- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálČeský jazyk - mluvnice
Dne: 30. listopadu 2002
OBSAH:
Obsah
Čeština - národní jazyk Čechů
Hlavní zásady spisovné výslovnosti
Slovní zásoba
Jazykověda a její disciplíny
Mluvnický význam slov a větná spojení
2
3
6
8
11
13
Čeština - národní jazyk Čechů
čeština se vyvinula během tisíciletého vývoje našeho národa
pro národ představuje jazyk jednotící znak, i když není znakem jednoho národa (němčina, angličtina)
národní jazyk je historický jev a jeho slovní zásoba se mění v závislosti na době
je mnohovrstevný a reprezentativním útvarem jazyka je jazyk spisovný, který vznikl na základě nářečí užívaného v centru země
středočeské nářečí a čím dále, tím více odchylek (nejvíc na Moravě)
v dnešní době dochází ke stírání nářečí z důvodu rozvoje dopravy, stěhování lidí, vlivu sdělovacích prostředků a škol
zůstávají tu nářeční znaky společné pro větší oblasti
nadnářeční útvary = interdialekty (obecná čeština, i.hanácký)
rozdíly jsou patrné ve slovní zásobě (vesnice - dědina) a ve tvarosloví a hláskosloví
česká nářečí : - 3 oblasti : středočeská, severovýchodočeská, jihozápadočeská, ale převládají znaky obecněčeské
obecná čeština je v konkurenci se spisovnou češtinou
sociální diferenciace:
profesní mluva - mluva různých povolání
slang - mluva zájmových skupin (vojenský, sportovní, myslivecký)
argot - mluva deklasovaných vrstev (zlodějský) - některá slova přešla do hovorové češtiny
Norma a kodifikace
norma:
uznávané soubory společenských dorozumívacích zvyklostí
nejsou dány nějakou institucí, ale utváří se postupně v dorozumívacím styku
n. pravopisná - podrobná a jednoznačná
n. výslovnostní - mnohem méně jednotná
n. tvaroslovná - důležitá vzhledem k velkému množství tvarů (volnější kodifikace)
kodifikace:
uzákonění zpracování normy spisovného jazyka (příručky, slovníky, pravidla)
za současný jazyk se považuj jazyk posledního půl století
procesy vývoje -
intelektualizace
terminologizace
determinologizace - termíny se přesouvají z oblasti odborné do oblasti méně odborné
stylová diferenciace - osamostatnění publicistického a administrativního stylu od odborného
integrace - prostředky dříve nespisovné se stávají
internacionalizace - přejímání a tvoření
O původu a vývoji českého jazyka
evropské jazyky se vyvinuly z jednoho jazykového základu (ve starých slovech někt.evr.jazyků jsou nápadné shody)
indoevropský jazyk, který však nikde není dochován, zřejmě nebyl jednotný a vývojem na velkém území se rozrůzňoval
Indoevropské jazyky
indoíránské : patří sem indické j. (staroindické památky) a íránské j. (perština)
řecký
italické : nejstarší je latina a z ní vznikla ital., francouz., španěl., rumun., portug. (= románské)
keltské : jen málo - irština, bretonština, k nim patřily jazyky starověkých Galů a Bójů u nás
germánské : něm., holand., angl., dán., island., nor., švéd.
baltské : litevština a lotyština (blízké slovanským j.)
slovanské
!!! maďarština, finština a estonština jsou jazyky ugrofinské !!!
