- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálEukaryotická buňka
Velikost:10-100 μcm
červená krvinka savců 7μm, lidské vajíčko 200μm, vaječná buňka ptáků několik cm, rostlinná buňka 50μm
Tvar: živočišná buňka – velká tvarová rozmanitost (viz. tkáně) – oválný, kulovitý, kubický, cylindrický,…
Stavba
Jádro (nucleus, karyon)
- většinou 1 jádro (nálevníci 2 jádra), vymizelo u vysoce specializovaných buněk (erytrocyty u savců)
- jaderná membrána = karyolema
- 2 biomembrány – mezi nimi perinukleární prostor→ otvůrky, jaderné póry pro transport látek (RNA, bílkoviny)
- karyoplazma – obsahuje chromatin
- tvořen nukleozómy = 1,75 závitu DNA + 8 molekul histonů (bílkoviny)
- chromatin tvoří chromozómy – viditelné jen při dělení, kdy jsou spiralizované, ztluštělé a zkrácené (2 chromatidy spojené v centromeře)
- jadérko (nucleolus) – v karyoplazmě – není ohraničeno membránou, tvořeno RNA a bílkovinou
- probíhá syntéza r-RNA
- funkce – uložena genetická informace (replikace, transkripce)
Ribozómy
- probíhá proteosyntéza = syntéza bílkovin
- skládá se z 2 podjednotek složené z r-RNA + bílkoviny
- polyzóm - více ribozómů na vláknu m-RNA
Endomembránové struktury
1. Endoplazmatické retikulum
= soustava propojených zploštělých váčků, napojené na jadernou membránu
a) drsné – na povrchu ribozómy → syntéza bílkovin
b) hladké – bez ribozómů → syntéza sacharidů, tuků (fosfolipidy, cholesterol), syntéza biomembrán, transport látek
2. Golgiho aparát
= soubor váčků
- funkce:- úprava produktů syntetizovaných v endoplazmatickém retikulu → sekreční váčky (do cytoplazmy) – výdej látek z buňky = exocytóza (enzymy, hormony)
- odškrcováním z Golgiho aparátu vznikají lyzozómy, peroxizómy
- Golgiho aparát v rostlinné buňce = diktozóm → syntéza materiálu pro stavbu buněčné stěny
3. Lyzozómy
- váčky obsahující hydrolytické enzymy → nitrobuněčné trávení živočišné buňky (hlavně fagocytující buňky – prvoci, leukocyty)
- mohou vypuzovat svůj obsah mimo buňku → trávení okolní tkáně (např.: osteoklasty odbourávají kostní tkáň)
- autofágie – trávení vlastních nepotřebných struktur (recyklace)
4. Peroxizómy
- enzymy oxidázy (tvoří H2O2)
- enzymy katalázy (rozkládají H2O2)
5. Vakuoly (pouze rostlinné buňky)
- ohraničeny membránou (= tonoplast) + uvnitř buněčná šťáva (mění se chemické složení = buněčná inkluze – snižování obsahu kyselin a zvyšování obsahu cukrů při zrání ovoce)
- funkce:- zásobárna vody, cukrů, bílkovin, anorganických iontů (K+, Na+, Cl-, …)
- turgor (= tlak – určuje pevnost pletiv)
- rozklad látek
- obsahuje látky toxické pro cytoplazmu – alkaloidy, třísloviny, barviva rozpustná ve vodě (antokyany)
6. Semiautonomní organely
- vlastní DNA a ribozómy, obal ze dvou biomembrán, množí se dělením
a)mitochondrie – vnitřní membrána zřasena v kristy – obsahuje enzymy dýchacího řetězce (oxidativní fotofosforylace)
b)plastidy
→ bezbarvé
• leukoplasty
- v heterotrofních pletivech (kořen, oddenek, hlízy)
- ukládání zásobních látek – amyloplasty (škrob), proteinoplasty, elaioplasty(tuky)
→ barevné
• chromoplasty
- karotenoidy červené, xantofyly žluté → zbarvení (kořen mrkve – karoten, rajče – lykopen)
- mohou vznikat z chloroplastů – např.: žloutnutí listů
• chloroplasty
- chlorofyly – fotosyntéza
- tylakoidy – světelná fáze/temnostní fáze stroma (fotofosforylace)
Cytoskelet
= síť bílkovinných vláken – tvoří vnitřní kostru buňky, umožňuje pohyb
a) mikrotubuly = duté trubičky, Ř 25 nm, tvořené tubulinem
- stavba dělicího vřeténka (=centriola)
b) mikrofilamenty = dvojité řetízky, Ř 7 nm, tvořené aktinem
- pohyb organel, zaškrcování buňky, svalové buňky
c) intermediální filamenty ( Ř 10-15nm
