- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiál4.p. = 2.p.sg., 3.+ 6.p.sg. -ovi, 1.p.pl.: -i, -é, -ové: ž.)
biologická a mluvnická životnost nejsou shodné (národ - gram.neživotné, nebožtík - gram.životné)
Mluvnické kategorie sloves:
Osoba
číslo jednotné
1.os. osoba (persona) : trojí : jed.č. : 1.os. (podmět vyjadřuje mluvčího - čtu)
2.os. (podmět je adresát děje - čteš)
3.os. (podmět je někdo jiný než mluvčí nebo adresát - čte)
číslo množné
1.os. (děj se vztahuje ke skupině + mluvčí - čteme)
2.os. (podmět je adresát děje + ostatní mimo mluvčího - čtete)
3. os (podmět je někdo jiný než mluvčí a adresát - čtou)
pozn. - jen 3.osobu mají slova neosobní (prší); 3.os. může vyjadřovat i všeobecný podmět (Povídali, že mu hráli.)
číslo (numerus): jednotné (singulár) a množné (plurál)
posuny: autorský plurál (mykání) - přejdeme k výkladu (=já)
plurál majestatikus - zesílení významu - My, Karel IV., jsme rozhodli
vykání, onikání
čas (tempus):
objektivní = základní (vzhledem k okamžiku promluvy) : přítomný, minulý, budoucí
relativní = poměrné (vzhledem k jinému ději) : současnost, předčasnost, následnost
způsob (modus) : vyjádření vztahu děje ke skutečnosti:
oznamovací - indikativ (vyjadřuje děj reálný)
rozkazovací - imperativ (vyjádření výzvy)
cpodmiňovací - kondicionál (vyjádření nereálnosti obsahu - podmínka, přání)
slovesný rod (genus verbi): vyjádření vztahu mezi původcem (popř.cílem) děje a podmětem věty
arod činný (aktivum): podmět = původce děje (předmět = cíl děje) - podmět něco dělá (Žák píše.)
brod trpný (pasivum): podmět = cíl děje - s podmětem se něco děje (Žák je chválen.)
- pasivum opisné : pomocné sloveso být + příč.trpné; vyjadřuje stav, výsledek děje (Obchody byly zavřeny.)
- pasivum zvratné: nezvratné sloveso + se; vyjadřuje opakovanou činnost, děj (Obchody se zavírají večer.)
6) slovesný vid (aspekt) - schopnost slovesa vyjádřit týž děj podle různého chápání jeho průběhu
nedokonavost (děj neohraničený - zpívat)
dokonavost (vyjadřují děj jako dokončený - zazpívat, dozpívat)
slovesné třídy a vzory : třídy : -e, -ne, -je, -í, -á
Skladba (syntax)
- nauka o mluvnické a významové stavbě věty, o stavbě souvětí
- slovesné věty obsahují vždy sloveso (věty jednočlenné, dvoučlenné, souvětí).
Základní větné členy:
podmět (subjekt) S:
mluvnická shoda s přísudkem a nezávislý na jiném členu
vyjadřuje původce děje (chlapec zpívá), nositele činnosti(listí se zelená), vlastnosti(obraz by krásný), stavu(všichni byli zdrávi) a někdy i cíl děje (obilí se sklízí)
nejčastěji vyjádřen podstatným jménem v 1.pádě(slunce hřeje), příd.jm.(sytý hladovému nevěří), zájmenem (já tam nejdu), číslovkou (mnoho jich nepřišlo), infinitivem (pomáhat je lidské), jiným slovním druhem (Výborně se neslo sálem)
otázka 1.pádu (kdo?co?) + přísudek
podmět může být:
nevyjádřený (je zřejmý z tvaru slovesa, z jeho koncovky : Pavel byl pokárán. Zavři okno.)
všeobecný (blíže neurčený, ale osobní, např.všichni, lidé, někdo :Říkali to v rozhlase.)
neurčitý (neznámý neživotný původce : Na půdě to zapraskalo.)
zájmenný (užívá se při důrazu, kontrastu, citovém zabarvení, hovorově, potřebujeme-li podmět rozvít)
u slovesa nebýt může být podmět v 1.p., nebo i v 2.p.(genitiv záporový) :Nebylo tam ani živáčka.