Po rozpadu indoevropského jazyka tvořili Slované společenství hovořící dnešními baltskými jazyky, pak se okolo roku 2000 př.n.l. vyčlenil jazyk praslovanský a v dalším vývoji se v něm ustálily 3 jazykové skupiny :
A) východní : ruština, běloruština, ukrajinština
B) jižní : slovinština, srbština, chorvatština, makedonština, bulharština
C) západní : čeština, slovenština, polština, horno - a dolnolužičtina
Poznatky o staroslovanštině získáváme srovnáváním slovanských jazyků, protože mají mnoho společných rysů
Vývoj českých samohlásek a souhlásek
souhlásky- ve 13. století změna
změkčení r´ - ř, např: r´epa - řepa, star´ec - stařec
změna g - h, např: noga - noha
samohlásky- ve 12. - 14. století
a - ě, např. : duša - dušě (jen po měkkých souhláskách)
u, ú - i, í, např.: dušu - duši, mužu - muži (jen po měkkých souhláskách)
ě - e, např. : dušě - duše (po retnicích (v, b, p, m) to zůstalo (věk, pěna, měsíc))
- ve 14. - 16. století
ó - uo - ú, ů, např. : kóň - kuoň - kůň
ú uprostřed a na konci slova na ou, do poloviny 19. století byla tato dvojhláska ou dvojhláskou au, např: súd - saud - soud
ie - í - nejprve po měkkých souhláskách, např. : viera - víra, nosie - nosí
é - í - po měkkých, a pak i po ostatních souhláskách, např. : obilé - obilí
aj - ej, např. : vajce - vejce (ale v 2. pádě - vajec)
Vývoj českého tvarosloví
ve staročeském skloňování - vedle singuláru a plurálu i duál (zůstal u částí lidského těla)
nerozlišovala se životnost u mužského rodu (1. pád se rovnal 4. pádu - hrad, chlapec)
větší soustava slovesných časů
pro vyjádření minulého času měla jednoduché slovesné tvary
aorist - vedech = (dnes) vedl jsem
inperfektum - vediech = vedl jsem
trvalo do konce 14. století
osoby singuláru u sloves koncovky -u, -i (proši, znaje)
od 14. století koncovka -em u sloves, které mají v prézentu dlouhou samohlásku
Vývoj češtiny, českého pravopisu a společnosti
9. století staroslověnština - první spisovný slovanský jazyk
1097 - vyhnáni mniši ze Sázavského kláštera - úpadek
první česká slova v 11. století - glosy
první česká věta v 13. století - v zakládací listině kapituly litoměřické (přípisek)
v této době pravopis primitivní
spřežkový pravopis - hlásky, které měla čeština od latiny navíc - spřežky
12. a 13. století - první české duchovní písně
14. století - rozvoj spisovné češtiny (kláštery, šlechta, měšťanstvo, lid)
nejdokonalejší ve spisech Tomáše Štítného "Knížky šestery"
15. století - Jan Hus diakritický pravopis (tečky a čárky)
16. století - humanismus (vznik bohaté česky psané literatury)
Daniel Adam z Veleslavína (vydával české spisy - tiskárna)
vydání Bible Kralické
pravopis bratrský (do doby NO) - odlišení od diakritického, že dříve byly tečky(nabodeníčka), ale nyní již čárky
1620 byla doba temna - čeština se udržuje jen na venkovech (písmáci)
vzdělanci odchází do emigrace
vše je v rukou jezuitů
puristé (snaha očistit češtinu od německých slov)
konec 18. až počátek 19. století - rozvoj novodobého spisovného jazyka a literatury
rozvoj vědy a poezie
Josef Dobrovský - Mluvnice - psal o češtině, ale německy, protože nevěřil jejímu vzestupu
Josef Jungmann - Česko-německý slovník
20. století - Jan Gebauer (významný jazykovědec - ustálená jazyková forma)
slov podle cizího vzoru (angličtina, francouzština, slovenština)
Hlavní zásady spisovné výslovnosti
pravidla pravopisu lze stanovit dohodou, ale pravidla spisovné výslovnosti se určují na základě poznané a popsané normy = soubor pravidel braných jako závazná
výslovnostní norma se zjišťuje u mluvčích, kteří běžně používají spisovný jazyk (hlasatelky, herci, učitelé, řečníci)
spisovná výslovnost = ortoepie má pro výslovnost stejnou důležitost jako dodržování pravopisných pravidel
základ ortoepie:
správná výslovnost jednotlivých hlásek a jejich spojení
přesné kladení slovního přízvuku
vhodný způsob členění, melodické modulování projevu
přiměřené tempo
správné členěná = frázování (chyby: dlouhé nebo krátké úseky; pauzy, kde nemají být)
- frázování:
menší zvukové a významové celky = členění na větné úseky
mezi úseky jsou pauzy
úvody - potřeba nadechnutí a také pochopení obsahu je snazší
velikost úseku závisí na tempu řeči
- větný přízvuk:
některé slovo vyniká ve větě nad ostatními
v oznamovací větě bývá významové jádro na konci věty
mění-li se postoj mluvčího (radost, obdiv, rozhořčení), pak je přízvuk na jiném místě
má vliv i na význam sdělení
- melodie = intonace - změna výšky hlasu, výškový pohyb hlasu (hlavně na konci větného úseku- stoupá, klesá, ...):
věty oznamovací, žádací a doplňovací otázky = klesavá
věty tázací (zjišťovací) = stoupavá
věty zvolací = klesavá nebo stoupavě klesavá
věty nekoncový úsek (projev pokračuje) = obvykle stoupavá
Ortoepická pravidla
Základem je náležitá artikulace všech hlásek.
