- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálve vajíčku, střídají se S a M fáze)
- generační čas buňky = doba trvání buněčného cyklu
- regulace buněčného cyklu:
- ne všechny buňky mnohobuněčného organismu se dělí
- u rostlin se dělí pouze buňky dělivých pletiv (meristémů)
- u živočichů v dospělosti se dělí buňky jen tak, aby byla zajištěna obnova odumřelých buněk
- některé diferencované buňky trvale ztratily schopnost dělení
- regulátory – vliv na kontrolní uzel → až zastavení cyklu – G0 fáze
- aktivátory – hormony
- inhibitory- cytostatika – inhibují energetický metabolismus a tím dělení
- antibiotika – inhibují nejčastěji proteosyntézu či syntézu NK
- nahromadění zplodin, nedostatek živin, kontaktní inhibice
Polyploidizace rostlin
- buňky jsou triploidní, tetraploidní → větší (zvyšování výnosu u rostlin)
- prostřednictvím kolchicinu (alkaloid z ocúnu), který působí jako vřeténkový jed, zabraňuje rozestoupení chromozómů při dělení buňky (narušuje správný průběh dělení)
Diferenciace buněk
- buňky se přizpůsobují stavbou k funkci, kterou budou vykonávat
- všechny somatické buňky mnohobuněčného organismu mají stejnou genetickou informaci, ale ne celá je realizována → diferenční genová aktivita
- buňky si kromě základního enzymatického vybavení syntetizují pouze ty bílkoviny, které se vztahují k jejich funkci:- slinivka břišní – trávicí enzymy
- zrající erytrocyty – hemoglobin
- pokožkové buňky – keratin
- příčiny (ne zcela známé):
1. vzájemný vliv jádra a cytoplazmy – cytoplazma není zcela homogenní, při rýhování se jádra dostávají do různých prostředí
2. vnější prostředí
3. embryonální indukce — vzájemný vliv buněk v rámci zárodku (př. nervová trubice obratlovců vzniká vchlípením ektodermu tam, kde se k ektodermu zevnitř přiblížil mezoderm)
4. kontaktní inhibice – vzájemný dotyk buněk zamezí jejich růstu a dělení
5. hormony
- stupeň diferenciace buněk je různý:
→ reverzibilně diferencovaná buňka (rostlinná) – může se začít znovu dělit
→ ireverzibilně diferencovaná buňka – trvalá ztráta dělení (např.: erytrocyt – nemá ani jádro)
- diferenciace buněk mnohobuněčného organismu se projevuje:
1. tvar buňky – uzpůsoben funkcí
2. zmnožení funkčních struktur
- asimilační pletiva – chloroplasty
- mechanická pletiva – ztloustlá BS
- kořenové vlásky – pokožkové buňky kořene
- sval – myofibrily,
- žlázové buňky – ER a ribozómy
3. někdy ztráta základních struktur – cévy a cévice (zůstává jen BS), erytrocyty savců (ztrácejí jádro, mitochondrie)
Maligní transformace tkáňových buněk
- normální tkáňové buňky ztrácejí vlastnosti diferenciovaných buněk – mění se jejich metabolismus, nekontrolovatelně se dělí, mění se jejich povrch, nereagují na signály z okolí, nepůsobí kontaktní inhibice → vzniká maligní nádor (rakovina, karcinom)
- buňky ztrácejí vzájemnou soudržnost v tkáních, uvolňují se a mízou či krví se dostávají do vzdálených tkáni a orgánů → *metastázy
- proces vyvolávají karcinogenními faktory, které v buňce aktivují určité geny (onkogeny), jejichž produkty přispívají k maligní transformaci buňky
- karcinogenní faktory:
1. fyzikální – záření - ionizující – RTG a záření → leukémie, nádory prsou, žaludku, štítné žlázy
- neionizující – UVZ → kožní karcinomy a pigmentové nádory (=melanomy)
2. chemické
- poprvé popsány v 18. st. londýnským chirurgem Percivalem Pottem – zvýšený výskyt karcinomu šourku u kominíků vlivem kouřových zplodin
- 1895 – aromatické aminy v barvivech → nádory močového měchýře
- azbest – nádory pohrudnice
- dnes více než 300 chemických karcinogenů, hlavně:
a) polycyklické aromatické uhlovodíky – benzpyren, benzantracen (složky dehtu – cigaretový kouř)