sloveso (predikát) P:
nezávislý na jiném větním členu; shoda s podmětem (shoda podle přednosti rodu nebo podle smyslu)
vyjadřuje děj (Petr pracuje), přisuzuje někomu činnost, vlastnosti (Je mladý), stav (Spí), změnu stavu(Petr omládl)
je vyjádřen určitým slovesným tvarem, jménem se sponovým slovesem, jménem bez spony
otázka : co dělá podmět? co se děje s podmětem?
přísudek může být:
slovesný (predikát verbální - Pv) je vyjádřen určitým sloves.tvarem plnovýznamového slovesa a s podmětem vytváří predikační dvojici - shoduje se s ním v osobě a čísle, příp. ve jmenném rodu (Pavel čte.)
slovesně jmenný (predikát verbonominální - Pvn) je vyjádřen tvarem slovesným neplnovýznamového slovesa + výraz jmenné povahy = přísudek složený a to:
se sponovým slovesem : spona (být, stát se) + podst.jm.,příd.jm.,příslovce - být není spona ve významu existovat (Zahrada je krásná. Šaty jsou mi dobře).
s modálním slovesem : modál. sloveso + infinitiv plnovýznam. slovesa (Otec se musel vrátit).
s fázovým slovesem : fáz. sloveso (udává počátek, průběh, konec děje) + infinitiv plnovýznam. slovesa (Začal se učit němčinu).
s kategoriálním slovesem : abstraktní substantivum dějové nebo stavové + sloveso dát(rozkaz), vést(jednání), činit (příkoří), uzavřít(mír), složit(slib), mít(pocit)
přísudek neslovesný (predikát nominální - Pn) : věty neobsahuje určité sloveso, ale dělí se na část podmětovou a přísudkovou (přísloví - Sliby, chyby; oznámení, nadpisy, telegramy, citoslovce jako predikát - Myš šup do díry; ...)
VALENCE : schopnost slova (zvláště slovesa) vázat na sebe větné členy s určitým významem a v určitém tvaru, tj. možnost doplňovat slovo (přísudek na sebe váže podmět, předmět, přísl.určení); podmět + přísudek = gramatická shoda
věta dvojčlenná: takové věty, které obsahují podmět a přísudek (mohou obsahovat i další členy rozvíjející)
věta jednočlenná: takové věty, které neobsahují podmět; slovesa, která tvoří jednočlenné věty, nemohou mít u sebe podmět a jsou vždy ve tvaru 3.os.j.č. rodu středního - jsou to slovesa neosobní, bezpodmětná (Přitížilo se mu. Prší. Bolí ho v krku.)
Větné členy rozvíjející
predikace = přisuzování: mezi podmětem a přísudkem (přísudkem se přisuzuje tomu, co je označeno podmětem, nějaká vlastnost, činnost) a vyjadřuje se shodou (Věrka trhala)
koordinace = přiřazování:
mezi větnými členy - ke každému větnému členu mohou být současně přiřazeny další členy stejné větné platnosti - vznikají několikanásobné větné členy
vztahy:
slučovací (malá a neposedná); spojky : a, i, ani, jak-tak, jednak-jednak
(teplo, ba až horko); spojky : ba, dokonce, ba i, nejen - ale i
odporovací (kufřík menší, ale hezčí); spojky : ale, avšak, sice- ale
(napij se vody nebo mléka); spojky : nebo, anebo, buď - nebo
příčinný; spojky: neboť, totiž, vždyť
důsledkový; spojky: proto, tedy, tudíž, a tak
rekce = řízenost: člen řídící určuje pád závislého jména; uplatňuje se v předmětu, neshod. přívlastku, neshod.doplňku (trhat blatouchy, trhání blatouchů)
rozvíjející větné členy:
přívlastek (atribut) At:
závisí na podst. jménu a rozvíjí ho, gram.shoda v rodě, čísle, pádě
vyjádřen příd. jm. (zimní krásy), zájmenem(naše zem), číslovkou(tři žáci), podst. jm. v pádě prostém(krásy hor) nebo předložkovém(lyžaři z Prahy), infinitivem(touha vyniknout), příslovcem(místo nahoře)
otázka: jaký? který? čí?