Samohlásky:
podle svislé polohy jazyka je dělíme :
zavřené (vysoké) - i, u (jazyk je nejvýše)
b) polozavřené (středové) : e, o
c) otevřené (nízké) : a (jazyk je nejníže)
odchylky - středočeská mluva někdy vyslovuje e nebo i jako otevření, ale na Moravě se vyslovují nadměrně úzce
časté je zkracování samohlásek ve slovech hlavně na Moravě, ale i v obecné češtině>
Souhlásky:
odchylky : vadně se vyslovují sykavky a souhlásky jim příbuzně (s, š, z, ž, c, č, r, ř) = jde o šišlání nebo ráčkování
souhláskové skupiny :
zdvojené a vyskytují se:
odvozování slov předponami (poddaný)
skládání (trojjazyčný)
ohýbání slov (pecka - pecce)
spodoba znělosti (bezstarostný)
spojování slov ve větné souvislosti (bez sebe, od domu)
zdvojeně, ale splývavě, vyslovuje:
je-li potřeba zachovat vztah slovního tvaru ve vztahu k ostatním tvarům téhož slova nebo slov příbuzných (matka - matčin)
kde je potřeba rozlišit dvě různá slova (přetančit - předtančit)
na hranicích dvou slov (nad domem)
u ostatních vyslovujeme zjednodušeně jako jednoduchou souhlásku
tvrdé a měkké zubnice : dď, ďd, tť, ťt, nň, ňn
ostré a tupé zubnice : sš, šs, zš, šz, zč, čz, cč
obě skupiny nezjednodušujeme ( oddělení, vlašský, snazší)
souhlásky d, t : - splývají často se sykavkami (běžný hovorový styl)
výslovnost je naznačena tam, kde je nutné naznačit předponu, příponu, hranici dvou slov, koncovku
skupina sh-, výslovnost:
/sch/ = Čechy (slova : shora, shlukovat se, shluk = zh)
/zh/ = Morava
Přízvuk:
začleněn mezi ortoepická pravidla
v češtině je na první slabice
některá krátká slova přízvuk nemají a opírají se přízvučné slovo, které předchází (příklonky) nebo následuje (předklonky)
odchylkou jsou jednoslabičné (bez, do, ke, na, nad, od, pod, ...) a dvouslabičné (ode, nade, ...) předložky, které vyslovujeme jako přízvučné - následující slovo přízvuk ztrácí a přiklání se k předložce a vytváří jeden přízvukový celek = takt, pokud je slovo delší, pak přízvuk na předložku nutně nepřechází
Grafická stránka jazyka
Grafická stránka jazyka (písmo a pravopis) se opírá o zvukovou stránku jazyka. Grafémy (grafické znaky = písmena) vystihují hláskovou podobu slov. Český pravopis je v podstatě pravopis fonologický (1grafém = 1 foném).
