- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálAlois JirásekAlois Jirásek (1851 - 1930). Narodil se 23. srpna 1851 v Hronově u Náchoda v rodině řemeslníka. Jeho otcem byl Josef Jirásek (1822 - 1901), původně rolník a poté pekař, matkou Vincencie Jirásková, rozená Prouzová (1821 - 1887). Před Aloisem Jiráskem se jeho rodičům narodily děti: Helena, Josef, Emílie; po něm Rudolf, Žofie, Božena, Adolf a Antonín. Navštěvoval německé piaristické gymnázium v Broumově (1863 - 67) a pak pokračoval na českém gymnáziu v Hradci Králové (1867-71). Po maturitě chtěl nejprve studovat výtvarné umění, ale nakonec se rozhodl pro studium historie na pražské univerzitě (1871-74). Po studiích působil jako středoškolský profesor dějepisu a zeměpisu na gymnáziu v Litomyšli. V roce 1879 se Jirásek oženil. Narodilo se mu postupně šest dcer a jeden syn. Od r. 1888 působil jako středoškolský profesor v Praze. Od roku 1909 byl v penzi a věnoval se výhradně literatuře. Ve shodě s charakterem svého celoživotního díla jako jeden z prvních podepsal v květnu 1917 Manifest českých spisovatelů, významné prohlášení podporující politické úsilí o státní samostatnost českého národa.V nově vzniklé Československé republice se stal v roce 1920 senátorem za Československou národně demokratickou stranu. V této funkci setrval až do své nemoci, která mu také znemožnila psát. Zemřel 12. března 1930 v Praze, ale pohřben byl v rodném Hronově. V letech 1918, 1919, 1921 a 1930 byl navžen na Nobelovu cenu za literaturu.Literární dráhu Jirásek zahájil v 70. letech 19. století básněmi v národním a vlasteneckém duchu o životě v rodném kraji. Z prostředí rodného kraje a vychází i náměty drobných próz později shrnutých do knihy Povídky z hor (1878).Jeho prvním větším literárním pokusem byla rozsáhlejší historická povídka Skaláci (1874), která líčí selskou vzpouru na Náchodsku v roce 1775. Toto dílo je součástí prvního cyklu Jiráskových děl věnovaných dobělohorské. Hlavní postavou této knihy je rod Skaláků, kteří žili na statku na “Skalce” – odtud Skaláci. V Českých zemích v té době – 2. polovina 18. století - byla velká bída, sedláci museli chodit na robotu, takže se mnohdy stalo, že kvůli robotě nestihli včas zasadit, sklidit nebo zorat svá pole. Vrchnost mohla vše, sedlák nic. Vlastní děj knihy začíná tím, že se mladý kníže Piccolomini projíždí se svým komorníkem po kraji, téměř všude se však setká s opuštěnými a zchátralými statky. Na Skalce hospodář byl, ale také žil z posledních zásob. Protože se schylovalo k večeru, rozhodl se kníže, že v na Skalce přespí. Hospodář ho přijal a obsloužil, odměnou za to mu byla knížecí “vděčnost”: poslední slámu, kterou šetřil pro krávu, musel podestlat pod panské koně, poslední zbytky mouky, které měli, musel dát koňům jako žrádlo, a nakonec kníže našel jeho dceru, která se schovávala, a chtěl ji znásilnit. Marie se však nenechala, vyškubla se mu a utekla. Venku však byl sníh, ona byla bosá, a tak když ji později našli, byla promrzlá, a později zemřela na zápal plic. Sedlák musel ze statku odejít, protože už stejně neměl co jíst, a navíc by ho stejně začala vrchnost stíhat, že se jeho dcera příčila vůli knížete. Statek mezitím dostal vysloužilý voják Salva guardia – Baltazar Užďan, přítel skaláků, a přijal k sobě malou žebrající dívku (Lidku) i s její babičkou. Pokoušel se vypátrat, kam se skaláci poděli, ale marně. Jakoby se po nich zem slehla. Skaláci se na Skalce objevili až po roce, pár dní před svatbou knížete Piccolominiho. Když procházel při slavnosti kníže po nádvoří, protlačil se k němu Mikuláš Skalák, a chtěl ho podříznout. Poskoci knížete mu v tom zabránili, a po několika soudních řízeních byl popraven. Ještě než ho popravili, vykřikl do lidu: “Chtěl jsem Vás osvobodit.”