druhy:
ashodný: - shoduje se s podst. jm. v rodě, čísle, pádě (skloňuje se s ním) a stojí před podst.j m. a je vyjádřen adjektivem, zájmenem, číslovkou
neshodný: neshoduje se substantivem a stojí zpravidla za podst. jm. a je nejčastěji vyjádřen substantivem nebo přivlastňovacím zájmenem
holý: nerozvitý žádným větným členem (červené květy)
rozvitý: základem bývá rozvíjené adjektivum (rychle se měnící počasí)
několikanásobný: adjektiva jedné významové věty, jejichž pořadí lze zaměnit; odděleny čárkou nebo souř. spojkou a (červené, žluté a bílé)
postupně rozvíjející: řídící substantivum se rozvíjí nejdříve jedním adjektivním přívlastkem, pak celé spojení dalším, neoddělují se čárkou (současný český básník)
volný:
vyjadřuje doplňující vlastnost, ale nepodstatnou a odděluje se čárkou
bývá rozvitý, stojí za řídícím substantivem, jeho základem je příd.jm.
přístavek je někdy považován za druh volného přívlastku (zahrada, obehnaná drátěným plotem, byla vzorně upravená)
těsný: vyjadřuje podstatnou vlastnost, neodděluje se čárkou a může být rozvitý a stojí před nebo za řídícím substantivem (žáci přihlášení do soutěže se shromáždí před školou)
předmět (objekt) O:
závisí na slovese nebo na příd. jm., závislost je vyjádřena rekcí; vyjadřuje osobu, zvíře nebo věc, kterou děj přímo zasahuje, na kterou se orientuje, nebo které se obsah předmětu týká;
je vyjádřen podst. jm. v pádě prostém nebo předložkovém (těšit se na prázdniny), zájmenem, infinitivem a vyskytuje se ve všech pádech mimo 1. a 5.p.
příslovečné určení (adverbiale) Ad:
- závisí na slovese, příd.jm. (uskutečněný podle přání), příslovci (velmi dobře), závislost je vyjádřena přimykáním a přísl.urč. vyjadřuje okolnosti a vztahy děje
- druhy:
a) místa Adl: ot. kde? odkud? kudy? kam?
b) času Adt: ot.: kdy? odkdy? dokdy? jak dlouho? jak často?
c) způsobu Adm: jak ?
d) míry: ot. jakou měrou? do jaké míry? kolik?
e) příčiny Ade: vyjadřuje příčinnou souvislost dějů
- důvod Ade: ot.: proč? z jakého důvodu?
- účel Adf: ot.: proč? za jakým účelem?
- podmínky Aded: ot.: za jaké podmínky?
- přípustky Adee: vyjadřuje nesoulad, příčina je neplatná (přes nepříznivé počasí odešel do hor)
doplněk (atribut verbální) Atv:
dvojí závislost: na podstatném jm. (podmět nebo předmět) a zároveň na slovese
Děvčata tancovala bosa. x Bosá děvčata tancovala.
závislost je vyjádřena shodou s řídícím substantivem a řízeností (vazba slovesa)
vyjadřuje vlastnosti podst .jm. za jistého děje nebo je mu dějem přisuzována (zvolili Jiřího králem)
je vyjádřen adjektivem (Otec se vrátil unaven/ý); substantivem; číslovkou (Petr doběhl první); zájmenem; infinitivem (viděl ho utíkat)
doplněk může být shodný (přišli žízniví) a neshodný (vyučil se zedníkem)
doplněk závisí na plnovýznamovém slovese nebo na jmenném přísudku (spona)
Věta podle záměru mluvčích
- druhy vět podle záměru mluvčího:
oznamovací: něco oznamujeme, prostě sdělujeme nebo něco tvrdíme
tázací:
otázky doplňovací - obsah tázacího slova (např. Kdo to byl?)
otázky zjišťovací - odpovídáme ne ně "ano" - "ne" (Budeš zítra doma?)
otázky vylučovací (Půjdeš se koupat, nebo zůstaneš doma?)