výjimky a odchylky: lípa - lípě x lípa - lípje; sláma - slámě x sláma - slámňe
nejdůležitější odchylky od fonologického systému :
i/í, y/ý - označení jako 1 foném : /i, í/
ě - vždy označení jako foném : e + nějaká přidaná souhláska
párové souhlásky lišící se znělostí : s-z, k-g, b-p, v-f, d-t
spodoba znělosti u sh- (Čechy : /sch/ - výjimka u slova shora, shluk, shlukovat; Morava : /zh/)
slova přejatá píšeme pravopisem původním (latina, angličtina) nebo, což je časté, počeštěným pravopisem
původní pravopis:
terminologické názvy : technika, věda, odborné výrazy (watt)
cizojazyčné výrazy : fair play, de facto
některá slova, kde je počeštěná výslovnost, ale grafická stránka je zachována : revue, software
interpunkce:
psaní rozdělovacích znamének, které jsou důležité pro snadné a jednoznačné pochopení textu
důležitá jsou obecná pravidla o psaní čárek:
ve větě jednoduché mezi souřadně spojenými výrazy, pokud nejsou spojeny a, i, ani, nebo v platnosti slučovací
uvnitř souvětí:
souřadné spojení vět hlavních a vedlejších (mimo spojek a, i, ani, nebo v poměru slučovacím)
věty závislé od vět řídících
všechny samostatné nebo volně připojené výrazy (větná i nevětná povaha)
Slovní zásoba
základní jednotka = SLOVO
čeština má několik set tisíc slov, ale využíváme asi 3 - 10tis.slov
další jednotkou jsou ustálená spojení dvou a více slov = FRAZEOLOGICKÁ SPOJENÍ (rčení: mít pro strach uděláno; pranostiky: březen - za kamna vlezem; pořekadla: bez peněz do hospody nelez; přísloví)
víceslovná pojmenování jsou zastoupena i mezi odbornými názvy a termíny
SLOVA GRAMATICKÁ - spojky, částice a předložky
VLASTNÍ JMÉNA - nezahrnují se do slovní zásoby, protože nemají obecný význam, ale slouží k rozlišování osob, měst, ...; některá se uvádí ve slovnících, protože nabyla určitého obecného významu (rentgen,...)
Slovníky
sl. spisovného českého jazyka:
Příruční slovník jazyka českého
Slovník spisovného jazyka českého - obsahuje synonyma a frazeologická spojení
Slovník spisovné češtiny
sl. staré češtiny (do konce 15.stol.):
Slovník staročeský
slovníky od Adama z Veleslavína (16.stol)
Česko - německý slovník od J.Jungmanna (NO)
etymologické slovníky - zabývají se původem a významem slov : české zpracování : J.Holub, F.Kopečný
sl. zachycující slova nářeční: J.F.Hruška - nář.chodská; F.Bartoš - nář.moravská
slovníky zachycující je určitou vrstvu slovní zásoby:
slovník cizích slov (sl.překladové: česko - ruský - 5dílů)
slovníky terminologické (sl.školské fyziky)
frazeologické
- ve sl
Vloženo: 9.09.2011
Velikost: 195,00 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu CJ - Český jazyk
Podobné materiály
- 2354 - ČESKÝ JAZYK - český jazyk
- CJ - Český jazyk - Německy psaná lit.v českých zemích
- CJ - Český jazyk - český realismus
- LIT - Literatura - Český surrealismus
- CJ - Český jazyk - Národní obrození v českých zemí
- CJ - Český jazyk - Písemnictví v českých zemích v 9.- 14. století
- CJ - Český jazyk - Realismus český
- CJ - Český jazyk - Český romantismus 19. století
- D - Dějepis - Nástup Habsburků na český trůn_ doba rudolfinská