b) nitrosaminy – do těla z ovzduší, kouření, z potravy (uzeniny, konzervy, dusitanová sůl, dusičnany ve vodě) → rakovina žaludku
3. biologické
a) produkt plísně Aspergilus flavus – aflatoxiny → nádory jater
b)viry- 1911 – virus Rousova sarkomu u kuřat
- hepatitida B, C → nádory jater
- virus Epstein-Barrové – nádory krevního a mízního systému
- některé papilomaviry – nádory děložního čípku
- virus HIV – Kaposiho sarkom a lymfomy
- léčba:
1. chirurgické odstranění
2. ozařování – brzdí dělení buněk, ale postihuje i ostatní dělící se buňky
3. cytostatika
4. perspektivní – stimulace diferenciace buněk
Stárnutí buněk
- stárnoucí buňky - snižují obsah vody až o 15%
- zpomalení metabolismu, transportu
- hromadění odpadních látek
- hromadění chyb v DNA
- stáří buněk - nervové – stejně staré jako organismus
x epiteliální buňky, erytrocyty – mladé
- každá buňka má geneticky naprogramovaný počet dělení (lidské 50-60 generací –)
Hayflickův limit = maximální počet buněčných dělení (mitóz), které může prodělat somatická buňka. Jeho podstatou je zejm. postupné zkrácení telomer pod kritickou délku, která již neumožňuje další replikaci chromozomu. U lidských somatických buněk je maximální počet dělení kolem 50, po překročení limitu se již buňka nemůže dělit a vstoupí do období senescence, které může vyústit v apoptózu. H. l. neplatí pro embryonální a kmenové buňky a rovněž pro buňky maligně transformované (rakovinné) či od nich odvozené buněčné linie
Fyziologická smrt buněk:
- geneticky naprogramovaný, regulovaný proces
a) embryogeneze – tvorba dutin,… (vývoj prstů ruky)
b) likvidace nebezpečných buněk – nádorové buňky, buňky infikované viry
c) zánik starých a opotřebovaných buněk – obnova kůže, střevního epitelu
d) zánik nepotřebných buněk – likvidace je výhodnější než výživa
• apoptóza – rozpad jádra, svraštění buňky, ale membrána zachována → nevzniká zánět (fagocytóza okolními buňkami)
• lysozomální smrt – zvyšování počtu lyzozómy → autofagie (strávení vlastními enzymy z lysozómu)
Nefyziologická smrt buněk:
• nekróza – není geneticky naprogramována – dochází k ní působením nepříznivých vlivů (teplota, záření, toxiny) → poškození membrán („vylije“ se do okolí), rozpad organel, autolýza → zánětlivá reakce okolních buněk
Rozdíl mezi živočišnou a rostlinnou buňkou:
rostlinná buňka nemá: - lyzozómy
- centrioly
- bičíky
živočišná buňka nemá:- chloroplasty
- vakuoly
- buněčnou stěnu
- plazmodezmata
3. Maturitní otázka
Vloženo: 20.12.2010
Velikost: 2,28 MB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu BI - Biologie
Podobné materiály
- BI - Biologie - Prokaryotická, eukaryotická buňka
- BI - Biologie - Atributy živé hmoty, viry, eukaryotická buňka- stručně
- 11 - Základy somatologie - Buňka
- Bi - Biologie - Prokaryorická buňka
- BI - Biologie - buňka - příjem, výdej látek, osmotické jevy, přeměna látek, buněčné dýchání
- BI - Biologie - buňka - rozmnožování, buněčný cyklus, růst
- BI - Biologie - buňka - syntéza důleživých látek
- BI - Biologie - Buňka význam a stavba.doc
- BI - Biologie - Buňka
- BI - Biologie - Eukaryotní buňka
- BI - Biologie - Prokaryotická buňka
- BI - Biologie - Bunka
- BI - Biologie - Buňka
- BI - Biologie - Bunka
- BI - Biologie - Buňka 2
- BI - Biologie - Buňka
- BI - Biologie - Rostlinná buňka, pletiva a stavba vegetativních orgánů
- BI - Biologie - Živočišná buňka a tkáně
- BI - Biologie - Buňka
- BI - Biologie - Buňka
- BI - Biologie - Prokaryotická buňka- bakterie
- BI - Biologie - bunka
- BI - Biologie - rostilnna bunka
- BI - Biologie - zivocisna bunka
- BI - Biologie - Prokaryotická buňka
- BI - Biologie - Prokaryotická buňka
Copyright 2024 unium.cz