žádací - vyjadřují:
přímý rozkaz, instrukci, vybídnutí - věty rozkazovací (užití rozkazovacího tvaru, infinitivu)
přání nebo žádost - věty přací
- věty, v nichž se silně uplatňuje vyjádření citového stavu nazýváme - věty zvolací (mají vždy na konci vykřičník)
Souvětí
- větný celek složený ze dvou nebo více jednoduchých vět
- mluvnicky:
závislé (Vv)
nezávislé (Hv)
- věta, která závisí na Vv je věta ř í d í c í (i H i V)
- věty spojujeme v souvětí spojkami a vztažnými zájmeny
- souvětí:
souřadné:
nejméně 2Hv
poměry:
slučovací = jsou si rovny (a, i, ani, nebo, ... i bez spojovacího výrazu)
stupňovací = druhá věta stupňuje význam první věty
odporovací (ale, avšak, jenž, nýbrž)
vylučovací = obsahy se vylučují (buď ... a nebo, ať ... ať)
důsledkové = první věta udává příčinu nebo důvod druhé věty (proto, tedy, tudíž, a proto)
příčinné - důvodové = příčinu vyjadřuje druhá věta
podřadné:
má 1Hv a jednu nebo více vět vedlejších
druhy vedlejších vět:
podmětná = vyjadřuje podmět věty řídící (kdo, co, že)
předmětná = vyjadřuje předmět (že, aby, kdo, co, kde, kam - pád.ot.)
přívlastková = vyjadřuje přívlastek k podstatnému jménu řídící věty (kde, kdy, kdo, který)
doplňková = vyjadřuje doplněk (jak, kterak)
přísudková = vyjadřuje přísudek jmenný věty řídící (jak - př. Posluchárna je, jak by nabil)
příslovečná = vyjadřuje příslovečné určení a rozvíjí přísudek
typy:
místní
způsobová (míry)
příčinná = důvodová
přípustková (I kdyby trakaře padaly, přijdu)
Hypotaxe a parataxe
HYPOTAXE = stav závislosti, vztah mezi Hv a Vv, i 2 Vv
PARATAXE = vztah parataxe je vztah mezi větami - vztah souřadnosti (Dveře vrzly a vešel učitel) - vztah vět na stejné úrovni (mohou být tak i spojeny 2 Vv)
Interpunkce
- kdykoliv se setkají dvě věty, ať už kteréhokoli druhu, oddělují se čárkou
- výjimku tvoří případy, kdy jsou dvě věty ve vztahu souřadnosti (obě hlavní nebo vedlejší) spojeny A, I, NEBO (v platnosti slabě vylučovací) - tehdy se čárkou neoddělují
- před spojovacími výrazy: A PROTO, A TEDY, A TAK, A PŘECE, I KDYŽ, I KDYBY - píšeme čárku
- když je věta vložena do řídí věty, tak ji oddělujeme čárkou z obou stran
- když je mezi věty hlavní v poměru slučovacím (a) vložena vedlejší věta, pak se píše čárka před spojkou A
- před A se píše čárka i tehdy, když vedlejší věta stojí před spojkou A
- když stojí před spojovacím výrazem vedlejší věty jiná spojka než A, klademe čárku před první spojku (říkal, že když )
- když stojí před spojovacím výrazem příslovce : PRÁVĚ, TEPRVE, JEN, ZVLÁŠTĚ, ZEJMÉNA - píšeme čárku před příslovci
- NEŽ, JAKO - oddělují věty i větné členy - čárka se píše tehdy, oddělují-li věty
Český jazyk – mluvnice http://www.pozemni-stavitelstvi.d2.cz
http://www.pozemni-stavitelstvi.d2.cz
Vloženo: 9.09.2011
Velikost: 195,00 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu CJ - Český jazyk
Podobné materiály
- 2354 - ČESKÝ JAZYK - český jazyk
- CJ - Český jazyk - Německy psaná lit.v českých zemích
- CJ - Český jazyk - český realismus
- LIT - Literatura - Český surrealismus
- CJ - Český jazyk - Národní obrození v českých zemí
- CJ - Český jazyk - Písemnictví v českých zemích v 9.- 14. století
