- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiáles srdce tu chladnost strýce (vrah), který usedl na trůn a chová se jako by se nic nedělo – chladnost, přetvářka, chtíč po moci)
dále do toho zasahuje – nešťastná láska = Ofellie, která nakonec spáchá sebevraždu.
Celé dílo je doprovázeno Hamletovými úvahami a myšlenkami – stavy a pocity, které vyplývají na povrch
Nacházíme zde i vnitřní Hamletovy monology – melancholie a psychologie úvah a vlastního tázání samy sebe, proč to tak, jak se to může dít a jestli je to doopravdy nebo snad bdí. Snaží se pochopit lidskou existenci a chování lidí.
Mluví se svým druhým já.
Vedlejší, ale i důležité linie
Herci – ztvárňují divadlo pro království – Hamlet tím vyvolá nepokoje u krále a značné pochyby nastanou mezi ostatními služebníky, zda je Hamlet blázen nebo tím něco naznačuje. Královi intriky jsou však silnější než samotný rozum ostatních a poštve všechny proti Hamletovi (kromě Horacia = věrný služebník, přítel) –
Siln vliv intrik, lidské krutosti, přetvářky, nespravedlnosti, zrada
II. KOMPOZICE
Hamlet se pohybuje v dílu ve dvou rovinách. Jedna je vážná a pomstychtivá, druhá vyjadřuje Hamletovo "šílenství". Hamletova "šílená" rovina mluví ve slovních hříčkách, kterým okolí nerozumí, zatímco pomstychtivý Hamlet uvažuje racionálně a chladně.
Chronologické uspořádání témat v díle
III. JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY
Typické jsou Hamletovy dlouhé filozofické monology, v nichž se snaží pochopit smysl lidské existence. Stylově se autor pohybuje od vtipných, sarkastických poznámek až po vážné výstupy tragických postav trýzněných neklidem (královna Gertruda, král Claudius, Hamlet, Ofélie).
jazyk zastaralý, ale spisovný
postavy vedou filozofické monology i dialogy
slovní hříčky (hl. Hamlet)
konstans (div divoucí)
metonymie ( Řím stanul; svět ho zval)
personifikace (A hvězda vláhy, jež vládne oceánům, zatměním, jak v soudný den, se na smrt rozstonala.)
ornans (krvavá rosa)
přirovnání (odešel jak hříšník na půhon; plášť jako půlnoc)
oxymorón (s plesáním teskným)
perifráze (jsem až příliš na tom božím slunku)
rýmy (Proč tedy to, co každému se stane, tak pro tebe se zdá být neslýchané?)
litotes (Vím dobře, Výsosti, že nejste nepoučen)
IV.POSLÁNÍ, POSELSTVÍ TEXTU
Každý zločin je nakonec potrestán, člověk nemůže klidně žít se svými hříchy (Tak bezhlavě se snaží vina skrýt se, že strachy z vyzrazení vyzradí se). Nástrahám ale podléhají i spravedliví a dobří lidé. Život a osud je nevyzpytatelný.
Autor vytvořil dílo, nad kterým se čtenář musí při Hamletových filosofických úvahách pozastavit a přemýšlet o nich. William Shakespeare chtěl v tragédii hlavně zachytit krizi hrdiny a celé intrikující a násilnické společnosti toužící po moci. Hrdinu popsal neobyčejně rozmanitě a složitě.
Renesanční autoři
Se projevuje podobně jako malířství, dává důraz na člověka, jeho vlastnosti a „putování“.
Představitelem byl např.
Dante Alighieri (1265 – 1321). Nucené vyhnanství z rodného města, po němž do smrti nepřestal toužit, sny o sjednocení Itálie a prožitek lásky k Beatrice, zanechalo stopy v jeho nejznámějším díle Božská komedie. Božská komedie obsahuje 3 oddíly: Peklo, Očistec a Ráj. Je to obdivuhodný pokus o umělecké zobrazení problému celého tehdy známého světa od biblických mýtu přes starověké dějiny až k Dantově přítomnosti.
Francesco Petrarca (1304 – 1374). Petrarca zdokonalil způsob psaní sonetů, neboli znělek, které převzal od francouzských básníků – příkladem jsou „Sonety Lauře“.
Na vzniku renesační novely má největší vliv Giovanni Boccaccio (1313 – 1375) souborem novel Dekameron.
Ve Francii byl představitelem Francois Villion (1431 - ?). V básnické Závěti, zvané též Velký TESTAMENT, jednom z nejpozoruhodnějších děl pozdní středověké lyriky, se zamýšlí nad svým pohnutým životem a své hříšné činy omlouvá chudobou a krutým osudem.
Současníci (
Lope de Vega (1562 – 1635) (napsal před 1200 dramat) a Miguel de Cervantes (1547 – 1616) a Francouz Francois Rabelais (1494 – 1553), jehož nejznámějším dílem je satirická kniha Pantagruel (1532) a Gargantua (1534)..
Vloženo: 12.03.2011
Velikost: 70,50 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu CJ - Český jazyk
Podobné materiály
- 1 - Český jazyk - Čtenářský deník
- CJ - Český jazyk - čtenářský deník
- CJ - Český jazyk - čtenářský deník
- CJ - Český jazyk - čtenářský deník
- CJ - Český jazyk - čtenářský deník
- CJ - Český jazyk - čtenářský deník
- CJ - Český jazyk - čtenářský deník
- CJ - Český jazyk - čtenářský deník
- CJ - Český jazyk - Čtenářský deník - Evžen Oněgin
- UCE - Účetnictví - Daňová evidence-vedení deníků
- CJ - Český jazyk - Deník Anny Frankové
- UCE - Účetnictví - Rozpočetnictví, americký deník
Copyright 2024 unium.cz