. Ta slova utkvěla lidem v paměti, a stala se první jiskrou selského povstání. Když Mikuláše Skaláka popravili, byl u popraviště dlouho jeho syn, a nechtěl odejít. Na Skalce o něm dlouho neměli žádné zprávy. Když se po roce vrátil, předstíral šílenství, a začal pobuřovat lid. Jednoho roku přišla dlouhá zima, když přece odešla, museli sedláci na panské, a tak nestačili v čas zasít, a přišel veliký hlad. Vrchnost své obilí předražovala, a tak sedláci trpěli hladem, a museli jíst různé placky z kůry a pilin apod. Když už neměli nic co jíst, odvolali se k soudu, ale ten jejich žalobu zamítl. Tak se vypravili ke dvoru do Vídně, kde se císařovna slitovala nad ubohými sedláky, a ihned přikázala otevřít všechny královské sípky, a slíbila, že o jejich robotu se také postará. Když na zámek přišel rozkaz od císařovny, že sedlákům se snižuje robota i poplatky na desetinu, nechtěla vrchnost sedlákům vůbec pergameny rozdat. Když je nakonec rozdali, sedláci si mysleli, že je okradli, a že pravé pergameny s úplným osvobozením od roboty schovávají na zámku. Vznikla tak velká selská bouře, a sedláci si od vrchnosti vynutili pergameny, kde jim potvrdili, že je úplně zbavují roboty. Jakmile sedláci dostali, co chtěli, bouře umlkla tak rychle, jako začala. Vrchnost si to nenechala líbit, a zavolala vojsko. Největší buřiči a podněcovači bouře byli popraveni nebo uvězněni.Do tohoto okruhu patří drobnější práce jako povídka Sousedé (1882), Skály (1887), děj rozsáhlé povídky či novely se odehrává v prvním desetiletí třicetileté války. Líčí osudy evangelické rodiny Křineckých z Ronova, vystěhované do oblasti Adršpachu, prolíná se tu i příběh dr. Voborského, potomka roku 1621 popraveného V. Kochana z Prachové; dále útisk poddaného lidu, který vyvrcholí neúspěšným povstáním, vedeným čáslavským knězem M. Ulickým. Poklad (1885), Na dvoře vévodském (1877). Filosofská historie (1878), o životě studentů v Litomyšli a o bojích v Praze 1848.V letech 1752 - 1849 bylo k šestitřídním gymnasiím přičleněno filozofické studium; posluchači těchto ústavů se na nich připravovali pro studium na universitě. Nejoblíbenější zábavou studentů filozofie v Litomyšli byly studentské slavnosti, "majales". Filozofické studium v Litomyšli bylo podřízeno dozoru královehradeckých biskupů. Biskupové už dva roky "majales" nedovolili. Roku 1847 se studenti chystali, že "majales" tento rok uspořádají, i když byl zákaz znovu ohlášen. Nejvíce se příprav účastnili filozofové Vavřena a Frybort, kteří bydleli u slečny Elis. S Vavřenou a Frybortem bydleli také filozofové Zelenka a Špína. Frybort miloval domácí Márinku, Vavřena zase skromnou Lenku, schovanku aktuára Roubínka, do jehož rodiny chodil Vavřena vyučovat. Lenka se mu zamlouvala svou skromností více než aktuárova dcerka Lotka, která byla trochu domýšlivá a velkopanská. Márinku miloval tajně i Špína, ale protože byl nesmělý, neodvážil se lásku k Márince vyjevit. "Majales" toho roku skutečně byly, i když je duchovní vrchnost přísně zakázala. Účastnila se jich celá Litomyšl. Na slavnosti byla i Lenka; slečna Elis se tam s ní seznámila a byla pak sprostředkovatelkou mezi Frybortem a Lenkou. Studenti byli za "majáles" potrestáni, ale nakonec všechno dobře dopadlo. Přišly prázdniny a studenti se rozešli. Frybort a Vavřena jeli