- CJ - Český jazyk - Realismus český
- CJ - Český jazyk - Český romantismus 19. století
- D - Dějepis - Nástup Habsburků na český trůn_ doba rudolfinská
- D - Dějepis - Postavení českých zemí v Habsburské monarchii
- LIT - Literatura - Slovanské kořeny našeho písemnictví a vznik českých literárních památek v době raného feudalismu
- LIT - Literatura - Český realismus
- LIT - Literatura - Český romantismus
- 1 - Český jazyk - Český humanismus
- Právo - Základy práva - Právo v českých zemích
- CJ - Český jazyk - Český naturalismus
- D - Dějepis - Český stát za posledních Přemyslovců a Lucemburků
- LIT - Literatura - OHLASY PÍSNÍ ČESKÝCH-čelakovský
- D - Dějepis - Revoluce v českých zemích (1848)
- D - Dějepis - Český stát ve vrcholném středověku
- CJ - Český jazyk - Literární vývoj v českých zemích od 9. do 13. století
- D - Dějepis - Renesance a humanismus v Českých zemích
- D - Dějepis - Revoluce 1848 v Českých zemích
- D - Dějepis - Český stát za posledních Přemyslovců, gotická kultura
- D - Dějepis - Rozvoj Českých Zemí 2
- CJ - Český jazyk - Německy psaná literatura v Českých zemích
- CJ - Český jazyk - Český humanismus
- CJ - Český jazyk - Český realismus
- VV - Výtvarná výchova - Český kubismus
- CJ - Český jazyk - Humanismus a renesance v českých zemích
- CJ - Český jazyk - Národní obrození v českých zemích a literatura
- Z - Zeměpis - GEOPARK Český ráj
- D - Dějepis - Český stát za posledních Přemyslovců a Lucemburků
- LIT - Literatura - Raný český humanismus
- LIT - Literatura - Český film v exilu Jiří Voráč
- CJ - Český jazyk - Český a slovenský romantismus
- D - Dějepis - Cesky premyslovsky stat
- D - Dějepis - Cesky stat za vlady Lucemburku
- LIT - Literatura - Husitství, český humanismus
- LIT - Literatura - Český humanismus a baroko
- LIT - Literatura - Český realismus
- CJ - Český jazyk - Renesance a humanismu ve světě i v českých zemích (13. 17.
- CJ - Český jazyk - Český romantismus a vyvrocholení Národního obrození!
- D - Dějepis - Český stát a husictví
- D - Dějepis - český země v 17 století
- D - Dějepis - ROZVOJ ČESKÝCH ZEMÍ 2
- CJ - Český jazyk - Cesky realismus
- CJ - Český jazyk - Evropský a český romantismus
- CJ - Český jazyk - Český humanismus
- D - Dějepis - NOVOVĚKÝ ČESKÝ STÁT A SPOLEČNOST
- D - Dějepis - NÁSTUP HABSBURKŮ NA ČESKÝ TRŮN, VÝVOJ MONARCHIE DO PORÁŽKY DRUHÉHO STAVOVSKÉHO ODBOJE
- D - Dějepis - ČESKÝ STÁT ZA JIŘÍHO Z PODĚBRAD, VLÁDA JAGELLONCŮ, ZMĚNY V EVROPĚ A VE SVĚTĚ
- D - Dějepis - český stát za posledních přemyslovců 2
- D - Dějepis - ČESKÝ STÁT ZA POSLEDNÍCH PŘEMYSLOVCŮ
- CJ - Český jazyk - F. L. Čelakovský - Ohlas písní českých
- CJ - Český jazyk - vznik česky psané literatury
- CJ - Český jazyk - Český naturalismus
- D - Dějepis - VĚDA, KULTURA A UMĚNÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH V 19. STOLETÍ, NÁSTUP MODERNÍCH SMĚRŮ V UMĚNÍ A ARCHITEKT
- D - Dějepis - Český stát od Břetislava I
- D - Dějepis - český stát v době vrcholného středověku
- D - Dějepis - Český stát v období vrcholného středověku
- ZSV - Základy společenských věd - PRÁVNÍ ZÁKLADY ČESKÉHO STÁTU, ČESKÝ ÚSTAVNÍ VÝVOJ OD ROKU 1848
- D - Dějepis - ČESKÝ STÁT V 11 A 12.STOL.