- D - Dějepis - Postavení českých zemí v Habsburské monarchii
- LIT - Literatura - Slovanské kořeny našeho písemnictví a vznik českých literárních památek v době raného feudalismu
- LIT - Literatura - Český realismus
- LIT - Literatura - Český romantismus
- 1 - Český jazyk - Český humanismus
- Právo - Základy práva - Právo v českých zemích
- CJ - Český jazyk - Český naturalismus
- D - Dějepis - Český stát za posledních Přemyslovců a Lucemburků
- LIT - Literatura - OHLASY PÍSNÍ ČESKÝCH-čelakovský
- D - Dějepis - Revoluce v českých zemích (1848)
- D - Dějepis - Český stát ve vrcholném středověku
- CJ - Český jazyk - Literární vývoj v českých zemích od 9. do 13. století
- D - Dějepis - Renesance a humanismus v Českých zemích
- D - Dějepis - Revoluce 1848 v Českých zemích
- D - Dějepis - Český stát za posledních Přemyslovců, gotická kultura
- D - Dějepis - Rozvoj Českých Zemí 2
- CJ - Český jazyk - Německy psaná literatura v Českých zemích
- CJ - Český jazyk - Český humanismus
- CJ - Český jazyk - Český realismus
- VV - Výtvarná výchova - Český kubismus
- CJ - Český jazyk - Humanismus a renesance v českých zemích
- CJ - Český jazyk - Národní obrození v českých zemích a literatura
- Z - Zeměpis - GEOPARK Český ráj
- D - Dějepis - Český stát za posledních Přemyslovců a Lucemburků
- LIT - Literatura - Raný český humanismus
- LIT - Literatura - Český film v exilu Jiří Voráč
- CJ - Český jazyk - Český a slovenský romantismus
- D - Dějepis - Cesky premyslovsky stat
- D - Dějepis - Cesky stat za vlady Lucemburku
- LIT - Literatura - Husitství, český humanismus
- LIT - Literatura - Český humanismus a baroko
- LIT - Literatura - Český realismus
- CJ - Český jazyk - Renesance a humanismu ve světě i v českých zemích (13. 17.
- CJ - Český jazyk - Český romantismus a vyvrocholení Národního obrození!
- D - Dějepis - Český stát a husictví
- D - Dějepis - český země v 17 století
- D - Dějepis - ROZVOJ ČESKÝCH ZEMÍ 2
- CJ - Český jazyk - Cesky realismus
- CJ - Český jazyk - Evropský a český romantismus
- CJ - Český jazyk - Český humanismus
- D - Dějepis - NOVOVĚKÝ ČESKÝ STÁT A SPOLEČNOST
- D - Dějepis - NÁSTUP HABSBURKŮ NA ČESKÝ TRŮN, VÝVOJ MONARCHIE DO PORÁŽKY DRUHÉHO STAVOVSKÉHO ODBOJE
- D - Dějepis - ČESKÝ STÁT ZA JIŘÍHO Z PODĚBRAD, VLÁDA JAGELLONCŮ, ZMĚNY V EVROPĚ A VE SVĚTĚ
- D - Dějepis - český stát za posledních přemyslovců 2
- D - Dějepis - ČESKÝ STÁT ZA POSLEDNÍCH PŘEMYSLOVCŮ
- CJ - Český jazyk - F. L. Čelakovský - Ohlas písní českých
- CJ - Český jazyk - vznik česky psané literatury
- CJ - Český jazyk - Český naturalismus
- D - Dějepis - VĚDA, KULTURA A UMĚNÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH V 19. STOLETÍ, NÁSTUP MODERNÍCH SMĚRŮ V UMĚNÍ A ARCHITEKT
- D - Dějepis - Český stát od Břetislava I
- D - Dějepis - český stát v době vrcholného středověku
- D - Dějepis - Český stát v období vrcholného středověku
- ZSV - Základy společenských věd - PRÁVNÍ ZÁKLADY ČESKÉHO STÁTU, ČESKÝ ÚSTAVNÍ VÝVOJ OD ROKU 1848
- D - Dějepis - ČESKÝ STÁT V 11 A 12.STOL.