domů, Špína ze zoufalství, že Márinka milovala Fryborta, ale i z nedostatku odešel do kláštera. Na jaře r. 1848 nastalo politické hnutí v Praze. Vlastenecký ruch se rozšířil i po venkově. Studenti v Litomyšli utvořili studentskou legii a cvičili se zbraněmi. Frybort a Vavřena se stali důstojníky studentské legie. V zámecké gardě musel cvičit také aktuár Roubínek. Když vypukla v Praze revoluce, vypravili se Frybort a Vavřena tajně do Prahy, kde bojovali na barikádách. Tam se setkali se Špínou, který se také účastnil v řeholním rouchu bojů, byl zasažen střelou a naposledy vydechl ve Vavřenově náruči. Když byla revoluce vojskem potlačena, Frybort a Vavřena utekli z Prahy; Frybort do Litomyšle, Vavřena domů. Frybort potom nechal studií, převzal po otci na Hané statek a přijel si do Litomyšle pro Márinku. Vavřena se stal lékařem a vzal si Lenku, jež žila po smrti pana aktuára u slečny Elis. Všichni s radostí vzpomínali na krásné chvíle svého mládí v Litomyšli.Dále pak Maryla (1887), Zahořanský hon (1889). V této době vzniká také dobrodružný román V cizích službách (1885) a povahopisný obraz Psohlavci (1883), jehož námětem je vzpoura Chodů, vedených Janem Sladkým Kozinou, proti novému majiteli panství, Lamingerovi. Kapitola IListopadový večer, chalupa Kozinů, seznámení s rodinou Koziny, dudák Jiskra Řehůřek na návštěvě u KozinůKapitola IIKryštof Hrubý a Jiří Syka přinášejí ke staré Kozinové prapor, majestáty a pergameny, aby je uschovala. Selka slibuje, že tak učiní. Kozina vše sleduje oknem světnice. Druhý den je roztrpčen tím, že mu nedůvěřují.Kapitola IIIChalupa Jiskry Řehůřka poněkud stranou vsi, poblíž lesa. Seznámení s rodinou Řehůřka. Kozina navštíví Řehůřka. Při procházce na pokraji lesa mluví s ním o tom, co se u jeho matky odehrálo včera večer. Opět je roztrpčen nedůvěrou k jeho osobě. Objeví se Matěj Přibek.Kapitola IVMatěj Přibek Kozinovi a Řehůřkovi oznamuje, že správce a jeho pacholci kácejí starou, mohutnou lípu u Trhanova. Kozina chrání lípu, dochází k bitce mezi ním a šesti muži kácejícími lípu. Do rvačky se zapojuje Řehůřek a Matěj Přibek. Kozina je zraněn na hlavě. Po odchodu Chodů panská čeleď lípu stejně pokácí.Kapitola VSeznámení s rodinou Přibků. Psůtka z Postřekova a Pajdar z Pocínovic vykládají o tom, že vrchnost pátrá po majestátech. Přijíždějí císařští kyrysníci a správce. Přes statkem se shromažďují sousedi. Trhanovský správce a tři kyrysníci odvádějí Matěje Přibku a jeho otce. Manka s mladým Šerlovským, se strýcem Pajdarem a se Psůtkou jdou za nimi. U rychty zahlédnou jiné dva kyrysníky s mladým Kozinou, jeho ženou, starou Kozinovou s Pavlíkem. Před rychtou je dav lidu. Najednou se objevuje Jiskra Řehůřek a vysmívá se správci.Kapitola VIDo vsi přijíždí houf kyrysníků se správcem a Lammingerem. Kyrysníci obsazují východy ve vsi (jde o Újezd). Správce Koš oznamuje, že po selském povstání před dvanácti lety byl vydán patent, kterým byly všechny výsady, vydané před tímto povstáním, zrušeny. Chodům je oznámeno, že mají majestáty a pergameny od českých králů odevzdat. Kozina se přiznává, že se porval s panskými pacholky, ale lípu bránit musel, byla jeho táty, dědy i pradědka a proto se nijak neprovinil. Kozina promlouvá, že majestáty platí a budou platit, protože Chodové se do selského povstání nezapojili a proto rozkaz z Vídně neplatí o právech Chodů. Promlouvá Lamminger, že když Chodové neuposlechnou, budou pokládány za rebely a buřiče. Na pokyn Lammingera se Koš vyptává Chodů, kde jsou majestáty. Chodové jsou neústupní. Lamminger