- LIT - Literatura - Husitství, český humanismus
- LIT - Literatura - Český realismus
- Z - Zeměpis - Počátky veřejných knihoven v českých zemích do roku 1918
- CJ - Český jazyk - Cesky a slovensky romantismus
- CJ - Český jazyk - REALISMUS ČESKÝ A SVĚTOVÝ
- CJ - Český jazyk - Realismus český
- CJ - Český jazyk - Český Romantismus + slovenský
- D - Dějepis - Osvícenství v českých zemích
- D - Dějepis - český feudální stát
- D - Dějepis - Český stavovský odboj 1618-20, třicetiletá válka
- D - Dějepis - Český stát od Břetislava I
- D - Dějepis - Český stát za posledních Přemyslovců a Lucemburků
- LIT - Literatura - Evropská renesance a český humanismus v literatuře
- LIT - Literatura - Český literární romantismus
- LIT - Literatura - Český realismus a naturalismus
- LIT - Literatura - Vznik cesky psane literatury, umeni gotiky
- 14 - Informační procesy - Prekoordinované alfanumerické selekční jazyky
- 15 - Informační procesy - VĚCNÉ POŘÁDÁNÍ INFORMACÍ A SELEKČNÍ JAZYKY
- CJ - Český jazyk - Indoevropské a neindoevropské jazyky
- CJ - Český jazyk - jazykové skupiny
- CJ - Český jazyk - Jazykověda (lingvistika) a její disciplíny
- CJ - Český jazyk - jazykověda a její disciplíny
- CJ - Český jazyk - Národní jazyk a jeho útvary
- CJ - Český jazyk - Původ a vývoj českého jazyka
- CJ - Český jazyk - Vývoj české jazykovědy
- CJ - Český jazyk - Zvuková stránka jazyka
- CJ - Český jazyk - řeč a jazyk
- CJ - Český jazyk - Disciplíny jazykovědy
- CJ - Český jazyk - Fonetika, rozvrstvení jazyka
- CJ - Český jazyk - Indoevropské jazyky
- CJ - Český jazyk - Indoevropské jazyky
- CJ - Český jazyk - Jazyk a získávání informací, slovníky
- CJ - Český jazyk - JAZYK A ZÍSKÁVÁNÍ INFORMACÍ
- CJ - Český jazyk - Jazyk spisovný a útvary nespisovné
- CJ - Český jazyk - Jazykové styly, slohotvorní činitelé, stylistika
- CJ - Český jazyk - Národní jazyk a jeho útvary
- CJ - Český jazyk - Národní jazyka a jeho diferenciace
- CJ - Český jazyk - Práce s jazykovědnými příručkami
- CJ - Český jazyk - Slohové rozvrstvení jazykových prostředků
- CJ - Český jazyk - Slovanské jazyky
- CJ - Český jazyk - Vztah zvukové a grafické stránky jazyka
- CJ - Český jazyk - Zvuková stránka jazyka
- CJ - Český jazyk - Čeština a příbuzné jazyky, vývoj jazyka
- CJ - Český jazyk - Čeština jako národní jazyk
- 1 - Český jazyk - Zvuková stránka jazyka
- CJ - Český jazyk - Indoevropske jazyky
- CJ - Český jazyk - Zvuková stránka jazyka
- CJ - Český jazyk - Disciplíny jazykovědy
- CJ - Český jazyk - Jazykový rozbor textu
- CJ - Český jazyk - Jazykověda a její disciplíny
- CJ - Český jazyk - Přehled indoevropských, zvláště slovanských jazyků
- CJ - Český jazyk - Zvuková stránka jazyka
- CJ - Český jazyk - Základní jazykové příručky
- CJ - Český jazyk - STRUKTURA DÍLA A JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY
- CJ - Český jazyk - Vývoj českého jazyka
- CJ - Český jazyk - Vývoj českého pravopisu Národní jazyk Vypravování
- CJ - Český jazyk - Jazykove rodiny
- IVT - Informatika a výpočetní technika - Jazyk Pascal
- IVT - Informatika a výpočetní technika - Rozdělení programovacích jazyků
