- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiál2. MAT. OTÁZKA
Buňka (Cellula)
Buňka = základní stavební a funkční jednotka živých organismů)
nejmenší živý útvar schopný samostatné existence
má svůj vlastní genetický a proteosyntetický aparát a metabolický systém (umožňuje vytvářet a využívat energii)
Buněčná teorie – zformulována ve 30. letech 19. stol. J. E. Purkyněm, T. Schwannem a
M. J. Schleidenem
– vychází z poznatků, že všechny organismy jsou složené z buněk a že
buňka je elementární živou soustavou
dřívější dílčí poznatky:
R. Hook (1665) pozoroval strukturu korku (komůrky =
celluly)
M. Malpighi (1686) pozoroval buňky živočišných tkání
A. van Leeuwenhoek (1622 – 1715) pozoroval bakterie,
kvasinky a nálevníky
Velikost a tvar buněk – eukaryotické buňky – rozmezí 0,01 až 0,1 mm
prokaryotické buňky – nejmenší a nejjednodušeji uspořádané
(1 - 10μm)
největší – některé buňky rostlin a živočichů – vajíčka u
člověka 0,2 mm,…
tvar buněk bakterií a rostlin stálý, daný pevnou buněčnou stěnou (kulovitý, vláknitý, mnohostěny,…)
živočišné buňky mohou mít tvar stálý (jsou-li součástí tkání nebo když tvar „drží“ cytoskelet) nebo proměnlivý (měňavkovité buňky)
Chemické složení buňky – prvky – makrobiogenní (C, O, H, N, S, P, Ca, Fe, Na, K,
Mg, Cl) a mikrobiogenní – stopové (Cu, B, Co, Zn, I, Mn,…)
– sloučeniny – voda (60 – 90%), anorganické látky (0,5 – 3%),
organické látky (10 – 40%)
Prokaryotická buňka x eukaryotická buňka
buňky dvojího, stavebně a funkčně odlišného typu
mezi oběma typy buněk nejsou přechody – nelze jednoznačně rozhodnout, jakého typu buňka je
prokaryotickými buňkami jsou tvořeny prokaryotické organismy – bakterie, sinice, prochlorofyta
eukaryotickými buňkami jsou tvořeny eukaryotické organismy – rostliny, houby, živočichové
pozn. Viry mají samostatné postavení – nejsou buňky!
liší se uspořádáním (prokaryotická buňka má jednodušší stavbu), velikostí, strukturou jádra a jaderných chromozomů a obsahem membránových organel.
Prokaryotická buňka
velmi jednoduchá
obsahuje protoplazmu, jaderný aparát a buněčné povrchy
Protoplazma:
prvkové složení stejné jako u eukaryotické buňky (biogenní prvky C, O,
H, N, P tvoří 97% sušiny)
viskózní koncentrovaný roztok obsahující molekuly organických a
anorganických látek, vyplňuje celý obsah buňky, probíhá zde
metabolismus
organické látky – bílkoviny, nukleové kyseliny, lipidy,
polysacharidy,….
Ribozomy – tělíska v cytoplazmě, ve kterých probíhá syntéza (tvorba) bílkovin
jednodušší, menší než v eukaryotické buňce
mohou výt přisedlá k membráně nebo volná
rostoucí prokaryotická buňka obsahuje až desetitisíce ribozomů
Granulační zásobárny (granula) – zrna nebo kapky zásobních látek
(glykogen,…)
Jaderný aparát:
jaderná hmota (nukleotid, bakteriální chromozom) – uložená volně v
cytoplazmě
není ohraničena jaderným obalem
u bakterií tvořena jedinou do kruhu stočenou dvoušroubovicí DNA
(oba konce DNA jsou na rozdíl od eukaryotické buňky spojeny)
u sinic tvořena více molekulami DNA, tzv. nukleoplazmou
zdroj základní dědičné informace
plazmidy – malé, do kruhu uzavřené molekuly DNA
obsahují geny, které nejsou nezbytné pro přežití, např. geny pro
tvorbu toxinů (přídatné DNA)
mohou pronikat do jiných buněk - využití v genetickém inženýrství (vnášení cizorodé gen. informace do buněk geneticky nestejnorodých organismů)
Buněčné povrchy:
Cytoplazmatická membrána – izoluje vnitřní prostředí od vnějšího
selektivně propustná (reguluje transport látek mezi buňkou a okolním
prostředím)
složena z: dvojvrstvy fosfolipidů – řetězce mastných kyselin (hydrofobní
konce) směřují k sobě a fosfátové části (hydrofilní konce) směřují od sebe
molekul bílkovin – zčásti nebo úplně zanořené do fosfolipidové
dvojvrstvy
vchlípeniny – např. mesozóm (kompartimentace – oddělení vnitřního prostoru)
Buněčná stěna – tuhý obal udělující buňce tvar (jediný pevný útvar buňky)
mechanicky buňku ochraňuje před vlivy vnějšího prostředí
tvořena hlavně peptidoglykany
může být několikavrstevná
Glykokalyx – umožňuje přichycení na různé povrchy
Některé buňky vytváří slizovité obaly – kapsuly (pouzdra) – zvyšují odolnost
Některé buňky vytváří pohybové orgány:
Pohybové orgány:
Bičík – vyvinut někdy (1 i více), odlišná stavba než u eukaryotických buněk
Fimbrie – krátká, křehká vlákna
Eukaryotická buňka
Stavba eukaryotické rostlinné a živočišné buňky v základních rysech stejná, odlišují se přítomností plastidů, buněčné stěny a vakuol u rostlinné buňky a lysozomů u buňky živočišné.