vyhrožuje Chodům vězením a tím, že jeden z nich skončí na šibenici. Lamminger vyzývá správce, aby konal svoji povinnost, a dává mu plnou moc. Kyrysníci ve vsi vše zpřevrací a majestáty jsou nalezeny.Kapitola VIINa trhanovském zámku jsou hosté, dva důstojníci, plukovník hrabě Stampach a rytmistr hrabě z Vrtby a z Freudenthalu. Panská společnost se baví. Po zábavě sedí Lamminger u krbu a správce Koš mu podává zprávy. Koš mu oznamuje, že Kozina a Přibek jsou v šatlavě a ostatní buřiči v bírdovně. Lamminger si prohlíží majestáty, přichází jeho manželka, které je buřičů líto.Kapitola VIIIV bírdovně jsou staří z Újezdu s rychtářem, Jiskra Řehůřek, starý Přibek a rychtář Syka. Řehůřek se ptá, proč trpět, když jim Lamminger již majestáty vzal. Všichni cítí tíhu těchto slov. Rychtář Syka uvidí kometu. Starý Přibek v tom vidí nedobré znamení. Kozina a Matěj Přibek jsou v šatlavě. Přibek spí a i ve snu se zlobí, že s ním bylo jednáno jako s lotrem. Kozina je ve vedlejší cele a dlouho přemýšlí o tom, co se stalo. V jeho nitru je klid, protože všem ukázal, jaké je jeho pravé smýšlení. Je přesvědčen, že majestáty platí. Také proto, že by Lamminger tak nestál o majestáty.Druhý den Lamminger ukazuje svým hostům prapor a privilegia Chodů v zámecké kanceláři. Do kanceláře jsou pak přivedeni vězňové. Lamminger před nimi pálí majestáty v krbu. Matěj Přibek se marně snaží zachránit alespoň hořící prapor. Pozdě odpoledne jsou vězňové propuštěni. Matěj Přibek odnáší na ramenou žerď z chodského někdy praporu.Kapitola IXMimo jiné zde vychází najevo, že stará Kozinová dva nejdůležitější majestáty zachránila. Kozina slibuje, že tyto majestáty jim již Lomikar nevezme a ty spálené jim ještě vrátí. Starý strýc draženovský (Kryštof Hrubý) pokyvuje hlavou a Syka podává smělému druhovi svou těžkou pravici.Kapitola XPřichází zima. Jako větrem se rozneslo, jak Lamminger nakládal s vězni na trhanovském zámku a uloupil truhlici věcí chodských. Po dvorcích i samotách chodských se ozývala slova hněvu a touhy po pomstě. Také chvála a uznání všem Újezdským. Nejvíc se však mluvilo o Kozinovi, divili se jeho smělosti. Na čas zůstalo tajemstvím, že dva nejdůležitější majestáty Lamminger neuloupil. Ticho a zamlklo bylo po všem chodském kraji. Zato trhanovský zámek oživl a ještě nikdy nehostil tolik hostí jako tenkrát.Kapitola XIU Jiskry Řehůřka se sešli Psůtka z Postřekova, rychtář z Postřekova Brychta, Němec z Medákova, Matěj Přibek, rychtář z Újezdu Syka, rychtář z Draženova Hrubý, Pajdar z Pocínovic, mladý Šerlovský z Pocínovic, rychtář Jiří Peč z Chodova a Adam Ecl z Klenčí. Pak přijel Kozina s Justem. Just všem povídal o tom, jak se soudil v Praze a poté až ve Vídni o právo na grunt. Jak byl přijat císařem, který se přiklonil na jeho stranu a jak soud vyhrál. Just také říkal, že se ho císařský kancléř ptal na Chodováky, kteří se tam dříve často hlásili o svá práva, ale nyní asi mají hodnou vrchnost a jsou s ní spokojeni. Hrubý všem oznámil, že mají ještě dvě pergamenové listiny i s pečetěmi. Potom se ujednali, že vyšlou do Vídně Psůtku, Němce, Pajdara a Justa.Kapitola XIIAdvent přešel i čas vánoční.Na trhanovském zámku hraje na clavicembalo Marie, mladší dcera Lammingera. Přichází její matka. Marie si matce stěžuje na otce, že je stále zamyšlený a mrzutý. Přichází starý komorník Petr, od kterého se manželka Lammingera dovídá, že je na zámku koutský posel, který se zmínil o nepokojích ve Stráži a Tlumačově. Lamminger diktuje svému písaři žalobu na Chody. Oznamuje správci, že