- IVT - Informatika a výpočetní technika - Skriptovací jazyky
- CJ - Český jazyk - Jazyková forma a kodifikace, jazyková kultura
- CJ - Český jazyk - Jazyková norma a kodifikace, jazyková kultura
- CJ - Český jazyk - Jazykové styly a slohotvorní činitelé
- CJ - Český jazyk - Maturitní otázka č.7- Počátky a vývoj literárního jazyka na
- CJ - Český jazyk - Slovanské jazyky v rámci jazyků indoevropských
- CJ - Český jazyk - Struktura jazyka, jazykověda, její disciplíny a vývoj
- CJ - Český jazyk - Zvukova stranka jazyka
- CJ - Český jazyk - Cestina a jazyky pribuzne
- CJ - Český jazyk - Zvuková stránka jazyka.doc
- CJ - Český jazyk - Jazyky, které oblivňují slovní zásobu
- CJ - Český jazyk - Řeč a Jazyk
- CJ - Český jazyk - Zvuková stránka jazyka
- CJ - Český jazyk - Jazyk a racionální studium textu
- CJ - Český jazyk - Jazyk a získávání informací
- CJ - Český jazyk - Jazyk spisovný
- CJ - Český jazyk - Jazykové styly a slohotvorní činitelé
- CJ - Český jazyk - Jazykověda a její disciplíny
- CJ - Český jazyk - Přehled vývoje jazyka
- CJ - Český jazyk - Přehled vývoje naší jazykovědy
- CJ - Český jazyk - Zvuková podoba jazyka
- CJ - Český jazyk - jazyk jako nástroj myšlení a dorozumívání
- CJ - Český jazyk - mluvnice - vznik a vývoj českého jazyka
- CJ - Český jazyk - Zvuková stránka jazyka
- LIT - Literatura - Vývoj českého jazyka
- CJ - Český jazyk - INDOEVROPSKÉ JAZYKY
- CJ - Český jazyk - Jazykové prostředky
- CJ - Český jazyk - Cestina-nar.jazyk
- CJ - Český jazyk - graficka a zvukova stranka jazyka
- CJ - Český jazyk - Graficka str.jazyka
- CJ - Český jazyk - Jazyk a myšlení
- CJ - Český jazyk - Jazykové skupiny
- CJ - Český jazyk - Jazykověda a její disciplíny
- CJ - Český jazyk - puvod jazyka
- CJ - Český jazyk - ROMANTISMUS, SLOVANSKÉ JAZYKY, VYPRAVOVÁNÍ
- CJ - Český jazyk - Slovanské jazyky
- CJ - Český jazyk - vyvoj jazyka na nasem uzemi
- CJ - Český jazyk - Vztah spisovatelů k národu a jazyku
- CJ - Český jazyk - Zvuková stránka jazyka
- IVT - Informatika a výpočetní technika - Programovací jazyky. Algoritmizace
- IVT - Informatika a výpočetní technika - systematické selekční jazyky
- CJ - Český jazyk - Jazykový materiál
- PSY - Psychologie - Specifické vývojové poruchy řeči a jazyka
- Z - Zeměpis - Obyvatelstvo sveta rasy narody jazyky nabozenstvi
- CJ - Český jazyk - Pocatky pisemnictvi na nasem uzemi a vyvoj jazyka do konce 14. s
- CJ - Český jazyk - mluvnice
- CJ - Český jazyk - Mluvnice
- CJ - Český jazyk - mluvnice
- CJ - Český jazyk - mluvnice - administrativní styl
- CJ - Český jazyk - mluvnice - Odborný styl
- CJ - Český jazyk - mluvnice - Polovětné konstrukce, odchylky od větné stavby
- CJ - Český jazyk - mluvnice - Publicistický styl
- CJ - Český jazyk - mluvnice - Slovni zasoba,slovniky
- CJ - Český jazyk - mluvnice - Souvětí podřadné, souřadné
- CJ - Český jazyk - mluvnice - Umělecký styl
- CJ - Český jazyk - mluvnice - Zvuková stavba
- CJ - Český jazyk - mluvnice -Mluvnické kategorie jmen a sloves
- CJ - Český jazyk - Mat ot mluvnice
Copyright 2024 unium.cz