- eukaryotická buňka obsahuje protoplazmu, cytoskelet, jádro, organely, buněčné povrchy
Protoplazma: vyplňuje prostor buňky
- zahrnuje cytoplazmu a karyoplazmu (plazmu buněčného jádra)
- obsahuje řadu struktur (cytoskelet)
- podobné složení jako u prokaryotické buňky
- probíhají zde některé metabolické procesy
Jádro (nucleus, karyon): od okolní cytoplazmy odděleno dvojitou jadernou membránou (přerušovanou póry)
póry - k transportu látek z cytoplazmy do jádra a z jádra do cytoplazmy
vnitřek jádra vyplněn karyoplazmou,
karyoplazma – polotekutá hmota, v níž se nacházejí vláknité útvary – chromosomy.
Chromozomy
pentlicovité útvary tvořené několikrát stočenou molekulou DNA
spojenou bílkovinami (histony)
základní dědičná informace!
Jadérko (nucleolus) - kulovité tělísko neohraničené vlastní membránou
počet jadérek v buňce závisí na intenzitě tvorby bílkovin v buňce
tvoří se zde rRNA jako kopie úseků DNA
póry jaderné membrány je rRNA dopravována do cytoplazmy, kde se z ní skládají ribosomy
Organely:
Mitochondrie – u všech eukaryotických buněk (několik desítek až stovek)
oválné až tyčinkovité útvary s vlastní DNA a proteosyntetickým aparátem (ribozomy)
opatřeny dvěma biomembránami:
vnitřní membrána obklopuje prostor vyplněný hmotou matrix, tvoří záhyby neboli kristy – místo tzv. buněčného dýchání
semiautonomní organely – kruhová DNA a ribozomy jim umožňují částečnou samostatnost (např. se dělí nezávisle na jádře)
funkce: do matrix se dostávají meziprodukty štěpení živin a jsou zde dále štěpeny (Krebsův cyklus, β-oxidace mastných kyselin)
Vloženo: 2.04.2011
Velikost: 9,25 MB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu BI - Biologie
Podobné materiály
- 11 - Základy somatologie - Buňka
- Bi - Biologie - Prokaryorická buňka
- BI - Biologie - buňka - příjem, výdej látek, osmotické jevy, přeměna látek, buněčné dýchání
- BI - Biologie - buňka - rozmnožování, buněčný cyklus, růst
- BI - Biologie - buňka - syntéza důleživých látek
- BI - Biologie - Buňka význam a stavba.doc
- BI - Biologie - Buňka
- BI - Biologie - Eukaryotická buňka
- BI - Biologie - Eukaryotní buňka
- BI - Biologie - Prokaryotická buňka
- BI - Biologie - Buňka
- BI - Biologie - Bunka
- BI - Biologie - Buňka 2
- BI - Biologie - Buňka
- BI - Biologie - Prokaryotická, eukaryotická buňka
- BI - Biologie - Rostlinná buňka, pletiva a stavba vegetativních orgánů
- BI - Biologie - Živočišná buňka a tkáně
- BI - Biologie - Buňka
- BI - Biologie - Buňka
- BI - Biologie - Atributy živé hmoty, viry, eukaryotická buňka- stručně
- BI - Biologie - Prokaryotická buňka- bakterie
- BI - Biologie - bunka
- BI - Biologie - rostilnna bunka
- BI - Biologie - zivocisna bunka
- BI - Biologie - Prokaryotická buňka
- BI - Biologie - Prokaryotická buňka
Copyright 2024 unium.cz