l.)
Hlavním zájmem fil. byl svět ( kosmos) a hledání jeho základů = tzv. pralátky.
Nazývali se filosofové přírody. Zkoumali přírodu. Zabývali se výkladem podstaty přírody, jejich forem, jevů, změn… snaží se objasnit zákonitosti přírodního dění.
Nejznámější školy tohoto období byly:
Mílétská škola ( voda, vzduch)
Pýthagorás a jeho škola ( číslo)
Hérakleitos z Efesu a jeho škola ( vše je v pohybu, oheň)
Elejská škola (není nebytí je pouze bytí)
Antičtí atomisté ( atom)
Mladší fyzikové ( 4 pralátky – země, oheň, voda, vzduch )
Milétská škola ( voda, vzduch)
1. byl Thalés z Milétu (řecká kolonie v Malé Asii ) Jedná se o nejstarší materialistickou filosofií. Byl 1. kdo, si začal klást otázku „ Jak vznikl svět ?„
První názory v hledání základu všeho (pralátky) byly, že „ počátkem všeho je voda“, ta nese zemi. Voda je velmi proměnlivá ( tekutina, pára, led a sníh ) Má mnoho podob, poskytuje živobytí ( rybáři-moře.) Vše se živí vlhkem rostliny, ryby, lidé…
Prý se mu podařilo vypočítat zatmění slunce 585 př.n.l. Předpovídal počasí. Změřil výšku pyramidy pomocí jejího stínu v čase, kdy jeho stín měřil stejně jako on. Byl klasicky roztržitý. Na otázku proč nechce děti odpovídal z lásky k dětem.
Dalším názorem bylo, že počátkem všeho je vzduch.
Vzduch je neviditelný a přece jej základem života – dýchání. Dech je živoucí, neomezený.
Anaximenés - voda je stlačený vzduch. Snažil se vysvětlit duhu, zemětřesení. Země je plochou deskou ležící na hladině oceánu. ( v důsledku vlnobití vzniká zemětřesení)
Anaximandros z Milétu . Byl 1. kdo namaloval mapu země. Středem jeho pozornosti bylo nekonečno. Svět vznikl pod vlivem slunečního záření tam, kde se střetává voda a země.
Pýthagorás a jeho škola ( číslo)
Pýthagorás ze Samu – Vědec, matematik, filosof. Byl idealista.
Na rozdíl od svých současníků nahledal svět v pralátce, ale v prazákonu. (ten objevil v číslu)
Zakladatel náboženského spolku, který věřil ve stěhování duší. ( tělo označovali za hrob duše – převtělování duší a posmrtná odplata. – v duchu reinkarnace) Vytvořili si jakýsi stát ve státě na ostrově Samos.
Základem světa, všeho jsoucna je číslo Číslem lze vše vyjádřit, vše popsat. Každé číslo od 1 – 10 má prý zvláštní moc a význam.
Rozpracoval teorii hudební harmonie (závislost výšky tónu na délce struny a jejím napětí.)
Byl vegetarián, protože ve zvířeti je podobná duše jako v člověku.
Nechtěl se nazývat sofos = mudrc, přišlo mu to příliš troufalé, tak se nazval filosofos = přítel moudrosti.
Citáty:
„ Buď mlč nebo řekni něco, co je lepší než mlčení.“ „ Přátelství je rovnost.“
„ Nejkratší odpovědi Ano a Ne vyžadují nejdelšího rozmýšlení.“
„ Lidé nedbají o vlastní potomky, nýbrž je náhodně a naprosto lehkomyslně plodí a potom zcela ledabyle živí a vychovávají. To je nejhlavnější příčinou špatnosti.“
„ Zlo náleží k neomezenému a dobro k omezenému.“
Hérakleitos z Efezu a jeho škola ( vše je v pohybu, oheň)
Všímal si neustálé proměnlivosti věcí, poukazoval, že nic není stálé. Byl materialista-dialektik.. Podle Hérakleita nemoc dává poznat hodnotu zdraví, zlo hodnotu dobra, hlad nasycení, únava hodnotu klidu. Zakladatel iónské školy. Byl samotář, nesnášel davy, nepřítel demokracie, syn efezského krále, svou královskou hodnost podstoupil bratrovi z důvodů znechucení nad politickým vývojem v Efezu a kvůli svému rozhodnutí plně se věnovat fil.
Vše je v pohybu. Jak řekl. „ Vše plyne“
Vše je v přeměně bytí na nebytí. ( a naopak). Běh života je provázen neustálými protiklady.
Proto podle Hérakteita „Nikdy nevstoupíš 2x do téže řeky.“ ( protože i za nepatrný okamžik je jiná ) „toho, kdo vstoupí do řeky
Vloženo: 5.10.2010
Velikost: 419,50 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2024 unium.cz