- oporná funkce hlavně tam, kde buňky vystaveny mechanickému tlaku (v kůži převážně keratin – výztuha)
Centriola
= dělicí tělísko
- poblíž jádra – 2 kolmo na sebe postavené trubičky, jejichž plášť je tvořen 9 sadami tří mikrotubulů → kolem zvláštní cytoplazma (=centrosféra), ze které paprsčitě vybíhají vlákna mikrotubulů (=astrosféra)
- centrozóm = centriola + centrosféra + astrosféra → organizační centrum dělicího vřeténka
Organely pohybu
a) řasinky (cilie) – mnoho krátkých bičíků
b) bičík (flagellum)
- ohraničen membránou
- 9 periferních dubletu mikrotubulů + 1 centrální dublet – zakotveny v cytoplazmě bazálním tělískem (kinetozóm) a bazální destičkou
Buněčná stěna
- u rostlinných buněk, pevná, permeabilní (= propustná)
- struktura podobná železobetonu – celulózové mikrofibrily + amorfní hmota (hemicelulózy, pektiny, bílkoviny)
- střední lamela = buněčná stěna mezi dvěma sousedními buňkami po jejich rozdělení (vzniká při dělení buňky splýváním váčků Golgiho aparátu)
a) primární BS – u rostoucích buněk, pružná
- roste intususcepcí = přidáváním nových mikrofibril mezi existující
b) sekundární BS – u nerostoucích buněk, mikrotubuly tvoří svazky
- roste apozicí = přikládáním nových vrstev směrem dovnitř buňky → redukce vnitřního prostoru → tloustnutí BS – pravidelné, nepravidelné (schodovité, síťovité, šroubovité,…)
- typická pro buňky vodivých a mechanických pletiv (např.: sklereidy = kamenné buňky, které zpevňují například stěnu pecek)
- materiál pro BS – Golgiho aparát a endoplazmatické retikulum
- buněčná stěna ztěžuje komunikaci sousedních buněk, proto jsou v ní kanálky (= plazmodermy), kterými procházejí plazmatické provazce
- u vyšších rostlin se mohou do BS ukládat látky:
a) anorganické – inkrustace (CaCO3, SiO2)
b) organické – impregnace
→ lignifikace (= dřevnatění) – lignin
→ suberinizace (= korkovatění) – suberin
→ kutinizace (* kutikula) – kutin
- funkce: mechanická pevnost pletiv, dává buňce tvar, zamezuje prasknutí v důsledku osmotického příjmu vody
Cytoplazmatická membrána
- semipermeabilní (= polopropustná) → zajišťuje výměnu látek s okolím
- stavba:- lipidy (fosfolipidy) + steroidy (cholesterol u živočichů)
- bílkoviny – integrální (v hydrofóbní oblasti) a periferní (dotýká se integrální bílkovin) → transportní, enzymová a receptorová funkce
- na lipidy a bílkoviny mohou být navázány i sacharidy (glykoproteiny, glykolipidy) → sacharidové části vyčnívají nad dvojvrstvu do prostředí a tvoří glykokalyx (charakterizuje povrch b
Vloženo: 20.12.2010
Velikost: 2,28 MB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu BI - Biologie
Podobné materiály
- BI - Biologie - Prokaryotická, eukaryotická buňka
- BI - Biologie - Atributy živé hmoty, viry, eukaryotická buňka- stručně
- 11 - Základy somatologie - Buňka
- Bi - Biologie - Prokaryorická buňka
- BI - Biologie - buňka - příjem, výdej látek, osmotické jevy, přeměna látek, buněčné dýchání
- BI - Biologie - buňka - rozmnožování, buněčný cyklus, růst
- BI - Biologie - buňka - syntéza důleživých látek
- BI - Biologie - Buňka význam a stavba.doc
- BI - Biologie - Buňka
- BI - Biologie - Eukaryotní buňka
- BI - Biologie - Prokaryotická buňka
- BI - Biologie - Bunka
- BI - Biologie - Buňka
- BI - Biologie - Bunka
- BI - Biologie - Buňka 2
- BI - Biologie - Buňka
- BI - Biologie - Rostlinná buňka, pletiva a stavba vegetativních orgánů
- BI - Biologie - Živočišná buňka a tkáně
- BI - Biologie - Buňka
- BI - Biologie - Buňka
- BI - Biologie - Prokaryotická buňka- bakterie
- BI - Biologie - bunka
- BI - Biologie - rostilnna bunka
- BI - Biologie - zivocisna bunka
- BI - Biologie - Prokaryotická buňka
- BI - Biologie - Prokaryotická buňka
Copyright 2024 unium.cz