pojede se žalobou do Vídně. Dává správci psaníčko pro chodského prokurátora Štrause a také dukáty na jeho podplacení. Správce má za povinnost dovědět se od Štrause všechna jména buřičů a jméno toho, kde je vede.Kapitola XIIIDo Vídně se vydala deputace zvolených Chodů. Dvorní rada ze Sachsengrünu, věrný příznivec Lammingerův, podal o tom zvěst Lammingrovi. Začala se šířit zpráva, že všechny majestáty nejsou zničeny. Došel již druhý list od Štrause pro Chody s tím, že jejich práva platí a Lamminger tím, že některé majestáty spálil, si jenom ublížil. Just oznamoval, že audience u císaře je již zajištěna. Hrubý dostává zprávu z Vídně od Psůtky s přípiskem Justovým, že u císařského dvora uznali stížnost Chodů a byla nařízena komise, aby jejich spor s Lammingerem vyšetřila.Kapitola XIVZ Vídně nepřicházejí zprávy, také Just a Štraus přestali z Vídně psát. Hrubý chlácholí Kozinu, že jsou zlé cesty, všude je hodně sněhu.Hlučící zástup lidí, maškary a dudáci jdou k trhanovskému zámku. Kozina je přemlouvá, aby to nedělali, že to Lamminger použije proti nim. Chce lidi zastavit, ale nejde to.Kapitola XVMaškarní průvod se vysmívá Lammingerovi před jeho zámkem. Lamminger s manželkou vše sleduje z okna zámku, ale jinak nezasahuje. Lamminger píše zprávu do Vídně a Prahy o tom, co se stalo. Nařizuje vyslat obsílku do Postřekova, Klenčí a Újezdu pro rychtáře a také pro Kozinu, aby se dostavili na trhanovský zámek příští den. Posel oznamuje Lammingerovi, že komise práva Chodů neuznala.Kapitola XVIKozina a rychtáři se nedostaví na trhanovský zámek. Štraus posílá Chodům zprávu, že komise započala své jednání a vše asi dobře dopadne. Syka pak dostává zprávu z Plzně, že krajský hejtman přijede na trhanovský zámek ohlásit obyvatelům chodských vesnic, jak ve Vídni rozhodli o jejich stížnostech. Chodům je oznámeno, že jejich práva dávno pozbyla platnosti. Kozina je Lammingerem označen za nejnebezpečnějšího buřiče.Kapitola XVIIJarní práce na polích a lukách byly odbyty.Jiskra Řehůřek šel na žádost Koziny do Vídně s novou deputací. Žena Jiskry Rehůřka porodila syna.Kapitola XVIIIJiskra přinesl zprávu, že žaloba Chodů byla odevzdána apelačnímu soudu. Chodové mají vyslat deputaci důvěrníků k soudu do Prahy. Prezidentem apelačního soudu je hrabě ze Šternberka. Důvěrnící jsou u soudu vyslýchání jednotlivě. Nejdříve Jiří Peč, pak Němec, Brychta, Ecl, Hrubý, Kozina, Syka, Pajdar a několik ostatních. Chodové jsou označeni za rebely. O jejich právech se u soudu vlastně nejedná.Kapitola XIXLamminger přijal ve svém bytě v Lobkovickém paláci svého advokáta. Vysílá posla na panství pro dopisy od Štrause. Chodové jsou opět jednotlivě vyslýcháni v úterý. Prezident jim domlouvá, že se provinili svým poddanským povinnostem a zdá se, že byli k tomu svedeni a pokud se to prokáže, to jediné by zmírnilo jejich trest. Znovu je jim oznámeno, že jejich práva platila v minulosti, ale již před lety byla zrušena. Hrubý se vytasí s pergameny, které zachránila matka Koziny. Listiny jdou z ruky do ruky. Je jim řečeno, že jsou pravé, ale již neplatí. Ve čtvrtek začíná jednání bez průtahů. Chodové jsou vyzýváni k poslušnosti a poddanství. Kozina říká, že to nemohou slíbit a Ecl dodává, že na to nemají plnou moc. Hrubý žádá o posečkání. Prezident soudu jim oznamuje, že právě přinesl rychlý posel zprávu, že Chodové jsou ve zbrani a zajali purkrabího pana z Albenreuthu. Jsou opět vyzváni, aby slíbili poslušnost a tak dali příklad těm doma. Hrubý žádá opět o posečkání. Kozina odmítá s tím, že jejich práva