- LIT - Literatura - Husitství, český humanismus
- LIT - Literatura - Český realismus
- Z - Zeměpis - Počátky veřejných knihoven v českých zemích do roku 1918
- CJ - Český jazyk - Cesky a slovensky romantismus
- CJ - Český jazyk - REALISMUS ČESKÝ A SVĚTOVÝ
- CJ - Český jazyk - Realismus český
- CJ - Český jazyk - Český Romantismus + slovenský
- D - Dějepis - Osvícenství v českých zemích
- D - Dějepis - český feudální stát
- D - Dějepis - Český stavovský odboj 1618-20, třicetiletá válka
- D - Dějepis - Český stát od Břetislava I
- D - Dějepis - Český stát za posledních Přemyslovců a Lucemburků
- LIT - Literatura - Evropská renesance a český humanismus v literatuře
- LIT - Literatura - Český literární romantismus
- LIT - Literatura - Český realismus a naturalismus
- LIT - Literatura - Vznik cesky psane literatury, umeni gotiky
- 14 - Informační procesy - Prekoordinované alfanumerické selekční jazyky
- 15 - Informační procesy - VĚCNÉ POŘÁDÁNÍ INFORMACÍ A SELEKČNÍ JAZYKY
- CJ - Český jazyk - Indoevropské a neindoevropské jazyky
- CJ - Český jazyk - jazykové skupiny
- CJ - Český jazyk - Jazykověda (lingvistika) a její disciplíny
- CJ - Český jazyk - jazykověda a její disciplíny
- CJ - Český jazyk - Národní jazyk a jeho útvary
- CJ - Český jazyk - Původ a vývoj českého jazyka
- CJ - Český jazyk - Vývoj české jazykovědy
- CJ - Český jazyk - Zvuková stránka jazyka
- CJ - Český jazyk - řeč a jazyk
- CJ - Český jazyk - Disciplíny jazykovědy
- CJ - Český jazyk - Fonetika, rozvrstvení jazyka
- CJ - Český jazyk - Indoevropské jazyky
- CJ - Český jazyk - Indoevropské jazyky
- CJ - Český jazyk - Jazyk a získávání informací, slovníky
- CJ - Český jazyk - JAZYK A ZÍSKÁVÁNÍ INFORMACÍ
- CJ - Český jazyk - Jazyk spisovný a útvary nespisovné
- CJ - Český jazyk - Jazykové styly, slohotvorní činitelé, stylistika
- CJ - Český jazyk - Národní jazyk a jeho útvary
- CJ - Český jazyk - Národní jazyka a jeho diferenciace
- CJ - Český jazyk - Práce s jazykovědnými příručkami
- CJ - Český jazyk - Slohové rozvrstvení jazykových prostředků
- CJ - Český jazyk - Slovanské jazyky
- CJ - Český jazyk - Vztah zvukové a grafické stránky jazyka
- CJ - Český jazyk - Zvuková stránka jazyka
- CJ - Český jazyk - Čeština a příbuzné jazyky, vývoj jazyka
- CJ - Český jazyk - Čeština jako národní jazyk
- 1 - Český jazyk - Zvuková stránka jazyka
- CJ - Český jazyk - Indoevropske jazyky
- CJ - Český jazyk - Zvuková stránka jazyka
- CJ - Český jazyk - Disciplíny jazykovědy
- CJ - Český jazyk - Jazykový rozbor textu
- CJ - Český jazyk - Jazykověda a její disciplíny
- CJ - Český jazyk - Přehled indoevropských, zvláště slovanských jazyků
- CJ - Český jazyk - Zvuková stránka jazyka
- CJ - Český jazyk - Základní jazykové příručky
- CJ - Český jazyk - STRUKTURA DÍLA A JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY
- CJ - Český jazyk - Vývoj českého jazyka
- CJ - Český jazyk - Vývoj českého pravopisu Národní jazyk Vypravování
- CJ - Český jazyk - Jazykove rodiny
- IVT - Informatika a výpočetní technika - Jazyk Pascal
- IVT - Informatika a výpočetní technika - Rozdělení programovacích jazyků