platí. Jsou opět vyzváni k poslušnosti a sedm hlasů říká: "Nemůžeme!". Chodům je dáno znamení na odchod ze soudní síně. Na chodbě jsou pak zatčeni císařskými mušketýři. Druhý den přichází do Prahy advokát chodů Blažej Tunkl z Brníčka, je však zatčen také.Kapitola XXZde se dovídáme, za jakých okolností byl Chody zajat purkrabí pana z Albenreuthu a odveden na Přibkův statek. Jiskra Řehůřek konečně chápe dřívější strach Kozinův o svoji rodinu, když má s Dorlou malého Jiříka. Jedno ráno je probuzen bušením na okenici a hlas za oknem mu oznamuje, že jde na Chody vojsko.Kapitola XXIDo kraje Chodů je vysláno vojsko. Chodové jsou přesvědčeni, že je to bez vědomí dvora, že vojsko poslal z pomsty Lamminger, aby byli vydrancováni. Chodové prchají do lesů.Kapitola XXIIMezi Chody přicházejí propuštění poslové z Prahy: Syka, Pajdar a Brychta. Oznamují smutnou pravdu, že ostatní důvěrníci jsou v Praze ve vězení. Hančí Kozinová běduje.Kapitola XXIIIPříbkův sbor ustupuje lesy a polními, rozmoklými cestami do Pocínovic a zde v boji umírá. Jeho otec bolestně sténá a vzdychá, Manka naříká.Kapitola XXIVDozrálo obilí a nastaly žně.Vyslanci Chodů byli stále uvězněni. Hrubého a Kozinu odloučili. Za Kozinou se zavřel svět. Byl sám, se svou starostí o milou rodinu. Vzpomínal na svou ženu a děti. V duchu si přál, aby jej Hančí ve vězení navštívila. Nastala plouživá zima.Kapitola XXVLamminger je s rozsudkem nad vězni nespokojený. Rada Paroubek o tom vypráví doktorovi z věznice. Lamminger chce podat odvolání a celou věc chce dostat k hrdelnímu soudu. Manka Přibková hospodaří sama, její ženich, mladý Šerlovský, je v Bavorsku, ale v průběhu roku se mu podaří ji dvakrát tajně navštívit. Hančí se na jaře vybrala do Prahy, ale k manželovi ji nepustili. Syka, Ecl, Pajdar, starý Šerlovský, Peč, Němec a ostatní, kteří byli ve vídeňských poselstvích či v Praze, byli uvězněni v Plzni.Kapitola XXVIV polovině února 1695 je Jan Kozina vyváděn žalářníkem do jiného vězení a při této příležitosti se potkává s Hrubým, který je těžce nemocen. Žalářník nechá Kozinu s Hrubým v cele. Když pak žalářník nese oběma snídani, nachází Kozinu u mrtvoly svého strýce, jak se modlí.Kapitola XXVIIZrálo obilí. Ke svobodné paní Lammingerové na trhanovský z
Vloženo: 5.03.2011
Velikost: 67,74 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu CJ - Český jazyk
Podobné materiály
- CJ - Český jazyk - Vilém a Alois Mrštíkové - Maryša
- LIT - Literatura - Temno_Alois Jirásek
- LIT - Literatura - Alois Jirásek
- LIT - Literatura - Alois a Vilém Mrštníkové - Maryša
- LIT - Literatura - Alois Jirásek - Sousedé
- LIT - Literatura - Alois Jirásek staré pověsti české
- LIT - Literatura - Alois a Vilém Mrštíkové-Maryša
- LIT - Literatura - Alois Jirásek
- CJ - Český jazyk - Filosofská historie (Alois Jirásek)
- LIT - Literatura - Alois Jirásek
- CJ - Český jazyk - Alois Mrstik a Vilem Mrstik - Marysa
- LIT - Literatura - Alois Jirásek - ref.
- CJ - Český jazyk - Jirásek, Alois - Filosofská historie
- CJ - Český jazyk - František Gellner, díla, ukázky
- CJ - Český jazyk - Jan Neruda, díla, ukázky
- CJ - Český jazyk - Jaroslav Vrchlický, díla, ukázky
- CJ - Český jazyk - Josef Václav Sládek, díla, ukázka
- CJ - Český jazyk - Julius Zeyer,díla, ukázky
- CJ - Český jazyk - Karel Toman, díla, ukázky
- CJ - Český jazyk - Karel Václav Rais, díla, ukázky
- CJ - Český jazyk - Karolina Světlá, díla, ukázky
- CJ - Český jazyk - Vítězslav Hálek, díla, ukázky
- CJ - Český jazyk - Symbolismus, autoři, ukázka
Copyright 2024 unium.cz