- IVT - Informatika a výpočetní technika - Skriptovací jazyky
- CJ - Český jazyk - Jazyková forma a kodifikace, jazyková kultura
- CJ - Český jazyk - Jazyková norma a kodifikace, jazyková kultura
- CJ - Český jazyk - Jazykové styly a slohotvorní činitelé
- CJ - Český jazyk - Maturitní otázka č.7- Počátky a vývoj literárního jazyka na
- CJ - Český jazyk - Slovanské jazyky v rámci jazyků indoevropských
- CJ - Český jazyk - Struktura jazyka, jazykověda, její disciplíny a vývoj
- CJ - Český jazyk - Zvukova stranka jazyka
- CJ - Český jazyk - Cestina a jazyky pribuzne
- CJ - Český jazyk - Zvuková stránka jazyka.doc
- CJ - Český jazyk - Jazyky, které oblivňují slovní zásobu
- CJ - Český jazyk - Řeč a Jazyk
- CJ - Český jazyk - Zvuková stránka jazyka
- CJ - Český jazyk - Jazyk a racionální studium textu
- CJ - Český jazyk - Jazyk a získávání informací
- CJ - Český jazyk - Jazyk spisovný
- CJ - Český jazyk - Jazykové styly a slohotvorní činitelé
- CJ - Český jazyk - Jazykověda a její disciplíny
- CJ - Český jazyk - Přehled vývoje jazyka
- CJ - Český jazyk - Přehled vývoje naší jazykovědy
- CJ - Český jazyk - Zvuková podoba jazyka
- CJ - Český jazyk - jazyk jako nástroj myšlení a dorozumívání
- CJ - Český jazyk - mluvnice - vznik a vývoj českého jazyka
- CJ - Český jazyk - Zvuková stránka jazyka
- LIT - Literatura - Vývoj českého jazyka
- CJ - Český jazyk - INDOEVROPSKÉ JAZYKY
- CJ - Český jazyk - Jazykové prostředky
- CJ - Český jazyk - Cestina-nar.jazyk
- CJ - Český jazyk - graficka a zvukova stranka jazyka
- CJ - Český jazyk - Graficka str.jazyka
- CJ - Český jazyk - Jazyk a myšlení
- CJ - Český jazyk - Jazykové skupiny
- CJ - Český jazyk - Jazykověda a její disciplíny
- CJ - Český jazyk - puvod jazyka
- CJ - Český jazyk - ROMANTISMUS, SLOVANSKÉ JAZYKY, VYPRAVOVÁNÍ
- CJ - Český jazyk - Slovanské jazyky
- CJ - Český jazyk - vyvoj jazyka na nasem uzemi
- CJ - Český jazyk - Vztah spisovatelů k národu a jazyku
- CJ - Český jazyk - Zvuková stránka jazyka
- IVT - Informatika a výpočetní technika - Programovací jazyky. Algoritmizace
- IVT - Informatika a výpočetní technika - systematické selekční jazyky
- CJ - Český jazyk - Jazykový materiál
- PSY - Psychologie - Specifické vývojové poruchy řeči a jazyka
- Z - Zeměpis - Obyvatelstvo sveta rasy narody jazyky nabozenstvi
- CJ - Český jazyk - Pocatky pisemnictvi na nasem uzemi a vyvoj jazyka do konce 14. s
- CJ - Český jazyk - mluvnice
- CJ - Český jazyk - Mluvnice
- CJ - Český jazyk - mluvnice
- CJ - Český jazyk - mluvnice - administrativní styl
- CJ - Český jazyk - mluvnice - Odborný styl
- CJ - Český jazyk - mluvnice - Polovětné konstrukce, odchylky od větné stavby
- CJ - Český jazyk - mluvnice - Publicistický styl
- CJ - Český jazyk - mluvnice - Slovni zasoba,slovniky
- CJ - Český jazyk - mluvnice - Souvětí podřadné, souřadné
- CJ - Český jazyk - mluvnice - Umělecký styl
- CJ - Český jazyk - mluvnice - Zvuková stavba
- CJ - Český jazyk - mluvnice -Mluvnické kategorie jmen a sloves
- CJ - Český jazyk - Mat ot mluvnice
Copyright 2024 unium.cz